dopěstovati

dok. 1. (co) úplně vypěstovat: d. stromek; dopěstování ovocné úrody *2. (koho) dovést opatrování až …

dopěstovávati

ned. k dopěstovati

lesopěstební

příd. řidč. lesopěstitelský: l. péče; l. poměry; l. úkony, práce

lesopěstitelský

příd. les. týkající se pěstování lesa: l-é zkušenosti; l-é názory

*nadpěstí

, -í s. část ruky nad pěstí (Merh.)

nápěstníček

, -čku m. nář. nátepnička (A. Mrš.)

napěstovati

dok. (co, při důrazu na množství čeho) ve větším množství vypěstovat: n. ranou zeleninu; n. zeleniny…

pěst

, -i, ob. -ě ž. (mn. 1. -i, ob. -ě, 3. -em, -ím, 6. -ech, -ích, 7. -mi, ob. -ěmi) 1. ruka se sevřený…

pěstba

, -y ž. (2. mn. -teb) kniž. pěstování: p. zeleniny, řepy; p. lesního stromoví

pěstební

příd. kniž. k pěstba; pěstitelský: p. pokus; → přísl. pěstebně: p. výhodný zásah

†pěstěnec

, -nce m. chovanec (Nov.)

pěstěný

příd. udržovaný v dobrém, upraveném stavu (zprav. fyzickém), v pěkném vzhledu; pěstovaný, šlechtěný:…

pěsticí

příd. sloužící k pěstění: p. prostředek

pěstírna

, -y ž. (2. mn. -ren) závod n. zařízená jeho prostora, kde se pěstují rostliny n. chovají zvířata: p…

pěstitel

, -e m. (pěstitelka, -y ž.) 1. ten, kdo pěstuje rostliny n. se věnuje chovu zvířat: p. zemědělských …

pěstitelný

příd. řidč. takový, kt. může být pěstěn: otužilé a snadno p-é stromky

pěstitelský

příd. týkající se pěstitele n. pěstitelství rostlin n. zvířat: p-á práce, technika pěstební; p. úspě…

pěstitelství

, -í s. pěstování rostlin n. zvířat; nauka o něm

pěstiti

ned. (3. mn. -í, rozk. pěsti, pěsť, trp. pěstěn, podst. pěstění) 1. poněk. zast. (co, koho) pěstovat…

pěstní

(†pěstný Hol., Herb. aj.) příd. k pěst: p. zápas box; hist. práv. p. právo uplatňování nároků násiln…

pěstoun

, -a m. (pěstounka v. t.) 1. poněk. kniž. osoba přijímající cizí dítě za vlastní a vychovávající je;…

pěstounka

, -y ž. (2. mn. -nek) k pěstoun: p. malého sirotka; žena byla dítěti chůvou i p-ou; odb. pomocná zdr…

pěstounský

příd. k pěstoun: p-á péče; → přísl. pěstounsky: p. poplácal pikolu po zádech (Včel.)

pěstounství

, -í s. poněk. kniž. opatrovnictví, poručnictví: děti jejich p. svěřené (Havl.)

pěstovaný

příd. pěstěný, šlechtěný: p-á ruka; p. hlas cvičený; p-á zahrada; → přísl. pěstovaně: p. štíhlý muž

pěstovatel

, -e m. (pěstovatelka, -y ž.) řidč. kniž. pěstitel 1, 3: p. koní (Havl.); – p-é naší národní literat…

pěstovati

I ned. 1. (co, koho) pečovat o rostliny n. o chov zvířat: p. zeleninu, chmel, vinnou révu; – p. domá…

*pěstovati

II ned. (koho, 4. p.) bít, tlouci pěstí: "přes hlavu ji pěstoval" a jinak bil (Jir.)

propěstiti

(3. mn. -í), propěstovati dok. řidč. (co, koho) pěstěním zušlechtit: p. odolné druhy ovocných stromů…

předpěstiti

(3. mn. -í, rozk. -pěsti, -pěsť, trp. -stěn), předpěstovati dok. zahr. (co) vypěstovat (malé rostlin…

předpěstovávati

ned. zahr. k předpěstovati

*přepěstěný

příd. přehnaně udržovaný v upraveném stavu: p-á ruka (Ben.); v. též přepěstiti

přepěstiti

(3. mn. -í, rozk. -pěsti, -pěsť), přepěstovati dok. řidč. (co) znovu vypěstit, pěstěním změnit; přeš…

velkopěstitel

, -e m. pěstitel ve velkém: v. bavlny

výpěstek

, -tku (6. mn. -tcích) (*výpěst, -u, 6. j. -u, Lid. nov.) m. zahr. poněk. zast. vypěstovaná rostlina…

vypěstovati

, řidč. vypěstiti (3. mn. -í, rozk. -pěsti, -pěsť) dok. 1. (co, koho) pěstováním (ve význ. I 1) způs…

vypěstovávati

ned. řidč. k vypěstovati: přen. vypěstovával z ní jemnou květinu (Svob.); – v. smysl pro libozvučnos…

zápěstí

, -í s. část ruky za pěstí: upevnit hodinky v z.; amputovat ruku v z.; nahmatat tep v z.; držet něko…

zapěstiti

(3. mn. -í, rozk. -pěsti, -pěsť), zapěstovati dok. zahr. (co) správným pěstitelským postupem vytvoři…

zápěstka

, -y ž. (2. mn. -tek) řidč. zast. nátepníček: plést z-y (Preis.)

zápěstní

příd. k zápěstí: anat. z. kloub; z. kůstka karpální

zápěstník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) řidč. zast. nátepníček: vlněné z-y s polovičními prsty (Herrm.)

zapěstovati

v. zapěstiti