*novoobčan

, -a m. (1. mn. -é) kdo byl nově za občana přijat; → zdrob. *novoobčánek, -nka m. žert. novorozeně;

občan

, -a m. (1. mn. -é) (občanka, -y ž.) příslušník státu, obce: socialistický stát zaručuje všem o-ům p…

občanka

II, -y ž. (2. mn. -nek) ob. občanský průkaz

občanskoprávní

příd. k občanské právo: práv. o. norma; o. vztahy; řízení ve věcech o-ch

občanský

příd. 1. k občan: o-á svoboda; o-á povinnost; čestná práva o-á zaručená ústavou; o-á válka; o. sňate…

občanství

, -í s. příslušnost k státu n. k obci, popř. k jinému celku: projevovat pravé o.; (dř.) nabýt o. v P…

občanstvo

, -a s. občané (jako celek): manifest vyzýval všechno o. k boji; o. města Prahy

*poobčanštiti

dok. (3. mn. -í) dodat občanský ráz: poobčanštěný život (Neum.)

spoluobčan

, -a m. (spoluobčanka, -y ž.) jeden z občanů téhož státu, města, obce v poměru k ostatním: být oblíb…

státoobčanský

příd. poněk. zast. občanský ve vztahu k státu: s-á práva; s-á výchova (Čes. pol.); → přísl. státoobč…

světaobčan

, světaobčan- v. světo-

světoobčan

(†světaobčan Pal.), -a m. (1. mn. -é) (světoobčanka, -y ž.) 1. stoupenec světoobčanství; kosmopolita…

*zobčanštěti

[s-o- i zo-] dok. (3. mn. -ějí) stát se občanským: proces zobčanštění umění (Lid. nov.)

*zobčanštiti

[s-o- i zo-] dok. (3. mn. -í) (koho, co) učinit občanským: šlechtic je u Moliéra zobčanštěn (Lid. no…