bioplasma

[-az-], bioplazma, -y ž., -atu s. biol. anat. živá hmota; protoplazma; bioplasmatický [-ty-], biopla…

cytoplasma

[-az-], cytoplazma, -y ž. n. -atu s. (z řec. zákl.) biol. plazma živé buňky (rozl. od karyoplazma)

doplaziti se

dok. (3. mn. -í, podst. -zení) (kam) 1. plazením se dostat, dospět: zmije se mu doplazila až k špičc…

ektoplasma

[-az-], ektoplazma, -y ž. n. -atu s. biol. bioplazma obsažená v buněčných blanách n. i mimo buňku

hyaloplasma

[-az-], hyaloplazma, -y ž. n. -atu s. (z řec. zákl.) biol. nezrnitá protoplazma

hyperplasie

[-zi-], hyperplazie, -e ž. (z řec. zákl.) med., biol. nadměrný vývin tkáně n. orgánu vůbec (op. hypo…

hypoplasie

[-zi-], hypoplazie, -e ž. (z řec. zákl.) med., biol. nedostatečný vývin tkáně n. orgánu vůbec (op. h…

idioplasma

[-az-], idioplazma, -y ž., -atu s. biol. hypotetická zárodečná hmota, považovaná podle idealistickýc…

karyoplasma

[-az-], karyoplazma, -y ž. n. -atu s. (z řec. zákl.) biol. plazma buněčného jádra; nukleoplazma (roz…

metaplasma

[-az-], metaplazma, -y ž. n. -atu s. biol. soubor neživých částic vytvořených živou hmotou a uložený…

nukleoplasma

[-az-], nukleoplazma, -y ž. n. -atu s. (z lat. + řec. zákl.) biol. plazma buněčného jádra; karyoplaz…

odplaziti se

dok. (3. mn. -í) plazením se vzdálit; odlézt: had se odplazil; o. se po čtyřech do křoví; expr. odpl…

*odplazovati se

ned. k odplaziti se: pes s ocasem staženým se odplazoval (Šim.)

†oplaz

, -u m. (6. j. -u) zeměd. místo na poli pluhem vynechané

plasma

I [-zma], plazma I, -y ž., řidč. -matu s. (6. j. -u) (z řec.) 1. biol. bioplazma, protoplazma: buněč…

plasma

II [-zma], plazma II, -y ž. (z řec.) miner. temně zelená průsvitná odrůda chalcedonu

plasmodium

[-zmódy-], plazmódium, -ia s. (z řec. zákl.) biol. protoplazmatická hmota měnlivého tvaru, vzniklá s…

plaz

, -a m. (1. mn. -i, -ové) obratlovec se silně zrohovatělou pokožkou (např. krokodýl, ještěrka, želva…

plazí

příd. k plaz: p. chrup; p. vejce

plazil

v. plazivec

plaziti

ned. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) vysunovat (jazyk) z úst: p. jazyk žízní, únavou; bylo horko, až jsm…

*plazivec

, -vce (Slád.), *plazil, -a (1. mn. -ové) (Ner.) m. expr. podlézavý člověk, patolízal

plazivý

příd. k plaziti se 1-6: p. had, červ plazící se; p-é pohyby; p. krok plíživý; – p. dým, kouř, oheň p…

plazma

, plazmó- v. plasma, plasmo-

-plazovati

jen s předp.: od- se, při- se, roz- se, vy- (povy-)

*plazovitý

příd. připomínající něčím plaza: p. výraz očí (Lid. nov.) lstivý, potměšilý n. podlézavý

plazový

příd. k plaz, -u: p. traktor pásový

polioplasma

[-az-], polioplazma, -y ž. n. -atu s. (z řec. zákl.) biol. zrnitá protoplazma

poplazím se

ned. bud. k plaziti se (v. po- III 1) (vedle budu se plazit)

povyplaziti

dok. (co) trochu vyplazit: píšu i lokty, nosem a povyplazenou špičkou jazyka (Pujm.); — povyplaziti …

povyplazovati

ned. řidč. k povyplaziti, k povypláznouti: povyplazovala jazýček (Mrš.)

proplaziti se

dok. (3. mn. -í, podst. -zení) (kudy; kam) plazením proniknout, dostat se: pes se proplazil úzkou dí…

protoplasma

[-zma], protoplazma, -y ž., řidč. -matu s. biol. základní živá hmota, z níž je složena živá příroda …

přeplaziti se

dok. (3. mn. -í, podst. -zení) řidč. plazením se přes něco dostat, dospět: p. se po kládě přes močál…

připlaziti se

dok. (3. mn. -í, rozk. -plaz, podst. -zení) (kam) plazením se dostat, dospět; přilézt 1: had se přip…

*připlazovati se

ned. k připlaziti se (Sab.)

rozplaziti se

dok. (3. mn. -í, podst. -zení) řidč. plazením (ve význ. 1, 3) se roztáhnout: háďata se rozplazí po k…

rozplazovati se

(*rozplazívati se Rais) ned. řidč. k rozplaziti se (Ner.)

sarkoplasma

[-az-], sarkoplazma, -y ž., řidč. -tu s. biol. obsah svalových vláken

splaz

, -u m. (6. j. -u) 1. místo, po kt. se dříví spouští k vodě; smyk 3 (les.); vaziště vorů: spouštět k…

toxoplasmosa

[-óza], toxoplazmóza, -y ž. zvěr., med. onemocnění zvířat způsobené cizopasnými prvoky, přenosné na …

vplaziti se

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (kam) plazením (ve význ. 1, 2) se dostat (do něj. prostoru): had se vpla…

*vplazívati se

ned. k vplaziti se (Krásn.)

vyplaziti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) vysunout (jazyk) z úst; vypláznout 1: pes vyplazil jazyk; řidč. v. …

vyplazovati

ned. k vyplaziti, k vypláznouti 1: pes vyplazoval jazyk žízní plazil; v. na někoho jazyk; v. jazyk,

zeměplaz

, -a m. (1. mn. -i, -ové) kniž. živočich plazící se po zemi; plaz: sbírá všelijaké žížaly, byliny, z…