abnormální

příd. (z lat.) který je mimo normu; mimořádný, neobvyklý, nepravidelný, zvláštní, úchylný: a. zjev; …

abnormní

příd. řidč. abnormální: a. talent; a. typ; → přísl. *abnormně; → podst. *abnormnost, -i ž.

abruptní

příd. (z lat.) kniž. náhlý, úsečný: a. zakončení řeči; → přísl. abruptně; → podst. abruptnost, -i ž.

absolutní

(†absolutný) příd. (z lat.) 1. na ničem nezávisící, s ničím nesrovnávaný; naprostý; úplný, nepodmíně…

absolutnost

, -i ž. (z lat. zákl.) 1. výhradná platnost, nepodmíněnost, naprostá nezávislost: víra v a. rozumu n…

abstrakce

, -e ž. (z lat.) 1. oprošťování, oproštění od jednotlivého, zvláštního, konkrétního; zobecňování, zo…

abstraktní

(†abstraktný), řidč. abstraktivní [-ty- i -tý-] příd. (z lat.) vytvořený abstrakcí; pomyslný, pojmov…

abstrusní

[-úz-], abstrúzní příd. (z lat.) kniž. nesrozumitelný, nejasný, temný: a. terminologie (Šal.); → pří…

absurdní

(†absurdný) příd. (z lat.) nesmyslný: a. nápad, myšlenka; co říkáš, je přímo a.; div. a. drama založ…

absurdnost

, -i ž. 1. vlastnost něčeho absurdního; absurdita, nesmyslnost: dokázat a. mínění; a. formulace 2. n…

adekvátní

příd. (z lat.) (čemu) přiměřený, shodný, souhlasný (s čím): vědomí je a-m odrazem bytí; a. jazykové …

aditivní

[-dyty- i -tý-] příd. (z lat.) založený na přidávání, sčítání: a. míšení barev: → přísl. aditivně; →…

adresný

příd. (z fr. zákl.) obracející se ke konkrétním osobám n. skupinám osob: a. projev; neadresná kritik…

advent

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) círk. doba čtyř neděl před vánocemi; předvánoční doba: ejhle, a-u ji…

afektivní

[-ty- i -tý-] (†afektivný) příd. (z lat.) citový: a. záchvat; a. paměť, povaha; a. zabarvení významu…

afektovaný

příd. hledaný, strojený, nepřirozený: a-é chování; a. smích; a. člověk chovající se nepřirozeně, cit…

aforistický

[-ty-] příd. (z řec.) stručný a vtipný: a-á úsečnost; a-á forma; a. sloh; → přísl. aforisticky: věta…

agilní

(†agilný) příd. (z lat.) horlivě činný, přehnaně horlivý; čilý: a. novinář; a. sportovec; a. pracovn…

agitace

, -e ž. (z lat.) 1. (pro koho, co; proti komu, čemu) horlivé, zprav. veřejné působení ve prospěch n.…

agnosie

[-nózi-], -e ž. (z řec. zákl.) med. neschopnost vnímat podněty přiváděné do mozku z čidel

agnoskace

, -e ž. (z lat.) kniž. zjišťování totožnosti (zejm. osob); identifikace

agnoskovati

ned. i dok. (z lat.) kniž. provádět, provést agnoskaci; identifikovat

agnosticismus

[-tyciz-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec. zákl.) filos. idealistický názor, že svět a jeho zákonitost…

agnostik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) stoupenec agnosticismu; agnostický příd.: a-á filosofie

agresivní

[-sí- i -si-], agresívní příd. (z fr. driv. lat.) 1. zprav. hanl. útočný, výbojný: a. politika, válk…

ahistorický

příd. nepřihlížející k historii; nehistorický, protihistorický: a. výklad; a. filosofický systém; →

akademičnost

, -i ž. akademický ráz; střízlivost, studenost: Alšovy kresby nejsou nikým opravovány, nikde ani sto…

akceschopný

příd. schopný vyvinout akci, činnost; jednotná a a-á strana; a-á organizace; → podst. -schopnost, -i…

akční

příd. k akce; podnikající akci; činný, výkonný: a. výbory; (dř.) ústřední a. výbor Národní fronty; a…

akorátní

(†jakorátní) příd. ob. přesný: a. člověk; → podst. akorátnost, -i ž.: — v. též akurátní

akrobacie

, -e ž. (z řec.) neobyčejně obratné a smělé tělesné výkony gymnastické n. sportovní, např. letecké; …

aktivní

[-ty- i -tý-] příd. (z lat.) činný (op. pasívní): a. pomoc, účast na něčem; a. pracovník, sportovec;…

aktuální

(méně vhodně aktuelní) příd. (z lat.) takový, který je v dané době živý, který budí pozornost, zájem…

†akurátní

příd. (z lat.) hovor. přesný, pečlivý, důkladný: být v docházce do zaměstnání a.; → přísl. †akurátně

akustický

[-ty-] příd. týkající se akustiky n. sluchu: a. popud, klam; a-á představa; a-á laboratoř; a. sál s …

akutní

příd. (z lat.) 1. med. prudký, silný: a. onemocnění; a. otrava, zánět 2. velmi bezprostřední; naléha…

albuminosa

[-óza], albuminóza, albumosa, albumóza, -y ž. (z lat. + řec. zákl.) chem. látka vzniklá štěpením bíl…

alegorie

, -e ž. (z řec.) vyjádření tající v sobě jiný smysl, vyjádření myšlenky obrazem; jinotaj: a. svobody…

alkalický

příd. (z arab. zákl.) chem. jevící vlastnosti zásad; zásaditý, bazický: a. roztok mající menší konce…

alogický

příd. neshodující se s logikou, postrádající logiku; nelogický: a-é životní osudy románových postav;…

amorální

příd. morálně lhostejný; porušující morálku, jednající proti morálce; nemorální: a. člověk; a. filos…

amorfní

příd. (z řec.) odb. beztvarý: a. hornina, nerost; kovy v stavu a-m; přen. a. styl nevýrazný; → přísl…

amuzikální

příd. nehudební: a. děti hudebně nenadané; a. verš; → podst. amuzikálnost, -i ž.: a. veršů

anacionální

příd. národně lhostejný; nenárodní: a. doktrína buržoazie; → podst. anacionálnost, -i ž.: bezbarvá a…

analogický

příd. (~; čemu, *s čím, *k čemu) 1. k analogie; obdobný: a-á situace; můj případ je a. vašemu, s vaš…

analytický

[-ty-] příd. (z řec.) zakládající se na analýze, týkající se analýzy (op. syntetický): a-á metoda zk…

anarchický

příd. 1. k anarchie: a-é, bezplánovité hospodářství; a-á zvůle jednotlivců; a-á doba 2. anarchistick…

anatomie

, -e ž. (z řec.) stavba a skladba organismů; nauka o ní: a. lidského těla; patologická a.; přednášky…

anekdotický

[-ty-] příd. vztahující se k anekdotě; připomínající anekdotu: a-é vyprávění; a. žertík, příběh; bás…

angažovaný

příd. takový, kt. se angažuje: a. novinář; a-é umění zabývající se problémy současného života; neang…

animální

[-ny-] příd. (z lat.) 1. živočišný, smyslový, pudový: a. radost; mít a. choutky 2. živočišný (svým p…

animovaný

[-ny-] 1. příd. kniž. rozjařený, živý: a. společník; a-á zábava 2. film. a. film kt. vzniká snímáním…

anonymní

příd. (z řec.) neuvedený jménem; nepodepsaný: a. sbírka veršů; a. leták; a. dopis, udání; a. pisatel…

anormální

příd. nenormální, úchylný, mimořádný, výjimečný: a. člověk; a. situace, poměry; → přísl. anormálně;

antisociální

příd. nepřátelský sociálním zřetelům; protispolečenský: a. jednání; a. živel; → přísl. antisociálně;…

antithese

[-ze], antiteze, -e, antithesa [-éza], antitéza -y ž. (z řec.) 1. log. logický soud postavený proti …

antika

[-ty-], -y ž. (z fr.) 1. řecký a římský starověk a jeho kultura: duch a-y; láska k a-ce 2. antické u…

antikvovaný

[-ty-] příd. zastaralý, překonaný, přežitý: a. názor; a-á idea; a-á forma; → přísl. antikvovaně; → p…

antropozoonosa

[-óza], antropozoonóza, -y ž. (z řec. zákl.) med. nemoc přenosná ze zvířete na člověka (např. salmon…

apartní

příd. (z fr.) hovor. vybraně elegantní; vybraný, vkusný, zvláštní, nápadný: a. dámský klobouček; hle…

apatický

[-ty-] příd. (z řec.) lhostejný, netečný: a. výraz; a. klid; pacient je a.; → přísl. apaticky: chova…

aplikovatelný

příd. kterého lze použít: a-á teorie, metoda; a. způsob; → podst. aplikovatelnost, -i ž.

apodiktický

[-dy-ty-] příd. (z řec.) naprosto jistý; nezvratný, nepochybný: a. úsudek; a-á jistota; a-é tvrzení;…

apolitický

[-ty-] příd. lhostejný k politice, stranící se politického dění, zprav. pokrokového, a tím nepřímo s…

apriorní

(†apriorný) příd. (z lat. zákl.) 1. filos. jakoby daný před zkušeností a praxí; aprioristický (op. a…

aproximativní

[-ty- i -tý-] příd. (z lat.) kniž. přibližný: a. hodnota; → přísl. aproximativně; → podst. aproximat…

aranžovaný

příd. uměle upravený, záměrně, úmyslně připravený: a-é setkání; a. podnik; → podst. aranžovanost, -i…

archaický

[-a-i-], archaistický [-ty-] (*archaistní) příd. (z řec.) 1. starobylý: a-é umění; a-á hudba; a-á do…

architektonický

[-ny-] příd. 1. k architektonika 1: týkající se uměleckého a technického řešení stavby, uspořádání n…

aristokracie

, -e ž. (z řec.) 1. vládnoucí třída feudálního řádu; šlechta: rodová a.; církevní a světská a.; boj …

arogantní

příd. (z lat.) nadutý, domýšlivý, drzý, zpupný: a. mladík; → přísl. arogantně; → podst. arogantnost,…

aromatický

[-ty-] příd. 1. vonný: a-á látka 2. chem. a-é sloučeniny nenasycené cyklické sloučeniny s konjugovan…

*artificiální

[-ty-] příd. (z lat.) vyumělkovaný; umělý; strojený; umělecký: a. věta, styl; a. trik; a. požitek, d…

artistní

[-ty-] příd. (z fr.) zaměřený zvláště jen na uměleckou formu: a. umění, verš, tanec; a. hračkářství;…

asketický

[-ty-] příd. 1. k askeze; odříkavý, zdrželivý: a. život; a-á přísnost mravů 2. k asketa; asketovi vl…

asociální

příd. nedbající sociálních zřetelů; bez sociálního cítění: a. živly; a. chování; a. smýšlení; → přís…

asociativní

[-ty- i -tý-] příd. založený na asociaci; asociační: a. myšlení; a. poezie; mat. a. zákon; → přísl.

atematický

[-ty-], athematický [-tche-ty-] příd. uměl. nemající téma, jsoucí bez tématu; jaz. bez kmenové přípo…

atom

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) nejmenší základní částice hmoty ve smyslu chemickém, chemickými reakcemi…

atraktivní

[-ty- i -tý-] příd. (z lat.) přitažlivý, lákavý, poutavý: a. scéna, podtitul knihy, zjev; → přísl. a…

autentický

[-ty-] příd. (z řec.) původní, hodnověrný, pravý: a. text, opis, pramen; a-é zprávy; a. portrét; → p…

autobiograf

, -a m. (1. mn. -ové) zř. spisovatel autobiografie (Šal.); autobiografie, -e ž. vlastní životopis: z…

autochthon

, autochton, -a m. (z řec.) původní obyvatel; praobyvatel, domorodec; přen. starousedlík; autochthon…

autokritik

[-tyk], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) (z řec.) kdo kritizuje sám sebe, svou práci; sebekritik:…

automatický

[-ty-] příd. (z řec.) samočinný, mechanický, mimovolný: a. stroj; a-á fréza; a. stav; a-é pohyby; na…

autonomní

příd. k autonomie; samosprávný, svézákonný: a. stát; Baškirská (Tatarská...) a. sovětská socialistic…

autoritativní

[-ty- i -tý-] příd. založený na autoritě, opírající se o autoritu; mající n. zdůrazňující autoritu; …

avantgarda

, -y ž. (z fr.) vedoucí skupina; předvoj; průkopníci (v boji za nové myšlenky ap.): ruská dělnická t…

avitaminosa

[-óza], avitaminóza, -y ž. (z lat. zákl.) med. nemoc vyvolaná nedostatkem vitamínů v těle (op. hyper…

bacilonosič

, řidč. bacilonoš, -e m. roznašeč bacilů

báječnost

, -i ž. 1. neobyčejnost, tajemnost, zajímavost: b. příběhu †2. bájeslovný ráz, mytičnost, pohádkovos…

báječný

příd. 1. takový jako v báji, jako z bájí; mytický, bájeslovný, čarovný, mytologický: b. svět; b-é by…

bakteriocidita

[-dy-], baktericidita, -y ž. (z řec. + lat. zákl.) med. bakteriocidnost; -cidní příd. med. schopný r…

baladičnost

[-dy-], -i ž. baladický ráz, baladické prvky; baladika, baladistika: b. kraje, hor; b. utajená v živ…

banální

(†banálný) příd. (z fr.) všední, otřelý, otřepaný: b. věta; b. případ; b. vtip; b. šosák; → přísl. b…

barevný

příd. k barva 1. barev se týkající: b. kontrast, odstín 2. mající jinou barvu n. jiné barvy než bílo…

barokní

příd. 1. k baroko, barok, mající prvky baroka, vyznačující baroko: b. chrám; b. sloh; přen. expr. ro…

*barvitelný

příd. schopný přijímat barvu, mohoucí být barven; → podst. barvitelnost, -i ž.

barvonosný

příd. sděl. tech. (v barevné televizi) přinášející informaci o barvě jednotlivých částí obrazu: b-á …

bažný

příd. zast. a nář. 1. (čeho, po čem) bažící, baživý, chtivý: b. (po) zisku 2. nář. žádostivý, mlsný;…

bědný

příd. kniž. 1. mající bídu; hodný politování; bídný, ubohý, nebohý: b-í uprchlíci; b-á chudina; přen…

bělokrevnost

, -i ž. med. krevní choroba projevující se poruchou ve vývoji bílých krvinek; leukémie

bělostný

příd. k bělost; čistě, krásně bílý; běloskvoucí: b. sníh, leknín; b-é krajky; b-á šíje; přen. čistý,…

benevolence

, -e ž. (z lat.) (vůči, k někomu) dobrá vůle; blahovolnost, shovívavost, laskavost: poslouchat se sh…

benigní

[-ny i -ný] příd. (z lat.) med. nezhoubný, neškodný (op. maligní): b. nádor; → podst. benignost, -i

berný

příd. 1. takový, který lze brát: b-á mince, b. peníz platný, běžný; ♦ brát, pokládat, mít, přijímat …

běsný

příd. kniž. běsem posedlý; zběsilý, vzteklý, zuřivý, ďábelský: b-í lidé; b-á vichřice, vřava; b. vír…

bestiální

[-ty-] (*bestiálný) příd. (z lat.) zvířecky ukrutný; surový, zvířecký, hovadský: b. vražda; b. ukrut…

bezbarevný

příd. kniž. 1. nemající barvu, takový, který pozbyl barvy; nebarevný, bezbarvý: b-é sklo; b-á kapali…

bezbolestný

(*bezbolestivý) příd. 1. nepůsobící bolest, jsoucí bez bolesti: b-á smrt; b. stav; b. porod 2. nejev…

bezbožný

příd. 1. nevěřící v boha; jsoucí proti víře v boha; nevěrecký, neznabožský, ateistický, nepobožný; h…

bezbranný

příd. 1. jsoucí beze zbraně, bez ochrany, pomoci; neozbrojený: b. stát, zajatec; b-é obyvatelstvo; b…

bezcelní

, bezeclý příd. 1. prováděný beze cla: b. dovoz; b. styk 2. nepodléhající clu: b-á pšenice; b-é zbož…

bezcenný

příd. 1. nemající cenu, hodnotu; nehodnotný, chatrný, laciný, levný: b. dar; b. brak; b. papír; b-á …

bezcestný

příd. 1. jsoucí bez cest: b-á poušť; b. les; b-á krajina 2. neschůdný; pustý: b-á rokle; b-é hory; b…

bezcíl

, -e m., bezcílí, -í s. kniž. bezcílnost: zápor, neúčel, b. (K. Čap.); b-lí života (Šal.); -cílný, ř…

bezcitelný

příd. kniž. a zast. 1. bezcitný, necitelný, krutý: b. nevděčník; b-é srdce *2. necítící, bezcitný, l…

bezcitný

příd. 1. jsoucí bez citu; necitlivý, lhostejný, chladný, otupělý: b-é nohy; b. stroj; b-é moře; b-á …

*bezčestný

příd. bezectný: b. život (Heyd.); → přísl. *-čestně, → podst. -čestnost, -i ž.

bezčetný

příd. kniž. nesčetný, nesčíslný; → přísl. -četně; → podst. -četnost, -i ž.; *-četněkrát(e) přísl. ne…

bezčinný

příd. poněk. zast. nečinný: b. život; → přísl. -činně; → podst. -činnost, -i ž.

bezděčný

příd. 1. konaný, nastalý bez vůle; mimovolný, spontánní, samovolný, nechtěný (op. úmyslný, schválný)…

bezdětný

příd. nemající děti, jsoucí bez dětí: b. strýc; b-é manželství; → přísl. *-dětně: zemřít b.; → podst…

bezduchý

, poněk. zast. bezdušný příd. 1. jsoucí bez duše, bez ducha, bez vědomí; mrtvý, neživý; omdlelý: b-é…

bezdůrazný

příd. 1. jsoucí bez důrazu; nedůrazný: b-á řeč, slabika; b-é čtení 2. slabý, chabý, neenergický: b. …

bezdůvodný

příd. nemající důvod, projevující se bez příčiny; neodůvodněný, neopodstatněný, bezpodstatný: b. ste…

bezdýmný

příd. 1. jsoucí bez dýmu, kouře: b. oheň, plamen; b. vzduch čistý, jasný 2. nevydávající dým; bezkou…

bezdyšný

příd. kniž. jsoucí bez dýchání, bez dechu; přen. nehybný, tichý, neslyšný: b. les; b. vzduch; b-é ho…

bezectný

příd. 1. nemající čest, který pozbyl cti; hanebný, nectný, nečestný: b. člověk; b-á doba; b-á smrt p…

bezedný

, řidč. bezdný příd. 1. nemající dno: b-á nádoba; jíst jako b. mnoho; přen. expr. nenasytný: ty b-á …

bezejmenný

příd. 1. nemající jméno; nepojmenovaný; anonymní: b. potůček; b-á obec, hvězda; b-á kritika (zř.) ne…

bezelstný

příd. neznající, neužívající lsti; upřímný, přímý, poctivý, pravdivý: b. člověk; b-á mysl, povaha, d…

bezeskvrnný

příd. kniž. 1. nemající skvrn; neposkvrněný, čistý: b. oděv; b-á pleť; b. blankyt; b-á hladina 2. js…

bezesměrný

, řidč. bezesměrý, bezsměrný, bezsměrý příd. nemající směr, linii: b-á vysočina; b-é napětí nezaměře…

bezesný

(nik. bezsenný) příd. 1. jsoucí bez snů: b. spánek 2. jsoucí bez spánku; nemohoucí usnout, nespící:

bezespoječný

příd. jaz. připojený bez spojky; asyndetický: b-é spojení slov, vět; b-é souvětí; → podst. -spoječno…

bezesporný

(*bezesporý) příd. kniž. nesporný, jistý, zaručený, samozřejmý, zřejmý: b. účinek; b. vítěz; b-á hod…

bezestinný

, bezstinný příd. kniž. 1. jsoucí bez stínu: b-á příroda, silnice; b-é místo *2. nevrhající, neposky…

bezezvučný

, bezezvuký, bezzvučný, bezzvuký příd. 1. jsoucí bez zvuku; tichý, nehlučný (op. hlasitý): b. pláč, …

bezforemný

(*bezforemní), řidč. bezformový příd. jsoucí bez formy; neforemný, beztvárný: b-ný klobouk; b-ový zm…

†bezgramotný

příd. neznalý čtení a psaní, negramotný: b. člověk (Hol.); zpodst. počet b-ch; → podst. -gramotnost,…

bezhlasný

, bezhlasý příd. 1. jsoucí bez hlasu, nevydávající hlas, nepůsobící hluk; nehlučný, neslyšitelný, ti…

bezhlesný

, bezhlesý příd. kniž. nevydávající hles, nerušený hlesem, naprosto tichý: b-á řeka; b. závan, úžas;…

bezhlučný

příd. nevydávající hluk, neprovázený hlukem; nehlučný, tichý: b. dav; b. psací stroj; b. chod; přen.…

bezhorečný

příd. jsoucí bez horečky; afebrilní (med.): b. průběh (nemoci); → přísl. -horečně; → podst. -horečno…

bezhraničný

příd. kniž. nemající n. neznající hranic; neomezený, nesmírný: b. prostor, čas; b-é nadšení; b-á upř…

bezhříšný

příd. kniž. hříchem nezatížený: b. člověk; b-á duše; b. život, sen; → přísl. -hříšně; → podst. -hříš…

bezhvězdný

příd. jsoucí bez hvězd: b-á obloha, noc; → přísl. -hvězdně; → podst. -hvězdnost, -i ž.

bezcharakterní

příd. 1. nemající n. neprojevující pevný charakter, poctivou povahu; nečestný: b. člověk; b. jednání…

bezchybný

příd. řidč. jsoucí bez chyby, bezvadný 1, dokonalý 1: b. výkon; → přísl. -chybně; → podst. -chybnost

bezideální

[bes-i- i bezi-] příd. nemající ideály: b. chlebařství; → podst. -ideálnost, -i ž.

bezinfekčnost

[bes-i- i bezi-], -i ž. odb. stav toho, co je bez infekce: b. prostředí; potvrzení o b-i

bezjaderný

(*bezjádrý) příd. nemající jádro n. jádra: b-é plody; biol. b-á buňka; b-é červené krvinky; → podst.…

†bezkonečný

příd. kniž. jsoucí bez konce, nemající konce, nekončící, nekonečný: b-á step, noc, láska; b-é bloudě…

bezkonfesijní

, bezkonfesní, řidč. bezkonfesionální příd. jsoucí bez konfese, bez náboženského vyznání; nemající a…

bezkonfliktní

příd. kniž. jsoucí, probíhající bez konfliktu: b. drama; b. děj; → podst. -konfliktnost, -i ž.: sces…

bezkonkurenční

příd. s kterým, kterému nelze konkurovat: b. ceny, láce; → přísl. *-konkurenčně; → podst. *-konkuren…

bezkontrolní

(*bezkontrolný) příd. jsoucí bez kontroly, nekontrolovaný: b. poměr; b. použití fondů; → podst. -kon…

bezkouřný

, bezkouřový příd. 1. jsoucí bez kouře: b-né město 2. nevydávající kouř; bezdýmný: b-ové topeniště, …

bezkrevný

, řidč. bezkrvý příd. 1. jsoucí bez krve, nemající krev; jsoucí jako bez krve; bledý: b-é (b-vé, Vrc…

*bezkulturní

příd. žijící, jsoucí bez kultury, nekulturní: b. člověk; b. stav; → podst. *-kulturnost, -i ž.

bezměrný

(†bezmírný) příd. kniž. nemající n. neznající míry, hranice; nezměrný, nezměřitelný, nesmírný, nekon…

bezmezný

příd. nemající n. neznající mezí, hranic; neomezený, nekonečný, nesmírný: b. prostor; b-á dálka; b-á…

bezmocný

příd. 1. nemající sílu; nemohoucí, slabý: b. tvor; b-é stáří 2. nemající moc n. schopnost něco vykon…

beznadějný

příd. 1. neposkytující naději na příznivý výsledek, konec něčeho, budící zoufalost; zoufalý, marný:

beznáročný

příd. kniž. nenáročný, skromný: b-á bytost; b-á nabídka, láska; → přísl. -náročně; → podst. -náročno…

beznárodní

příd. jsoucí bez národnosti; neuznávající národnost; nenárodní; kosmopolitní: b. kultura; b. patrici…

beznervní

, beznervný příd. kniž. jsoucí (jako) bez nervů; neživotný, strnulý, nevýrazný: b-ný obličej (Šrám.)…

*beznoska

, -y m. i ž. beznosý člověk: vtipy o b-ovi, o b-sce (J. Kvap.)

beznosý

příd. nemající nos: dřevěný husar, bezruký a b. (Havl.)

bezoblačný

[bes-o- i bezo-] (*bezoblakový, *bezoblaký) příd. jsoucí bez oblaků: b. obzor; b-é nebe, povětří; —

bezobrazný

[bes-o- i bezo-] (*bezobrazý) příd. kniž. jsoucí bez obrazů: b. náboženský kult; b-zý spánek beze sn…

bezobsažný

[bes-o- i bezo-] (*bezobsahový) příd. jsoucí bez obsahu; prázdný, planý, nicotný, plytký, nevěcný: b…

bezodkladný

[bes-o- i bezo-] příd. nesnášející odkladu, neodkladný; neprodlený, okamžitý, naléhavý: b. odchod; b…

bezohledný

[bes-o- i bezo-] příd. (ke komu, k čemu) 1. na nikoho, na nic se neohlížející, nemající ohledů; neše…

bezosobní

[bes-o- i bezo-] příd. kniž. neosobní: b. lidé Dostojevského (Šal.); b. vědomí (Krejčí); → přísl. -o…

bezostyšný

[bes-o- i bezo-] příd. nemající ostych, stud; neostýchavý, neostyšný, nestoudný; smělý, troufalý, op…

bezpamětný

příd. kniž. 1. nemající paměť; zapomínavý, zapomnětlivý: b. národ (Mach.) 2. vedoucí k zapomenutí: b…

bezpartijní

[-ty-] (*bezpartijný) příd. (z rus.) neorganizovaný v politické straně, zejm. komunistické; nestrani…

bezpáteřný

(*bezpáteřní) příd. 1. nemající páteř: b. živočich 2. jsoucí bez pevného přesvědčení; bezcharakterní…

bezpečný

příd. 1. (kniž. i v tvaru jmenném bezpečen) (čím; před kým, čím; †o koho, co) jsoucí bez nebezpečí, …

*bezperspektivní

[-ty- i -tý-] (†bezperspektivný) příd. nemající, neposkytující perspektivu: b. polotma (Čap.-Ch.); p…

bezplatný

příd. 1. konaný bez platu, bez placení, poskytovaný zdarma; neplacený: b-á služba, funkce; b-é vyučo…

bezpočetný

příd. kniž. nesčíslný, nesčetný, nespočetný, hojný: b-é vojsko; b-é vrásky; → přísl. -početně, -poče…

bezpodmínečný

příd. jsoucí bez podmínky, bez výhrady; bezvýhradný, naprostý: b-á poslušnost, víra; b-á kapitulace;…

bezpodstatný

příd. 1. neopodstatněný, neodůvodněný, bezdůvodný, planý, nicotný, lichý: b-é podezření; b-á domněnk…

bezpohlavní

, řidč. bezpohlavný příd. nemající pohlaví: b. typ; přen. expr. neosobitý, nevyhraněný, neurčitý, ne…

bezpochybný

příd. kniž. nepochybný, jistý, neklamný, nepopíratelný, nesporný: b. důkaz; b-á pravda; → přísl. -po…

*bezpolární

příd. kniž. jsoucí bez polarity; bez určitého směru, rázu: kupy b-ch románů (Šal.); → podst. -polárn…

bezpomocný

příd. kniž. jsoucí bez pomoci; nevědoucí si pomoci; bezradný; takový, jemuž není pomoci: b. snílek; …

†bezpotřebný

příd. nepotřebný, zbytečný: b-é mluvení (Wint.); b-á ostýchavost (Něm.); → přísl. *-potřebně: odcház…

bezpracný

příd. získaný, získávaný, uskutečňující se bez práce: b. důchod, zisk; b-á tvorba hodnot; kapitalist…

bezprašný

příd. jsoucí bez prachu; neprášivý: b. vzduch; b-á vozovka, ulice; → přísl. -prašně; → podst. -prašn…

bezprávný

(†bezprávý) příd. 1. neopírající se o právo n. právu se příčící; neoprávněný, nespravedlivý: b-é jed…

bezprincipiální

(méně vhodně bezprincipielní) příd. neopírající se o zásady; bezzásadový: kritika planá, b. (Tvorba)…

*bezprincipnost

, -i ž. bezprincipiálnost: b. vkusu (Lid. nov.)

bezprizorný

, řidč. bezprizorní příd. (z rus.) takový, který nemá přístřeší, domov, žijící na ulici, bez dozoru;…

bezprostřední

(†bezprostředný) příd. 1. přímý, nezprostředkovaný, neodvozený: b. styk autorů se čtenáři; b. dojem;…

bezpředmětný

příd. 1. jsoucí bez věcné náplně; nevěcný, bezobsažný, neurčitý: b. prostor; b-á poezie; b-á obrazot…

*bezpředsudečný

, *bezpředsudkový, *bezpředsudný příd. kniž. jsoucí bez předsudků; nezaujatý: b-ečná důvěra; b-ková …

bezpříčinný

příd. kniž. nemající příčinu; neodůvodněný, bezdůvodný: b. strach, smích; b-á tesknota, radost; → př…

bezpříkladný

příd. nemající příkladu; neobyčejný, kromobyčejný, neobvyklý, nevídaný, neslýchaný, ojedinělý: b. he…

bezpřístřešný

příd. nemající přístřeší, domov: b-é děti; → podst. *-přístřešnost, -i ž.

bezpřízvučný

, řidč. bezpřízvuký příd. jsoucí bez přízvuku, bez důrazu; nepřízvučný: b-čná předložka; b-čné slovo…

bezradný

(*bezradý) příd. 1. nevědoucí si rady; zmatený, popletený, rozpačitý: opuštěné, b-é dítě; stát, být,…

bezradostný

příd. kniž. nejevící radost; neradostný, neveselý, smutný, chmurný: b. život; → přísl. -radostně; →

bezrozměrný

, bezrozměrový příd. nemající žádných rozměrů: b-ný, b-ový bod; b-ný verš volný; — zpodst. -rozměrno

bezrozporný

příd. řidč. kniž. jsoucí bez rozporů: b-á jednota; b. proces; → přísl. -rozporně; → podst. -rozporno…

bezsemenný

příd. nemající semena: b-é plody; → podst. -semennost, -i ž.

*bezsilný

příd. nemající sílu, bezmocný, nemohoucí, slabý: b. vztek (Hol.); b-á slova (R. Svob.); → přísl. -si…

*bezsmrtný

příd. kniž. nesmrtelný: b-á duše (Zey.) (v náb. pojetí); → přísl. *-smrtně; → podst. *-smrtnost, -i

bezsmyslný

(*bezesmyslný) příd. 1. nemající, nedávající smysl; nesmyslný, nerozumný, nerozvážný: b-á věta, slov…

†bezsrdečný

příd. takový jako bez srdce, bez citu, bez účasti, nesrdečný, bezcitný, chladný: hrdé, b-é paničky (…

bezstarostný

(†bezstarostlivý) příd. jsoucí bez starosti, bez starostí; klidný, lehkovážný: b. život, úsměv, hlas…

bezstátní

příd. uspořádaný nikoli ve formě státu: b. společnost; → přísl. -státně; → podst. -státnost, -i ž.

bezstoudný

(*bezstudný, *bezstudý, *bezstydný, *bezestoudný, *bezestudný) příd. kniž. jsoucí bez studu; nestoud…

bezstrukturní

příd. jsoucí bez struktury: b. půda; b. bílkovina; → podst. -strukturnost, -i ž.

beztaktní

příd. (ke komu, vůči komu) jevící nedostatek taktu, smyslu pro společenské chování; netaktní, bezohl…

*beztalentní

, *beztalentovaný příd. jsoucí bez talentu, bez nadání, nenadaný, netalentovaný: b-ní šosák (Sab.);

beztělesný

příd. kniž. 1. nemající tělo: b-á svatá; b. stín 2. nemající hmotnou realitu; netělesný, nehmotný, a…

*beztemperamentní

příd. nemající temperament: b. projev bez živosti, nevýrazný, chladný; b. nuda (Šal.); b. elán (Til.…

beztendenční

příd. jsoucí bez tendence; netendenční: b. novelistika (Ner.); b. umění; b. posudek nezaujatý; → pří…

beztradiční

[-dy-] příd. kniž. nemající tradici: b. umění; → podst. -tradičnost, -i ž.

beztrestný

příd. nepodléhající trestu n. jsoucí bez trestu: b-é jednání; stát se b-m; → přísl. -trestně; → pods…

beztřídní

(†beztřídný) příd. nemající společenské třídy: b. komunistická společnost; → podst. -třídnost, -i ž.…

beztvárný

, beztvarý příd. nemající určitý tvar; neforemný: b-é cáry, mraky, kupy sněhu, balvany; b-é tělo; př…

*beztvářný

příd. jsoucí bez tváře; přen. nevyhraněný, neurčitý: b-á hrůza; → podst. *-tvářnost, -i ž.

bezúčastný

[bes-ú- i bezú-] příd. neúčastný; lhostejný: b. svědek výjevu; b. pohled nepřítomný; b. hlas, tón; →…

bezúčelný

[bes-ú- i bezú-] příd. nemající účel, cíl, smysl; neúčelný: b-á hra; b-á námaha zbytečná, marná; nej…

bezúčinný

[bes-ú- i bezú-] příd. kniž. nemající účinek; neúčinný; marný, nepůsobící, bezvýsledný: b. argument;…

bezúhonný

[bes-ú- i bezú-] příd. 1. jsoucí bez úhony; řádný, zachovalý: b. život; b-é chování; b-á pověst; b. …

bezúmyslný

[bes-ú- i bezú-] příd. kniž. neúmyslný, nezamýšlený, bezděčný: b. smích; b-é setkání; b-á shoda; → p…

bezúročný

[bes-ú- i bezú-] příd. poskytnutý bez úroků: b-á půjčka; → přísl. -úročně; → podst. -úročnost, -i ž.

bezúsměvný

[bes-ú- i bezú-] příd. jsoucí bez úsměvu; vážný, neveselý, neradostný: b-á tvář; b. život; b. hlas (…

bezúspěšný

[bes-ú- i bezú-] příd. nemající úspěch; bezvýsledný, marný: b. boj; b-á práce; → přísl. -úspěšně; →

bezútěšný

[bes-ú- i bezú-] příd. 1. neutěšitelný: b-é zoufalství, hoře; b. vzlykot, stesk 2. neposkytující útě…

bezuzdný

[bes-u- bezu-], řidč. bezuzdý příd. 1. nemající uzdu: b. kůň 2. nespoutaný, nevázaný, nezkrotný, buj…

bezvadný

příd. 1. jsoucí bez vady; dokonalý: b. výrobek; b-é řešení úkolu; b-é vystupování, chování; b-á znal…

bezvládný

příd. 1. řidč. nemající vládu: b. stav země (Pal.); vrchnosti byly b-é (Herb.); b-á protektorátní vl…

bezvlivný

příd. řidč. nemající vliv: b-í přátelé; → podst. -vlivnost, -i ž. nedostatek vlivu

bezvodý

(*bezvodný) příd. nemající, neobsahující vodu; zbavený vody: b-é řečiště; b-é období suché; b-né ská…

bezvolný

příd. kniž. 1. nemající vlastní vůle; bezmocný, trpný: b-á loutka, hříčka; b-é otroctví 2. nastalý m…

*bezvonný

příd. nevydávající vůni: b. květ; → podst. *-vonnost, -i ž.

*bezvtipný

příd. jsoucí bez vtipu: b. text divadelní hry (Ner.); → podst. *-vtipnost, -i ž. (Ner.)

*bezvýdělečný

příd. nepřinášející výdělek: b-é zaměstnání (Čap.-Ch.); → podst. *-výdělečnost, -i ž.

bezvýhledný

příd. nedávající výhled na úspěch; beznadějný, marný: b-á situace; b. pokus o záchranu; → přísl. -vý…

bezvýhradný

příd. jsoucí bez výhrad; naprostý: b-á poslušnost, moc, láska, radost; b. vztah zcela oddaný; → přís…

bezvýchodný

příd. *1. nemající východ: b-é bludiště 2. neposkytující východisko, naději na zlepšení: b. zmatek; …

bezvýjimečný

, poněk. zast. bezvýminečný příd. jsoucí bez výjimek, naprosto, plně platný; naprostý: b-é pravidlo;…

*bezvýkazný

příd. nemající úřední výkaz: b-á dívka (Ner.); → podst. *-výkaznost, -i ž.

bezvýnosný

příd. řidč. neposkytující výnos; nevýnosný: b. podnik

bezvýrazný

příd. jsoucí bez výraznosti; nevýrazný, jednotvárný, neurčitý, mdlý: b. pohled; b-á tvář; b. hlas; b…

bezvýsledný

příd. jsoucí bez výsledku; neúspěšný, marný, zbytečný: b. pokus; b-é pátrání; b-á snaha; b-é diskuse…

bezvýznamný

příd. jsoucí bez významu; nevýznamný, nedůležitý, nezávažný, nepatrný, nicotný: b-á poznámka; b. hov…

bezzákonný

příd. jsoucí bez zákonů, bez pravidel: b. stav země; b-á náhoda; b-é verše (Vrchl.) nepravidelné; př…

bezzásadní

(*bezzásadný), bezzásadový příd. neopírající se o zásady, neřídící se urč. zásadami; bezcharakterní;…

bezzáslužný

příd. 1. nemající zásluhy: b. člověk 2. získaný bez zásluh: b. zisk bezpracný; → přísl. -záslužně; →…

bezzávadný

příd. kniž. jsoucí bez závady; nezávadný: látka hygienicky b-á; b-á minulost; b-é provedení prací; →…

†bezzištný

příd. nezištný: b-á snaha, láska (Šmil.); → přísl. †-zištně; → podst. †-zištnost, -i ž.

bezzrnný

příd. fot. nezrnitý: b. negativ; b-á emulze filmu; → podst. -zrnnost, -i ž.

bezžití

, bezživotí, -í s. kniž. stav bez života; smrt, záhuba: ukládat, usilovat, hrát, jednat, snažit se o…

běžnost

, -i ž. obvyklost, obyčejnost, všednost: b. života; b. pojmů; úchylka od b-i

běžný

příd. 1. obvyklý, obyčejný, normální, všední: b. příběh, výkon, výraz; b-é vědomosti; ust. spoj. v b…

biblický

příd. k bible: b. příběh, podobenství; b-é dějiny; b-á dějeprava; přen. b-á pokora v duchu bible; b.…

bídnost

, -i ž. 1. ničemnost, hanebnost, nízkost, bídáctví: mravní b. doby; poznat něčí b. 2. ubohost, nuzno…

bídný

příd. 1. velmi chudý; nuzný: b. žebrák; b-á chatrč 2. expr. nedostatečný, nevyhovující kvalitou; špa…

bigotní

příd. (z fr.) přehnaně zbožný; pobožnůstkářský: b. žena; → přísl. bigotně; → podst. bigotnost, -i ž.…

bilaterální

příd. dvoustranný, oboustranný: anat. b. symetrie lidského těla; práv. b. smlouva dvoustranná; → pří…

biocenosa

[-óza], biocenóza, -y ž. (z řec. zákl.) biol. způsob vzájemného soužití organismů různých druhů na u…

biogenie

[-ny-], -e ž. biol. nauka o vzniku a vývoji živých organismů, biogenní příd.: biol. b. prvky nezbytn…

bipolární

příd. odb. dvoupólový: b. buňky; b. lázeň; b. tendence protichůdné; → přísl. bipolárně; → podst. bip…

bisexuální

příd. biol. dvojpohlavní, obojpohlavní, hermafroditický: b. jedinec; druhotně b.; → přísl. bisexuáln…

bitumen

, -u, -inu m. (6. j. -u) (z lat.) geol. tekutá n. pevná uhlovodíková látka organického původu; živic…

bizarnost

, -i ž. 1. podivnost, neobvyklost, zvláštnost; podivínství: b. stavby; originální až k b-i; působit …

blahobytný

příd. mající, prozrazující blahobyt: b. šosák; b-á tvář; b. dům, život; b. pocit pocit úplné spokoje…

†blahočinný

příd. působící, přinášející blaho, dobro, blahodárný: b. život (Šmil.); b-é působení; → přísl. †blah…

blahodárný

(*-dajný, *-datný, *-dějný) příd. působící, přinášející blaho, dobro: b. déšť; b. lék; b-é slunce; b…

*blahomrav

, -u m. (6. j. -u) dobrý mrav, dobré chování; zdvořilost: společenský b.; *blahomravný příd. mající …

†blahomyslný

příd. zamýšlející dobro, dobromyslný, laskavý: b-é snažení (Tyl); b. vlastenec (Čel.); → přísl. †bla…

*blahonosný

příd. přinášející blaho, blahodárný: b-é světlo; b-á myšlenka; b-á činnost (Svět.)

†blahorodí

, -í s. někdejší označení osoby společensky výše postavené (zprav. v oslovení): Vaše B.; blahorodý (…

blahosklonný

příd. příznivě nakloněný, zprav. s vědomím nadřazenosti; milostivý, vlídný, laskavý, blahovolný: b. …

blahotvorný

příd. kniž. působící, přinášející blaho: b-á čarodějka, činnost; b-é místo; → podst. *blahotvornost,…

†blahověst

, †blahozvěst, -i ž. 1. blahá zvěst, příjemná zpráva: b. lásky bratrské (Zákrejs) 2. evangelium: kni…

†blahozvučný

příd. příjemně, libě znějící, libozvučný: b. jazyk, zpěv (Jg., Čel.); b-á zpráva (Klicp.) radostná;

blankytný

(*blankytový) příd. kniž. modrý jako obloha; azurový: b-á obloha; b. šat, květ; b. zrak; → přísl. bl…

blaseovaný

[-ze-], blazeovaný příd. (z fr.) přesycený zážitky a požitky, nemající již o nic zájem; znuděný, otu…

blaženost

, -i ž. (*blaženství, -í s.) stav, pocit blaha, vrcholné štěstí; blaho, rozkoš: nevýslovná b.; tichá…

blažený

příd. 1. pociťující blaho, úplnou spokojenost, štěstí, přinášející je n. svědčící o nich ap.; blahý,…

bleskný

příd. kniž. 1. k blesk; bleskový: b-á mračna; b-é rány; b-é nebe 2. zářící n. rychlý jako blesk; ble…

*bleskonosný

příd. bás. nosící, nesoucí blesk: b-á mračna; b. pohled

bleskotný

příd. kniž. jako blesk zářivý n. rychlý, v záblescích se lesknoucí; bleskný: b. meč; b-é okno; b-á r…

bludný

příd. 1. k blud 1; nesprávný, chybný, mylný, falešný: b. úsudek; b-á zásada, domněnka; b-á politika

*bodromyslný

příd. dobrácký, dobromyslný (Tyl, Ner.); → podst. *-myslnost, -i ž.

bohabojný

příd. bojící se boha; žijící v bázni boží; zbožný (op. bohaprázdný): b. člověk; b-é rozjímání, čtení…

bohaprázdný

příd. bohopustý, bezbožný, hříšný (op. bohabojný): b. kacíř; b. skutek, čin zlý, ničemný; b-á řeč ro…

bohorovný

příd. 1. rovný bohům; božský: b-í antičtí hrdinové 2. nesmírně pyšný; nadřazený, povýšený, vznešený:…

bojácný

(*bojáclivý) příd. podléhající strachu, bázni, naplněný bázní; bázlivý: b. člověk; b. pohled; b-á zv…

bojeschopný

příd. schopný, pohotový k boji, bojově výkonný: naše b-á armáda; b-á organizace; → přísl. bojeschopn…

bojovný

příd. 1. chtivý, milovný boje, zápasu, sporu; bojechtivý: b. panovník, vojevůdce 2. projevující útoč…

bolestný

příd. 1. působící bolest; bolestivý: b. tlak, kašel; b-á rána, choroba; b-á hodina porod 2. vyjadřuj…

bolnosladký

příd. řidč. bolný a sladký zároveň; sladkobolný: b. tón; b-á melodie; → přísl. -sladce

bombastický

[-ty-] (*bombastní) příd. k bombast 1. nabubřelý, mnohomluvný: méně b-ch frází, více prosté, všední …

bombonosný

příd. určený k nošení bomb, mající náklad bomb: b-é letouny

bonhomme

[-nom], -ma m. (1. mn. -ové) (z fr.) kniž. dobrák; *bonhomní příd. dobrácký, dobromyslný, dobrosrdeč…

*bornovaný

, *bornýrovaný příd. (z fr. zákl.) hovor. omezený, hloupý: b-á ženská; → přísl. *bornovaně, *bornýro…

bouřenosný

příd. bás. nesoucí bouři: b. mrak (Šrám.) bouřkový

bouřný

příd. kniž. 1. plný bouří, bouři nesoucí, provázející; bouřlivý: b-é léto, b. mrak; b. déšť, vítr; b…

†božný

příd. 1. (v náb. pojetí) toužící po vlastnostech, které činí člověka podobným bohu, mající božnost:

bradavičný

příd. k bradavice: b. kůň mající bradavice; b-é koření proti bradavicím; → podst. bradavičnost, -i ž…

brachiální

příd. (z lat. driv. řec.) kniž. uskutečněný, prováděný pažemi, rukou; zprav. přen. násilný, hrubý, n…

brachylogie

, -e ž. jaz. úsečný, zhuštěný způsob vyjadřování; brachylogický příd. úsečný, stručný zkratkovitý, z…

brannost

, -i ž. vojenská zdatnost, fyzická i morální schopnost a pohotovost bránit vojensky stát: b. národa;…

branný

I příd. 1. ozbrojený: b-é síly; b-á moc armáda; b. odpor; b-á revoluce; zast. b. lid, b-á čeleď 2. t…

bravura

[-úra], -y ž. (z it. n. z fr.) 1. skvělá, okázalá dovednost; virtuozita: hrát na klavír s b-ou 2. be…

brilantní

příd. (z fr.) 1. velmi lesklý: b. příze; fot. b. snímek s kontrasty světla a stínu 2. hovor. skvělý,…

brunátný

(*brunatý) příd. k brunát, tmavěrudý; nachový, purpurový: b. obličej; zbarvený do brunátna; — zpodst…

brusnost

, -i ž. schopnost brousit n. dát se brousit: dobrá b. brousku; b. kamene, nátěru

brutální

příd. (z fr.) surový, hrubý, drsný: b. fyzická síla; b. chování, forma; b. přírodní zákon; → přísl.

bryskní

příd. (z fr.) příkrý, prudký, ostrý, nešetrný: b. útok; b. odpověď; b. tón řeči; → přísl. bryskně: b…

břeskný

příd. 1. ostře, pronikavě zvučný; vřeštivý, vřískavý, ryčný: b-é zvuky dechové kapely; b. zvuk polni…

březnost

, -i ž. stav oplodnění u domácích čtvernožců; březost, obřezlost

budoucnost

, -i ž. budoucí doba: odsunout rozhodnutí do b-i budoucna; ♦ kyne mu skvělá b. má naději na vynikají…

*budoucnostní

, *budoucnostný příd. kniž. k budoucnost: hodnoty b-ní, nikoli přítomnostní; b-ná inspirace (Šal.)

Buenos Aires

neskl. s. hl. město Argentiny; buenosaireský příd.

bujný

příd. 1. rychle, zdravě, divoce rostoucí; ve velkém množství a v neobvyklých velikostech vyrostlý: b…

bulvární

, řidč. bulvárový příd. k bulvár: b-ová kavárna; přen. hanl. málo hodnotný, mající nízkou úroveň: b-…

burleska

, -y ž. (2. mn. -sek) (z fr. driv. it.) literární útvar hrubě komického rázu, zprav. dramatický; fra…

buršikosní

[-óz-], buršikózní příd. (z něm.) hovor. mladicky nezpůsobný, sebevědomě nedbalý, mírně výstřední: b…

buržoasní

[-az-], buržoazní příd. k buržoazie; měšťácký: b. stát, vláda; b. demokracie, diktatura; b. revoluce…

byrokrat

, -a m. (1. mn. -é, -i) (byrokratka, -y ž.) 1. hist., polit. příslušník byrokracie 1: dvorní b-é 2.

bytelný

příd. poněk. zast. 1. pevný, důkladný, trvanlivý: b. nábytek; b-é sukno; b-á práce řemeslnická 2. ex…

*bytnost

, -i ž. 1. kniž. jsoucnost, existence; podstata: samotná b. člověka; ztratit vědomí své b-i; žít cel…

bytostný

, řidč. bytostní příd. 1. k bytost: b. růst; b-á rovnováha, proměna člověka 2. kniž. podstatný, zákl…

Canossa

[ka-], -y ž. hrad v Itálii (kde se císař Jindřich IV. pokořil papeži Řehoři VII.); ♦ jít do C-y poko…

casný

příd. nář. všetečný: c-é řeči (Svět.); → podst. casnost, -i ž. (Svět.)

cennost

, -i ž. 1. vlastnost něčeho cenného: c. daru; c. Nerudovy korespondence hodnota 2. věc mající velkou…

cenný

příd. mající značnou peněžitou cenu n. velkou vnitřní hodnotu; hodnotný: šperky a jiné c-é věci; c-á…

centralisovaný

[-zo-], centralizovaný příd. organizačně soustředěný, jednotně z něj. ústředí řízený: c-á státní moc…

centrální

příd. (z lat.) 1. položený ve středu, ke středu se vztahující: c. Evropa střední; hist. c. mocnosti

ceremoniální

[-ny-] (méně vhodně ceremonielní) příd. ceremoniemi se řídící; obřadný, slavnostní, formální: c. poh…

církevní

příd. k církev: c. modlitby, přikázání, tresty církví stanovené; c. právo upravující poměry nábožens…

citelný

příd. 1. silně, nepříjemně n. bolestně pociťovaný; pozorovatelný, znatelný, patrný, značný: c-á ztrá…

cituplný

příd. kniž. citově bohatý; citlivý, citový: c-á bytost; c-é srdce; c-é zacházení jemné, ohleduplné;

civilisovaný

[-zo-], civilizovaný příd. mající civilizaci: c-á země; c. národ, svět, člověk; c. život; c-á společ…

civilní

příd. (z lat.) 1. občanský, a to nevojenský; neuniformovaný (op. vojenský): c. obyvatelstvo; c. obra…

cizokrajný

(†-krajní) příd. pocházející z cizí země, z cizích krajů; cizozemský, exotický: c-é rostliny, surovi…

cizosprašný

příd. bot. oplodňující se pylem z jiného květu téže rostliny n. pylem z jiné rostliny téhož druhu; h…

ctihodný

příd. 1. hodný úcty; důstojný: c. muž, kmet; c-é stáří; žert. hodinky c-é velikosti (Jir.) 2. titul …

ctnost

, -i ž. 1. trvalý směr vůle k mravnosti, vysoce kladná mravní vlastnost vyvolávající obecnou společe…

ctnostný

příd. k ctnost; mající ctnosti, ctnostmi obdařený; neprotivící se ctnosti; mravný: c-á žena; být c.;…

cudný

příd. k cud; mravně čistý; nevinný, čistý, stydlivý: c-á panna; c-é chování; → přísl. cudně; → podst…

cvičený

příd. vycvičený; vychovaný: c. pes, papoušek; – výborný muž, c. a vzdělaný (Herrm.) vychovaný; → pod…

cyanosa

[-nóza], cyanóza, -y ž. (z řec. zákl.) med. zmodrání, zesinání kůže; cyanotický [-ty-] příd.: obliče…

cyklický

příd. 1. tvořící cyklus (ve význ. 1) n. směřující k němu: c-á díla Jiráskova; c-á řada fejetonů; c-á…

cynický

[-ny-] příd. (z řec.) 1. mravně otrlý; nestoudný, necitelný, bezohledný: c. polovzdělanec, bohém; c.…

čarovný

příd. 1. mající kouzelnou moc; čarodějný, divotvorný: kouzelník Žito, chlapík dovedný, č. (Jir.); vz…

časnost

, -i ž. 1. vlastnost něčeho časného, brzkého; brzkost: č. nástupu 2. náb. dočasný, pomíjející život;…

časný

příd. 1. brzy ráno n. vůbec brzy nastávající, přicházející, vyskytující se; raný: č-é jitro; v č-ch …

časoměr

, -u m. velmi přesný přístroj na měření času; chronometr: skvěle sestrojený č. zaznamenávající dobu …

částečný

příd. týkající se části; necelý, neúplný, kusý (op. celkový, úplný): č-á náhrada škody; č. neúspěch;…

černosivý

příd. kniž. tmavě sivý: č. holub, mrak

černosotěnec

, černosotněnec, -nce m. hanl. (v carském Rusku) člen monarchistické, krajně reakční statkářské stra…

černosrstý

příd. mající černou srst: č-á koza

černostrakatý

příd. mající černé skvrny: č. skot, vepř

černý

příd. 1. mající barvu sazí (op. bílý); tmavý, temný (op. světlý): č-á barva; zbarvený do černa; č-é …

červenostrakatý

příd. červeně strakatý: č. skot s hnědě rudými skvrnami na srsti

červený

příd. 1. mající barvu krve, květu vlčího maku ap.; rudý: č-á barva; č-á růže, tužka; č-é víno (op. b…

čestný

příd. 1. mající osobní čest, dbalý osobní cti; počestný: č. člověk 2. zaručený osobní ctí: č-é slovo…

četnost

, -i ž. hojný výskyt; hojnost, početnost; množství: č-í nahrazovat slabost; č. obyvatelstva; odb. po…

četný

příd. mající veliký počet jedinců; jsoucí ve velikém počtu; hojný, početný, mnohý: č-á společnost, r…

činnost

, -i ž. vykonávání práce, funkce, služby, povolání ap.; působení, konání, jednání, funkce: vědecká, …

činnostní

příd. k činnost: anat. č. střediska mozku řídící pohyb; motorická centra, hybná ústředí

čiperný

příd. hbitý, čilý: č. kluk; č-á stařenka; č. větřík svěží; č. žák bystrý, vtipný; → přísl. čiperně:

čistitelný

příd. který je možno čistit: č. materiál; snadno č. nábytek; → podst. čistitelnost, -i ž.

čistokrevný

příd. jsoucí čistého plemene, rodu: č-á rasa; č. chov; č. pes; přen. expr. č. Pražák v Praze rodilý,…

čistotnost

, -i ž. 1. dbalost o čistotu, záliba v čistotě: vychovávat žáky k č-i; přen. pojmová č. (Šal.) jasno…

čistotný

příd. 1. dbalý čistoty: č. člověk; č-é zvíře *2. v čistotě udržovaný, čistý: č-á jizbička (Ner.) *3.…

čitelný

příd. takový, který lze (snadno) přečíst, způsobilý, aby byl čten: č. rukopis; č-é písmo; přen. č. o…

článkovaný

příd. skládající se z článků; členěný: č. náramek; č. trup; archit. č-á klenba, římsa; č. sloup; bot…

dalekonosný

příd. voj. d-é dělo mající velký dostřel, velkou donosnost

*dalekovidný

příd. kniž. vidoucí daleko do budoucnosti, dálnovidný, předvídavý, prozíravý: d-á politika; → podst.…

*dalekozorný

příd. kniž. daleko vnitřním zrakem pronikající, bystrozraký, dalekozraký: básníkův d. pohled; → pods…

*dálnovidný

příd. kniž. vidoucí daleko do budoucnosti, dalekovidný, předvídavý, prozíravý: d. výklad; → podst. *…

danost

, -i ž. skutečnost, že něco je dáno jako základ, fakt něj. dané skutečnosti: d. věcí; psychologická …

daný

příd. 1. takový, který byl dán: d-é slovo; zastavil na d-é znamení; d-á veličina stanovená jako vých…

darebnost

, poněk. zast. daremnost, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo je darebný, daremný: pro svou d. byl všude ne…

darebný

, poněk. zast. daremný příd. 1. takový, kt. provádí nepěkné věci, kt. je nedobrý; ničemný, špatný, d…

*dávnost

, -i ž. dávno minulá doba: šero d-i (J. Čap.)

dávný

(†dávní) příd. 1. v daleké minulosti existující, z daleké minulosti pocházející ap., bývalý, někdejš…

decentní

příd. (z lat.) slušný, jemný, nenápadný, nevtíravý, zdrželivý: d. chování; d. člověk; d. šaty; d. ba…

dědičný

příd. 1. takový, kt. se dědí: d-á vlastnost; d-é znaky; d-é choroby; statek byl v rodě d.; d. titul;…

děditelný

příd. takový, kt. může být děděn: d-é jmění; d-á vlastnost; → podst. děditelnost, -i ž.

dedukce

, -e ž. (z lat.) logické vyvození; log. způsob logického myšlení, postupující od obecného pravidla k…

definitivní

[-nyty- i -tý-] příd. (z lat.) 1. mající konečnou platnost; konečný (op. prozatímní, provizorní): d.…

deformativní

[-ty- i -tý-] příd. kniž. takový, kt. deformuje, přetváří: d. vztah surrealismu ke skutečnosti (Muk.…

*degenerovanost

, -i ž. vlastnost, stav toho, co je zvrhlé, zrůdné; degenerace: d. společenské vrstvy (Sez.); d. šle…

dějetvorný

příd. kniž. vytvářející, tvořící dějiny, dějinotvorný: lid jako činitel d.; d-á činnost; d. prvek; →…

dějinný

příd. k dějiny; historický: d-é bádání, prostředí; d. vývoj; d-á epocha; d-í Egypťané (zř.) o nichž …

dekadentní

(*dekadentský) příd. k dekadent, k dekadence: d. škola francouzská; d. literatura, básník; d. období…

deklarativní

[-ty- i -tý-] příd. 1. mající povahu deklarace; typický pro deklarace; vyhlašovací, vysvětlovací: d.…

dekorace

, -e ž. (z lat.) 1. výzdoba, vyzdobení, zdobení, ozdoba, okrášlení: d. sálu, bytu; malířská, květino…

dekorativní

[-ty- i -tý-] příd. schopný sloužit k dekoraci, mající výrazné znaky dekorace, působící dojmem dekor…

dělaný

příd. 1. uměle vyrobený; umělý: d. karafiát 2. řidč. strojený (op. přirozený): d-á zdvořilost 3. ob.…

delikátní

(†delikátný, †delikát (neskl.)) příd. (z fr.) 1. jemný, něžný, lahodný: d. chuť, vůně, květ, jídlo; …

dělitelný

příd. takový, který je možno dělit: d-á látka; mat. d-é číslo které lze jiným dělit beze zbytku; → p…

délkojevnost

, -i ž. zeměměř. vlastnost map zachovat délky proti skutečnosti zmenšené v přesném poměru, vyplývají…

dělnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo je dělný, n. toho, co je dělné: d. kolektivu 2. pohotovost n. řidč. m…

dělný

(*dělní) příd. kniž. 1. pracující, dělnický: d-á třída; boj d-ého lidu s kapitalisty; chudé a d-é kr…

demokrat

, -a m. (1. mn. -é, -i) (demokratka, -y ž.) stoupenec demokracie: radikální, revoluční d.; měšťácký …

démon

-a m. (z řec.) (v řec. mytol.) zlý n. dobrý duch mající vliv na osudy člověka; (v křesťanské mytol.)…

demonstrativní

[-ty- i -tý-] příd. 1. mající za cíl demonstraci 1-3; okázalý, vyzývavý, demonstrační: d. odznaky; d…

děsný

příd. k děs 1. budící, vyjadřující děs; hrozný, strašný, děsivý: d. boj, výjev, požár; d-á katastrof…

desolátní

[-zo-], dezolátní příd. (z lat.) neutěšený, žalostný, rozháraný, zoufalý: d. stav, situace, poměry, …

desorganisovaný

[-zo-nyzo-], dezorganizovaný příd. takový, kt. je dezorganizován: d-á výroba; d-á společnost (Šal.);…

desorientovaný

[-zo-], dezorientovaný příd. neschopný orientovat se; zmatený, bezradný: d. člověk; d-á společnost, …

despotický

[-ty-] příd. k despocie, k despota; tyranský, krutovládný: d-á vláda; d-é panství; d. carismus; d. ú…

destruktivní

[-ty- i -tý-] příd. ničivý, bořivý, rozkladný, rozvratný, zhoubný, destrukční (op. konstruktivní): d…

*dešťonosný

příd. přinášející déšť: d-á oblaka (Hol.)

detail

[-tajl], -u m. (6. j. -u) (z fr.) 1. podrobnost, jednotlivost: drobný, malicherný d.; postupovat od …

determinovanost

, -i ž. vlastnost n. stav toho, kdo n. co je n. se pokládá za determinováno; určenost, vymezenost: d…

dětinný

příd. řidč. dítěti vlastní, takový jako u dítěte; dětinský; prostý, naivní: d-á radost, láska, úcta;…

*dětný

příd. k dítě: d-á krása (Neum.); d-é děti (Něm.) vnoučata; → *dětnost, -i ž. stav, že někdo má děti:…

devótní

příd. (z lat.) přehnaně oddaný n. zbožný; ponížený, pokorný: lokajsky d. člověk; d. úcta, poklona; d…

diagnosa

[dy-óza], diagnóza, -y ž. (z řec.) 1. med. rozpoznání choroby: stanovit, napsat d-u onemocnění; d. s…

diagnosovati

[-zo-], diagnozovati ned. i dok. řidč. (co) diagnostikovat

diagnostik

[dy-ty-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) (diagnostička, -y ž.) med. lékař stanovící diagnózu: p…

diagnostika

[dy-ty-], -y ž. (z řec. zákl.) med. nauka o rozpoznávání chorob a jeho metodách; diagnostický příd.:…

diagnostikovati

[dy-ty-] ned. i dok. med. (co) určovat, určit diagnózu (nemoci), rozpoznávat, rozpoznat (chorobu): d…

dialog

[dy-], -u m. (6. mn. -zích) (z řec.) rozhovor, rozmluv a (zprav. mezi dvěma osobami) (op. monolog):

diamantonosný

[dy-] příd. bohatý na diamanty: d. slepenec

diametrální

[dy-] příd. 1. geom. k diametr: d. body krajní body průměru kružnice, elipsy, hyperboly 2. protichůd…

didaktika

[dy-ty-], -y ž. (z řec.) 1. část pedagogiky sledující zákonitosti vyučovacího procesu: připravovat s…

diferencovaný

[dy-] příd. rozlišený, rozrůzněný: národnostně d-í osídlenci; d. rytmus básně; d-é zvukové efekty; j…

difusní

[dyfúz-], difúzní příd. 1. vztahující se k difúzi: d. voda v půdě; cukr. d. doba řepných řízků; d. o…

dimensovaný

[dy-zo-], dimenzovaný příd. mající jisté rozměry; vyměřený, rozměřený: dobře d-é skladiště; d-é zbož…

dinosaurus

[dy-], -ra m. (1. mn. -ři, -rové) (z řec. zákl.) vymřelý druhohorní ještěr; přen. hanl. zkostnatělý …

dinosauří

[dy-] příd. náležející dinosauru: d. kostra

diplomatický

I [dy-ty-] příd. k diplomat, k diplomacie 1. týkající se činnosti diplomatů: d-á kariéra; d. talent;…

direktiva

[dy-tý-], -y ž. (z fr.) návod, pokyn, směrnice: vydat d-y o postupu úředního jednání, o organizaci s…

disciplinovaný

[dy-] příd. dodržující disciplínu; ukázněný: d. občan; d-é jednání; → přísl. disciplinovaně; → podst…

disharmonie

[dyz-ny-], -e ž. nesoulad; nelibozvuk (op. harmonie): křiklavá d. barev; d. povah; d. mezi manžely; …

diskreditovaný

[dy-dy-] příd. který se připravil o důvěru: d. fašistický režim; d. politik; → podst. diskreditovano…

diskrétní

[dy-] příd. (z fr.) 1. šetrný, ohleduplný, taktní, zdrženlivý (op. indiskrétní): d. chování; d. mlče…

disonance

[dy-], -e ž. (z lat.) hud. nelibozvuk (op. konsonance): harmonická d.; přen. nesoulad: d. mezi manže…

disparátní

[dy-] příd. (z lat.) kniž. nestejnorodý, různorodý, různý: d. složky; d. obrazy, zjevy; → přísl. dis…

distancovaný

[dy-] příd. který se distancuje n. je distancován: d. byrokrat; sport. slang. též dištancovaný: d. h…

distingovaný

[dysty-], řidč. distingvovaný (dř. ps. distinguovaný) příd. (z fr.) uhlazený, jemný: být d. v chován…

distributivní

[dy-ty- i -tý-] příd. (z lat.) jaz. d. číslovka podílná; d. význam sloves; mat. d. zákon o násobení …

dithyramb

[dyty-] (*dithyrambus), -bu m. (6. j. -u) (*dithyramba, -y ž., Ner.) starořecká sborová píseň k poct…

divadelní

příd. k divadlo: d. budova; d. soubor herci; d. hra, kus, představení; d. kukátko; d. kritiky; d. zá…

divergence

[dy-], -e ž. (z lat.) 1. odchýlení, odklon (op. konvergence): fyz. d. os, zrcadel; d. paprsků rozbíh…

*divnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je divné 2. podivnost, zvláštnost: to jsou d-i!; mít své d-i

divný

příd. 1. budící překvapení, úžas; podivný, neobvyklý, neobyčejný, zvláštní, překvapivý: d. tvor, obr…

divotvorný

příd. tvořící divy, zázračný, kouzelný, čarodějný, čarovný: d. nápoj lásky; d. obraz; neslýchané a d…

divuplný

příd. kniž. plný divů; kouzelný: d-á moc; d-á příroda; → přísl. divuplně; → podst. divuplnost, -i ž.

*dnešnost

, -i ž. dnešní doba (K. Čap.)

dobročinný

příd. konající dobro; lidumilný, humánní: d-á organizace; → přísl. dobročinně; → podst. dobročinnost

dobroděj

, -e m. (1. mn. -ové) (dobrodějka, -y ž.) poněk. zast. kdo koná dobro; dobrodinec: děkovat svému d-i…

dobrodruh

, -a m. (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) (dobrodružka, -y ž.) ten, kdo vyhledává nebezpečné n. vzrušují…

dobrodušný

příd. kniž. dobrácký, dobrosrdečný, dobromyslný: d. lid; d-á tvář; d. pohled jevící dobrotu srdce; →…

dobromyslný

příd. dobrácký, dobrosrdečný, dobrodušný: d. člověk; d-á tvář jevící dobráctví; d. humor; → přísl. d…

†dobropísemnost

, -i ž. pravopis: (Čech)

dobrosrdečný

příd. mající dobré srdce; dobrácký, dobromyslný, dobrotivý, upřímný: d. člověk; → přísl. dobrosrdečn…

dobrovolný

příd. konající něco n. konaný bez povinnosti, z vlastní vůle (op. nucený, povinný): d-í spolupracovn…

dobytný

, dobytelný příd. takový, jehož je možno dobýt: snadno d. hrad; práv. d-á pohledávka; → podst. dobyt…

dobyvačný

příd. k dobyvač, dobývač; výbojný: d. plán; d-á válka; d. národ; expr. d. mládenec smělý vůči ženám;…

dočasný

příd. trvající nějakou dobu; pomíjející (op. trvalý): d-á pracovní neschopnost; d-á omezení v doprav…

dogmatický

[-ty-] příd. k dogma; založený na dogmatu; nepřipouštějící pochyb ani námitek; vědecky neověřený, ne…

dohlednost

, -i ž. vzdálenost, na kterou lze dohlédnout; meteor. vzdálenost, na kterou lze ve dne rozpoznat pře…

dohledný

příd. 1. blízký v budoucnu; brzký: v d-é době se uzdraví brzo; na d-ou dobu *2. zrakem dosažitelný:

dochvilný

příd. přesně zachovávající, dodržující stanovený čas: je d., nikdy se neopozdí; d-é provedení prací;…

dojemnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je dojemné; jímavost: d. písně *2. něco dojemného: vyhnul se oslavě, d…

dojemný

příd. působící na cit; dojímavý, jímavý, pohnutlivý, tklivý: d-á událost; d. hlas; d-á píseň; → přís…

dojnost

, -i ž. zeměd. množství mléka nadojené od jedné dojnice za urč. období: nízká, vysoká d.

dojný

příd. určený n. chovaný k dojení: d. skot; d-á kráva, koza; ob. expr. udělat si z někoho, něčeho d-o…

dokazatelný

příd. takový, kt. může být dokázán: je to d-á lež; → přísl. dokazatelně; → podst. dokazatelnost, -i