bezmyšlenkovitý

, řidč. bezmyšlenkový příd. neprovázený myšlením; nemyslící; nepromyšlený, neuvážený, tupý, bezhlavý…

domyšlenost

, -i ž. vlastnost toho, co je (bylo) domyšleno: Marxova d. veškeré problematiky ekonomických jevů; d…

domyšlovati

v. domýšleti

kamyšník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) vysoká trávovitá bylina s klásky tmavohnědých kvítků; bot. rod Bolb…

Litomyšl

, -e ž. město v Čechách; litomyšlský příd.: l. zámek; l-ští studenti

myš

, -i ž. (mn. 1., 4. -i, 2. -í, 3. -ím, 6. -ích, 7. -mi) 1. drobný hlodavec s dlouhým holým ocáskem a…

myšák

, -a m. (6. mn. -cích) 1. sameček myši: myška a m. 2. (též myšačka, -y ž.) pes n. kocour, kt. dobře …

myšárna

, -y ž. (2. mn. -ren) ob. stavení n. místnost, kde je plno myší; přen. hanl. vůbec zpustlé stavení n…

myšař

, -e m. (myšařka, -y ž.) 1. pes n. kocour, kt. dobře chytá myši; myšák: vyměnit hlídacího psa za m-e…

*myše

, -te s. myší mládě: slepá m-ata (Lid. nov.); → zdrob. *myšátko, -a s.: malounká m-a (Herrm.)

myší

příd. 1. vlastní myším, z myši pocházející: m. díra; m. očka, přen. malá a bystrá; cůpek jako m. ocá…

myšice

, -e ž. žlutě zbarvený savec podobný myši; zool. rod Apodemus: m. lesní

*myšilapák

, -a m. (6. mn. -cích) expr. kocour chytající myši (Něm.)

myšilov

, -a m. mysl. káně lovící myši; káně lesní (zool.)

myšina

, -y ž. 1. pach po myších n. připomínající myši: skladiště páchnoucí m-ou 2. myší trus; myšinec

myšinec

, -nce m. myší trus; myšina

myšisko

, -a s. nář. expr. myš (Herb.)

myšivka

, -y ž. (2. mn. -vek) myši podobný tarbík s nápadně dlouhým ocáskem; zool. rod Sicista: m. horská

myška

I, -y ž. (2. mn. -šek) 1. zdrob. k myš: šedá, bílá m.; proklouzla, seběhla ap. jako m. tiše a rychle…

myška

II, -y ž. (2. mn. -šek) (z lat. zákl.) hist. část zbroje kryjící loket; náloketník: na ruce mu (hejt…

myškovati

ned. 1. lovit myši: lišky mistrně myškují *2. pískat jako myši, napodobovat myší pištění (Ner.); mys…

myškový

příd. k myška: m-á barva tmavošedá; → přísl. myškově: m. šedivý

myšlenka

, (†myšlénka, Pal., Ner., Čech aj.), -y ž. (2. mn. -nek) 1. myšlení, přemýšlení; výsledek myšlení, p…

myšlenkář

, -e m. ve spoj. volný myšlenkář (dř.) člen, stoupenec bývalé Volné myšlenky, volnomyšlenkář: pokrok…

*myšlenkovost

, -i ž. přemýšlivost: m. vstupuje (v moderní literatuře) do našich prací (Svob.)

myšlenkový

(*myšlenkovitý, Ner., Kun.) příd. k myšlenka: m. pochod; m-á činnost; m-á problematika; m. směr; m-é…

-myšlovati

jen s předp.: v. mysliti kromě na- se, us- (si)

namyšlený

příd. (ze sloven.) řidč. domýšlivý: člověk ješitný, n.; n-á řeč; → podst. *namyšlenost, -i ž.: za ma…

nedomyšlenost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je nedomyšlené: n. plánu; n. pojmů 2. nedomyšlené jednání: v jeho prác…

nedomyšlený

příd. nedostatečně, špatně promyšlený, neuvážený: n-é řešení; n-á odpověď; rychlá, ale n-á hra fotba…

*nepomyšlený

příd. neprozřetelný, nerozvážný: n-é děvče (Herrm.); → přísl. *nepomyšleně (Herrm.); → podst. *nepom…

nepromyšlenost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co nebylo dostatečně promyšleno: n. jednání; n. návrhu 2. nepromyšlené je…

nepromyšlený

příd. takový, kt. nebyl řádně promyšlen, uvážen; neuvážený, nepředložený, nerozumný, ukvapený: n. ná…

†pomyšlená

, -é ž. 1. v ust. spoj. na p-ou na rozmyšlenou: dej mi několik neděl na p-ou (Šmil.); je to na p-ou

pomyšlení

, -í s. představa (koho, čeho; o kom, čem), vzpomínka (na koho, co), myšlenka: děsit se pouhého p. n…

promyšlený

příd. takový, kt. byl promyšlen (ve význ. 1); záměrný, cílevědomý: p. podvod; p-á akce; p-é plánován…

Přemyšl

, -e ž., -u m. (6. j. -u) město v Polsku; přemyšlský příd.

*přemyšlená

, -é ž. jen ve spoj. na p-ou k uvažování, na rozmyšlení: hodinu dávat na p-ou (Šmil.)

přemyšlovati

v. přemýšleti

rozmyšlená

(*rozmýšlená R. Svob.), -é ž. jen ve spoj. na r-ou na rozmyšlení: dát, mít čas na r-ou; lhůta na r-o…

*rozmyšlený

příd. rozmyslný, rozvážný: r. ctitel (Opol.); → přísl. *rozmyšleně: r. přičesané licousy (Havl.); →

*rozmyšlování

, -í s. úvaha, rozmýšlení; rozvaha: beze všeho r. (Něm.)

řekomyš

, -i ž. (7. mn. -mi) zast. zool. nutrie 1

†smyšlení

, -í s. smyšlenka, výmysl: kalich je pekelné s. (Tyl); v. též smysliti

*smyšlenina

, -y ž. smyšlenka: prohlašoval bajky za s-y (Podl.)

smyšlenka

, -y ž. (2. mn. -nek) něco smyšleného, vymyšleného; výmysl: rozeznat s-u od skutečnosti; románová s.…

smyšlenost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je smyšlené: s. vypravování 2. řidč. smyšlenka (V. Mrš.)

smyšlený

příd. vymyšlený, neskutečný, nepravděpodobný, nepravdivý: s-á historie; s-é postavy; s-á jména; → př…

volnomyšlenkář

, -e m. (volnomyšlenkářka, -y ž.) stoupenec Volné myšlenky; svobodomyslný člověk vůbec; volnomyšlenk…

*vymyšlant

, -a m. vymýšleč: k ničemu takoví v-i nedojdou (Hol.) mudrlanti

vymyšleně

přísl. 1. po způsobu toho, co bylo vymyšleno: postavy (ve hře) jednají v. (Kultura); otázka vypadá p…

*vymyšlenina

, -y ž. výmysl 1, smyšlenka: všecka proroctví jsou pouhé v-y kněží (Zl. Praha); zakrývat prázdnotu s…

vymyšlenost

, -i ž. poněk. zast. 1. výmysl 1, smyšlenka: celá ta věc je nějaká v. (Havl.); (zprávy konkurentů) p…

†vymyšlený

příd. důmyslný 2, důvtipný 2, rafinovaný 1: v-mi a strašnými mukami (jej) usmrtili (Čel.); → přísl.

vymyšlovati

v. vymýšleti

*zamyškovati

dok. krátce, chvíli myškovat (ve význ. 2): zas to zamyškovalo (Ner.)

*zamyšlenec

, -nce m. zamyšlený člověk: podivný z. (Olb.)

zamyšlení

, -í s. 1. zahloubání, zadumání, zamyšlenost: tiché z.; být vytržen ze z.; postát nad hrobem v z. 2.…

*zamyšlenka

, -y ž. (2. mn. -nek) myšlenka 3, nápad 1: divné z-y (Pal.)

zamyšlený

příd. 1. takový, kt. se soustředěně zabral, ponořil do myšlení; zahloubaný, zadumaný: z. chodec; mál…

zamyšlovati

, zamyšlovati se v. zamýšleti, z. se

žabomyší

příd. týkající se žab a myší; vlastní žabám a myším: ve spoj. ž. vojna (válka, boj ap.) válka žab a …