pogon

, pohon, -u m. (6. j. -u) (zprav. mn.) (v rus. prostředí) důstojnický nárameník: zlaté pogony (Kub.)…

†pohanina

(Heyd.), nář. pohoněnka (Kosm.), -y ž. sasanka

pohon

I, -u m. (6. j. -u) 1. pohánění: použití šroubu k p-u lodi 2. hybná síla: tech., motor. přenos energ…

pohon

II v. pogon

pohoněnka

v. pohanina

pohonět

v. pohonit ned.

pohonič

(Něm., Hol.), pohoněč (Rais), pohonč (Nov.), -e (†pohončí, -ho, Wint.) m. nář. pohůnek 1; → expr. zd…

pohoniti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) 1. trochu prohnat: p. psy po dvoře; – ob. expr. p. podřízené potýrat 2.

pohonit

ned. (3. mn. -í) 1. (též pohonět) zast. obl. řídit zapřažený dobytek, zvl. při orání n. vláčení; poh…

pohonný

příd. sloužící k pohánění, působící pohyb; poháněcí: p-á síla; p-é zařízení lodí; tech. p-á látka po…

pohonositi se

dok. (3. mn. -í, podst. -sení) řidč. (kým, čím) něj. dobu se honosit: p. se dětmi, šaty