†anobrž

sp. souřadicí s významem 1. odporovacím, nýbrž, ale, avšak: nezískal tím, a. ztrácel (Šmil.) 2. stup…

*bělobradý

příd. mající bílou (světlou) bradu: poustevník b. (Vrchl.)

bělobrvý

příd. mající bílé brvy

bezobratlý

[bes-o- i bezo-] příd. nemající obratle, páteř: b. živočich; — zpodst. -obratlí, -ých m. mn. zast. z…

bezobrazný

[bes-o- i bezo-] (*bezobrazý) příd. kniž. jsoucí bez obrazů: b. náboženský kult; b-zý spánek beze sn…

bobr

, -a m. 1. vodní hlodavec s jemnou hnědou srstí: bobři stavěli své umělé stavby; spát jako b.; zool.…

bobrovice

, -e ž. čepice z bobří kožišiny: smeknout b-i

bobrovina

, bobřina, -y ž. bobří kožišina: kabát lemovaný b-ou

bobrovka

, -y ž. (2. mn. -vek) stav. plochá hladká krycí taška bez drážek

bobrový

I příd. 1. k bobr; bobří: b. ocas; b-á kůže 2. zhotovený z bobří kožišiny: b. klobouk, límec; b-á če…

bobrový

II příd. k bobrovka: b-á taška, krytina

cinobr

, -u m. (z něm. driv. řec. zákl.) rumělka, cinabarit (miner.): malovat c-em; červený jako c.; zelený…

černobradý

příd. mající černé vousy na bradě

černobrvý

příd. mající černé brvy: č-á dívka, žena; *černobrvka, -y ž. černobrvá žena (Nov.)

českobratrský

příd. týkající se českých bratří: č-á církev evangelická; jednota č-á; č-á modlitebna; → přísl. česk…

člobrda

v. človrda

čtvrtobrat

, -u m. (6. j. -u) těl. obrat o 45°

dikobraz

[dy- i di-], -a m. (z rus.) velký hlodavec s dlouhými rohovitými ostny; zool. rod Hystrix, Erethizon…

dikobrazí

[dy- i di-] příd. patřící dikobrazu, pocházející z dikobraza: d. ostny

dobrá

v. dobrý

dobrá

I přísl. ob. budiž, ano, dobře: d., půjdu tam

dobrácký

příd. k dobrák; dobromyslný, dobrosrdečný: d. stařík; d. úsměv; d-á povaha; → přísl. dobrácky: napom…

dobráctví

, -í s. dobromyslnost, dobrosrdečnost, dobráckost: hledí mu d. z očí

dobračisko

, -a s. (2. mn. -sek, -sk) expr. dobrotisko: byl to hromotluk, ale d.; to byl poctivý chlap, d. (Pec…

dobrák

, -a m. (6. mn. -cích) (dobračka, -y ž.) kdo má dobré srdce, je hodný, dobromyslný, dobrosrdečný: te…

dobrákový

příd. zast. ob. k dobrák, -u: d. rohlík (Herrm.) za dobrák prodávaný

dobrati

dok. (j. 1. -beru, 2. -bereš, rozk. -ber, trp. -brán) 1. (co) vybrat jako zbytek, docela vybrat, vyč…

dobré

v. dobrý

dobrejtro

, dobrýtro, dobrytro, -a s. ob. dobré jitro (pozdrav): dávat někomu šťastné d.

dobrman

, -a m. (z něm.) plemeno domácích psů černé n. rezavé barvy, dobrých hlídačů, cvičených hlavně pro p…

dobro

v. dobrý

dobro-

první část složených slov spojující část druhou s významem slov dobrý, dobro, a to 1. jako s jejím p…

†dobrobyt

, -u m. (6. j. -u) blahobyt: přispět k d-u obecnému (Něm.)

dobročinný

příd. konající dobro; lidumilný, humánní: d-á organizace; → přísl. dobročinně; → podst. dobročinnost

dobroděj

, -e m. (1. mn. -ové) (dobrodějka, -y ž.) poněk. zast. kdo koná dobro; dobrodinec: děkovat svému d-i…

dobrodinec

, -nce m. kdo prokazuje dobrodiní, dělá milosrdné, dobré skutky: d. lidstva; velký d.; hraje si na d…

dobrodiní

, -í s. 1. konání dobra, poskytování prospěchu, prokazování milosrdných skutků: dočkat se nevděku za…

dobroditel

, -e m. (dobroditelka, -y, dobroditelkyně, -ě ž.) řidč. dobrodinec; *dobroditelství, -í s. dobročinn…

dobrodruh

, -a m. (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) (dobrodružka, -y ž.) ten, kdo vyhledává nebezpečné n. vzrušují…

dobrodušný

příd. kniž. dobrácký, dobrosrdečný, dobromyslný: d. lid; d-á tvář; d. pohled jevící dobrotu srdce; →…

†dobromluva

, -y ž. správná, pečlivá mluva: dbát d-y (Jir.)

dobromysl

, -i ž. vonná bylina s dřevnatým oddenkem a světle fialovými květy; bot. rod Origanum: d. obyčejná;

dobromyslný

příd. dobrácký, dobrosrdečný, dobrodušný: d. člověk; d-á tvář jevící dobráctví; d. humor; → přísl. d…

†Dobropán

, -a m. Merkur (planeta)

dobropis

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. úč., obch. zápis částky ve prospěch účtu 2. úč., obch. peněžní částka přip…

†dobropísemnost

, -i ž. pravopis: (Čech)

dobrořečiti

ned. (3. mn. -í) kniž. (komu) děkovat, žehnat, velebit (koho) (op. zlořečit): d. lékařům za uzdraven…

dobrosrdečný

příd. mající dobré srdce; dobrácký, dobromyslný, dobrotivý, upřímný: d. člověk; → přísl. dobrosrdečn…

†dobrověda

, -y ž. mravouka, etika

dobrovolec

, -lce m. (dobrovolkyně, -ě ž.) (z rus.) vojenský dobrovolník: hrdinství čínských d-ů v korejské vál…

dobrovolník

, -a m. (6. mn. -cích) (dobrovolnice, -e ž.) kdo koná z vlastní vůle něj. práci, povinnost (zvl. voj…

dobrovolný

příd. konající něco n. konaný bez povinnosti, z vlastní vůle (op. nucený, povinný): d-í spolupracovn…

dobrozdání

, -í s. znalecký posudek: d. o pravosti nalezené památky; d. o vědecké práci, o něčích schopnostech

dobrota

, -y ž. 1. schopnost působit dobro, vlastnost toho, kdo je k někomu dobrý, hodný; dobrotivost, laska…

dobrotisko

, -a s. (2. mn. -sek, -sk) expr. (o muži i o ženě) velký dobrák; dobračisko

dobrotivý

příd. nakloněný ke konání dobra, plný dobroty; laskavý, dobrosrdečný: d. otec; d. osud; d. spánek bl…

dobroučký

, dobrounký příd. expr. velice dobrý, hodný, laskavý: d-é jídlo; – d-á stařenka; d-cí rodiče

dobrousiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -brus, trp. -šen) (co; ~) dokončit broušení; přestat brousit: d. nůž; — *dobr…

dobrouzdati se

dok. (kam) brouzdáním dospět: d. se na zásep, na cestu

dobrouzdávati se

ned. k dobrouzdati se

dobručeti

dok. (3. mn. -í) (~; co) přestat bručet; dokončit bručení: basa dobručela; přen. d. písničku bručivě…

Dobrudža

, -e ž. (j. 3., 6. -i, 4. -u, 7. -ou) krajina při Černém moři mezi Dunajem a pobřežím; dobrudžský př…

dobrý

příd. (2. st. lepší, 3. st. nejlepší) 1. mravně vyhovující; řádný, ušlechtilý, čestný (op. zlý, špat…

dobrýtro

, dobrytro v. dobrejtro

dokobrtati se

(*dokobrtati) dok. expr. (kam) kobrtavou chůzí dospět: stará babka se dokobrtala na dvůr

dokobrtávati se

ned. k dokobrtati se

domobrana

, -y ž. (dř. v armádách někt. států) záloha složená převážně ze starších a méně schopných mužů, povo…

doškobrtat (se)

, doškobrcat (se), řidč. doškobrat (se) dok. ob. expr. (kam) doklopýtat (se)

dřevoobráběcí

příd. sloužící, určený k obrábění dřeva: d. stroj; d. závod; dřevoobráběč, -e m. dělník pracující na…

Frankobrod

v. Frankfurt

havlíčkobrodský

příd. k Havlíčkův Brod (město v Čechách)

hobra

, -y ž. (2. mn. -ber) (něm. zkratkové slovo z názvu firmy Holzindustrie Braunau) tech. druh měkkého …

holobradý

příd. mající holou bradu; holobrádek, -dka m. (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích) expr. bezvousý, mladý…

jednobrankový

příd.: j-é vítězství o jednu branku

jednobratrý

příd.: bot. j-é tyčinky nitkami srostlé v jeden svazek

jednoobrazový

příd. zeměměř. j-á metoda fotogrammetrická založená na jednom obraze, jednodesková

klasobraní

, -í s. 1. (z čeho, řidč. čeho) kniž. výběr, výbor (z literárních děl), antologie: k. z Nerudových f…

kobra

, -y ž. (2. mn. -ber) (z port.) velký, jedovatý tropický had rozšiřující při podráždění šíjovou část…

kobrcat

ned. nář. klopýtavě chodit, klopýtat, škobrtat, motat se: babka kobrcala kolem plotny (Rais) ○ předp…

kobrtat

ned. expr. klopýtat, škobrtat: k. ve tmě po cestě; přen. dláto kobrtá o suky zadrhává; jazyk mu kobr…

kobrtavý

příd. expr. ke kobrtati 1. (o chůzi) nejistý, potácivý, klopýtavý, škobrtavý: k. krok *2. nerovný, h…

kobrtnout

dok. (min. -tl, -tnul, -tla, podst. -tnutí) expr. ke kobrtat; klopýtnout, škobrtnout, zakopnout: k. …

Kolobrzeg

[-bže-], Kolobřeh, -u m. město v Polsku (na břehu Baltského moře); kolobřežský příd.: k-žští rybáři

kovoobráběcí

příd. sloužící, určený k obrábění kovů: k. stroj, nůž, fréza

krasobruslař

, -e m. (krasobruslařka, -y ž.) kdo pěstuje krasobruslení; krasobruslařský příd.: k-á sezóna; k-é mi…

kulobrokovnice

, -e ž. řidč. puška na kule i broky; obojetnice (mysl.)

*květobraní

, -í s. sklizeň (růžových) květů: nejutěšenější pohled na tyto (balkánské) roviny, posázené růžovými…

meziobratlový

příd. anat. jsoucí mezi obratli: m. otvor; m-á destička

meziobratníkový

příd. zeměp. jsoucí mezi obratníky: m. pás

*mlékobrádě

, -te s., *mlékobrádek, -dka m. (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích) expr. kdo má ještě mléko na bradě, …

mnohoobročnictví

, -í s. (ve středověku) formální zastávání několika církevních úřadů spojených s důchodem (obročím);…

monobrachie

, -e ž. (z řec. zákl.) med. vrozená jednorukost; monobrachický příd.

nadobro

přísl. úplně, docela: n. na něco zapomenout; n. zmizet z dohledu; je teď n. jiný; přen. n. se s něký…

*nanicdobrý

příd. k ničemu se nehodící, ničemný (K. Čap.)

naobracet se

dok. i ned. (3. mn. -ejí) 1. mnohokrát se obrátit, obracet (v. na- II): n. se na posteli 2. (čeho) m…

naobrat

přísl. †1. naopak (Šaf.) *2. na obrátku, hned nato: chvíli máš dojem, že je to syčák, a n. se ti zdá…

*naobročiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) dát obroku (koni): n. koně (Něm.)

naškobrtat se

dok. i ned. (1. j. -ám) ob. expr. naklopýtat se (v. na- II): n. se přes kořeny

nedobrota

, -y ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je nedobrý: v přírodě spadla z nás všechna n. 2. něco nedobré…

nedobrý

příd. 1. mravně nevyhovující; špatný, zlý (op. čestný, spravedlivý, ušlechtilý): n. člověk; stýkat s…

německobrodský

příd. k Německý (dnes Havlíčkův) Brod: n-dští občané

*neobrata

, -y m. i ž. expr. neobratný člověk (Šal. aj.)

neobratnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je neobratný: n. malého dítěte; n. pohybů 2. neobratný čin: u…

neobratný

příd. postrádající obratnosti; nehbitý, těžkopádný, nešikovný, nemotorný, neohrabaný: n-é dítě; n-m …

nobrž

v. nýbrž

†novobranec

, -nce m. rekrut, nováček (Lang.)

obr

, -a m. (obryně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, *obřice, -e ž.) 1. pohádková bytost neobyčejné výšky a síly; …

obr-

, óbr- hovor. první část složených slov spojující část druhou s významem něm. slova ober [óbr] nad,

obráběcí

příd. určený, sloužící k obrábění: o. stroje; o. dílna

obráběč

, -e m. (obráběčka I, -y ž.) kdo obrábí

obráběčka

II, -y ž. (2. mn. -ček) obráběcí stroj

obráběti

ned. (3. mn. -ějí) tech. k obrobiti; opracovávat, zpracovávat: o. kov, kámen, dřevo; o. dílce; elekt…

obrábitelný

, obrabitelný v. obrobitelný

obracák

, -u m. zeměd. slang. otočný pluh; les. slang. nářadí k obracení a válení kmenového dříví

obrace

přísl. (při pletení) obráceně, opačným způsobem než hladce: plést hladce a o.

obracecí

, obracovací příd. řidč. určený, sloužící k obracení: o. mechanismus; o. stroj; o. pluh otočný (země…

obraceč

, -e m. (živ.) (obracečka I, -y ž.) kdo něco obrací: o. not; les. dělník pracující při obracení a vá…

obracečka

II, -y ž. (2. mn. -ček) 1. zeměd. stroj na obracení sena, obilí ap.; obraceč (neživ.) *2. nářadí k o…

obracedlo

, -a s. (2. mn. -del) zařízení k obracení: zeměd. o. sena obraceč

obrácenec

, -nce m. (*obrácenkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Třeb.) řidč. kdo byl obrácen na jinou víru; konver…

obrácený

příd. 1. mající opačný směr, opačnou polohu, jsoucí na opačné straně; opačný: jít o-m směrem; stát n…

obraceti

(†obracovati Jir., Zey. aj.) ned. (3. mn. -ejí, trp. -acen) k obrátiti: o. seno; o. zem při orání; o…

obracovací

v. obracecí

obracovač

, -e m. (živ.) zř. kdo někoho obrací: horliví o-i na víru (Havl.); — obracovač, -e m. (neživ.) piv.

obracovati

, obracovati se v. obraceti

†obradlí

, -í s. zábradlí: o. paluby (Hol.)

†obradovati

dok. (koho, 4. p.) způsobit někomu radost: pochvala ji velmi obradovala (Jir.); — †obradovati se dok…

†obradovávati

, †obradovávati se ned. k obradovati, obradovati se

obrajt

, -a m. (z něm.) nář. finanční strážník (Sum.)

obrana

, -y ž. 1. činnost mající za úkol odvrátit útok, nástrahy, ohrožení, nebezpečí ap.; obranná opatření…

obranář

, -e m. 1. sport. slang. (zvl. v stolním tenisu) hráč hrající převážně obrannou hru 2. pes vycvičený…

obránce

, -e m. (obránkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo brání; ochránce, obhájce, zastánce: o. vlasti, měst…

obrániti

dok. (3. mn. -í, rozk. -braň) poněk. zast. (koho, co) ochránit, obhájit, ubránit: chtěla o. živitele…

obranný

příd. sloužící k obraně: o. spis, článek obhajovací; o-á taktika defenzívní; o. objekt; o. val; spor…

†obraňovati

ned. k obrániti: o. zemi, vlast

obranyschopný

příd. voj. schopný se bránit: o-á země; o. stát; → podst. -schopnost, -i ž.: o. naší země; upevnit, …

obrat

, -u m. (6. j. -u) 1. (nář. též obrát Něm.) změna původní polohy n. směru otočením, obrácením: o. hl…

Obrataň

, -ně ž. obec v Čechách; obrataňský příd.: o-á lokálka

obratel

, -tle m. článek páteře ve tvaru prstence: anat. o. krční, křížový, bederní

obrati

dok. (j. 1. -beru, 2. -bereš, rozk. -ber, trp. -brán) 1. (co s čeho) odstranit, očistit s povrchu ně…

obratiště

, -ě s. (2. mn. -šť) dopr. místo na dopravní cestě upravené pro obracení do protisměru: o. autobusů;…

obrátiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -brať, trp. -brácen) 1. (co) změnit pův. polohu něčeho spodní stranou navrch …

obrátka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. obrat, otočení, otáčka: o-y kol, kotouče, motoru; počet o-ek za minutu otáč…

obrátkoměr

, -u m. otáčkoměr (tech.)

obrátkový

příd. k obrátka: sport. o-á technika (v plavání); o-á stěna (bazénu)

obratlovčí

příd. zool. obratlovcům vlastní: o. tělo; o. kostry; o. typ zvířecí typ vyznačující se rázem a znaky…

obratlovec

, -vce m. živočich, u něhož osu kostry (páteř) tvoří obratle: savci, ptáci a ryby jsou o-i; zool. o-…

obratlový

příd. k obratel: anat. o-é tělo část obratle směrem k břichu (ventrální); o. oblouk; o. trn střední …

*obratmo

přísl. obratem, hned: jel o. zpět (Lier)

obratní

příd. k obrat: o. strana listu (Šaf.) sudá; v. též obratný 4

obratník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) zeměp., hvězd. rovnoběžka na 23. st. 27. min. severní n. jižní šířk…

obratný

příd. 1. takový, kt. dovede dobře pracovat n. vůbec něco dělat; dovedný, zručný, šikovný: o. dělník,…

obratovka

, -y ž. úř. slang. daň z obratu

obratový

příd. k obrat 1, 4: o-é taneční figury; o-á daň z obratu (veř. spr.); ekon. o. fond (u národních a k…

obraz

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. znázornění, zobrazení (zprav. umělecké) někoho, něčeho malbou, kresbou, ry…

obrazárna

, -y ž. (2. mn. -ren) galerie 3

*obrazář

, -e m. prodavač obrazů (Rais)

obrazec

, -zce m. plošné schematické znázornění, zpodobení něčeho; nákres, nárys, schéma: narýsovat o-e stav…

obrázek

, -zku m. (6. mn. -zcích) zdrob. k obraz 1, 4, 5, 8: o-y na stěně, v knize; je hezká jako o. velmi;

obraziti

dok. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -ražen) 1. (co) úderem, ranou poškodit, pohmoždit, poranit: uhodil…

obraziti

I ned. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -razen) kniž. 1. (co, koho) zobrazovat, vyobrazovat (výtvarně n.…

obrazivý

příd. kniž. k obraziti (ned.), záležející ve vytváření obrazu; obrazný 1, 2; imaginativní: o. styl (…

obrázkář

, -e m. 1. řidč. kdo vytváří obrázky (obrazy 1, 5): lidový o.; je to pouhý o. †2. prodavač obrázků (…

obrázkaření

, obrázkářství, -í s. neumělecké vytváření obrázků: diletantské o.

obrázkový

příd. k obrázek: o. časopis ilustrovaný; o-á kniha; odb. založený na zobrazování předmětů a pojmů ob…

obrazní

v. obrazný

†obraznický

příd. výtvarnický (zvl. malířský n. sochařský): zpytovali krásu jen básnickou a ne spolu hudební a o…

†obraznictví

, -í s. výtvarnictví: úkazy krásy v básnictví, hudbě i o. (Pal.)

†obrazník

, -a m. (6. mn. -cích) výtvarník (zvl. malíř n. sochař) (Koll., Jg.)

*obraznostní

(Zákrejs), *obraznostný příd. k obraznost: tvůrčí poznávání o-é (Šal.) imaginační

obrazný

(†obrazní Jir., Ner. aj.) příd. 1. týkající se uměleckého obrazu; vyjádřený obrazem, přirovnáním; př…

obrazo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova obraz jako s jejím předmětem (obraz…

obrazoborec

, -rce (†obrazoborce, -e) m. náb., hist. kdo ničí náboženské obrazy a usiluje o potlačení úcty k nim…

obrazomilec

, -lce m. náb., hist. přívrženec kultu náboženských obrazů; ikonodul (op. obrazoborec)

obrazotvorný

příd. týkající se schopnosti něco si představit; obrazivý, představivý, imaginační: o-á schopnost; o…

obrazovati

ned. zř. (co, koho) zobrazovat, zpodobovat, obrazit (ned.) 1: o. charaktery (Klicp.); — *obrazovati …

obrazovka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. sděl. tech. elektronka pro vytváření světelného obrazu na stínítku: televiz…

obrazový

příd. k obraz 1. týkající se obrazů, obsahující obrazy: o-á galerie s obrazy; o-á výzdoba obrazy; ři…

obrážecí

příd. sloužící k obrážení: tech. o. nůž; o. stroj obrážečka II

obrážeč

, -e m. (obrážečka I, -y ž.) dělník pracující na obrážečce

obrážečka

II, -y ž. (2. mn. -ček) tech. obráběcí stroj s přímočarým pohybem nože

obraženina

, -y ž. pohmoždění, zhmoždění, pohmožděné místo: obklad na o-u

obrážeti

ned. (3. mn. -ejí, trp. -rážen) 1. obrazit (ned.) 2, odrážet: světla v zrcadlech obrážená (Čap.-Ch.)…

obrblat

dok. (1. j. -ám, řidč. -u, rozk. -lej, řidč. -li) ob. expr. (co) s bručením, nespokojeně o něčem pro…

obrečet

dok. (3. mn. -í) ob. (co, koho) oplakat: ztrátu manžela už obrečela

obrejdit

dok. (3. mn. -í) ob. expr. (co) rejděním obejít: všechno všude obrejdí

obrejlený

, řidč. obrýlený (*obrejlovaný Gottw.) příd. hovor. nosící brejle; opatřený brejlemi: o. muž; dívá s…

obrh

, -u m. nář. omítka (Baar)

obrichtovat

v. obrychtovat

obrist

v. obrst

obrna

, -y ž. med., zvěr. postižení hybného nervu projevující se poruchou hybnosti příslušných svalů: úpln…

obrněnec

, -nce m. (živ.) (dř.) bojovník oděný brněním; — obrněnec, -nce m. (neživ.) obrněná pancéřová loď; o…

obrněnka

, -y ž. (2. mn. -nek) bot. o-y třída jednobuněčných řas obalených tuhým krunýřem, Dinoflagellatae

obrněný

příd. 1. opatřený brněním: o. jezdec, bojovník; přen. o-é srdce; voj. vybavený zbraněmi a pancéřem:

obrněti

dok. (3. mn. -í) 1. řidč. strnout, ztuhnout: noha mu obrněla (Ner.) *2. přestat brnět, otrnout: pánů…

obrniti

dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) opatřit brněním: (dř.) o. koně; o. rytíře; voj. vybavit zbraněmi a pa…

obrňovati

I ned. řidč. k obrněti: údy mu dlouhým seděním obrňovaly

obrňovati

II ned. k obrniti: o. vozidlo, vlak; – o. město, hrad; – kniž. o. srdce proti soucitu; o. se proti p…

obrobek

, -bku m. (6. mn. -bcích) tech. obráběná n. obrobená součást

obrobitelný

, řidč. obrábitelný, obrabitelný příd. vhodný k obrobení, k obrábění: snadno o. materiál; → podst. o…

obrobiti

dok. (3. mn. -í) tech. (co) upravit tvar a povrch předmětu mechanickým zpracováním, zprav. oddělením…

obrobna

, -y ž. (2. mn. -ben) tech. obráběcí dílna

obročí

, -í s. hist. důchod z úřadu, zprav. církevního; prebenda (círk.), beneficium (círk., hist. práv.)

-obročiti

jen s předp.: na-

obročná

, -é, obroční, -í, ob. obročňová, -é ž. žena obročního

obroční

, obročný příd. hist. týkající se obročí, obroku (ve význ. 2): o-í, o-é statky; o. písař

obroční

I, -ho, obročný, -ého m. (kdysi) vrchnostenský hospodářský úředník starající se o obilí na sýpce

obročnice

I, -e ž. †1. skladiště na obilí, špejchar, sýpka: o. hradní (Jir.) 2. plátěný pytlík na obrok, kt. s…

obročnice

II v. obročník 2, 3

obročnický

příd. k obročník: o. úřad; o-é funkce

obročnictví

, -í s. 1. úřad obročního 2. hanl. zastávání dobře placené a bezpracné funkce *3. poskytování podpor…

obročník

, -a m. (6. mn. -cích) 1. kdo zastává úřad spojený s obročím; beneficiář: církevní o. 2. (též obročn…

obročňová

v. obročná

obročný

v. obroční

obroda

, -y ž. (†obrod, -u m., 6. j. -u, Čech, Hol. aj.) obrození: o. života; na jaře nastává v přírodě o.;…

*obrodič

, -e m. obroditel, buditel, zvl. národní (Pražák)

*obrodičský

příd. k obrodič, obroditelský, buditelský: o-á práce (Pražák)

obroditel

, -e m. (obroditelka, -y ž.) kniž. kdo usiluje o obrodu, o obrození, kdo je provádí; buditel: o. lid…

obroditelský

příd. k obroditel; buditelský: o-á činnost; o-é snahy

obroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) dodat něčemu novou kvalitu, obnovit svěžest něčeho; vzpružit, vz…

*obrodivý

příd. k obroditi, způsobující obrodu: o-á síla; → podst. *obrodivost, -i ž.

obrodný

, řidč. obrodní příd. k obroda; obrozovací: o-é snahy, hnutí; o-á síla; o-í práce (Z. Nej.); → přísl…

obrok

, -u m. (6. j. -u) 1. krmivo pro koně, zvl. jadrné, zprav. oves: dát koním o-u 2. hist. naturální dá…

*obroniti

dok. (3. mn. -í) bás. (co) roněním pokrýt: skráně potem obroněny (Čech) zkropeny; sličná hlava peřej…

obronzovati

dok. (co) nabarvit bronzem; nabronzovat, pobronzovat: o. sošku

obrositi

v. orositi

obrost

, -u m. (6. j. -u) zahr. souhrn větévek na kmeni mladého stromku

obrostati

v. obrůstati

obrostlík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) les. mohutně ovětvený strom v lesním porostu

obrostlý

, poněk. zast. orostlý příd. pokrytý kolem dokola n. na povrchu hustě něčím, co vyrostlo; porostlý, …

obroubiti

, poněk. zast. ovroubiti dok. (3. mn. -í, rozk. -rub, řidč. -roubi) 1. (co; co čím) opatřit kraj (lá…

obrouček

, obroučka v. obruč

*obroukati

dok. expr. (co komu) broukavě, rozmrzele omluvit, vyčíst: i noviny mu obroukal (Jir.)

obrouknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) expr. (koho, 4. p.) broukavě, rozmrzele okřiknout: obroukl ho, aby ml…

obroun

, -a m. velký zavalitý žralok; zool. rod Lamnia: o. nosatý

obrousiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -brus, trp. -šen) 1. (co) broušením uhladit, urovnat; broušením dodat něčemu …

†obroviště

, -ě s. (2. mn. -šť) obrovská oblast, rozsáhlý obvod (Jir.)

obrovitý

příd. expr. neobyčejně velký; obrovský, ohromný, nesmírný, náramný: o-é stromy, hory; člověk o-é síl…

obrovnati

dok. (co čím) obklopit něčím do výše narovnaným: o. chalupu dřívím; políčko bylo obrovnáno kameny

obrovnávati

ned. k obrovnati: o. stavení dřívím

obrovnávka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. nář. dolní část stěny venkovského stavení natřená zvenku barvou, obyč. modr…

obrovský

příd. 1. neobyčejně velký; ohromný, nesmírný, gigantický: o-é stromy, balvany; o-á síla; o. význam; …

obrozenec

, -nce m. řidč. spisovatel n. jiný pracovník národního obrození, buditel

*obrozenectví

, -í s. obrozenecké hnutí (Šal.)

obrození

, -í s. tradiční označení procesu konstituování českého národa v období nástupu kapitalismu u nás (d…

obrozenský

, řidč. obrozenecký příd. týkající se národního obrození; týkající se obrozenců: o-é snahy; o-á lite…

obrozovací

příd. týkající se obrozování; obrodný: o. politika, proces

*obrozovatel

, -e m. obroditel, buditel (R. právo)

obrozovati

ned. k obroditi: odpočinek obrozuje a uklidňuje ducha; sociální vymoženosti obrozují ženu; – nář. co…

obrst

, obršt (ps. též oberst) (*obrist Třeb.), -a m. (z něm.) zast. ob. plukovník (zvl. v bývalé rak.-uh.…

obrstlajtnant

, obrštlajtnant (ps. též oberstleutnant), -a m. (z něm.) zast. ob. podplukovník v bývalé rak.-uh. a …

obrstvachtmistr

, -a m. (z něm.) zast. ob. důstojník jízdy v hodnosti majora v bývalé rak.-uh. a něm. armádě: o. v d…

obrštába

, -y m. (z něm. zákl.) zast. voj. slang. vrchní štábní lékař v bývalé rak.-uh. armádě (Nový)

obrtel

, -tle m. větší obrtlík: dveře na o. (Glaz.)

obrtlík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) otočná součástka, zprav. v podobě malé kliky, k uzavírání dvířek a …

obruba

, poněk. zast. ovruba, -y ž. 1. okraj tkaniny n. oděvu upravený tak, aby se neroztřepil a neopotřebo…

obrubati

dok. (1. j. -ám, -u, rozk. -ej) (co) kolem dokola osekat; dokola vysekat; orubat: o. stromy; – o. se…

obrubeň

(*ovrubeň K. J. Ben.), -bně ž. 1. zeď ohraničující otvor studně, bazénu, kašny; roubení, obruba 3: k…

*obrubí

, -í s. obruba: nebes o. (Hál.)

obrubní

, obrubný příd. k obruba: o-í, o-á zeď; o-í kámen; o. pás kolem něčeho

obrubnice

, -e ž. stav. obruba po obou stranách mostní vozovky: betonová, dlážděná o.

obrubník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) stav. kamenný hranol na okraji chodníku vystupující nad vozovku ap.…

obrubný

v. obrubní

obrubovací

příd. sloužící k obrubování; tech. o. klempířský stroj k vytváření obruby u plechových trub, nádob a…

obrubovačka

, -y ž. (2. mn. -ček) tech. obrubovací klempířský stroj

obrubovati

, poněk. zast. ovrubovati ned. k obroubiti, ovroubiti; lemovat: o. kapesníky, ručníky, sukni; ovrubu…

obrubový

příd. k obruba: o. šev

obruč

, -e ž. (zast. m., Třeb. aj.) 1. kruhový pás z růz. materiálu, hlavně kovu, k stahování a zpevňování…

*obručený

příd. mrzutý, bručivý, nevrlý, nazlobený: starý o. mládenec (Svět.)

obručeti

dok. (3. mn. -í) expr. (co) bručivě, rozmrzele omluvit: každý haléř obručí

*obručí

, -í s. obruče: stříbrné o. (Ner.)

obručový

(obručný Heyd.) příd. k obruč: o-é dříví k výrobě obručí; o-é sukně, vozy s obručemi

obrus

I, -u m. (6. j. -u, -e) nář. 1. velký šátek na hlavu (Jir.) 2. ubrus (Koll.)

obrus

II, -u m. (6. j. -u, -e) 1. tech. odpad při broušení 2. odb. obroušení; tech. opotřebení povrchu str…

obrusný

příd. odb. podléhající obroušení: tech. o-á vrstva vozovky; → podst. obrusnost, -i ž.

obrůst

, -u m. (6. j. -u) zeměd. celkový porost: o. ovcí; o. otavy

obrůstati

, poněk. zast. orůstati (†obrostati Mácha) ned. k obrůsti: vrby obrůstají břeh potoků; křoví orůstá …

obrůsti

, poněk. zast. orůsti dok. (1. j. -rostu, min. -rostl) 1. (co) vyrůst kolem něčeho, obklopit růstem:…

obrušovač

, -e m. (živ.) (obrušovačka, -y ž.) řidč. brusič; — obrušovač, -e m. (neživ.), obrušovačka, -y ž. ři…

obrušovati

ned. k obrousiti 1-5: o. kameny; o. sklo; o. si zuby hryzáním; – o. starý nátěr; – o. podrážky; o. k…

*obrůžený

příd. růžově (červánky) zabarvený: o-é hory (Čel.)

*obrv

, -u m. (6. j. -u), -i ž., *obrva, -y ž. (ze sloven.) brva: oči svítí zpod mocných o-ů (Něm.); slza …

obrvený

příd. porostlý, pokrytý brvami: hustě o-é oči; zool. opatřený brvami, kt. slouží k pohybu; zool. nál…

obrví

, -í s. kniž. 1. brvy, řasy: tmavé, husté o. 2. obočí: vlasy sčesané až k o.; svraštit o.

obrychtovat

, obrichtovat dok. (z něm.) zast. ob. (co) zařídit, upravit, přizpůsobit; (koho, 4. p.) vychovat, vy…

obrýlen-

v. obrejlen-

obryně

v. obr

obrys

, -u m. (6. j. -u, -e) 1. čára, kt. tvoří kraj plochy n. plošně viděného tělesa: o. nohy, těla, stro…

obrysnice

, -e ž. žel. pevný rám, kterým otevřený nákladní vůz projíždí, aby se zjistilo, zda jeho náklad nepř…

*obrýsnouti

dok. (min. -sl, trp. -snut) (co) narýsovat, nakreslit obrys něčeho: siluety obrýsnuty chladně svítíc…

obrysný

v. obrysový

obrýsovati

(*obrysovati) dok. řidč. (co) 1. rýsováním napodobit; okopírovat: o. plán; o. výkres; ornamenty se o…

obrýsovávati

ned. řidč. k obrýsovati 2

obrysový

, řidč. obrysný příd. k obrys: o-á čára, kresba; o-né linie (Šal.); o-ové stíny; o-ové schéma; o-ový…

obrýti

, řidč. orýti dok. (1. j. -ryji, rozk. -ryj, min. -ryl, trp. -ryt) (co) zrýt nejbližší okolí kolem n…

obrývati

, řidč. orývati ned. k obrýti, orýti: o. stromy; orývat keře

obrývka

, -y ž. (2. mn. -vek) zahr. okopaná země kolem ovocného stromu

paobraz

, -u m. (6. j. -e, -u) zř. nepravý, klamný obraz: p. lichý (Čech) přelud; psych. doznívání zrakového…

*plavobradý

příd.: p. plukovník (Jir.)

pobrati

dok. (j. 1. -beru, 2. -bereš, rozk. -ber, trp. -brán) 1. (co komu; co) postupně vzít, odejmout, sebr…

pobratim

, -a (1. mn. -ové) (*pobratimec, -mce, Havl., Hol.) m. (ze srb.) 1. (u jižních Slovanů) oddaný, věrn…

pobratimstvo

, -a s. (u jižních Slovanů, zvl. u Srbů a Bulharů) bratrský vztah oddanosti a věrnosti mezi dvěma n.…

pobratřenec

, -nce m. zast. pobratim 3: Slováci, Čechů a Moravanů p-i (Pal.)

*pobratřenství

, -í s. věrné, oddané přátelství, sbratření, pobratimství (Zey.)

pobratřiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) sbratřit, spřátelit: socialismus pobratřil všecky lidi pod sluncem (Kun.…

pobratřovati

ned. k pobratřiti: p. rozvaděné lidi; — pobratřovati se ned. k pobratřiti se: pobratřující láska (No…

pobrázditi

dok. (3. mn. -í, rozk. -i, -ěte, trp. -zděn) (co) řidč. poněkud rozbrázdit: pobrázděné skály

pobrečet si

dok. (3. mn. -í) ob. expr. trochu, něj. dobu brečet (v. po- II): pobrečela si a bylo dobře

pobrekávat

(*pobrekovat J. Čap.) ned. expr. chvílemi trochu plakat, zaplakat: pobrekávající děti (Til.)

*pobreptávat

, *pobrebtávat ned. ob. expr. (co; ~) chvílemi breptat, zabreptat: cosi o ženě a domovu pobrebtával

pobrnkávat

ned. expr. chvílemi brnkat, zabrnkat: p. na kytaru, na piano

pobrodit se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) expr. (v čem) trochu se brodit (v. po- II): p. se v rybníce

pobronzovati

dok. (co) pokrýt bronzovým povlakem n. barvou: p. rám; pobronzované sošky

pobroukat (si)

dok. expr. 1. chvílemi trochu zabroukat (v. po- II): dítě si pobroukalo a usnulo 2. pohubovat, pobru…

pobroukávat

, řidč. pobrukovat ned. expr. k pobroukat, k pobrouknout; trochu n. chvílemi broukat; pobručovat: po…

*pobrouknout (si)

dok. (min. -kl, podst. -knutí) expr. trochu brouknout, pobručet 1 (v. po- II): nevrle si p. (Herrm.)

*pobrousiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -brus, trp. -šen) 1. (co) trochu nabrousit: p. kosu (Jahn) 2. expr. (kde) tro…

pobrouzdat (se)

dok. (kde; kudy) expr. trochu n. s chutí se projít v mělké vodě, mokré trávě ap. (v. po- II): p. se …

pobručet

dok. (3. mn. -í) expr. 1. chvílemi trochu zabručet: muž mrzutě pobručel; matka nad vysvědčením pochv…

pobručovat

, řidč. pobručívat ned. k pobručet, chvílemi si trochu bručet; pobrukovat: pochvalně, polohlasně p.;…

pobrukovat

v. pobroukávat

*pobrumlat

dok. (1. j. -ám) expr. chvílemi trochu zabrumlat (v. po- II): když chvilku pobrumlal, zapřáhl koně (…

pobrumlávat

ned. expr. k pobrumlat, chvílemi trochu brumlat: tiše, zlostně p.; přen. bouřka, děla v dálce pobrum…

*pobrušovati

ned. k pobrousiti 1: p. kosy

pobryndat

dok. ob. expr. (co) bryndáním znečistit: p. ubrus; p. si šaty

pobryndávat

ned. ob. k pobryndat (Ner.)

*podobrví

[pot-o- i podo-], -í s. kniž. podobočí: povznesl z p. své velké oči (Rais)

polobratr

, -a m. bratr jen po otci n. po matce: (při polyandrii) rodina složená z p-ů a polosester

polobrigáda

, -y ž. hist. (ve Velké fr. revoluci) vojenský útvar složený ze dvou praporů dobrovolníků a z jednoh…

*poobraceti

ned. k poobrátiti: (omdlelý) otvírá oči, kolem poobrací (Halas); — *poobraceti se ned. k poobrátiti …

poobrátiti

dok. (co, koho) trochu obrátit: p. hlavu k oknu; p. nemocného na loži; — poobrátiti se dok. trochu s…

*pozobraceti

dok. (co) postupně zobracet: všecko mu tam pozobracela (Herb.)

praobraz

, -u m. (6. j. -e, -u) kniž. prvotní, odvěký obraz: p. světa, života; p. nekonečnosti (Vrchl.) (o mo…

probrati

dok. (j. 1. -beru, 2. -bereš, zast. -béřeš, rozk. -ber, zast. -beř, trp. -brán) (co) 1. řidč. též p.…

probrázditi

dok. (3. mn. -í, rozk. -i, -ěte, trp. -zděn) (co) 1. udělat brázdy, rýhy, vrásky ap. v něčem; rozrýt…

probrečet

dok. (3. mn. -í) ob. (co) strávit (čas) brečením; proplakat: probrečela celou noc

probreptat

, probrebtat dok. ob. expr. (co) 1. strávit (čas) breptáním; prožvanit, protlachat: probreptáte fůru…

probreptnout

, probrebtnout dok. (min. -tl, podst. -tnutí) ob. expr. (co) neprozřetelně, neopatrně prořeknout; pr…

probroditi se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) broděním se, namáhavě projít: p. se vodou, bahnem; přen. probrodili s…

*probrouknout

dok. (min. -kl, podst. -knutí) (co) expr. nevrle, bručivě promluvit, pronést 3, proříci 1: p. zlomys…

probrousiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -brus, trp. -šen) (co) 1. tech. přílišným broušením do hloubky poškodit mater…

probrouzdati se

dok. řidč. brouzdáním projít; probrodit se: probrouzdal se sněhem

protiobraz

, -u m. řidč., poněk. zast. protějšek, pandán II (Z. Nej.)

předobraz

[přet-o- i předo-], -u m. (6. j. -e, -u) (*předobrazení, -í s., Pražák) kniž. 1. osoba n. jev mající…

*předobraziti

[přet-o- i předo-] dok. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -zen) kniž. (co) podat, vystihnout, znázornit p…

*předobrazovati

[přet-o- i předo-] ned. kniž. k předobraziti (Pražák)

předobrotivý

příd. řidč. poněk. zast. velmi, nadmíru dobrotivý: p-á matka (Čel.); náb. boží epiteton: p. bože; →

předobrozenský

[přet-o- i předo-], předobrozenecký příd. řidč. předcházející (národní) obrození: p-á doba, literatu…

předobrý

příd. velmi, nadmíru dobrý: p. otec; člověk p-ého srdce; p-á slova velmi laskavá; mít p-é smýšlení (…

†přeobraziti

dok. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -razen) (koho, co) změnit podobu někoho, něčeho (Koll.); — †přeobr…

přeškobrtat

dok. (1. j. -ám) ob. expr. (kam) překlopýtat: p. oranici

*přikobrtat se

, nář. přikobrcat se (Hol.) dok. expr. (kam) klopýtavě přijít, přiklopýtat

přiškobrtat se

dok. (1. j. -ám) expr. škobrtavě přijít; přiklopýtat: p. se udýchaně (Mart.)

půlobrat

, -u m. poloviční obrat: p. vpravo; těl. otočení těla kolem výškové osy o 90°

rodobrana

, -y ž. býv. ozbrojená organizace slovenských fašistů, Hlinkova garda

*rudobradý

příd. mající ryšavé vousy na bradě: r. muž (Jir., R. Svob.); *rudobradec, -dce m. člověk s ryšavými …

*rusobradý

příd. mající rusé vousy na bradě

různobrvý

příd. bot., zool. bičíkovci r-í třída jednobuněčných řas s různě dlouhými bičíky, Heterokonteae

rychlobruslař

, -e m. (rychlobruslařka, -y ž.) kdo pěstuje rychlobruslení; rychlobruslařský příd.: r-é brusle; r-é…

rychloobrábění

, -í s. tech. obrábění při zvýšení řezné rychlosti n. jiným zrychleným pracovním postupem: metody r.

sebeobrana

, -y ž. obrana proti útoku na vlastní osobu: osobní s.; zabil ho v s-ě; právo na s-u; sebeobranný př…

*sebeobroda

, -y ž. obrození sebe samého: schopnost s-y (Kultura)

servobrzda

, -y ž. tech. slang. strojní brzda

sivobradý

příd. kniž.: stařec s. (Vrchl.)

slavobrána

, -y ž. (7. j. -bránou, mn. 2. -brán, 3. -bránám,...) slavnostní brána vyzdobená k uvítání hostů, ná…

*sobrání

, -í s. (z rus.) (v rus. n. bulh. prostředí) shromáždění (jako schůze i jako instituce) (Kop.)

starobratrský

příd. týkající se prvotních českých bratří: s-á historie (Pal.); zbožné písně s-é (Jir.)

*stříbrobradý

příd. kniž. mající stříbrnou, šedivou bradu: s-í hlídači (Vrchl.)

světlobrvý

příd. řidč.: s-á blondýnka

šedobradec

, -dce m. zř. stařec se šedivými vousy na bradě: kmet š. (Vrchl.); šedobradý příd.: š. muž (Nov.); š…

škobrcat

v. škobrtat

škobrt

, škobrták (Mart.), -a m. nář. expr. člověk nevalné hodnoty; prospěchář měnící obratem své přesvědče…

*škobrtanda

, -y ž. expr. škobrtavá řeč: majora přestalo bavit poslouchat tu š-u (Bran.) špatnou němčinu

škobrtat

(1. j. -ám) (zř. a nář. škobrcat Kapl.) ned. ob. expr. 1. (~; oč) klopýtavě se pohybovat, jít; kobrt…

škobrtavý

příd. expr. k škobrtat, škobrtat se; kobrtavý 1: jít těžkým š-m krokem (Jah.) potácivým, klopýtavým;…

škobrtnout

dok. (min. -tl, -tnul, -tla, podst. -tnutí) ob. expr. k škobrtat; klopýtnout: škobrtl a vykloubil si…

temnobrvý

příd. řidč.: t-é hnědé oči (Podl.)

teobromin

[-ín], theobromin, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem., lékár. alkaloid obsažený v semenech kakaov…

těžkoobrobitelný

příd. tech. obtížně obrobitelný: t-é kovové materiály

*tmavobrvý

příd.: t-á víčka (Lum.)

*trojobraz

, -u m. (6. j. -e, -u) obraz složený ze tří obrazů: oltářní t. triptych; přen. dramatická linie t-u …

udobrouchat

, udobruchat dok. nář. (koho, 4. p.) udobřit (Kosm.); — udobrouchat se, udobruchat se dok. nář. (s k…

*veledobrý

příd. velmi dobrý, předobrý: v-á rada (Pfleg.); v-á veselohra (Ner.); → přísl. *veledobře: krok byl …

veleobr

, -a m. hvězd. hvězda větší než obr (ve význ. 2) a s větší svítivostí

Velkobrit

, -a (1. mn. -ové) (Čap.-Ch.), Velkobritánec, -nce (Čech) m. zř. obyvatel Velké Británie; velkobrits…

velkoobročnictví

, -í s. řidč. hanl. mnohoobročnictví; velkoobročník, -a m. (6. mn. -cích) řidč. hanl. mnohoobročník

vinobraní

, -í s. (*vinobračka, -y, Heyd., *vinobračky, -ček pomn., Něm., ž.) sklizeň hroznů vinné révy: podzi…

všedobr

, -u m. 1. druh merlíku užívaný v lid. léčitelství k hojení ran; merlík všedobr (bot.) 2. léčivá hor…

*všedobrý

příd. svrchovaně dobrý: bytost všemohoucí, vševědoucí, v-á (Pal.)

vykobrtat se

dok. (1. j. -ám) řidč. expr. (odkud, kam) kobrtáním, kobrtavě vyjít, dostat se; vyškobrtat se: labyr…

vyobrazení

, -í s. 1. kniž. znázornění, zobrazení někoho, něčeho malbou, kresbou n. polygrafickou technikou; ob…

vyobraziti

dok. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -zen) kniž. 1. (koho, co) (výtvarně) zobrazit, znázornit, vypodobn…

*vyobrazovatel

, -e m. kniž. kdo vyobrazuje: v. života (Vodák)

vyobrazovati

ned. 1. kniž. k vyobraziti; zobrazovat: v. člověka (u mohamedánů) je zakázáno (Ner.); – (článek) vyo…

vyškobrtat (se)

dok. (1. j. -ám) ob. expr. (odkud kam) škobrtavě, klopýtavě vyjít, dostat se ven; vyklopýtat (se): v…

zadobrý

příd. zř. (s kým) jsoucí v dobrém poměru, v přátelském vztahu k někomu: brzy byl s nimi z. (Havl.) z…

*zakobrtnout

dok. (min. -tl, -tnul, -tla, podst. -tnutí) expr. (~; oč) zaklopýtnout: z. o práh (Šlej.)

zaobroubiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -rub, řidč. -roubi) (co) obroubit 1: z. utěrku

zaobrubovati

ned. k zaobroubiti; obrubovat: z. šátky

zaškobrtat

dok. (1. j. -ám) ob. expr. 1. (~; oč) několikrát škobrtnout; zaklopýtat: z. na nerovné cestě 2. též

zaškobrtnout

dok. (min. -tl, -tnul, -tla, podst. -tnutí) ob. expr. 1. (~; oč) (krátce) škobrtnout, zaklopýtnout:

zdobráčtěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se dobráckým: z. v obličeji (O. Schein.); oči mu zdobráčtěly při pohle…

zdobromyslněti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se dobromyslným (Nor)

zlatobrvý

příd. řidč. bás.: z-é oči (Zey.)

*zneobratněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se neobratným: (žena) zneobratněla (Maj.)

*znovuobrození

, -í s. opětné obrození: cesta do Říma dokonala moje z. (Mach.)

zobraceti

[s-o- i zo-] dok. (3. mn. -ejí, trp. -cen) (co) 1. postupně, několikrát obrátit: z. seno; pluhem zob…

*zobracívati

[s-o- i zo-] (Rais), *zobracovati (Šlej.) ned. k zobraceti

zobrátiti

[s-o- i zo-] dok. (3. mn. -í, rozk. -obrať, trp. -obrácen) řidč. poněk. zast. (co) postupně, několik…

zobrazení

[s-o- i zo-], -í s. kniž. 1. obraz 1, vyobrazení 1: umělecké z. života, prostředí; mat. vztah mezi m…

zobrazitel

[s-o- i zo-], zobrazovatel, -e m. (zobrazitelka, zobrazovatelka, -y ž.) kniž. kdo zobrazuje: umělec

zobrazitelný

[s-o- i zo-] příd. řidč. kniž. takový, kt. může být zobrazen: představa slovy těžko z-á

zobraziti

[s-o- i zo-] dok. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -zen) kniž. 1. (koho, co) (výtvarně) znázornit, vypod…

zobrazivý

[s-o- i zo-] příd. řidč. kniž. k zobraziti: z., sdělovací, zdobivý sklon (J. Čap.) zobrazovací; → př…

zobrazovací

[s-o- i zo-] příd. kniž. určený, sloužící k zobrazování: z. prostředky, technika (literárních, výtva…

zobrazovatel

v. zobrazitel

zobrazovati

[s-o- i zo-] ned. kniž. k zobraziti: socha zobrazující dívku; zeměměř. zobrazování zemského povrchu;…

*zobroubit

dok. (3. mn. -í) expr. (co) projít 2, obejít 2, zbrousit 1: bůh ví, které končiny světa (Šašek) zobr…

železnobrodský

příd. k Železný Brod (město v severních Čechách): ž-é sklo