antipod

, -a (†antipoda, -y) m. (1. mn. -i, -ové) (antipodka, -y ž.) (z řec. zákl.) zeměp. protinožec; přen.…

ap.

, apod. zkr. a podobně, a podobný

apod.

v. ap.

apodiktický

[-dy-ty-] příd. (z řec.) naprosto jistý; nezvratný, nepochybný: a. úsudek; a-á jistota; a-é tvrzení;…

atp.

, atpod. zkr. a tak podobně, a tomu podobný; srov. ap., apod.

bezpodílový

příd. práv. nerozdělený na určité podíly: b-é spoluvlastnictví manželů

bezpodmětný

, bezpodmětý příd. jaz. jsoucí bez mluvnického podmětu: věty b-é jednočlenné slovesné (např. prší)

bezpodmínečný

příd. jsoucí bez podmínky, bez výhrady; bezvýhradný, naprostý: b-á poslušnost, víra; b-á kapitulace;…

bezpodstatný

příd. 1. neopodstatněný, neodůvodněný, bezdůvodný, planý, nicotný, lichý: b-é podezření; b-á domněnk…

celopodnikový

příd.: c-é měřítko; c. rozpočet

dipodie

[dypódy-], -e ž. (z řec.) liter. spojení dvou stop: trochej ská d.; dipodický [-po-] příd.: liter. d…

dohospodařiti

dok. (3. mn. -í) přestat hospodařit: staří dohospodařili a mladí nastoupili odešli na odpočinek; roz…

dohospodařovati

, dohospodařovati se ned. k dohospodařiti, dohospodařiti se

dopodrobna

přísl. podrobně, zevrubně, detailně: vypracovat něco d.; vyptat se na všecko d.; vystihnout něco pře…

dospod

, dospodu (ob. dospoda) přísl. dolů pod něco; naspod (op. navrch): dát kartu d.; sáhnout d. do krabi…

fouknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. k foukati 1-3: sotva na něj foukne (n. foukne větřík), hned onemoc…

-fukovati

jen s předp.: v. foukati, dále pod-

gospodin

, -a m. (1. mn. -ové) (v předrevolučním rus. prostředí) pán

-háněti

jen s předp.: v. hnáti (ale bez -e po d-, b-): do-, na-, nad-, ob-,..., dále pod-, navy-, navy- se

-hazovati

jen s předp.: v. házeti, dále nad-, pod-, před-, pozvy-

hipodrom

, -u m. (6. j. -u) jízdárna: uběhaný kůň z h-u; zábavní podniky s kolotoči, skluzavkami a h-em

hospoda

, -y ž. ob. expr. hostinec: chodit do h-y; vysedávat po h-ách; být někde h-ou (zast.) ubytován: přen…

hospoda

I, -y m. ob. zhrub. hostinský: hej, h-o, platím!

-hospodárniti

jen s předp.: z-

-hospodárňovati

jen s předp.: z-

hospodárný

příd. 1. umožňující co nejlepší, nejúspornější využití: úsporný: h-é využití odpadových hmot; h-é um…

hospodář

, -e m. 1. (též hospodářka, -y ž.) kdo je pověřen hospodařením s hmotnými prostředky: h. organizace,…

hospodáříček

, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích), řidč. hospodářík, -a (6. mn. -cích) m. 1. zprav. expr. zdro…

hospodařiti

ned. (3. mn. -í) 1. (~; s čím, čím) využíváním hmotných prostředků uspokojovat hmotné potřeby; řídit…

hospodářka

v. hospodář

-hospodařovati

jen s předp.: do-, ob-, za-

hospodářský

příd. 1. týkající se výroby a oběhu hmotných statků společnosti; ekonomický: h. plán státu; h-é orga…

hospodářství

, -í s. 1. výroba hmotných statků společnosti; hospodaření: polní, lesní, rybniční h.; družstevní h.…

Hospodin

, -a m. kniž. a bibl. Bůh: H. jest můj pastýř; ♦ byl to dobrý člověk před H-em opravdu, skutečně dob…

*hospodní

příd. hospodský: v h. kuchyni voněla telecí (Rais)

hospodský

příd. ob. k hospoda: h-é stavení; h-á strava (op. domácí); h-é vtipy obhroublé: → přísl. hospodsky

hospodský

I, -ého m. (hospodská, -é ž.) ob. hostinský

hospodyně

, -ě ž. (2. mn. -yň, -yní) 1. žena, kt. vede domácnost (manželka n. najatá síla): přivedl si novou h…

hospodyňský

příd. k hospodyně: h-é znalosti, povinnosti; h-á lopota (Jir.); h-á škola (dř.) škola pro rodinnou v…

hypodermis

neskl. ž. (z řec. zákl.) biol. buněčné vrstvy ležící přímo pod pokožkou; podkoží; hypodermální, hypo…

chmátnout

dok. (min. -tl, -tnul, -tla, podst. -tnutí) ob. k chmatat, sáhnout, hmátnout: ch. po klice; ch. do v…

-jížděti

jen s předp.: v. jezditi kromě na- se, po- si, za- si, dále nad-, od-, pod-, poroz- se, pře-, před-,…

kupodivu

(ps. též ku podivu) přísl. tak, že to budí podiv; napodiv: hrál k. klidně; přišel k. včas

-lamovati

jen s předp.: v. lámati, dále ob-, pod-

léhati

, léhávati, ob. líhat, líhávat nás. k ležeti: jako chlapec léhal na půdě na seně; psi rádi líhají na…

lepoduchý

příd. bás.: l-á Eva (Nov.)

lesohospodářský

příd. les. týkající se lesního hospodářství: l-é stroje; l. důvod

lípat

ned. obl. čes. 1. (co kam) přilepovat, nalepovat: l. cedulky na balíky, známky na dopisy; přen. l. s…

lípnout

(obl. mor. lepnout) dok. (min. -pl, trp. -pnut) obl. čes. expr. k lípat 2; plesknout: karta lípla zv…

malopodnik

, -u m. (6. mn. -cích) drobný podnik: v obchodě převládal m.

malopodnikatel

, -e m. řidč. drobný podnikatel; malopodnikatelský příd.: dřívější m. ráz zemědělství

mezipodešev

, -šve ž. řem. (v obuvnictví) vnitřní vložka v podrážce (mezi stélkou a vlastní podešví)

mezipodnikový

příd. jsoucí, uskutečňovaný mezi podniky; společný několika podnikům: m. styk; m-á soutěž; m-é smlou…

mimopodnikový

příd.: m-é fondy

monopodie

[-dy-], -e ž. liter. verš n. jeho část obsahující jednu stopu

nadpodnikový

příd. týkající se větší hospodářské jednotky, než je podnik: n-é plánování; n-á organizace

nahospodařiti

dok. (3. mn. -í) (co; komu co) hospodařením našetřit: n. jmění; n. si několik tisíc

napodél

přísl. podélně: křídla n. rýhovaná; n. krájený moučník

napodiv

(ps. též na podiv) poněk. kniž. přísl. tak, že to budí podiv; kupodivu, spodivem: přizpůsobil se své…

nápodoba

, -y ž. 1. napodobení, imitování: pud n-y; n. národní písně 2. řidč. napodobenina: n. lidového kroje

napodobenina

, -y ž. věc vytvořená napodobením něčeho; imitace: otrocká n.; rozeznat n-u od originálu; n. uměleck…

*napodobenost

, -i ž. vlastnost něčeho napodobeného: n. (života v románě) (Šal.)

napodobitel

, napodobovatel, -e m. (napodobitelka, napodobovatelka, -y ž.) kdo někoho, něco napodobí, napodobuje…

napodobitelný

příd. takový, kt. může být napodoben: těžko n-á kresba; snadno, lehce n. pohyb; nenapodobitelný úsmě…

*napodobitelský

příd. k napodobitel: n-á snaživost (Sez.)

*napodobitelství

, -í s. souhrn vlastností napodobitele, epigonství: reprodukční n. (Kultura)

napodobiti

(†nápodobiti Hál.) ned. (3. mn. -í) (někdy, zvl. v min. čase, též dok.) (co, koho; ~) dělat něco s ú…

napodobivý

(†nápodobivý Ner.) příd. k napodobiti 1. mající schopnost napodobovat: n-é dítě; divoši bývají n-í j…

†napodobniti

, †nápodobniti ned. (3. mn. -í) (co, koho; ~) napodobit (Havl., Ner., Svět.)

†napodobňovati

, †nápodobňovati ned. (co, koho; ~) napodobovat: hranice mezi napodobňováním a tvořením (Havl.); čmá…

nápodobný

příd. zast. podobný: n-m způsobem smýšleti (Pal.); → přísl. nápodobně: ob. "dobré chutnání!" "N." (v…

napodobovací

příd. určený k napodobování, týkající se napodobování; napodobivý 2: n. schopnost; ped. vyučovací me…

napodobovatel

v. napodobitel

napodobovati

(†nápodobovati Baar, Svět. aj.) ned. (co, koho; ~) napodobit: n. hlasy zvířat imitovat; n. nadutce p…

napodruhé

přísl. v druhém případě; podruhé; napříště, na příští případ, dobu: poprvé přišel sám, n. přišel i s…

napodvádět se

dok. i ned. (3. mn. -ějí) (~; koho, 2. p.) mnoho a často podvádět (v. na- II): nalhal se (dareba), n…

národohospodář

, -e m. (národohospodářka, -y ž.) odborník v národním hospodářství; národohospodářský příd. vztahují…

naspod

přísl. 1. dolů, do dolejší části; dospodu, vespod: uložit do kufru n. 2. dole pod něčím, v dolejší č…

naspodu

přísl. 1. dole pod něčím, v dolejší části; naspod 2, vespod, vespodu: n. v truhle ležely peníze; u v…

nehospodárnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co (n. kdo) je nehospodárné; neekonomičnost: n. provozu 2. nehospodárné j…

nehospodárný

příd. 1. znemožňující dobré, úsporné využití; neúsporný, neekonomický: n. systém pracovní neracionál…

nehospodář

, -e m. (nehospodyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo je špatný hospodář, kdo vůbec není hospodář: byl …

nehospodářský

příd. 1. netýkající se hospodářské oblasti: n-é složky podnikání †2. nehospodárný, nešetrný: žena n-…

nehospodyně

v. nehospodář

nepodajn-

v. nepoddajn-

nepodařenec

, -nce m. (nář. nepodara, -y m. i ž.) expr. nepodařený člověk; dareba, nezvedenec; nezdara; zrůda: t…

nepodařenost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co se nepodařilo: n. nápadu 2. něco nepodařeného, nepodařený čin, nepodař…

nepodařený

příd. takový, kt. se nepodařil; nezdařený, nezdařilý, nevyhovující, nepovedený; (o osobě) nezdárný, …

*nepodařilý

příd. nepodařený: n-é jednání (Pal.); n-é, tuctové manželství (J. Vlč.)

nepodcenitelný

, řidč. nepodceňovatelný příd. takový, kt. nemůže být podceněn, podceňován: n-á přednost; n. úspěch

nepoddajný

příd. 1. těžko odolávající hmotnému tlaku; pevný, tvrdý, nepružný: n-á látka; n. kus dřeva; n-á trav…

nepodepsaný

příd. neopatřený podpisem; anonymní: n. list; n-é udání; v. též podepsati

nepodkupný

příd. kniž. nepodplatitelný, neúplatný: n. svědek (Vrba); n-á povaha; n. soud (Mach.); → přísl. nepo…

nepodlehlý

příd. zast. a kniž. nepodrobený, nepodřízený, nezávislý: n. vévoda (Pal.); → podst. nepodlehlost, -i…

nepodložený

příd. ničím nedokázaný, nepodepřený; neodůvodněný, nedoložený: práce teoreticky n-á; odvolat n. návr…

nepodmanitelný

příd. takový, kt. nemůže být podmaněn: n-á síla

nepodmíněný

příd. nezávislý na něj. podmínce, bezvýhradný, bezpodmínečný, naprostý, absolutní: n-é, obecně platn…

*nepodoba

, -y ž. nepodobnost: přeměniti k n-ě tvářnost (Chodska) (Vrba)

nepodobný

příd. 1. (komu, čemu; *k čemu) takový, kt. není podobný; odlišný, cizí: syn n. otci; sobě n-í bratři…

*nepodstata

, -y ž. nedostatek podstaty, bezpodstatnost, neodůvodněnost: n. utrhačných řečí

nepodstatný

příd. 1. netýkající se podstaty, nezasahující podstatu věci; nedůležitý, bezpodstatný, podružný, ved…

*nepodvratný

, *nepodvratitelný příd. takový, kt. nemůže být podvrácen, pevný: úmysl můj trvá n-tný (Vrchl.); n-t…

obhospodařiti

dok. (3. mn. -í) k obhospodařovati: plně obhospodařili půdu obdělali

obhospodařovací

příd. určený, sloužící k obhospodařování: o. plán, předpis

obhospodařovatel

, -e m. řidč. kdo něco obhospodařuje: o. půdy, lesů, pastvin

obhospodařovati

, řidč. ohospodařovati ned. (co) hospodařit na něčem, s něčím: o. pozemky, pole, lesy; obhospodařova…

odspodu

(ob. odspoda) přísl. ze spodní strany, od spodní strany; zespod, zdola: listy o. žloutnoucí; o. se o…

ohospodařovati

v. obhospodařovati

opodál

, poněk. zast. opodále přísl. a předl. I. přísl. 1. v nevelké vzdálenosti; nedaleko, poblíž: stát, č…

†opodálí

, -í s. nevelká vzdálenost: v o. pojížděj (Čel.); hleděti z o. (Zey.)

opodeldok

, -u m. (6. mn. -cích) lékár. rosolovité mýdlové mazání s kafrem

*opodstatnělý

příd. opodstatněný: o-é naděje (Šmil.)

opodstatnění

, -í s. kniž. řádný důvod; odůvodnění, ospravedlnění: každý počin má své o. (Maj.); ztrácet o.; v. t…

opodstatněný

příd. kniž. podepřený podstatnými důvody; odůvodněný, ospravedlněný: o-é námitky, obavy, požadavky; …

opodstatniti

dok. (3. mn. -í) kniž. (co) podepřít podstatnými důvody; odůvodnit, ospravedlnit: o. svá tvrzení; ná…

opodstatňovati

ned. kniž. k opodstatniti; odůvodňovat, ospravedlňovat: události opodstatňují naše obavy

pětipodlažový

, řidč. pětipodlažní příd.: stav. p. dům o pěti podlažích

pod

, pode (v podobě pode jen před někt. slovy počínajícími skupinou dvou n. více souhlásek) předl. I. s…

pod(e)-

předp. jmenná (u podst. a příd. jmen tvořených ze spoj. s předl. pod) 1. vyjadřuje týž význam jako p…

pod(e)-

I předp. slovesná vyjadřuje 1. směřování děje dolů n. níže, než je něco, n. jeho šíření, uplatňování…

podací

příd. 1. týkající se podání: p. okénko v hale banky; úř. p. protokol záznam došlých podání v časovém…

†podací

I, -í s. 1. prezentační právo, patronát: popis kostelních p. (Pal.) 2. poplatek za propůjčení pozemk…

podácný

příd. nář. poddajný, povolný (Rais)

podagra

, obl. čes. podágra (Haš., Čech aj.), -y ž. (†podagra neskl. s. n. †podagra, -ger s. mn. Jir., nář.

podagrista

(1. mn. -é, -i) (†podagrikus, -ka, mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích, Stroup.) m. ob. člověk trpící podagr…

†podaj

, -e m. ústní podání, tradice (Koll.)

†podál

(*podále Čech, Jir. aj.) přísl. a předl. opodál I 1, II: p. stála harfa (Něm.); – p. břehu (Wint.);

†podálí

, -í s. nevelká dálka, vzdálenost: ozvat se z p. (Rais)

†podálný

příd. k podálí, nepříliš vzdálený: p-ého hradu zní fanfára (Čech)

podání

, -í s. 1. písemnost předložená úřadu n. jiné instituci: p. u soudu 2. zprávy, zprav. ústně dochováv…

†podar

, -u m. dar: přinést v p. (Vrba); → zdrob. †podarek, †podárek (Táb.), -rku m. (6. mn. -rcích): dětsk…

podara

, -y ž. nář. zdar, úspěch, štěstí: to byla veliká p., že přišla do dobrých rukou (Staš.)

podaremně

, podarebně přísl. nář. nadarmo, zbytečně: všecko volání marné. Podaremně (Glaz.); eh, na co podareb…

podarovati

dok. 1. (koho čím) obdarovat, obdařit: p. dítě knížkou k vánocům; p. přítele slovem, úsměvem; kniž.

podarovávati

ned. k podarovati 1: p. děti dárky

podaruněk

, -ňku m. nář. dar, dárek (Rais)

podařený

příd. 1. zdařilý: p. lov; p-á kresba 2. expr. povedený: uličnická radost z p-ého kousku; p-á histork…

†podařilý

příd. zdařilý, podařený: výsledek byl méně p. (Hál.); p-é i nepodařilé vtipy (Kos.) povedené; → přís…

†podařiti

dok. (3. mn. -í) (koho čím) obdarovat, obdařit: podařil ji mistr malou odměnou (Jir.)

podařiti se

dok. (3. mn. -í) 1. zdařit se, povést se: plán, pokus, vtip se podařil; dobrá věc se podařila, věrná…

*podařovati se

(Ath.), *podařívati se (Zey.) ned. k podařiti se

podatel

, -e m. zprav. úř. ten, kdo činí n. učinil podání, podává nabídku: p. žádosti, obvinění, stížnosti; …

podatelna

, -y ž. (2. mn. -len) úř. oddělení úřadu, kde se odevzdávají podání

podati

dok. (1. j. -dám, trp. -dán) 1. (co komu; co) z malé vzdálenosti dopravit, obyč. rukou, do něčích ru…

podávací

příd. určený, sloužící k podávání: tech. p. zařízení, ústrojí k pravidelnému přivádění materiálu n. …

podávač

, podavač, -e m. (živ.) (podávačka, podavačka, -y ž.) kdo je zaměstnán podáváním něčeho: p. cihel; p…

podávadlo

, -a s. (2. mn. -del) nářadí k podávání

podávání

, -í s. tech. pohyb obráběného předmětu do záběru; posuv; v. též podávati

podavatel

, -e m. (podavatelka, -y ž.) kdo něco podává: p. zlepšovacích návrhů; p-é rezoluce; p-é listovních z…

podávati

ned. k podati 1-8: p. snopy na vůz; p. cihly, maltu u zedníků; p. dítěti sklenici; – p. hostům večeř…

†podavek

, -vku m. (6. mn. -vcích) dochovaná zpráva, podání (Pal.)

podáviti

dok. (3. mn. -í, rozk. -dav) 1. poněk. zast. (koho, co) (postupně) zadávit, pohltit: liška podávila …

podávky

, -vek ž. pomn. vidle na dlouhé násadě na podávání, přemísťování trávy, snopů ap.: nabrat snop na p.…

†podavovati

ned. k podáviti 2: Uhři podavují panny a násilí i mladým ženám činí (Jir.)

podbarvení

, -í s. 1. barevný podklad n. nádech: modré oči s šedavým p-m; šedivé p. předměstí 2. základní ráz, …

podbarviti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. dole pod něčím zbarvit, nabarvit: uhelný prach podbarvil oční víčka havířů;…

podbarvovati

ned. k podbarviti: žlutavá zář ohně podbarvovala stěnu; – strohost podbarvuje jeho hlas; — podbarvov…

podbedniti

dok. (3. mn. -í) stav. (co) opatřit (spodek něčeho) bedněním pro betonování: p. strop

podběh

, -u m. (6. mn. -zích) těl. podběhnutí (např. pod kroužícím švihadlem)

†podběha

, -y ž. kuběna, nevěstka (Jir.)

podběhlý

příd. takový, kt. podběhl: p. míč; – oči krví p-é podlité

podběhnouti

dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. řidč. (co) proběhnout pod něčím; (kam) vběhnout pod něco: p. můste…

podběl

, -u m. (6. j. -u) bylina s květy v žlutých úborech a s listy na rubu běloplstnatými; bot. rod Tussi…

podbělice

, -e ž. drobná horská bylina s fialovými úbory a s okrouhlými listy; bot. rod Homogyne: p. alpská

podbělka

, -y ž. (2. mn. -lek) 1. (dř.) méně kvalitní pšeničná mouka †2. někdejší druh houskového pečiva: roh…

†podbělní

, †podbělný příd. ne zcela bílý, poněkud tmavý: p-í mouka (Jir.); chléb p-ý (Tomek)

podbělový

příd. k podběl: p. list; → přísl. podbělově: p. žlutá housata

podběrák

, -u m. (6. mn. -cích) ryb. lehká síťka s násadou k podchycení ryby ulovené na udici

podbetonovati

dok. (co) vytvořit betonovou podezdívku něčeho; upevnit betonováním

podbíhati

ned. k podběhnouti: p. lávku; – oči mu podbíhají krví

podbiják

, -u m. (6. mn. -cích) žel. nástroj ve tvaru krumpáče k podbíjení

podbíječka

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. žel. strojní zařízení k podbíjení 2. stav. slabé prkno k podbíjení stropu

podbíjená

, -é ž. starší název pro odbíjenou

podbíjeti

ned. (3. mn. -ejí) k podbíti: p. víko železným plechem; – stav. p. strop; žel. p. koleje

podbílek

, -lku m. (6. mn. -lcích) žlutobílá hniložijná rostlina s šupinovitými listy a s růžovými květy; bot…

podbírati

, podebírati ned. k podebrati: p. rukama snop; p. rybu podběrákem; – voda podbírala břehy podemílala

podbírati se

, podebírati se ned. k podebrati se: dáseň, rána se (mu) začíná p.

podbiskup

, -a (1. mn. -ové) (†podbiskupí, -ho Pal.) m. hist. círk. zástupce biskupa

podbíti

dok. (1. j. -biji, rozk. -bij, min. -bil, trp. -bit) (co čím) 1. opatřit něčím zespodu přitlučeným:

podbízeti

ned. (3. mn. -ejí) obch. p. ceny nabízet za nižší ceny: konkurovat podbízením cen; — podbízeti se ne…

podbízivý

příd. publ. hanl. k podbízeti se 2: p-á opereta; p. repertoár; vemlouvavé, p-é dialogy; → přísl. pod…

podborovák

, podborovičák, -a (4. j. -k, -ka, 1. mn. -ky, expr. -ci), podborovník, -u, (6. j. -u, 6. mn. -cích)…

podbradek

, -dku m. (6. mn. -dcích) 1. lalok pod bradou: tlustá žena s důstojným p-em 2. (kdysi) část oděvu n.…

podbradí

, -í s. 1. řidč. místo pod bradou: hladit si p. †2. pásek upevňující helmici pod bradou: helmice s p…

podbradkový

příd. řidč. k podbradek: p-é vaky

podbradní

příd. jsoucí pod bradou: p. lalůček; p. řemínek u klobouku; p. řetízek ohlávky

podbradník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) voj. (u přílby) pásek pod bradu; hist. samostatná část plátové zbro…

*podbraní

, -í s. místo pod bránou: p. vyšehradské pevnosti (Til.)

*podbranský

příd. jsoucí pod bránou: dláždění p-é (Ner.)

podbrázdí

, -í s. zeměd. zhutnělá vrstvička na dně brázdy

podbrázditi

dok. (3. mn. -í, rozk. -i, -ěte, trp. -zděn) horn. (co) brázděním uvolnit zespodu uhelnou vrstvu

podbrázďovati

ned. horn. k podbrázditi

Podbrdsko

, -a s. kraj v podhůří Brd; podbrdský příd.: p-dští družstevníci

podbrousiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -brus, trp. -šen) tech. (co) obrousit hřbet řezného nástroje do potřebného úh…

podbrušovati

ned. k podbrousiti: tech. podbrušování fréz

podbrví

, -í s. zprav. ve spoj. z p. místo pod brvami: slzy tryskly z p. (Sova)

podbřeží

, -í s. místo, prostor pod břehem n. pod nábřežím: loďky uskladněné v zimě na p.

*podbřežní

příd. jsoucí pod břehem: p. úkryt (Čap.-Ch.)

podbřišek

, -šku m. (6. mn. -šcích) (*podbřiší, -í s., Vrchl., Šlej.) dolní část břicha: usazování tuku v p-u;…

podbřišní

příd. jsoucí pod břichem n. směřující pod břicho: p. řemen sedla; sport. p. zápasnický chvat

podbřišník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) zeměd. součást jezdeckého n. tažného postroje upínaná kolem břicha …

podceniti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) ocenit níže, než odpovídá skutečnosti (op. přecenit, nadcenit): p. proti…

podcenivý

příd. poněk. kniž. k podceniti; podceňující: p. soud, tón řeči; p-á shovívavost; → přísl. podcenivě:…

*podceňovatel

, -e m. kdo něco podceňuje: p-é života (Maj.)

podceňovati

ned. k podceniti: p. soupeře bagatelizovat; p. drobnou práci; p. kritiku

podcibulí

, -í s. bot. zkrácená dolní část stonku, na kt. přisedají šupiny tvořící cibuli; podpučí

podčárník

-u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) řidč., též expr. fejeton: včerejší p. (Fuč.); nedělní p.; — *podčární…

podčárnouti

, podčmárnouti dok. (min. -rl, -rnul, -rla, trp. -rnut) expr. (co) zběžně n. nedbale podepsat; podšk…

*podčáří

, -í s. místo pod čárou v novinách (Šal.)

podčeleď

, -di, -dě ž. (mn. 1. -di, -dě, 3. -dím, 6. -dích, 7. -děmi) bot., zool. pomocná systematická skupin…

podčelistní

příd. jsoucí pod čelistí: anat. p. žláza

podčepky

, -ů m. pomn. zast. a nář. odpad při stáčení piva, slivky, stočky (Kramerius, Hol.)

†podčiniti

dok. (3. mn. -í) (koho, co čemu) uvést pod něčí moc, podřídit: p. církev státu (Hol.); — †podčiniti …

†podčiňovati

, †podčiňovati se ned. k podčiniti, podčiniti se: p. osnovy národního bytí potřebám rozvoje (Ath.); …

podčlověk

, -a m. (1. mn. -lidé) kniž. člověk pokládaný za něco nižšího n. projevující se tak svými činy: sedl…

podčmárnouti

v. podčárnouti

poddajný

příd. 1. snadno povolující hmotnému tlaku; tvárlivý, pružný: p. vosk; pružné, p-é tělo; p-á půda měk…

*poddanec

, -nce m. poddaný: selští p-i (Šmil,); přen. ubozí p-i a rabi života (Šal.)

poddanecký

v. poddanský

poddanost

, -i ž. (~; komu, čemu) 1. stav někoho, něčeho podaného; politická n. sociální podrobenost; poddanst…

poddanský

(*poddanecký Svět.) příd. 1. týkající se poddaných: p-é závazky; p. vztah sedláka k vrchnosti nevoln…

poddanství

, -í s. 1. (za feud.) stav nesvobody plynoucí ze závislosti selského lidu na vrchnosti, mírnější než…

†poddanstvo

, -a s. 1. poddaní (jako celek): vrchnosti a p. (Šmil.) 2. poddanství: zákon o zrušení p-a (Havl.)

poddaný

příd. (~; komu, čemu) 1. (za feud.) podléhající robotnickým povinnostem; ujařmený, porobený; (vůbec)…

poddaný

I, -ého m. (poddaná, -é ž.) (za feud.) člověk podřízený vrchnosti a povinný jí robotou aj.; nevolník…

poddati

dok. (1. j. -ám, trp. -án) 1. být poddán (komu, čemu) být pod mocí někoho, něčeho; podléhat: sedláci…

poddávati se

ned. k poddati se: narazíme-li na odpor, není třeba se hned p.; p. se nepříteli na milost a nemilost…

poddědic

, -e m. (1. mn. -i, -ové) práv. (za feud. a kapit.) osoba, kt. dědí po dříve ustanoveném dědici n. m…

†poddělávati

ned. (co) interpolovat: (Mnich sázavský) poddělával (Kosmu) (Pal.)

poddělávka

, poddělávky v. poděl-

†poddíl

, -u m. (6. j. -e, -u) pododdíl (Ner. aj.)

poddimensovati

[-dy-zo-], poddimenzovati ned. i dok. odb. (co) dávat, dát něčemu menší rozměry, než jaké by měly bý…

poddlužník

, -a m. (6. mn. -cích) (poddlužnice, -e ž.) práv. dlužník jiného dlužníka

poddodavatel

, -e m. obch. dodavatel jiného dodavatele, nepřímý dodavatel: p-ó závodu

poddodavatelský

příd. k poddodavatel: p. podnik

poddodávka

, -y ž. (2. mn. -vek) obch. dodávka poddodavatele: včasné zadání p-ek

poddolovati

dok. (co) dolováním podkopat: na Ostravsku jsou celá území poddolována

poddoubník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) suchohřib kožák (bot.), podmásník, podborovák

poddruh

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -zích) bot., zool. systematická jednotka pro třídění uvnitř druhu

poddůlní

, -ho m. horn. nejnižší důlní dozorce

poddůstojnický

příd. k poddůstojník: p-á hodnost; voj. p-á škola

poddůstojnictvo

, -a s. poddůstojníci (jako celek): p. z povolání

poddůstojník

, -a m. (6. mn. -cích) (poddůstojnice, -e ž.) nejnižší kategorie voj. hodností, u nás voják v hodnos…

poddýžka

, -y ž. (2. mn. -žek) tech. dýha mezi jádrem a povrchovou dýhou překližky

pode

, pode- (předp.) v. pod, pod-

podebatovat (si)

dok. (~; s kým; o čem) něj. dobu (s chutí) debatovat (v. po- II); podiskutovat (si): sešli se a pěkn…

podebírati

, podebírati se v. podbírati

poděbradka

, -y ž. (2. mn. -dek) 1. (kdysi) okrouhlá čepice lemovaná kožišinou: červená p. s houpavým pérem (Ne…

Poděbrady

, -ad m. pomn. lázeňské město v Čechách; poděbradský příd.: Jiří P., král český; p-á léčivá voda pod…

podebranina

, -y ž. ob. podebraná rána, podbírající se, zanícené místo na těle: hnis z p-y

podebrati

dok. (j. 1. -beru, 2. -bereš, zast. -béřeš, rozk. -ber, trp. -brán) 1. (co čím; co) uchopit, vzít ze…

podebrati se

dok. (3. j. -bere, trp. -brán) zanítit se, zhnisat, zjitřit se: podebral se (mu) prst; — ned. podbír…

podědit

dok. (3. mn. -í) 1. ob. (co; co po kom) zdědit: p. velké jmění; p. domek po otci *2. (koho čím) zane…

podehnati

dok. (1. j. -ženu, rozk. -žeň) *1. zespodu, spodem prohnat: (dívka) byla podehnána pod mlýnská kola

podehníti

dok. (3. mn. -hnijí, min. -hnil) odspodu poněkud shnít: začnou deště, tráva polehne, podehnije; plot…

podehnívati

ned. k podehníti: hrozny často podehnívají; podehnívání kořene cukrovky

podehnouti

dok. (1. j. -hnu, rozk. -hni, min. -hnul, trp. -hnut) řidč. (co) zahnout, sehnout dospodu: vlasy na …

podehrávati

ned. (koho, 4. p.) kart. (ve hře v karty) vynesením nižší karty hledět získat od protivníka cennější…

podehřáti

, podehřávati v. podhřát

podej

, -e m. žel. odevzdávání zásilky přepravě; místo, kde se zásilky podávají: p. zásilek

poděje se

ned. řidč. bud. k díti se (čast. bude se dít): co se s jeho pozůstalostí poděje, nevíme (Jir.)

podejíti

dok. (1. j. -jdu, rozk. -jdi, -jděte, min. -šel, podst. -jití, přech. min. -šed) 1. (co) zespoda, sp…

podejmouti se

(†podjíti se Hol.) dok. (1. j. -jmu, rozk. -jmi, -jměte, min. podjal, trp. podjat, podst. podjetí, p…

podejna

, -y ž. (2. mn. -jen) pošt. oddělení poštovního úřadu, kde se podávají zásilky

poděkovací

příd. řidč. děkovný: p. list, adresa

poděkovaná

, -é ž. jen ve spoj. na p-ou na poděkování: říci několik slov na p-ou

poděkovati (se)

dok. 1. (komu zač) vzdát, projevit díky: p. za ochotu, za laskavost, za pozornost; p. matce za všech…

podél

(†podélmo Klicp. aj.) přísl. a předl. I. přísl. řidč. po délce: složit arch p. ve dví (Ner.); osa pr…

podělaný

příd. zhrub. ustrašený, bojácný, zbabělý: p-í civilisté (Bran.); v. též podělat, p. se

podělat

dok. (co) 1. obl. vykonat, zastat práci, nadělat postupně práce: takový chlapík podělá víc než deset…

podělávat

ned. 1. nář. (~; co) podělkovat: p. u sedláků (Hol.); p. řípu na panském (Baar) 2. (co) zhrub. k pod…

podělávka

(též poddělávka), -y ž. nář. příze na tkalcovském stavě, která běhá s člunkem proti osnově (Baar)

podělávky

(též poddělávky Lid. nov.), -vek ž., -vků m. pomn. nář. pantofle s dřevěnou podrážkou a s horní část…

podelbí

v. podlebí

podělek

, -lku m. (6. mn. -lcích) (dř.) nahodilá nádenická práce za malou denní mzdu: shánět nějaký p.; zaml…

poděliti

dok. (3. mn. -í) 1. (koho čím) postupně n. hromadně jednomu po druhém něco rozdat: p. výherce knižní…

podělkář

, -e m. (podělkářka, -y, *podělkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Ner., ž.) (dř.) příležitostný pracovník z…

podělkářský

příd. k podělkář: p. výdělek

podělkářství

, -í s. (dř.) podělkování: přiživovat se p-m

podělkovati

ned. (dř.) konat příležitostné práce za denní mzdu, zprav. v zemědělství: p. za kousek stravy (Něm.)…

podělkyně

v. podělkář

podélmo

v. podél-

podélník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) stav. podélný nosník (op. příčník): mostní p.

podélný

(†podélní Jir.) příd. 1. táhnoucí se, jdoucí po délce něčeho, mající směr délky něčeho (op. příčný):…

podělovati

ned. k poděliti 1, 2; podílet: p. hosty koláči; – přen. žert. p. někoho nadávkami (Jir.); — podělova…

podelší

příd. řidč. poněkud delší: p. nos (Rais)

podemílati

, podmílati (*podemlívati Svět.) ned. k podemlíti: proud podemílal, podmílal břehy; přen. p. základy…

podemlíti

dok. (1. j. -melu, rozk. -mel, min. -mlel, trp. -mlet) (co) proudem vody podrýt, odplavit půdu pod n…

podeňka

, -y ž. (2. mn. -něk) 1. popínavá n. převislá bylina s masitými listy a modrými květy; tradeskancie

podep-

v. též podp-

podepnouti

dok. (min. -pjal, -pnul, trp. -pjat, -pnut, podst. -pětí, -pnutí, přech. min. -pjav, -pnuv) řidč. (c…

podepříti

dok. (1. j. -přu, kniž. -pru, rozk. -při, min. -přel, trp. -přen, přech. min. -přev) 1. (co, koho; c…

podepsaný

, -ého m. úř. kdo je podepsán na listině (žádosti, smlouvě, dopise ap.): p. žádá o prodloužení lhůty

podepsati

dok. (1. j. podepíšu, -ši, řidč. podpíšu, -ši, rozk. podepiš, řidč. podpiš, min. -psal, trp. -psán)

*podeptati

dok. (1. j. -ám) (co) podupat, pošlapat: podeptané květinky (Staš.); přen. kniž. podeptání vrahů (Če…

poderu se

ned. bud. k dráti se 1, 2 (v. po- III 1) (vedle budu se drát)

podervati

dok. (rozk. -rvi, -rvěte, -rvete) řidč. (co) podrýt, podemlít: voda podervala břeh

*podervávati

ned. k podervati: p. půdu (Herrm.)

poděs

, -a m. (1. mn. -ové) hovor. expr. člověk podléhající snadno poděšení n. působící je; poděšenec: věč…

podesáté

(ps. též po desáté) přísl. v případě, kt. je pořadím desátý, v desátém případě: již p. změnil svůj n…

podeschnouti

dok. (min. -schl, podst. -schnutí) zespodu, vespod uschnout: pšenice podeschla; — ned. podesychati, …

poděsiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -děs, trp. -šen) (koho, co čím; koho, co) nahnat někomu děsu, silně postrašit…

†poděsný

(*poděsivý Sab.) příd. vzbuzující úděs, hrůzu, strašný, hrozný: p. obraz smrti; → přísl. †poděsně

*podesta

, -y m. (v it. prostředí) starosta (Ner.)

podesta

I, -y ž. (z něm. driv. řec.) stav. odpočívadlo na schodišti

podestát

dok. nář. (koho, 4. p.) zastoupit v práci, zastat; (co) zastat, stačit na něco: nemít od syna podest…

podestávat

ned. nář. k podestát (Hol.)

*podestírati

(Podl.), *podstírati (Šim.) ned. k podestříti

*podestlaná

, -é ž. jen ve spoj. na p-ou na podestlání: sláma na p-ou (Rais)

podestlati

, řidč. podstlati (Herb., Staš.) dok. (1. j. -stelu, rozk. -stel, trp. -stlán) (co kam; komu, čemu c…

podestlávati

ned. řidč. k podestlati: p. koze; p. si na zem

podestříšek

, -šku m. nář. přístřešek: p. před maštalí (Hol.)

podestříti

dok. (1. j. -střu, kniž. -stru, 2. -střeš, rozk. -stři, min. -střel, trp. -střen) (co kam; co pod ko…

podestýlati

, řidč. podstýlati ned. k podestlati: čistit chlév a p.; p. dobytek, dobytku; p. slámou; p. kabát po…

podestýlka

, -y ž. (2. mn. -lek) 1. podestlané stelivo: krávy se válely na čerstvé p-ce 2. podestýlání: sláma u…

podesychati

, podesýchati, podsychati, podsýchati ned. k podeschnouti: brambory začínají žloutnout v nati a p.

poděšenec

, -nce m. expr. poděšený člověk; ustrašenec: poplach způsobený zmatenými p-i

poděšení

, -í s. silné leknutí; zděšení, hrůza: prožít chvíle hrůzy a p.; v. též poděsiti, p. se

poděšený

příd. naplněný děsem; vyděšený, polekaný, postrašený: p-é ženy; p-é oči; p. útěk; → přísl. poděšeně:…

podešev

, -dešve (*podšev, -dšve) ž. (†podešev, -dešvu, Ner., Jir., Hol., *podšev, -dšvu, Klicp., Vrchl., m.…

*podešlý

příd. pokročilý: p-é stáří (Šaf.)

poděšovati

, poděšovati se ned. poněk. zast. k poděsiti, poděsiti se; děsit, děsit se

podeštný

, podešťový (*podeštní Svob.) příd. řidč. objevující se po dešti: p-é houby; p-á vláha

†podeštvovati

dok. (koho, co) poštvat (Havl.)

podešvice

(*podšvovice Čap.-Ch,), -e (*podešvina, -y, Herrm.) ž. kožel. podešvová useň: hlazená, silná p.

podešvový

příd. k podešev: kožel. p-á useň

*podětinštělý

příd. takový, kt. podětinštěl (Preis.)

*podětinštěti

dok. (3. mn. -ějí) stát se dětinským: jeho tvář podětinštěla (Preis.)

podetnouti

v. podtíti

podeváté

(ps. též po deváté) přísl. v případě, kt. je pořadím devátý, v devátém případě: p. se mi do toho nec…

*podevratí

, -í s. prostor pod vraty (Baar)

podexponovati

[pot-e-i pode-] dok. fot. málo exponovat (op. přeexponovat)

podexposice

[pot-e-zi- i pode-], podexpozice, -e ž. fot. nedostatečně dlouhá expozice

podezdění

, -í s. poněk. zast. podezdívka: obloukové p. (Jir.); v. též podezdíti

podezdíti

dok. (3. mn. -í, rozk. -zdi, min. -zdil, trp. -zděn) (co) vyzdít spodní část stavby; upevnit vyzdění…

podezdívati

ned. k podezdíti: p. stavení; přen. p. svou pozici (Lid. nov.) upevňovat

podezdívka

, -y ž. (2. mn. -vek) zděná stavba n. zeď, zprav. nízká, na níž spočívá jiná konstrukce: chata s kam…

podezírač

v. podezíravec

podezírati

(*podzírati Hol., Sova) ned. 1. (koho, 4. p.; koho z čeho) mít podezření proti někomu; podezřívat 1:…

podezíravec

, -vce (*podezírač, -e, Mach.) m. podezíravý člověk; podezřívač (Ben.)

podezíravý

příd. k podezírati; mající sklon k podezírání; prozrazující podezírání; podezřívavý, nedůvěřivý: p. …

*podeznívati

ned. znít pod něčím jako spodní tón: zvuk, jímž podeznívá ještě smích (Šrám.)

podezřele

přísl. 1. k podezřelý: p. se plížit chodbou; p. si počínat; vypadají dosti p. (Ner.); – oči se mu p.…

*podezřelec

, -lce m. expr. podezřelý člověk (Třeb.)

podezřelost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je podezřelý: p. cizince; p. pravosti rukopisu †2. podezření:…

podezřelý

příd. 1. (~; z čeho; čím) vzbuzující podezření: p. cizinec; politicky p-í lidé; osoba p-á z vyzvědač…

podezřeň

, -ně ž. kapradina se složenými listy; bot. rod Osmunda: p. královská

podezření

, -í s. (*podezřívka, -y ž., Třeb., Šim.) domnění o někom, že se dopustil něčeho zlého; domnění o ně…

†podezříti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) pojmout podezření proti někomu: všickni tito byli podezřeni, že nedob…

podezřívač

, -e (*podezřívatel, -e, Třeb., *podezřívavec, -vce, Dyk) m. člověk, kt. podezírá n. má sklon k pode…

podezřívati

ned. k podezříti 1. (koho, 4. p., koho z čeho) mít podezření proti někomu; podezírat 1: p. z krádeže…

podezřívavec

v. podezřívač

podezřívavý

(*podezřivý Vrchl., Maj.) příd. k podezřívati 1. mající sklon k podezřívání; podezíravý 1, nedůvěřiv…

podezřívka

v. podezření

podezřivý

v. podezřívavý

podežírati

, podžírati ned. k podežrati: housenky podežírají kořínky, rostliny

podežrati

dok. (1. j. -žeru, trp. -žrán) (co, *koho) zespodu, zdola ožrat: přen. zklamané naděje podežraly jim…

podfouknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) 1. (řidč. co, koho) zdola pod něco, někoho fouknout (a tím často způsobi…

podfuk

, -u m. (6. mn. -cích) (asi ze střlat.) ob. expr. podvod, lest, úskok, oklamání, klam: přijít na něk…

podfukář

, -e m. (podfukářka, -y ž.) ob. expr. kdo dělá podfuky; podvodník: ničemný p.; hochštapleři a p-i; p…

podfukovati

ned. k podfouknouti 1. (koho, co) zdola pod někoho, něco foukat: zdola přes plátěné nohavice podfuko…

podhájí

, -í s. řidč. místo pod hájem, u háje (Slád.); — Podhájí, -í s. jm. několika obcí v Čechách

podhájský

příd. k podhájí, Podhájí: p. potok Staš.) tekoucí pod hájem; – p. kostelíček v Podhájí

*podhákovati

dok. (co) zorat hákem: p. pole (Sez.)

*podhákovávati

ned. k podhákovati (Staš.)

podháněti

ned. (3. mn. -ějí) 1. cukr. p. difuzér pouštět do něho spodem difúzní šťávu 2. zast. a nář. k podehn…

podhazovati

ned. *1. k podhoditi 1, 2: tak ho (kohoutka) vábila, podhazujíc mu pšeničku (Něm.); – poněk. zast. p…

podhejtman

, -a m. (z něm. zákl.) hist. vojenská n. úřednická hodnost nižší než hejtman: rozkaz Žižkův jeho p-y…

podhlavec

v. podhlavník 2

podhlaví

, -í s. 1. poněk. zast. část lůžka pod hlavou: polštář z p. (Wint.) *2. část těla mezi hlavou a krke…

podhlavnice

, -e ž. 1. malá poduška: povléknont p-i 2. řidč. podhlavník 1; → zdrob. podhlavnička, -y ž.

podhlavník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. matracový klín v hlavách lůžka: matrace s p-em 2. řidč. (nář. té…

podhled

, -u m. (6. j. -u) 1. pohled zdola zaměřený: dívat se na pomník z p-u; přen. kritizovat ze satirické…

podhlédati (se)

, ob. podhlídat (se) ned. 1. zř. a zast. (na koho, co) dívat se odzdola, zespodu: pod kloboukem podh…

podhlédnouti (se)

, ob. podhlídnout (se) dok. (min. -dl, podst. -dnutí) 1. zř. a zast. k podhlédati (se), podhlídat (s…

podhledový

příd. k podhled: p-é obrazy; stav. p-á deska stropu

podhlíd-

v. též podhléd-

†podhlídavý

příd. podezíravý, nedůvěřivý: p-í kališníci (Pal.); → přísl. †podhlídavě; → podst. †podhlídavost, -i…

*podhlížeti

ned. (3. mn. -ejí) (~; na koho) pohlížet zespodu, zpod obočí: podezíravě p. (Čap.-Ch.)

podhlodati

dok. (1. j. -ám) řidč. (co) zespod ohlodat, podrýt: květina podhlodaná červy; přen. potok podhlodal …

podhlodávati

ned. řidč. k podhlodati: p. kořeny; přen. vypětí podhlodávalo mu zdraví ničilo

podhmat

, -u m. (6. j. -u) těl. uchopení nářadí, při kt. hřbety rukou směřují ve visu vpřed a ve vzporu vzad

podhodek

, -dka m. nář. podvržené dítě (Šmil., Nor)

podhoditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) *1. (co pod koho, co, komu, čemu) hodit pod někoho, něco: podhodils koní…

podhodnocovati

ned. často publ. k podhodnotiti: p. zemědělce, zemědělskou práci

podhodnotiti

dok. (3. mn. -í, trp. -cen) často publ. (co, koho) nesprávně nízko ocenit, ohodnotit; podcenit: p. v…

†podholiti

dok. (3. mn. -í) (co) odspodu oholit: lebky byly po způsobu polském podholeny (Jir.)

†podholovati

ned. k podholiti: nemohl sobě hlavu p. (Jir.)

podhorácký

příd. ob. k podhorák; podhorský: p. lid; p-é písně; → přísl. podhorácky: mluvit p. nářečím podhoráků

podhorák

, -a (6. mn. -cích) (*podhořák, -a, 6. mn. -cích, Lid. nov., *podhořan, -a, 1. mn. -é, Nov.) m. (pod…

podhorní

příd. *1. umístěný pod něčím výše položeným: p. složení (ve mlýnici) (Sum.) 2. zř. podhorský: p. pah…

podhorský

příd. žijící n. vyskytující se v podhůří, vztahující se k podhůří: život p-ch lidí; p-á vesnice; bot…

podhořák

, podhořan v. podhorák

*podhořelý

příd. takový, kt. odspodu ohořel: p. krov (Vrba)

podhoří

v. podhůří

podhoubí

, -í s. jemná podzemní vlákénka hub v půdě: nepoškozovat při sbírání hub p.; přen. vyrůstat z nezdra…

podhrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (co) 1. hrabáním odstranit, odhrnout půdu pod něčím: krtci podhrab…

podhrabávati

, řidč. podhrabovati ned. k podhrabati: krtci podhrabávají kořeny; – myši podhrabávaly půdu pod podl…

†podhrabec

, -bce (Wint.), †podhrabník, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích) (Wint.) m. pohrabáč

podhradčanský

příd. jsoucí pod Hradčany: p-é sady; starobylý prostor p. (Bass)

podhradí

, -í s. místo n. osada pod hradem: Malá Strana, původně p. Hradčan, vyšehradské p.; — Podhradí, -í s…

podhradní

příd. 1. jsoucí, rozkládající se v podhradí: p. uličky; p. víska (Třeb.) 2. rozkládající se v podzem…

podhradský

příd. †1. podhradní 1: p. rybník; obyvatelé p-dští (Jir.) 2. k Podhradí

podhrázský

příd. ležící pod hrází: p. mlýn (Rais)

†podhrdlek

, -delku m. (6. mn. -lcích) rána pod hrdlo: mnohý dostal (při rvačce) p. (Wint.)

podhrdlí

, -í s. 1. místo na spodu krku zvířat: p. slípky 2. nář. ovarový vepřový podbradek

podhrnouti

dok. (rozk. -hrň, min. -hrnul, trp. -hrnut) (co) shrnout, ohrnout dospodu, dovnitř: p. sukni pod seb…

podhrnovati

ned. k podhrnouti: p. cop (Č. lid)

*podhrudí

, -í s. místo pod hrudí: v p. není mu tak pokojně, jak by zdálo se (Třeb.) v nitru

*podhryzati

dok. (1. j. -žu, -zám, kniž. -ži, rozk. -hryž, -zej) (co) odspodu ohryzat: (láska) vadne, jako když …

*podhryzávati

ned. k podhryzati

*podhryznouti

dok. (min. -zl, trp. -znut) (co) odspodu ohryznout: p. keř růžový (Třeb.)

*podhřáti

, *podehřáti dok. (1. j. -hřeji, rozk. -hřej, min. -lál, trp. -hřát) (co) trochu zahřát: p. vodu; př…

*podhřávati

, *podehřávati ned. k podhřáti, podehřáti: p. tekutinu; přen. láska podehřává se nadějí na dědictví

podhřib

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -ech, expr. též 2., 4. j. -a) hřibovitá houba s tmavohnědým kloboukem; suc…

podhůří

, řidč. podhoří, -í s. část hor snižující se do kraje: krkonošské p., chalupník z p., zeměp. nižší p…

podhustiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -husť, -husti, trp. -štěn) (co) nahustit (ve význ. 2) na nižší tlak, než jaký…

*podhvězdí

, -í s. bás. místo pod hvězdami, země, svět (Klicp., Čel.)

*podhvězdný

příd. bás. sahající až pod hvězdy, nesmírně vysoký: zamžené výšky p-é (Šal.)

podcházeti

ned. (3. mn. -ejí) 1. k podejíti 1: p. železniční viadukt *2. přibližovat se, přistupovat: žadonil p…

podchladiti

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) tech. (co) ochladit pod stanovenou teplotu: chemicky p., med. podchlazen…

podchladnouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) ochladnout pod stanovenou teplotu

podchlazovač

, -e, podchlazovák, -u (6. mn. -cích) m. tech. přístroj na podchlazování

podchlazovati

ned. k podchladiti: med. léčení umělým podchlazováním

podchmeliti

dok. (3. mn. -í) poněk. zast. (koho, 4. p.) trochu opít: to (víno) Iljušku trochu podhmelilo (Lum.);…

podchod

, -u m. (6. j. -u) stavební úprava umožňující podcházet něj. stavbu (op. nadchod): p. na nádraží k n…

podchycovati

, podchytávati ned. k podchytiti, podchytnouti: p. vrávorajícího; – p. kůly peň starého stromu; stav…

podchytiti

(3. mn. -í, trp. -cen), podchytnouti (min. -tl, trp. -tnut) dok. 1. (co, koho) uchopit, zachytit zes…

podíl

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. (na čem; z čeho; řidč. čeho) díl, část příslušející někomu z něj. celku: p…

podíleti

ned. (3. mn. -ejí) k poděliti 1; podělovat: almužník je (chudé) podílel (Olb.); podílela děti krajíč…

*podílka

, -y ž. (2. mn. -lek) podílení, nadílka: vánoční p-y dětí (Mach.)

podílní

v. podílný

podílnický

příd. k podílník: p-é papíry, práva

podílnictví

, -í s. účastenství podílem na něčem: p. na zpronevěře; práv. p. při krádeži

podílník

, -a m. (6. mn. -cích) (podílnice, -e ž.) kdo má na něčem podíl: být p-em na společném zisku; bývalí…

podílnost

, -i ž. 1. jaz. p. slovesného děje mluvnický význam násobených sloves vyjadřující, že děj je rozlože…

podílný

příd. k podíl 1. též podílní, podílový týkající se podílu, určující výši podílu: p-ová část platu al…

podiskutovat (si)

[-dy-] dok. (~; s kým, o čem) něj. dobu (s chutí) diskutovat (v. po- II); podebatovat (si), porokova…

podíti se

dok. (1. j. -ději, rozk. -děj, min. -děl) (kam; zast. a nář. kde) odebrat se, zmizet, ztratit se: ne…

podiv

, -u m. (6. j. -u) po divení, překvapení, údiv, úžas: vzbudit něčí p. (znalostmi, dovedností ap.); k…

†podiva

, -y m. podivín (Jir.)

podívaná

, -é (nář. podívánka, -y, Rais) ž. 1. pohled (na něco): nevšední, vzácná, vzrušující, nevídaná, žalo…

podívání

, -í s. poněk. zast. podívaná: bylo to smutné p.; dítky chtivé p. (Vanč.); zápas nestojí za p. (Něm.…

podívati se

I dok. 1. (na koho, co; za kým, čím, po kom, čem; do čeho, ~; odkud; kam) pohledět, pohlédnout, popa…

*podívati se

II ned. k podíti se, mizet, ztrácet se: peníze kam se podívají, nikdo neví (Vlč.)

podivení

, -í s. kniž. podiv, údiv, úžas: stát v p.; vyjádřit své p.; hledět s p-m; kráčel rychle, že až bylo…

podivený

příd. kniž. udivený, překvapený: p-é pohledy (J. Mar.); p-é otázky (Svět.); → přísl. podiveně: p. se…

podivín

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (podivínka, -y ž.) kdo má podivné, nezvyklé, zvláštní chování, způsoby: mr…

podivínský

příd. k podivín; podivný, neobvyklý, zvláštní: p-é myšlenky, vrtochy; p-é chování; p. nápad bizarní;…

podivínství

, -í s. chování, způsoby, jednání podivína: stařecké, staromládenecké p.; stranit se z p. lidí

podivínštěti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se podivínským: (vedle otce) začínám p. (Řez.) ○ předp. z-

podiviti se

dok. (3. mn. -í) (komu, čemu; ~; *nad čím) poněk. kniž. pocítit a projevit podiv, překvapení, úžas; …

podivnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je podivné (ve význ. 1, 2); zvláštnost; neobvyklost: p. krásné tváře (…

podivnůstkář

, -e m. řidč. expr. podivín (Vráz)

podivnůstkářský

příd. řidč. expr. k podivnůstkář; podivínský: p-á obraznost umělců

podivnůstkářství

, -í s. řidč. expr. podivínství: p. starých lidí

podivný

příd. 1. budící podiv, úžas; divný, podivuhodný, neobvyklý, neobyčejný, zvláštní, překvapivý, kurióz…

podivočelý

, podivočený příd. nář. takový, kt. se podivočil: houfec p-lých beranů (Pech.); naklonila se celá p-…

podivočiti

dok. (3. mn. -í) *1. (koho, co) učinit divokým: p. chasu (Svatopl.) *2. podivočit si zahýřit si (v.

*podivous

, -a m. (1. mn. -i, -ové) expr. podivín: byl (muž) dokonalý divous a p. (Herrm.)

*podivovatel

, -e m. obdivovatel: p. Orientu (Dyk)

podivovati se

, podivovati ned. k podiviti se, podiviti; divit se; udivovat: p. se vzácnému umělci; podivují se va…

podivuhodný

příd. hodný podivu; neobyčejný, neobvyklý, zvláštní, obdivuhodný, překvapivý, kuriózní: p. osud uměl…

*podivukrásný

příd. podivuhodně krásný: p. dětský úsměv (Zey.); → přísl. *-krásně: oči zazářily p. (Zey)

podjáhen

, -hna m. (1. mn. -i, -ové) círk. duchovní, kt. má nejnižší stupeň vyššího kněžského svěcení

podjáhenský

příd. círk. k podjáhen: p. stupeň hodnosti

podjáhenství

, -í s. círk. hodnost podjáhna

podjarní

příd. poněk. kniž. jsoucí před jarem, předjarní: p. den, slunce, čas, vánek; → přísl. *podjarně: p. …

podjaří

, -í s. kniž. období před počátkem jara; předjaří: první p.; vlahá noc z p. (Mach.)