anarchokomunismus

[-nyz-], -mu m. (z řec. + lat. zákl.) polit. nemarxistický komunismus spojený svým zaměřením nebo pů…

apokopa

, -y ž. (z řec.) jaz. zánik n. nevyslovení, vypuštění hlásky na konci slova

apokopovati

ned. i dok. jaz. (co) odsouvat, odsunout, nevyslovovat, nevyslovit (hlásku na konci slova): apokopov…

autokolona

, -y ž. kolona automobilů, skupina aut: sanitní a.; a. 45 vozů

autokosmetika

[-ty-], -y ž. 1. pečování o čistotu a povrchovou úpravu aut a motor. vozidel vůbec 2. slang. čisticí…

baroko

, -a s., barok, -u m. (z port.) 1. umělecký sloh 17. a 18. stol.: prvky b-u; stavba v b-u 2. doba je…

*barokovati

ned. (~; co) barokizovat ○ předp. z-

bělokorý

příd.: b-á bříza

bělokozácký

příd. týkající se bílých (kontrarevolučních) kozáků: b-á vzpoura

bělokožec

, -žce m. kniž. běloch

bezodtoký

[bes-o- i bezo-], bezodtokový příd. jsoucí bez odtoku: b-é jezero; b-ová oblast

*bezpokoj

, -e m., *bezpokojí, -í s. nepokoj (Šmil.)

blokovací

příd. určený k blokování: b. zařízení; elektr. b. kondenzátor

blokovati

ned. i dok. (z fr.) 1. (koho, co) znemožňovat, znemožnit někomu styk, zejm. obchodní, uzavřením pobř…

blokovna

, -y ž. (2. mn. -ven) bloková trať (hut.)

blokovní

příd. k blok: žel. slang. b. oddíl, přístroj hradlový

blokový

příd. k blok: b. domek; b-á stavba; b. velitel; b-é hospodářství; b. kalendář útržkový; b-é předplat…

blokový

I, -ého, blokáč, -e m. (bloková, -é ž.) slang. dozorce v bloku nacistického koncentračního tábora

bokorys

, -u m. (6. j. -e, -u) geom. obraz třetího průmětu do roviny kolmé k půdorysně i nárysně

bokovka

, -y ž. (2. mn. -vek) široký dámský podvazkový pás přes boky: elastické b-y

bokovnice

, -e ž. stav. druh hradla při vodních stavbách

bokový

příd. zř. k bok: b-é sádlo z boku; b. pás přes boky; jaz. b-á souhláska artikulovaná tak, že proud v…

brokovina

, -y ž. slitina olova s antimonem k výrobě broků

brokovnice

, -e ž. puška nabíjená brokovými náboji

brokový

příd. k brok: b. náboj; b-á rána

celokovový

příd.: c-á karosérie, konstrukce

celokožený

příd.: c-á obuv, vazba (op. polokožená)

cokoli

, kniž. cokoliv (zř. cožkoli(v), zast. kniž. cokolivěk, zast. co... koli) zájm. 1. neurč. s význ. li…

čedokový

příd. k Čedok: č. zájezd uspořádaný Čedokem

*černokošiláč

, -e m. expr., hanl. fašista (podle černé košile uniformy): italští č-i; černokošilatý příd.: expr.

čirok

, cirok, -u m. (6. j. -u) (ze sloven. driv. maď.) statná užitková tráva, příbuzná prosu, obilnina te…

čokoláda

(ob. čekoláda, čekuláda), -y ž. (z indián.) 1. potravinářský výrobek z kakaa, cukru a různých přísad…

čokoládka

, -y ž. (2. mn. -dek) 1. expr. zdrob. k čokoláda 2. slang. čokoládovna (Pujm.)

čokoládník

, -a m. (6. mn. -cích) dělník pracující při výrobě čokolády; dř. též vlastník výrobny n. prodejny čo…

čokoládovna

, -y ž. (2. mn. -ven) závod vyrábějící čokoládu n. čokoládové výrobky

čokoládový

příd. k čokoláda: č-é bonbóny z čokolády; č-á barva tmavohnědá; č. kabát barvy jako čokoláda, tmavoh…

čtyřpokojový

, čtyrpokojový příd.: č. byt mající kuchyni a čtyři pokoje

diplokok(us)

[dy-], -ku, -ka m. (z řec. zákl.) biol. patogenní baktérie vyskytující se vždy po dvou

dislokovati

[dy-] ned. i dok. (co, koho) provádět, provést dislokaci; rozmísťovat, rozmístit: účelně d. školy, p…

divoko

v. divoce a divoký

divokost

, -i ž. 1. necivilizovanost, nepěstovanost: d. černošských tváří; d. pralesa 2. neukázněnost, nespou…

divoký

příd. 1. (o člověku, zvířatech, neživé přírodě) volně se vyvíjející; necivilizovaný, nepěstěný: d-é …

dok

, -u m. (6. mn. -cích, -kách) (z angl.) pevná n. plovoucí přístavní nádrž sloužící k stavbě, opravě …

dokobrtati se

(*dokobrtati) dok. expr. (kam) kobrtavou chůzí dospět: stará babka se dokobrtala na dvůr

dokobrtávati se

ned. k dokobrtati se

dokodrcati se

dok. expr. (kam) kodrcavou jízdou dospět: žebřiňák se dokodrcal s výletníky do vsi

dokodrcávati se

ned. k dokodrcati se

dokojiti

dok. (3. mn. -í) (~; koho) přestat kojit; dokončit kojení: žena dokojila; d. dítě

dokojovati

ned. k dokojiti

dokola

přísl. do kruhu; okolo, kolem: chodí okolo stolu pořád d.; točit se d.; – kolem d. žádný domek, jen …

dokolébati

, ob. dokolíbat dok. (1. j. -ám, -u) (~; koho, co) přestat kolébat; dokončit kolébání: dokolébala a …

dokolébávati

, dokolébávati se, ob. dokolíbávat, dokolíbávat se ned. k dokolébati, dokolébati se

dokolečka

přísl. dokola, kolem: tančit d.; pejsek běhal za svým ocáskem pořád d.; d. dokola

dokompletovati

dok. (co) doplnit (všemi potřebnými součástkami ap.) na náležitý celek; zkompletovat: dokompletování…

dokomponovati

dok. (~; co) přestat komponovat, dokončit komponování; přikomponovat do úplnosti: když dokomponoval,…

dokomponovávati

ned. k dokomponovati

dokonaliti

ned. (3. mn. -í) zř. a zast. (co) zdokonalovat: d. dílo své (Pal.) ○ předp. z-, z- se

-dokonalovati

jen s předp.: z-, z- se

dokonalý

příd. 1. takový, jaký v kladném, dobrém smyslu má být; bezvadný, vzorný: d. pracovník; d-é znalosti;…

dokonaný

příd. práv. zcela splňující skutkovou podstatu trestného činu: d-á vražda; v. též dokonati

dokonati

dok. kniž. 1. (co) do konce, zcela vykonat; dokončit, ukončit, skončit, dovršit: d. započaté dílo; p…

dokonávati

, dokonávati se ned. k dokonati, dokonati se

dokonavý

příd. jaz. vyjadřující děj jako dokonaný, ohraničený, popř. jako shrnující; perfektivní (op. nedokon…

dokonce

přísl. vyjadřuje stupňování; nadto, docela, ba i (ani): dřív mládež nesměla d. ani svobodně sportova…

*dokončenost

, -i ž. stav něčeho dokončeného: d. obrazu ucelenost

*dokončitel

, -e m. kdo něco končí, skončil; dokončovatel: d. učencova díla

dokončiti

dok. (3. mn. -í) (co) dovést ke konci; ukončit, skončit: d. vypravování, práci, studie; d. spis; d. …

dokončívati

, dokončívati se v. dokončovati, dokončovati se

dokončovací

příd. sloužící k dokončování: d. práce; tech. d. soustruhy

dokončovatel

, -e m. (dokončovatelka, -y ž.) kdo něco dokončuje

dokončovati

, dokončovati se (*dokončívati, *dokončívati se) ned. k dokončiti, dokončiti se: d. práci; – vysílán…

dokopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co, expr. koho) dokončit kopání: d. hrob 2. obl. mor. (koho, 4. …

dokopávati

, dokopávati se ned. k dokopati, dokopati se

dokopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) zeměd. dokončení okopávky: d. řepy

dokopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) kopnout do urč. vzdálenosti, kopnutím dopravit do urč. cíle: d. dal…

dokořán

(*dokořen) přísl. (o něčem, co se rozevírá) úplně, docela: dveře d. otevřené; otevřít okna d.; údive…

dokos

, -u m. (6. j. -u) zeměd. dokončení kosení

dokosek

, -sku m. (6. mn. -scích) zeměd. to, co se sklidí při dokosu, výsledek dokosu

dokositi

dok. (3. mn. -í, trp. -sen) (co; ~) dokončit kosení; přestat kosit: d. louku; zítra dokosí

dokosovati

ned. k dokositi

dokouleti

dok. (3. mn. -ejí) (co; ~) koulením dopravit někam; přestat koulet: d. kuličku až k jamce; — dokoule…

dokoupiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -kup) (co) koupit poslední zbývající část; dodatečně přikoupit: d. poslední p…

dokouřiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -kuř) (~; co) přestat kouřit; dokončit kouření něčeho: dokouřil a vstal; d. c…

dokousati

dok. (1. j. -šu, -sám, kniž. -ši, rozk. -ej) (co; ~) dokončit kousání; přestat kousat: d. kůrku chle…

dokousávati

ned. k dokousati; dokusovat: těžce dokousává tvrdý sýr

dokousnouti

dok. (min. -sl, trp. -snut) 1. (co; ~) dokončit kousnutí, kousání: dokousl poslední sousto a položil…

dokovati

(1. j. -u, -ám, rozk. -ej), kniž. dokouti (1. j. -kuji, rozk. -kuj, min. -kul, trp. -kut) dok. (co; …

dokovati

I ned. loď. (o lodi) stát v doku za účelem oprav

dokový

v. dok

drahokov

, -u m. (6. j. -u) odb. drahý, vzácný kov: zlato a jiné d-y; měnová jednotka není vyjádřena kouskem …

drsnokorý

příd. mající drsnou kůru: d-á lípa

dvoupokojový

příd.: d. byt mající kuchyni a dva pokoje

dvouslohový

, dvouslokový příd.: d-á píseň; d-hový popěvek (Olb.)

evokovati

ned. i dok. (z lat.) kniž. (co) vybavovat, vybavit, vyvolávat, vyvolat: e. minulost; e. vzpomínky z …

flok

, -u m. (6. mn. -cích, -ách) (z něm.) 1. ob. dřevěný nýtek k upevňování podešví; kolíček (řem.); zat…

flokovací

příd. řem. slang. sloužící k flokování: f. stroj kolíčkovací

flokovačka

, -y ž. řem. slang. kolíčkovací (flokovací) stroj

flokovat

ned. (z něm.) ob. (co; ~) připevňovat (podešev) floky, zarážet floky (do podešve); kolíčkovat (řem.)…

fokoš

, -e m. (z maď.) (v sloven. prostředí) hůl se sekerou, čakan

fotokopie

, -e ž. kopie pořízená fotografováním: f. osobních dokladů

glykokol

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. glycin

gonokok(us)

, -ku, -ka m. (6. mn. -cích) (z řec. zákl.) biol. mikrob způsobující kapavku; gonokokový příd.: g-á …

gumokov

, -u m. tech. slang. materiál z pryže a kovu užívaný jako konstrukční, pružicí n. izolační prvek; -k…

hemokolorimetr

, -u m. med. přístroj k stanovení množství hemoglobinu v krvi

hladkokorý

příd.: kniž. h. buk, kmen

hluboko

přísl. v. hluboký

hluboko

I, -a v. hluboký

hluboko-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova hluboký, a to 1. jako s její vlastn…

*hlubokocitný

příd. hluboce cítící: h-á duše (Něm.)

hlubokodaleký

příd. sport. skok h. do hloubky a do dálky

hlubokokořenný

příd. bot. h-é rostliny jejichž hlavní kořen sahá do veliké hloubky (op. mělkokořenné)

hlubokomořský

příd. vyskytující se v hlubinách mořských: h-á fauna; h-é sedimenty

hlubokomyslný

příd. kniž. (někdy iron.) 1. mající hluboký smysl; důmyslný, pronikavý: h. výrok; h-é mlčení, výklad…

hlubokosáhlý

příd. řidč. dalekosáhlý: h-é změny; h-é rozdíly (Vrchl.)

hlubokosklon

, hlubosklon, -u m. (6. j. -u) žert. hluboká poklona (zvl. jako pozdrav): můj h.; vyřiďte muj hlubos…

hlubokotažný

příd. tech. h. plech vhodný pro tažení do tvarů majících hloubku (např. při výrobě nádobí, karosérií…

hlubokost

, -i ž. řidč. kniž. hloubka, hloub: h. studny (Hol.); ukryl se kostel v země h-i (Erb.); v h-i lesa

hluboký

příd. (2. st. hlubší) 1. mající velkou hloubku, jdoucí do velké hloubky n. dálky (op. mělký): h-á pr…

hnědokorý

příd. bás. mající hnědou kůru: h-é pně borovic (Čech)

*homok

, -u m. (sloven.) vátý, vířivý písek: uváznout v hlubokém h-u (Něm.); *homokový příd.: h. nános (Něm…

hypokotyl

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) bot. spodní stonkový článek klíční rostliny mezi kořenem a děloham…

hypokoristikon

[-ty-], -ka s. (mn. 2. -tik, 6. -ách) (z řec.) jaz. jméno obměněné obyč. v důvěrném, přátelském styk…

invokovati

ned. (z lat.) kniž. (koho) vzývat, oslovovat: básník invokuje Múzy

jednokolejka

, -y ž. (2. mn. -jek) ob. jednokolejná trať

jednokolejný

příd.: j-á dráha, trať; → přísl. *jednokolejně: jezdit j.; → podst. jednokolejnost, -i ž.: přen. j. …

jednokolový

příd. jsoucí o jednom kole: j. velocipéd; – j-á soutěž; → přísl. jednokolově: soutěž hraná j.

jednokomorový

(zast. -komorní, Pal., -komorý) příd. mající jednu komoru: tech. j-é zdymadlo; polit. j. systém parl…

jednokoňový

příd. motor., tech. o jedné koňské síle: j. motor, jednokoňský příd. zařízený pro tah jedním koněm:

jednokopytník

, -a m. (6. mn. -cích) zast. zool. savec s jediným vyvinutým prstem (opatřeným kopytem) na každé noz…

jednokorečkový

příd. tech. opatřený jedním korečkem, přihrádkou, truhlíkem: j-á rýpadla

jednokotvový

příd. elektr. j. měnič mající vinutí obou proudových soustav v jedné kotvě

jednooký

příd.: j. hrdina Jan Žižka; zpodst. mezi slepými j. králem (přísloví) v prostředí nízké úrovně lze v…

jednopokojový

příd.: j. byt mající kuchyni a jeden pokoj

Jihokorejec

, -jce m. obyvatel jižní Koreje; jihokorejský příd.: j-é přístavy; j-á loutková vláda Korejské repub…

Jokohama

, -y ž. přístavní město v Japonsku (na ostrově Hondo); jokohamský příd.

kamenokorkový

příd. tech. k-á izolace z korkových desek spojených emulzí z kamenouhelné smoly

kamo

, kamokoli (v) v. kam

kapok

, -u m. (6. mn. -cích) (z mal.) 1. tropický strom, v jehož tobolkách jsou semena obalená dlouhými ch…

kdokoli

, kniž. kdokoliv (zř. kdožkoli(v), zast. kniž. kdokolivěk, kdožkolivěk) zájm. neurč. 1. s významem l…

klejotok

, -u m. (6. mn. -cích) zahr. chorobné vytékání pryskyřice z poraněných n. onemocnělých kmenů; gumóza…

klokoč

, -e m. 1. keř s hrozny velkých bílých květů, s velkými tobolkami obsahujícími kulovitá semena; bot.…

klokočí

, -í s. 1. klokočový porost: husté k.; zelená se k. 2. klokočové semeno, klokočová semena: růženec z…

*klokočí

I příd. klokočový: k. růženec (Ner.)

klokočový

příd. ke klokoč: k. keř; k. růženec ze semen klokoče

klokot

, -u m. (6. j. -u) 1. víření, kypění, též zvuk tekutin vznikající při varu: vřít, vařit se k-em 2. z…

klokotati

ned. (3. j. -tá, †-ce) 1. řidč. též klokotati se prudce se pohybovat varem, prudce se vařit: voda po…

klokotavý

příd. ke klokotati 1. kypící, varem se prudce pohybující: k. var; přen. k. život rušný 2. bublavý, z…

klokotný

příd. kniž. klokotavý: k. var; – k-á řeka; – k. hlas; → přísl. klokotně

koka

, -y ž. (ze špan. driv. indián.) 1. jihoamerický keř, jehož listy obsahují kokain; rudodřev koka (bo…

kokodák

, kokoko(ko)dák, kokokodát, kokokdák, kodkodák citosl. označuje zvuky, které vydává slepice

*kokodati

ned. kdákat (Kun.)

kokon

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) zool. zámotek housenky, zprav. housenky bource morušového; ko-

kokořík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) hájová bylina s bílými zvonkovitými kvítky; bot. rod Polygonatum: k…

kokos

, -u m. (6. j. -u) (z port.) 1. kulovitý plod kokosovníku; pecka tohoto plodu, tzv. kokosový ořech 2…

kokoska

, -y ž. (2. mn. -sek) cukroví vyrobené z kokosové moučky

kokosovník

(*kokosník, Herrm.), -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) tropický strom s tenkým kmenem zakončeným chocho…

kokosovníkový

příd. ke kokosovník: k-é plantáže

kokosový

příd. ke kokos: k. ořech pecka plodu kokosovníku, kokos; k-é mléko sladká bělavá tekutina vyplňující…

*kokošek

, -šku m. (6. mn. -šcích) chochol; chomáč: čepice s k-em (Preis.); mladík s k-em černých vlasů (J. K…

kokoška

, -y ž. (2. mn. -šek) plevel s přízemní růžicí listů a s hroznem bílých kvítků dozrávajících v trojú…

kokošník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z rus.) archit. obloučková ozdoba střech ruských chrámů; nár. čele…

kokot

, -a m. nář. kohout: po dvoře pobíhal bílý k.; — *kokot, -u m. kokrhání: kohoutí k. (Rais)

kokota

, -y ž. (z fr.) nevěstka; → zdrob. kokotka, -y ž.; — kokotský příd.: k. zevnějšek (Šal.)

*kokotavě

přísl. s kokotem: kohout k. zahuboval (Rais)

kokotice

, -e ž. cizopasná bezlistá nezelená rostlina s drobnými kvítky v klubíčkách; bot. rod Cuscuta: k. hu…

kokotský

v. kokota

kokov-

v. též koksov-

kokový

v. koka

*koldokol

(Mikulášek), *koldokola (Maj.) přísl. kolem dokola, okolo

kolokol

, -u m. (6. j. -u) (z rus.) kniž. a bás. zvon (Staš., Pujm.)

kontokorent

, -u m. (6. j. -u) (z it.) úč. běžný účet: jednostranný, oboustranný k.; kontokorentní příd.: k. sty…

kontokorentista

[-ty-], -y m. (1. mn. -é) (z it.) (dř.) zaměstnanec vedoucí běžný účet (Herrm.)

krokodýl

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (z řec.) dravý vodní ještěr horkého pásma: kůže z k-a; zool. rod Crocodylu…

krokodýlí

příd. krokodýlům vlastní, z krokodýla pocházející: k. kůže; přen. k. slzy neupřímné, falešné

krokoměr

, -u m. přístroj k počítání kroků; pedometr

*krokovský

příd. připomínající Kroka, pocházející z doby Krokovy: krása k-ého slohu (Čech)

krokový

příd. ke krok: ostré k-é tempo (Mach.); tech. k-é kolo část kroku (ve význ. 6)

kulobrokovnice

, -e ž. řidč. puška na kule i broky; obojetnice (mysl.)

lalokonosec

, -sce m. brouk z příbuzenstva nosatce škodící na rostlinách; zool. rod Otiorrhynchus a Peritelus: l…

lalokoploutvý

příd. zool. mající ploutve na laločnatém násadci: ryby l-é primitivní mořské ryby, kt. se zachovaly …

lalokovitý

, poněk. zast. lalochovitý příd. připomínající lalok: l-á brada; l-é uši

lalokový

, poněk. zast. lalochový příd. k lalok: l-á tvář; med. l. zánět plic postihující celý lalok plicní; …

Laokoon

, -koonta m. (v řec. mytol.) trojský kněz Apollónův, kt. (podle Vergilia) marně varoval obyvatele Tr…

*ledokol

, -u m. (6. j. -u) (rus.) ledoborec (Weiss)

lichokopytník

, -a m. (6. mn. -cích) savec s lichým počtem (1 n. 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zool.…

lichookolík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) bot. květenství napodobující okolík, nepravý okolík (např. u cibule…

loko

v. loco

lokomobila

, -y ž. (z lat. zákl.) tech. 1. parní stroj spojený s parním kotlem: pojízdná l.; stacionární l. 2.

lokomobilka

, -y ž. (2. mn. -lek) 1. zdrob. k lokomobila: hoši si hráli s l-ou 2. ob. závod vyrábějící lokomobil…

lokomoce

, -e ž. (z lat. zákl.) biol. aktivní pohyb organismu z místa na místo; lokomoční příd.: biol. l. poh…

lokomotiva

[-tý-], -y ž. (z lat. zákl.) kolejové vozidlo s vlastním hnacím strojem, určené k tažení vlaku: parn…

lokomotivář

[-tý-], -e m. (lokomotivářka, -y ž.) kdo obsluhuje lokomotivu něj. pomocné dráhy: důlní l.

lokomotivka

[-tý-], -y ž. (2. mn. -vek) 1. zdrob. k lokomotiva: důlní, polní l.; dětská l. 2. ob. závod n. dílna…

lokomotivní

, lokomotivový v. lokomotiva

makrokosmos

, -mu m. (6. j. -u) velký svět, vesmír: (Faust) otevře knihu a uvidí znamení m-u (Vrchl.); přen. m. …

maniok

[-ny-], mandiok [-dy-], -u m., manioka, -y ž. (ze špan. n. port. driv. indián.) zbož. škrob z hlíz m…

Maroko

, -a s. stát v severozápadní části Afriky; Maročan, -a (1. mn. -é) (expr. a zast. Marokán, -a, Marok…

masokostní

příd. odb. m. moučka krmivo vyrobené z odpadků masa a z kostí

mazotok

, -u m. med. přílišné odměšování kožního mazu; -tokový příd.: med. m-á holohlavost

mělkokořenný

příd. bot. m-é rostliny nezapouštějící hluboko kořeny (op. hlubokokořenné)

mikrokokus

, -ku m. (6. mn. -cích) biol. drobný kulovitý mikrob

mikrokosmos

, -mu m. (6. j. -u) kniž. malý svět, svět v malém: to údolí je m. pro sebe; literární m.; m. úzkého …

mimokonkursní

[-zní] příd. práv. jiný než konkursní: m. vyrovnání

mimokořenový

příd. zeměd. dějící se mimo kořen: m-é hnojení; m-á výživa rostlin

místokomorník

, -a m. (6. mn. -cích) hist. náměstek, zástupce nejvyššího komorníka (Pal.)

mladokomik

, -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) div. herec hrající mladé komické postavy dř. vůbec, dnes hlavn…

mnohokolejný

příd.: m-á trať; přen. m-é úřadování; mnohokolejnost, -i ž. systém vyřizování téže věci n. řízení té…

mnohokopytník

, -a m. (6. mn. -cích) zool. m-i starší název řádu chobotnatců (majících na každé noze 3, 4 n. 5 prs…

monoblok

, -u m. (6. mn. -cích) 1. tech. spojení karteru motoru s rychlostní skříní (převodovkou) v jediný ce…

motokolo

, -a s. slang. motorové kolo

mýdlokor

, -u m. jihoamerický strom poskytující kůru s bohatým obsahem saponinu; bot. rod Quillaja: m. tupoli…

nacvokovat

, nacvakovat dok. ob. expr. 1. (co kým, čím; co) nacpat, namačkat, přeplnit: n. tobolku bankovkami; …

námokový

příd. k námok: kožel. n-é jámy pro námok

naoko

přísl. zdánlivě, napohled: předstírat n. pozornost; být n. klidný; n. se sice zdráhal, ale pak přece…

*napokon

přísl. (sloven.) nakonec (Něm.)

napokos

(ps. též na pokos) přísl. nář. šikmo: kůň n. rejdoval (Janda); šátek n. vázaný (Něm.) na babku

napokoušet se

dok. i ned. (3. mn. -ejí) 1. (oč) často a opětovně se pokoušet (v. na- II): napokoušel se už o to mn…

nárokovat

ned. slang., nespr. (co) činit si nárok na něco, žádat něco

nedokonalý

příd. postrádající dokonalosti, mající nedostatky, vady; vadný: n-á práce; n-é zařízení; n. obraz sk…

nedokonaný

příd. takový, kt. nebyl dokonán; práv. n. trestný čin jednání, kt. vedlo ke skutečnému spáchání tres…

nedokonavý

příd. jaz. vyjadřující děj jako prostě probíhající; imperfektivní (op. dokonavý): n-é sloveso; n. vi…

nedokončený

příd. takový, kt. nebyl dokončen; neúplný: n-á představa; úč. n-á výroba; n-é výrobky rozpracované;

neokolonialismus

[-ny-iz-], -mu m. polit. nová, zastřená forma kolonialismu založená na udržování někt. málo vyvinutý…

neokom

, -u m. (6. j. -u) geol. oddíl spodního útvaru křídového (podle humanistického názvu fr. města Neufc…

nepokoj

, -e m. 1. neklid (duševní), vzrušení, rozrušení, napětí: vzrůstal n. mezi čekajícími; n. badatele; …

nepokojiti

ned. (3. mn. -í) zast. (koho, co) znepokojovat: počala nás n. divoká zvěř (Hol.); to mne velmi nepok…

*nepokojněti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se nepokojným, neklidným: matka nepokojněla pod jejím pohledem (Šrám.) ○ p…

nepokojný

příd. 1. projevující duševní nepokoj, podléhající duševnímu nepokoji; neklidný, pohnutý, vzrušený: b…

-nepokojovati

jen s předp.: z-, z- se

*nepokora

, -y ž. nedostatek pokory, nepokornost: tvůrčí lidská n. (Neum.)

nepokorný

příd. neprojevující pokoru, jsoucí bez pokory; vzdorný: jsou (sedláci) příliš houževnatí a n-í (Hol.…

nepokořitelný

příd. takový, kt. se nedá pokořit, nemůže být pokořen: n. bojovník; n. lid; n-á životní síla; → přís…

nespokojenec

, -nce m. nespokojený člověk; kverulant: mladí n-i; věčný n.

nespokojený

příd. (v přísudku a v doplňku též jmenné tvary nespokojen, -a, -o) takový, kt. není s něčím spokojen…

neupokojitelný

příd. takový, kt. nemůže být upokojen: n. pláč; n-á vášeň

neuspokojeně

přísl. bez uspokojení: n. se ptát; n. naslouchat; v. též uspokojený

neuspokojení

, -í s. stav toho, kdo není něčím uspokojen, v něčem spokojen; neuspokojenost: cítit n.; výraz n.; —…

neuspokojenost

, -i ž. vlastnost n. stav toho, kdo není něčím uspokojen, v něčem spokojen; nespokojenost, neuspokoj…

nevysoký

příd. 1. nedosahující velké výšky; nepříliš vysoký, málo vysoký: n. plot; n-á postava; n-é čelo dost…

nok

(*nuk Kosm.), -u m. (6. mn. -cích, -kách) (z něm. driv. it.) knedlíček podlouhlého tvaru do polévky,…

novokolonialismus

[-ny-iz-], -mu m. polit. neokolonialismus; novokolonialista, -y m. stoupenec novokolonialismu; novok…

obtokový

příd. k obtok: o. kanál, o-é potrubí sloužící k vedení vody

odtokový

příd. k odtok: o. příkop; o-á soustava městské kanalizace, let. o-á hrana křídla zadní hrana křídla,…

oko

, -a s. (o tělesném ústrojí mn. 1., 4. oči, 2. očí, 3. očím, 6. očích, 7. očima, jinak (ve význ. 2-5…

*okobercovaný

příd. opatřený koberci: o-é schody (Ben.)

okohybný

příd. anat. pohybující okem; okulomotorický: o-é svaly; o. nerv třetí nerv mozkový inervující většin…

okol

, -u m. (6. j. -u, -e) *1. bás. kruh, okruh: v jisker mračnu, které v o-u z bortících se břeven hust…

okoleční

příd. nář. okolní: v o-ch dědinách (Herb.); → přísl. okolečně: na míli cesty o. (Herb.)

okolek

, -lku m. (6. mn. -lcích) 1. řidč. okraj, obruba, obvod: vyšívaný o. šátečku; malovaný o. oken; o. l…

okolí

, -í s. 1. prostor, zvl. krajina okolo, v blízkosti něčeho: o. zámečku bylo neupravené; rozhlédnout …

okolíček

, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) bot. dílčí květenství složeného okolíku (u kmínu)

okoličnatý

příd. bot. o-é květenství tvořené okolíkem; o-é rostliny; šmel o.; jestřábník o.; — zpodst. okolična…

†okoličnost

, -i ž. okolnost, situace: věděl si rady v takových o-ech (Havl.); vzpomínat na nejmenší o-i naší zn…

okolík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) bot. hroznovité květenství, v kt. všechny stopky vyrůstají z jednoh…

okolíkovati

dok. (co) označit, vyznačit kolíky: okolíkovali nové části pastvin; o. půdorys

okolina

, -y ž. *1. okolní krajina, okolí: jste první lovci v o-ě naší (Krásn.), velký ruch po veškeré o-ě (…

okoliště

, -ě s. (2. mn. -šť) zeměd. místo kolem kopek, kde se rozhazuje seno, aby proschlo

*okolkem

přísl. obcházkou, oklikou: (P. Vrba) nemusí rovně na Milčice, nýbrž o. (Jir.)

okolkovati

I dok. (co) opatřit kolkem: o. listinu

okolkovati

II ned. dělat okolky, počínat si, jednat váhavě; váhat, otálet: okolkoval, než přisedl; okolkoval ch…

okolní

(†okolný) příd. takový, kt. je v okolí n. z okolí: v o-ch obcích; o. lidé; o. svět vnímaný smysly; k…

okolnost

, -i ž. 1. jev, situace, zřetel ap. provázející něj. událost, čin, jednání; mn. okolnosti poměry: za…

okolo

předl. s 2. p. kolem 1. vyjadřuje polohu n. pohyb podél celého obvodu (zprav. do kruhu): o. domku by…

okolo

I přísl. 1. dokola, kolem: palouk a houští o., všechno svěže zelené; na pódium vystoupil řečník a os…

okolojdoucí

příd. řidč. kolemjdoucí: o. pop (Havl.); — zpodst. -jdoucí, -ho m. řidč. kolemjdoucí: žebral na o-ch…

okolorovati

dok. (co) kolorováním upravit: o. fotografii

okolostojící

příd. řidč. kolemstojící: o. diváci; o. břízy (Něm.): — zpodst. -stojící, -ho m. řidč. kolemstojící:…

†okolostojičnost

, -i ž. okolnost (Mácha, Rais aj.)

okončina

, -y ž. řidč. končetina: zdálo se, že nemá (želva) ani hlavy, ani okončin (Herrm.)

okop

, -u m. (6. j. -u) o hrazení, násep, val, šance, zákop: (horníci) tábořili ve svém o-u na chlumu (Ji…

okopanina

, -y ž. zeměd. plodina pěstovaná pro hlízy n. kořeny, pro kt. se zkypřuje půda okopáváním n. oborává…

okopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. kopáním zkypřit půdu okolo něčeho (něj. plodiny, rostliny):

okopávací

příd. určený, sloužící k okopávání: o. stroj, nástroj

okopávač

, -e m. (živ.) (okopávačka I, -y ž.) kdo něco okopává; — okopávač, -e m. (neživ.) zeměd. okopávací s…

okopávačka

II, -y ž. (2. mn. -ček) zeměd. okopávací motyčka

okopávati

ned. k okopati: o. zeleninu, řepu; – zast. o. ležení

okopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) zeměd. kypření půdy kolem rostlin kopáním; okopávání

okopčiti

dok. (3. mn. -í) 1. zeměd. (co) obhrobkovat 2. nář. okopat: má (brambory) okopčeny (Mrš.)

okopírovati

dok. 1. (co) zhotovit kopii něčeho (malbou, kresbou, mechanicky ap.); obkreslit: o. slavný obraz; o.…

okopiště

, -ě s. nář. kopiště II: (seno) bylo na lukách v kupách i o-ích (Rais)

*okopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) kopnutím zkypřit půdu okolo něčeho: motyčkou tu i tam mírně okopne,…

†okoptiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) umazat koptem; umazat vůbec; ušpinit, ukoptit: o. stěny (Havl.); – (četa…

okopulírovat

dok. zast. ob. (koho, 4. p.) oddat: dát se o. (Rais)

okoralý

(*okoravělý Staš.) příd. na povrchu vyschlý do tvrda; oschlý: o. chléb ztvrdlý; o-á vánočka; o-é rty…

okorati

dok. stát se okoralým: chléb, pečivo okorá; dlaň okorá (Rais); rty okoraly; přen. (starší člověk) ok…

okorávati

ned. k okorati: bílé pečivo brzo okorává; povrch půdy za vedra okorává

okoravělý

v. okoralý

†okorování

, -í s. okolkování, okolky (Čel.)

*okoruněný

příd. opatřený korunou, majíc i korunu: o. turban; o-á bříza (Maj.)

okořeniti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. dodat něčemu chuti přidáním koření: o. omáčku, polévku 2. expr. učinit zají…

okořeňovati

ned. k okořeniti: o. pokrm; – expr. o. vyprávění vtipem

okos

, -u m. (6. j. -u) tech. okosení, zkosení: o. závitu

okositi

dok. (3. mn. -í, trp. -sen) (co) šikmo seříznout, učinit kosým; zkosit: o. rohy desky; okosení hran …

okostice

, -e ž. anat. vazivová blána kryjící kost a pevně s ní souvisící; perios teum

okosticový

příd. k okostice: anat. o-é nervy

okostýmovati

dok. (koho, co) obléci do kostýmů (ve význ. 2): o. herce; okostýmované figuríny

okoštovat

dok. (z něm.) zast. ob. (co) ochutnat: o. pivo, víno

*okotěšný

příd. bás. lahodící oku, příjemný: o. pohled (Hol.): o-á zeleň (Čap.-Ch.)

okotiti se

dok. (3. mn. -í, podst. -cení) (o kočce a kočkovité šelmě vůbec) vrhnout koťata

okotrč

v. vokotrč

*okotržný

příd. bás. působící kroucení očí údivem, vytržením, vytřeštěný: (paním) v o-ém blouznění se klaní (Č…

okoukaný

příd. ob. 1. častým prohlížením zevšednělý, velmi známý: o-é šaty, obrazy 2. znalý světa; zkušený, p…

okoukat

, okouknout (min. -kl, -knul, -kla, trp. -knut) dok. ob. 1. (koho, co) ze všech stran ze zvědavosti …

okoukávat

ned. ob. k okoukat, okouknout 1, 2: chlapec okoukával hosty; dávat se o.; (dětská drobotina) přišla …

okouknout

v. okoukat

okoumati (se)

ned. nář. zevlovat, okounět: okoumal, rozmýšlel se trochu (Něm.); (žena) se ustavičně v izbě okoumal…

okoun

, -a m. sladkovodní ryba s ostnitou hřbetní ploutví a s drsnými šupinami; zool. rod Perca: o. říční;…

okouněč

, -e m. expr. kdo okouní; zevloun: lelkující o-i; hlouček o-ů

okounek

, -nka m. (mn. 1. -nci, -nkové, 6. -ncích) 1. zdrob. k okoun 2. severoamerická ostnoploutvá ryba pod…

okounět

(zast. a nář. okounět se) ned. (3. mn. -ějí) expr. 1. bez cíle, nečinně se dívat, chodit ap.; zevlov…

okouní

příd. okounovi vlastní, z okouna pocházející: o. maso; zool. rybomorka o.

okoupati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (koho, co) koupáním očistit; omýt; obl. mor. vykoupat: havran okoupa…

okouřiti

dok. (3. mn. -í) 1. očadit kouřem: o. zdi v sále 2. též obkouřiti obklopit kouřem (jako náb. úkon n.…

okousaný

příd. expr. mající neurovnaný okraj; nerovný: o. papír; v. též okousati

okousati

dok. (1. j. -šu, -sám, rozk. -ej) (co) 1. (též *obkousati Uh.) kousáním po povrchu n. okolo něčeho z…

okousávati

ned. k okousati; okusovati: o. kost; kozy okousávají listy; o. si nehty; o. násadku; – psi okousával…

*okoušeč

, -e m. (*okoušečka, -y ž.) kdo něco okouší (Vrba)

okoušeti

ned. (3. mn. -ejí) k okusiti: o. nové víno; (host) musel o. a chváliti pečivo (Čech): o. sladkosti p…

okouti

dok. (1. j. -kuji, rozk. -kuj, min. -kul, trp. -kut) poněk. zast. (co, koho) pobít kovem; okovat: do…

okouzlení

, -í s. silné působení něčeho krásného, silný smyslový dojem: chvíle krásy a o.; připomínat si dětsk…

okouzlený

příd. 1. takový, kt. podlehl okouzlení; nadšený, unesený: o. obdivovatel umění, přírody; o. čtenář *…

okouzliti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) 1. (v pohádkách ap.) zapůsobit na někoho kouzlem; začarovat, o čarova…

okouzlívati

v. okouzlovati

okouzlivý

příd. řidč. kniž. k okouzliti; okouzlující: o-á řeč (Pech.): → přísl. okouzlivě: o. krásný; → podst.…

*okouzlovatel

, -e m. kdo někoho okouzluje: umělec o.; dostane ji (ženu) krasavec, o. (Čap.)

okouzlovati

(*okouzlívati Zey.) ned. k okouzliti: chuť (čarodějnic) k okouzlování (Havl.); – o. úsměvem, chování…

okouzlující

příd. kouzelný, úchvatný, čarovný, nádherný, překrásný, půvabný: o. dívka, oči, úsměv; o. krajina

okov

, -u m. (6. j. -u) 1. nádoba k vážení vody z otevřených studní: roubená studna s o-em; spouštět do s…

okovaný

příd. 1. kovem pobitý, kováním zpevněný, zdobený; kovaný 2: o-á hůl, truhlice; o-é podpatky; o-é bot…

okovati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. pobít kovem (k zpevnění n. k ozdobě): o. truhlici, dveře 2.

okovávati

ned. k okovati 1, 2: o. spodek vozu; – o. koně

*okovec

, -vce m. 1. okov 1: převrhli o. vody (Slád.) 2. kování na hrot bidla n. sochoru (plavců): o. na soc…

okovy

, -ů m. pomn. pouta: zločinec v těžkých o-ech; přen. zlámat o. nesvobody; o. kolonialismu; o. předsu…

okožiti

dok. (3. mn. -í) tech. (co) potáhnout koží

*okožovaný

příd. potažený koží: zadívali se na pavézu již o-ou (Jir.)

opačokovati

dok. stav. (co) provést pačokování

organogenní

příd. geol. o. horniny usazené horniny tvořené organickými zbytky: o. vápenec organokovový příd. che…

Orinoko

, -a s. řeka v severní části Jižní Ameriky; orinocký příd.

ostnohřbetka

, -y ž. (2. mn. -tek) křis s ostrými trny na štítě; zool. rod Centrotus: o. křovinná ostnokožec, -žc…

pačokovati

ned. stav. (co) natírat pačokem: pačokování stropů a stěn ○ předp. o-

pětipokojový

příd.: p. byt

podmokový

příd. zeměd. k podmok: p-é zavlažování podmokem

pokočkovat se

dok. expr. (s kým) poškádlit se, podovádět; pohašteřit se: pokočkoval se s dětmi; – děti se mezi seb…

pokochati se

dok. kniž. 1. (čím; v čem) něj. dobu se kochat (ve význ. 1); potěšit se: p. se pohledem na krajinu; …

*pokochávati se

ned. kniž. k pokochati se 1, kochat se (Šmil.)

pokoj

I, -e m. 1. stav nerušenosti; klid 2, poklid 1 (op. neklid, ruch): chci mít p. a ticho; mít (nemít) …

pokoj

II, -e m. 1. obytná místnost, v kt. se nevaří (dř. zprav. v městě): byt o dvou p-ích a kuchyni; najm…

pokojemilovný

příd. poněk. zast. a kniž. milující pokoj, klid; usilující o pokoj, mír: p. občan (Tyl); – p. národ;…

pokojiti

I ned. (3. mn. -í) zast. (koho, co) uklidňovat, upokojovat, konejšit, utěšovat: matka naříkala, ale …

pokojiti

II dok. (3. mn. -í) řidč. (koho, 4. p.) nakojit; něj. dobu kojit: pokojila a dítč rozbalila (Hol.); …

pokojná

v. pokojská

†pokojník

, -a m. (6. mn. -cích) nájemník (Wint.)

*pokojník

I, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) pomlčka (Rais)

pokojný

příd. 1. klidný 2, tichý, nehlučný: p. dům; p-á domácnost; děti byly p-é 2. klidný 3, mírný 2: p. čl…

pokojová

v. pokojská

-pokojovati

jen s předp.: v. pokojiti I

pokojový

příd. k pokoj II: p-é dveře; p-á kamna; p. nábytek; p-é rostliny; zahr. p-á lípa, lipka stromek s ve…

pokojská

(†pokojná Arb., †pokojová Šmil.), -é ž. žena pečující o úklid v hotelových pokojích

*pokoktat

dok. (co) něj. dobu koktat, trochu zakoktat: hoch pokoktal něco u tabule (Svob.)

pokolébati

, ob. pokolíbat dok. (1. j. -ám, řidč. -u, rozk. -ej) (koho, co; čím) něj. dobu kolébat: p. nemluvně…

pokolébávati

, pokolíbávat (ob.), pokolébávat se, pokolíbávat se (ob.) ned. k pokolébati, pokolíbat, pokolébati s…

pokolení

, -í s. 1. lidé spjatí dobou, v kt. žijí, stejnými zájmy, názory ap. (jako celek); časový úsek asi 3…

pokolíb-

v. pokoléb-

pokonati

dok. *1. (co) vykonat: p. práci (Herb., Herrm.) †2. (koho, co) překonat, přemoci: vojsko b-ylo pokon…

pokonejšiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (koho, 4. p.) něj. dobu konejšit: p. dítě (Čap.-Ch.)

pokonferovat

dok. hovor. (s kým o čem; ~) něj. dobu konferovat; porozprávět, pojednat, poradit se: p. s odborníky…

pokopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. řidč. (co) kopáním zpracovat, upravit: p. záhony 2. řidč. něj. do…

pokora

, -y ž. 1. (ponížené) podřizování se někomu plynoucí z uznávání vlastních nedostatků, projev (příliš…

pokorněti

ned. (3. mn. -ějí) řidč. kniž. stávat se pokorným: p. před něčí rozumovou převahou; p. před mocí a n…

pokorný

příd. takový, kt. projevuje pokoru; takový, v kt. se projevuje pokora: p. člověk; – p-é chování; mít…

*pokořenec

, -nce m. pokořený člověk (Čap.-Ch.)

pokořený

příd. takový, kt. byl pokořen: p. nadutec; → přísl. *pokořeně: p. odpovědět (R. Svob.); → podst. *po…

*pokořitel

, -e m. kdo pokořuje n. pokořil někoho: Pipin, p. Avarův (Šaf.); p. povstalecké Prahy Windischgrätz

pokořiti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) násilím, mocí, zvl. vojenskou, uvést v poslušenství, v závislost; pod…

pokořovati

ned. k pokořiti: p. odbojná města; přen. p. si přírodní síly; – p. zbytečně chudého člověka; p. pých…

pokos

I, -u m. (6. j. -u, -e) 1. pruh obilí, trávy n. píce v šíři jednoho rozmáchnutí kosou: dožali posled…

pokos

II, -u m. (6. j. -u, -e) šikmost, kosost, sklon; zprav. ve spoj. na p. (ps. též napokos): řezat něco…

†pokos

, †pokosem, †pokosmo přísl. šikmo, kose: obrátil se p. (Jah.); podíval se p-em (Wint.); pohlíželi p-…

pokositi

dok. (3. mn. -í, trp. -sen) 1. (co) posekat (kosou); posíci: p. obilí; – p. louku 2. kniž. (koho, co…

pokoska

, -y ž. (2. mn. -sek) ker. kosá cihla, jejíž podélný řez je pravoúhlý lichoběžník

pokosmo

v. pokos přísl.

pokosnice

, -e ž. tech. upínací zařízení na přiřezávání pokosů II

pokosník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) tech. truhlářské nářadí k měření a rýsování pokosů II

pokost

, -u m. (6. j. -u) zast. tech. fermež

pokostní

příd. nář. přiléhající pevně na tělo, jsoucí bez záhybů: p. košile (Baar)

pokošárovati

dok. zeměd. (co) pohnojit (půdu) měněním místa košáru

pokoštovat

dok. zast. ob. (co) ochutnat, okusit: pobízela mládence, aby pokoštoval (Wint.)

pokoukat (se)

dok. ob. (~; nač) něj. dobu (s chutí) se koukat: nespěchej, počkej, pokoukej se! (Jir.)

pokouknout (se)

dok. (min. -kl, -knul, -kla, podst. -knutí) ob. (po kom, čem, na koho, co) trochu se kouknout: pokou…

pokoupati se

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) řidč. trochu se vykoupat: p. se v řece

pokoupiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -kup) poněk. zast. (co; ~) nakoupit (postupně, na různých místech): už má vše…

*pokouření

, -í s. kuřivo, kouření (ob.): nacpávat večerní p. (Rais); → expr. zdrob. *pokouřeníčko, -a s. (Rais…

pokouřit (si)

dok. (3. mn. -í, rozk. -kuř) něj. dobu (s chutí) kouřit (v. po- II); zakouřit si: poseděli a pokouři…

pokousati

dok. (1. j. -šu, -sám, rozk. -sej) 1. (koho, 4. p.) (zprav. o zvířeti) kousáním, (několikerým) kousn…

pokoušeti

ned. (3. mn. -ejí) k pokusiti 1. (koho, 4. p.; ~) znepokojovat, dráždit, škádlit: stále (někoho) pok…

pokoušivý

(*pokušivý) příd. řidč. k pokoušeti: p. člověk; p-é škádlení; p. sen (Tyl); pokušivé oči (Hol.) svůd…

*pokoutí

, -í s. zákoutí, ústraní: klášterní p. (Tyl)

pokoutní

(†pokoutný Kosm.) příd. 1. jsoucí na odlehlém místě, v ústraní; zapadlý, zastrčený: p. krčma podezře…

pokoutnictví

, -í s. řidč. pokoutní činnost: obchodní p.; p. šarlatánů

pokoutničit

ned. (3. mn. -í) řidč. expr. pokoutně něco provozovat (Staš., Olb.)

pokoutník

, -a m. (6. mn. -cích) 1. (řidč. též pokoutnice, -e ž.) kdo pokoutně, bez oprávnění něco provozuje, …

pokoutný

v. pokoutní

pokoviti

dok. (3. mn. -í) tech. (co) pokrýt vrstvou kovu; — ned. pokovovati

pokovovací

příd. tech. sloužící k pokovování: p. lázeň, p. automat, pistole

pokovovač

, -e m. kdo provádí pokovování

pokovovati

ned. tech. k pokoviti: galvanické pckovování

pokožka

, -y ž. (2. mn. -žek) svrchní vrstva kůže: jemná, drsná p.; rozpraskaná p. na rukou; biol. (u živoči…

pokožkový

příd. k pokožka: biol. p-é buňky, p-é pletivo epidermální

pokrokovec

, -vce m. řidč. pokrokář: boj p-ů s konzervativci; hanl. patentovaní p-i (Sez.)

pokrokový

příd. 1. hlásající pokrok, usilující o pokrok: p-á mládež; p-é síly ve světě; p. vědec 2. takový, kt…

polokoks

, -u m. tech. palivo získané karbonizací za nižší teploty: hnědouhelný p.

polokolonie

[-óny-], -e ž. země podobná kolonii svou závislostí na kapitalistickém státu: revoluční boj v koloni…

polokonserva

[-ze-], polokonzerva, -y ž. zbož. konzerv a s kratší trvanlivostí

polokoule

(†půl- V. Mrš.), -e ž. polovina koule: lesklá mosazná p.; zeměp. zemská p. polovina zeměkoule omezen…

polokovový

příd.: p. lesk poněkud podobný kovovému; → přísl. polokovově: p. lesklý

polokožený

příd.: p-á vazba knihy mající jen hřbet a růžky z kůže

polokožich

, -u, zř. -a m. krátký kožich: černý pánský p.; → zdrob. polokožíšek, -šku m.

*pookounět

dok. (3. mn. -ějí) expr. strávit kratší dobu okouněním (Šrám.)

porokovat (si)

dok. (o čem; s kým; ~) něj. dobu (příjemně) rokovat (v. po- II); podebatovat (si), podiskutovat, poh…

poskokový

příd. k poskok, -u 1: p-é tempo

pravokořenný

příd. zahr. p. strom, keř rostoucí na vlastním kořeni, bez podnože (neroubovaný); → podst. pravokoře…

prokolice

, -e ž. (z it. zákl.) zahr. sorta květáku požívaná jako zelenina

prokomponovanost

, -i ž. vlastnost toho, co je prokomponované: p. skladby

prokomponovati

dok. (co) propracovat (umělecké dílo) po stránce kompoziční: p. operu; román je promyšleně prokompon…

prokomponovávati

ned. k prokomponovati

prokonstruovati

dok. (1. j. -ruuji, min. -ruoval) řidč. tech. (co) konstrukčně propracovat

prokonsul

[-zul], prokonzul, -a m. (1. mn. -ové) hist. (ve starověkém Římě) konzul s prodlouženou pravomocí, z…

prokonsultovat

[-zu-], prokonzultovat dok. hovor. (co) konzultací podrobně probrat, osvětlit: p. technické úkoly

prokop

v. průkop

Prokop

, -a m. os. jm. mužské; → zdrob. Prokůpek, -pka m.; — prokopský v. t.

prokopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -pej) (co) 1. kopáním vyhloubit do něčeho díru: p. násep, stráň 2. kopání…

prokopávati

ned. 1. k prokopati 1, 2, k prokopnouti 1, 2: p. hráz, stráň; – p. kanály, cesty 2. k prokopati 3: p…

prokopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) řidč. prokopání, prokopávání: p. terénu; – p. řepy okopávka

prokopírovati

dok. (co) 1. zhotovit kopii, opis, průpis něčeho: p. originál listiny 2. fot. vykopírovat tak, aby s…

prokopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) 1. (krátkým) kopáním, kopnutím vyhloubit do něčeho díru: p. hromádk…

prokopský

příd. k Prokop: p-á pouť; p-á legenda o Prokopovi, opatu sázavského kláštera; P-é údolí (u Prahy)

prokorigovati

dok. řidč. (co) úplně vykorigovat, zkorigovat: p. článek, knihu

prokormidlovati

dok. sport. (co) (ve veslařství) neúčelným kormidlováním si prodloužit dráhu

prokořeniti

I dok. (3. mn. -í) zahr. 1. vytvořit dostatečné množství kořenů: prokořenění stromků 2. (co) dostate…

prokořeniti

II dok. (3. mn. -í) řidč. (co) prosypat kořením: p. maso

*prokoukaný

(Štech), *prokouklý (Hál.) příd. expr. vychytralý, prohnaný 1; → podst. *prokoukanost, -i ž. (Štech)

prokoukat

dok. ob. (co) strávit (čas) koukáním: dovedl celé hodiny p.; — prokoukat se dok. řidč. rozkoukat se:…

prokoukat

I ned., prokoukávat v. prokukovat

prokouklý

v. prokoukaný

prokouknout

dok. (min. -kl, -knul, -kla, trp. -knut) ob. 1. otevřít oči, začít vidět; prohlédnout 1: sotva ráno …

prokouřiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -kuř) (co) 1. kouřením utratit: prokouří měsíčně mnoho peněz 2. strávit (čas)…

prokousati

dok. (1. j. -šu, -sám, kniž. -ši, rozk. -sej) (co) 1. kousáním udělat díru do něčeho, a tím to poško…

prokousávati

, prokusovati ned. k prokousati, k prokousnouti: červotoči prokousávali starou skříň; – p. díry v po…

prokousnouti

dok. (min. -sl, trp. -snut) (co) 1. kousnutím udělat díru do něčeho a tím to porušit, poranit: pes p…

*prokouzliti

dok. (3. mn. -í) kniž. (co) naplnit kouzlem: jak je všechno prokouzleno svitem měsíce (Jir.)

prokovati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) tech. (co) kováním propracovat: p. výkovek

prokukovat

, řidč. prokoukávat (*prokoukat Herb.) ned. ob. k prokouknout 2, 5: p. klíčovou dírkou; – mezi mraky…

prorokovati

ned. (co; ~) 1. (domněle) předpovídat budoucnost; věštit: Libuše prorokovala Praze slávu 2. vůbec ně…

protipokrokový

příd. namířený proti pokroku; zpátečnický: reakční p-á politika fašistického Německa

protokol

, -u m. (6. j. -u, -e) (z řec.) 1. zápis (zprav. s veřejnou platností o ústním jednání n. o jeho výs…

protokolista

, -y (1. mn. -é) (*protokolist, -a, V. Mrš.) m. poněk. zast. kdo pečuje o protokol 1, 2: p. sjezdu (…

protokolovaný

příd. obch. p-á firma (za kapit.) zapsaná do obchodního rejstříku; v. též protokolovati

protokolovati

ned. i dok. (co) zapisovat, zapsat do protokolu: p. výpověď, výrok, usnesení; žádám, aby to bylo pro…

provokovati

ned. (z lat.) 1. (~; koho, 4. p.) chovat se vyzývavě, provokativně; dráždit 2: stávkokazové provokov…

průtokoměr

, -u m. tech. přístroj na měření průtoku kapaliny n. plynu

průtokový

příd. k průtok: tech. p. ohřívač vody jímž se voda ohřívá při průtoku

předpokoj

, -e m. (*předpokojí, -í s., Erb.) místnost (pokoj) před vlastním pokojem, kanceláří ap.: stál na st…

přehluboký

příd. velmi, nadmíru hluboký: p-á jáma; p-á řeka; p-é lesy; – p-á tma; p. dojem; – p. bas; — zpodst.…

přepokorný

příd. řidč. velmi, nadmíru pokorný: p. prosebník; p-á žádost; → přísl. přepokorně: žádat p. o něco

přeskokový

příd. elektr. p-é napětí při kt. nastává přeskok

přeširoký

příd. řidč. velmi, nadmíru široký: p-á ulice; p. svět; → přísl. přeširoce: p. psát; přeširoko: báň n…

přetokový

příd. k přetok: p-é trubky

převysoký

příd. velmi, nadmíru vysoký: p-á postava; p. dům; p-á klenba; p. tón; p-á cena; → přísl. převysoko:

*přicvokovati

dok. (co) cvoky připevnit, přibít: boty s podešvemi přicvokovanými (Č. lid)

přiflokovat

dok. ob. (co) flokováním připevnit: to chcete, abych přiflokoval? (K. J. Ben.)

přítokový

(*přítočný Čap.-Ch.) příd. k přítok: p-é vody; tech. p-é potrubí; p-á výška kapalinového sloupce; vo…

pseudobaroko

, -a s., pseudobarok, -u m. archit. nepravé, nepůvodní, napodobené baroko; pseudobarokní příd.: p. s…

pseudokonstituce

[-ty-], -e ž. nepravá, jen formálně existující konstituce: naše (rakouská) p. (Mach.); pseudokonstit…

pseudopokrokový

příd. předstíraně pokrokový: p-é názory; → podst. pseudopokrokovost, -i ž. nepravá pokrokovost (Dyk)

radiokobalt

, -u m. (6. j. -u) chem., jad. fyz. radioaktivní izotop kobaltu

radiokompas

, -u m. (6. j. -u, -e) sděl. tech. samočinný palubní rádiový zaměřovač udávající odchylku podélné os…

radiokomunikace

[-ny-], -e ž. sděl. tech. komunikace, spojení pomocí rádiových, elektromagnetických vln; radiokomuni…

*rašelinokop

, -a m. (1. mn. -ové) kdo kope rašelinu: chudý r. (Herb.)

revokovati

dok. i ned. (z lat.) (co) kniž. 1. odvolat 3, odvolávat, zrušit, rušit: r. usnesení; práv. r. výnos;…

rokelor

, rokolor, -u m. (6. j. -u) někdejší dlouhý plášť po kolena (nazv. podle fr. vévody Roquelaura) (Ner…

rokoko

, -a (zast. neskl., Ner.) s. (z fr.) 1. umělecký sloh 2. pol. 18. stol. vyznačující se přemírou drob…