*apotéka

, -y ž. (z řec.) lékárna; v. též apatyka

apotheosa

[-óza], apoteóza, -y ž. (z řec.) nejvyšší stupeň uctívání, nadšená oslava; zbožnění: básnická a. mlá…

apotheosovati

[-ózo-], apoteózovati ned. i dok. (koho, co) nadšeně oslavovat, oslavit; zbožňovat, zbožnit: a. hrdi…

autopotřeby

, -eb ž. mn. nespr. místo potřeby pro automobilisty

barvoslepý

příd. nerozeznávající barvy; přen. b. k půvabům přírody nemající pro ně smysl; barvoslepost, -i, řid…

†bezpotřebný

příd. nepotřebný, zbytečný: b-é mluvení (Wint.); b-á ostýchavost (Něm.); → přísl. *-potřebně: odcház…

capot

, -u m. (6. j. -u) capání, capkání: c. nožek

cápota

, -y ž. ob. otisk zablácené nebo mokré nohy nebo boty; šlépěj: utřít c-y na podlaze

cupot

, -u m. (6. j. -u) cupavý krok; cupání: c. bosých nohou; c. tančících párů; c. myší

cupotati

ned. cupitat, cupat I: děti cupotaly za matkou; ve skříni cupotá myš ○ předp. od-, při-, v-, vy-, za…

cupotavý

příd. k cupotati, cupitavý: c-é krůčky; c-á chůze

depo

, -a poněk. zast. depot [depo] neskl. s., depot, -u m. (6. j. -u) (z fr.) skladiště: uhelné d.; knih…

depot

v. depo

despota

, -y (kniž. despot, -a) m. (1. mn. -ové, -i) (despotka, -y ž.) (z řec.) 1. (v starověkých otrokářský…

despotický

[-ty-] příd. k despocie, k despota; tyranský, krutovládný: d-á vláda; d-é panství; d. carismus; d. ú…

despotismus

[-tyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec. zákl.) despotický způsob vlády n. jednání, vymáhající všemi p…

doklopotiti se

dok. (3. mn. -í, podst. -cení) (kam) s námahou se dostat: d. se k silnici

dolopotiti se

dok. (3. mn. -í, podst. -cení) (čeho) lopocením dosáhnout (v. do- II 1): děti se ve světě přece jen …

dopotáceti se

dok. (3. mn. -ejí) (kam) potácivými, nejistými kroky dojít; dovrávorat: jako náměsíčník se dopotácel…

dupot

, -u m. (6. j. -u) dupání: koňský d.; d. okovaných bot; d. nočních stráží

dupotati

ned. (1. j. -ám) poněk. kniž. dupat: šest hřebců na dvoře dupotalo (Něm.); podkov dupotání (Čel.)

*dupotavý

příd. k dupotati: běh to koňů d. (Quis)

elektropotřeby

, -eb ž. mn. nespr. místo elektrotechnické potřeby

elektrospotřebič

, -e m. (neživ.) elektrický spotřebič

hloupota

v. hlupota

hlupota

(nář. hloupota), -y ž. řidč. hloupost, omezenost: chlap dobrý až do h-y (Šal.); bláznivé kousky a hl…

hypotaxe

, -e ž. (z řec. zákl.) jaz. hypotaktické spojení vět; podřadnost (op. parataxe); hypotaktický [-ty-]…

hypotense

[-ze], hypotenze, -e ž. (z řec. + lat. zákl.) med. snížený tlak; hypotonie (op. hypertenze): h. krve…

hypothesa

[-téza], hypotéza, -y (†hypothese, -e) ž. (z řec.) kniž. domněnka, předpoklad: odvážná, vratká h.; t…

hypothesovati

[-tézo-], hypotézovati ned. i dok. (co) kniž. předpokládat, vztvořit předpoklad

hypotonie

[-ny-], -e ž. med. snížený tlak; hypotenze (op. hypertonie); hypotonický příd.

hypotéka

, -y ž. (z řec. zákl.) peněž. dluh n. pohledávka zaručená zápisem v pozemkových knihách; taková záru…

chassepotka

v. šaspotka

chrapot

, -u m. (6. j. -u) 1. chraptění: zvučný hlas řečníkův přešel v ch.; přen. švarcvaldky v řezavém ch-u…

chrápot

, -u m. (6. j. -u) poněk. zast. chrápání: pronikavý ch. (Rais)

*chrapotný

příd. chraptivý: ch-é zvuky (Zey.); byl pláčem všecek ch. (Zey.) ochraptělý

chropot

(*chropt), -u m. (6. j. -u) 1. řidč. chroptění: už jen ch. unikal štěrbinou mezi namodralými rty; oz…

*chropotati

ned. (1. j. -ám) chroptět; chrčet: probodený začal ch. a skonal; v prsou jí vrčelo a chropotalo, jak…

chropotný

příd. řidč. chroptivý; chraptivý, chraplavý: ch. dech (Sum.); dýchala těžce, s ch-m rykem (Šmil.); c…

chrupot

, -u m. (6. j. -u) 1. chrupavý zvuk; chrupání: ch. kroků po rozbitém skle 2. chrápání: zdravý ch.

chřupot

, -u m. (6. j. -u) chřupání: ch. kroků; ch. pily

impotence

, -e ž. (z lat.) nemohoucnost, neschopnost, neplodnost: pohlavní i. u mužů; přen. expr. duševní, umě…

impotent

, -a m. impotentní člověk; přen. expr. citový i.

impotentní

příd. nemohoucí, neschopný (pohlavně), neplodný: i. muž; přen. expr. i. politika; → podst. impotentn…

kapot

I, -u m. (6. j. -u) kapání: k. kapiček

*kapot

II, -u m. (6. j. -u) (z fr.) 1. (dř.) plášť s kapucí: markytánky v k-u (Vanč.) 2. kapotek: růžový k.…

kapota

, -y ž. (z fr.) kryt motoru automobilového, traktorového a letadlového: otevřít, zvednout, k-u; → zd…

kapotek

, -tku m. (6. mn. -tcích) malý ženský klobouček (podle módy z konce 19. stol.) uvazovaný pod bradou …

kapotka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. zdrob. ke kapota *2. kapotek: v mantile a v černé k-ce s mašlemi pod bradou…

klapot

, -u m. (6. j. -u) klapání, klepot, ťukot, tlukot: k. mlýna, podkov, dřeváků; k. psacího stroje; k. …

*klapotati

ned. ozývat se s klapotem, klepotat: mlýn klapotá; klapotaje vyštrachal se žebřinový vůz (Těsn.)

klepot

, -u m. (6. j. -u) klepání, klapot, ťukot, tlukot: k. dřeváků, mlýnského kola, cepů; k. srdce

klepotati

ned. ozývat se s klepotem: mlýn klepotá; klepotají podpatky

*klepotavý

příd. ke klepotati, vydávající klepot, klepotající: k. mlýn; přen. k-á bázeň (Čap.-Ch.) úzkostná; →

klopot

I, -u m. (6. j. -u) řidč. klopocení, klopota, svízel: odpočinek po celodenním k-u; život můj je k., …

†klopot

II, -u m. (6. j. -u) kniž. klepot, klepání: k. srdce; k. koňstva; stav dá se do k-u (Šlej.); k. prso…

†klopot

III, -u m. (6. j. -u) spěch, chvat, prudkost: hrnula se s velkým k-em (Podl.)

klopota

, -y ž. 1. svízelný a nuzný život; trampota, starost: zlá a tvrdá k. 2. namáhavá a svízelná práce; l…

*klopotati

I ned. (1. j. -ám) klopotit se: nesnesl v životě to drsné, těžké klopotání (Jesenská)

†klopotati

II ned. klepat: srdce klopotá; koně klopotali (Prav.) dupali

*klopotati

III ned. spěšně, chvatně n. prudce jet, jít: král kázal s jezdci k. k Třebíči (Pal.) tryskem jet; ry…

†klopotem

přísl. kvapem, rychle: spěchat k. (Staš.)

klopotiti se

ned. (3. mn. -í, podst. -cení) 1. zř. též klopotiti s velkou námahou něco dělat, těžce pracovat; lop…

*klopotivý

příd. ke klopotiti se; klopotný: k-á práce (Mach.); k-á cesta (Heyd.)

*klopotlivý

příd. pachtící se: k. červíček (Staš.); → přísl. klopotlivě (Staš.)

klopotný

příd. 1. ke klopota; namáhavý, trudný, těžký: k-á práce; k. život †2. ke klopot III, kvapný, překotn…

kompot

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z fr.) ovoce (celé n. dělené), zavařené v cukrovém nálevu, zprav. konzervova…

kompotovati

ned. i dok. (co) zpracovávat, zpracovat na kompot: kompotované ovoce; kompotování třešní

*krápot

, -u m. (6. j. -u) krápání, kapání: k. vody (Opol.)

*krápota

, -y ž. krůpěj: olověné k-y deště (Wojk.)

krupoto

, -a s. (6. j. -u) kuch. (pův. žert.) pokrm připravený na způsob rizota, v němž je rýže nahrazena kr…

*křápot

, -u m. (6. j. -u) chřestění, křápání: k. (tkalcovského) stavu (Šlej.); k. podkov (V. Mrš.)

*křápota

, -y m. žvanil, tlachal (Šrám.)

*křepot

, -u m. (6. j. -u) křepčení, tanec: zvučela harfa k bujnému k-u (Třeb.)

lepotvarý

, lepotvárný příd. bás. vynikající lepými, krásnými tvary: l-é rusalky (Jir.); l-ná postava (Zey.);

lepotvářný

příd. bás.: l. hoch (Kosm.)

lepost

, -i, řidč. lepota, -y ž. bás. půvab, krása, spanilost: l. postavy; l. formy; l. krajiny; l. dívky

lepota

v. lepost

lopota

, -y ž. (†lopot, -u m., Jg., Herb., Svob. aj.) těžká, namáhavá práce; dřina: každodenní l.; přen. sv…

lopotiti

, řidč. lopotiti se ned. (3. mn. -í, podst. -cení) těžce, namáhavě pracovat; dřít se, pachtit se, mo…

lopotivý

příd. k lopotiti; lopotný: l-á práce; l-é hledání; → přísl. lopotivě

lopotný

příd. k lopota; lopotivý, namáhavý, krušný, svízelný, trudný: l-á práce; l. život; → přísl. lopotně;…

†lopotovati se

ned. lopotit se (Čel., Klicp., Hol. aj.)

lupotat

ned. nář. lupat 1, 2: lupotání deště pleskání (Hol.)

Mesopotamie

v. Mezopotámie

Mezopotámie

, -e ž. území mezi Eufratem a Tigridem: starověké kultury v M-i; mezopotamský příd.

*nadpotřebný

příd. převyšující potřebu, přebytečný, zbytečný: n-é rezervy; vše potřebné a n-é (Ner.)

nadspotřeba

, -y ž. zvýšená spotřeba, převyšující urč. míru

naklopotit se

dok. i ned. (3. mn. -í, podst. -cení) mnoho se napracovat, nadřít (v. na- II): dost jsem se už naklo…

nalopotit se

dok. i ned. (3. mn. -í, podst. -cení) mnoho a namáhavě se napracovat (v. na- II); nadřít se: co se n…

napotit se

dok. i ned. (3. mn. -í, podst. -cení) vydat, vydávat mnoho potu (v. na- II): však se rolník při tom …

†napotkati

dok. (koho, 4. p.) potkat (Havl., Hol.)

napotloukat se

dok. i ned. (kde) strávit, trávit mnoho času potloukáním (v. na- II): něco se po světě napotloukal

†napotom

, †nápotom přísl. potom, poté, později: povím vám, že jsem napotom žil špatným životem (K. Čap.); co…

†napotomní

, †nápotomní (*napotomný, *nápotomný Č. lid aj.) příd. potomní, pozdější: Libuše a napotomní choť je…

*nepotátilec

, -lce m. kdo není po tátovi, nezdara (Hál.)

nepotěšitelný

příd. 1. řidč. takový, kt. nemůže být potěšen; neutěšitelný: n-á vdova 2. takový, kt. nemůže působit…

nepotismus

[-tyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z fr. driv. lat. zákl.) kniž. protežování (příbuzných aj.) z moci sv…

nepotlačitelný

příd. takový, kt. nemůže být potlačen; silný, mocný: n. hněv; n-á záliba v rozptylování (K. Čap.); →…

nepotopitelný

příd. takový, kt. nemůže být potopen: n. člun, vor; → podst. nepotopitelnost, -i ž.: n. záchranných …

nepotřeba

, nepotřebí přísl. v. potřeba přísl., potřebí

nepotřeba

I, -y ž. neschopnost být užit; nepotřebnost: věc zničená k n-ě; být k n-ě

nepotřebnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co (n. kdo) je nepotřebné: n. nákladných nástrojů 2. nepotřebná věc: kupo…

nepotřebný

příd. takový, jehož není třeba, kt. není k potřebě, kt. se nehodí k užití; zbytečný: n-á věc; n-é vy…

nicpotak

, -a m. nář. ničema (Mart. aj.)

odpotáceti se

dok. (3. mn. -ejí) potácivě odejít; odvrávorat: odpotácela se od okna k lůžku

omnipotence

[-ny-], -e ž. (z lat.) kniž. všemohoucnost: o. státu

opotiti se

dok. (3. mn. -í, podst. -cení) 1. pokrýt se sraženou párou; orosit se, omžít se: láhev se v teple op…

opotřebitelný

příd. takový, kt. se časem n. snadno opotřebí: o-é předměty; nejopotřebitelnější součástka stroje; →…

opotřebiti

v. opotřebovati

opotřebovací

, opotřebovávací příd. týkající se opotřebování: o. boj, taktika hospodářství; o. doba za kterou se …

opotřebovaný

příd. častým n. dlouhým užíváním znehodnocený: o. oblek; o-á aktovka, gramofonová jehla; o-é hrací k…

opotřebovati

, řidč. opotřebiti (3. mn. -í) dok. (co) častým n. dlouhým užíváním znehodnotit: o. mnoho obleků; ro…

opotřebovávací

v. opotřebovací

opotřebovávati

, opotřebovávati se ned. k opotřebovati, opotřebovati se: únava opotřebovává pracovní sílu; – silnic…

pípot

, -u m. (6. j. -u) řidč. pípání: p. kuřat

popotahávati

v. popotahovati

popotáhnouti

dok. 1. (co) trochu potáhnout, přemístit o malou vzdálenost: p. židli blíž ke stolu; p. zásuvku; pop…

popotahování

, -í s. hovor. potahování, tahanice, opletačka: mít p. se soudem; má p. pro časté absence; — v. též

popotahovati

(*popotahávati Baar) ned. k popotáhnouti: p. židle ke stolu; – p. souseda za rukáv; – ob. má rýmu, p…

popotlačiti

dok. (co) potlačit o malou vzdálenost; popostrčit: já ti popotlačím (saně) (Šír)

pot

, -u m. (6. j. -u) čirá tekutina vyměšovaná z kůže zvláštními žlázkami: na čele mu vyvstával, vyráže…

potáceti se

ned. (3. mn. -ejí) 1. (o člověku) konat (z nedostatku rovnováhy) kývavé pohyby, zvl. při chůzi, jít …

potácivý

příd. k potáceti se; vrávoravý, kymácivý, vratký: p. krok; p-á chůze; slabé, p-é nohy; → přísl. potá…

potáč

, -e m. napředená příze navinutá na vřetenu: vřeteno s p-em napředených nití; napřísti plný p.; ♦ za…

*potáčeti

ned. (3. mn. -ejí) (čím) trochu (sem tam) otáčet: p. rozčileně sklenicí (Šim.); p. rukou nad hlavou

potad

, potaď, potáď v. potud

potah

I, -u m. (6. mn. -zích) tažné zvíře n. spřežení tažných zvířat zapřažených do vozu; přípřež 2, spřež…

potah

II, -u m. (6. mn. -zích) 1. povlak, jímž je potažen nábytek, kožich ap.; na povrchu umístěná napjatá…

potahati

dok. 1. (koho zač, co) trochu n. několikrát zatáhnout: p. někoho za rukáv; potahal si bradku; p. něk…

potahmo

v. potažmo

potáhnouti

dok. (min. -hl, trp. -tažen, přech. min. -táhnuv, zast. -táh) 1. (co; co čím) opatřit, pokrýt (potah…

potahovač

, -e m. (potahovačka, -y ž.) kdo se zabývá potahováním něčeho (např. kartonážnických výrobků, hudebn…

potahovačky

, -ček ž. mn. ob. expr. potahování: mít p. s prokurátorem (Zeměd. nov.)

potahování

, -í s. ob. expr. opletačky, popotahování: mít p. se soudy (Dyk); v. též potahovati

potahovati

ned. 1. k potáhnouti: p. křesla; potahované knoflíky; p. desky knihy kůží; hud. p. housle strunami, …

potahový

příd. 1. k potah I: p-é žací stroje, plečky ap. potažní (zeměd.); dopr. p-á doprava s použitím zvíře…

potaje

ned. bud. k táti (v. po- III 1) (vedle bude tát)

potajemný

v. potajmý

potají

(†potaji Havl., Vrchl., †podtají Erb., Zey.) přísl. tajně, potajmu, kradí: p. se smát; p. se scházet…

potajmý

(†potajemný Jir., †potajný Podl.) příd. kniž. konaný tajně; tajný, skrytý: p-é schůzky; p-é znamení

potakací

příd. řidč. takový, jímž se přisvědčuje, přitakává; přisvědčovací: p. slovce (Tráv.)

*potakač

, *potakovač, -e m. zprav. hanl. kdo ochotně potakává, přisvědčuje, se vším souhlasí, přitakávač: př…

potakati

dok. poněk. zast. přisvědčit, přitakat: ve všem mu potakal; "ano," potakala; p. hlavou pokynout na s…

potakávati

, řidč. potakovati ned. poněk. zast. k potakati: p. hlavou; "ano, ano, tak je to," potakoval souhlas…

†potakavý

příd. k potakati: p-á odpověď (Pal.)

potakovač

, potakovati v. potakač a potakávati

potancovat (si)

, potančit (si) (3. mn. -í) dok. (~; s kým) trochu n. do libosti si zatancovat, zatančit (v. po- II)…

potápčí

příd. potápkám vlastní, z potápky pocházející: p. vejce

potápěcí

příd. 1. sloužící k potápění: tech. p. zvon vzdušná komora umožňující práci pod vodou 2. takový, kt.…

potápěč

, -e m. (živ.) 1. kdo se potápí pod vodu, zprav. aby něco vynesl ze dna; pracovník odborně vyškolený…

potápěčský

příd. k potápěč: p. oblek skafandr; p-á kukla; p-á loď

potápěčství

, -í s. činnost, zaměstnání potápěče

potápěti

(3. mn. -ějí) (†potopovati Pal.) ned. k potopiti 1, 3, 4: p. ruce po lokty do chladivé vody ponořova…

potápka

, -y ž. (2. mn. -pek) vodní pták s prsty ovroubenými plovací blanou; zool. rod Podiceps: p. malá; p.…

potápkovina

v. potápkovština

potápkovský

příd. hovor. hanl. příznačný pro potápky: p-é způsoby; p-á móda; → přísl. potápkovsky: p. se oblékat

potápkovství

, -í s., řidč. potápkovština, potápkovina, -y ž. hovor. hanl. potápkovské chování

potáplice

, -e ž. vodní pták s plovacíma nohama posunutýma téměř na konec těla; zool. rod Colymbus: p. lední

potápník

, -a m. (6. mn. -cích) vodní brouk s rozšířenýma a obrvenýma zadníma nožkama; zool. rod Dytiscus: p.…

potaš

, -e ž., zř. m. (z něm. driv. lat.) chem. uhličitan draselný, žíravina získávaná pův. z dřevěného po…

potatarštiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) učinit tatarským, dodat tatarského rázu; — potatarštiti se dok. stát se …

potatit se

dok. (3. mn. -í) ob. stát se podobným otci, zdědit otcovu povahu ap.: syn se úplně potatil

potavad

v. potud

potaz

, -u m. (6. j. -u, -e) †1. dotazování, dotaz: zvědět (to) p-em (Klác.) 2. zast. rada, porada: jít k …

potázati se

dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -taž) †1. (~; koho, 2. p.) otázat se, dotázat se, zeptat se: potázal jse…

†potazovati se

ned. k potázati se: žádostivě naslouchá a se potazuje (Jir.); – zř. přen. p. se s knihami (Havl.)

potažený

v. potáhnouti

potažitý

v. potažný

†potažmo

, řidč. †potahmo přísl. 1. zprav. potahmo (na koho, co) se vztahem, se zřetelem, vzhledem k někomu, …

potažní

příd. souvisící se (zvířecím) potahem; potahový: p. práce, vozy; zeměd. p. nářadí zařízené na (zvíře…

potažník

, -a m. (6. mn. -cích) (v době roboty) poddaný povinný potažní robotou

potažný

(*potažitý) příd. 1. řidč. potažní: p-á (p-itá Baar) práce †2. relativní (Pal. aj.)

poté

přísl. poněk. kniž. potom 1, nato 1: hned p.; brzo p.; jel do Brna, p. do Kyjova

poteče

ned. bud. k téci (v. po- III 1) (vedle bude téci)

potečkovati

dok. (co) pokrýt tečkami: p. kus papíru; přen. temný prostor potečkovaný jiskřičkami světla (Šrám.)

potěh

, -u m. (6. mn. -zích) řemen na přidržování boty při ruční obuvnické práci: ševcovský p.; zbít někoh…

potěcha

, -y ž. kniž. potěšení 1, radost; řidč. útěcha: dělat něco pro p-u, k něčí p-še; práce je p. (Maj.);…

*potěkati

dok. něj. dobu těkat: mohlo si oko p. po širé rovině (Šmil.) zatěkat si

*potěkávati

ned. k potěkati: náš vystěhovalec tu potěkává (Slád.) těká, potuluje se

Potěmkin

, Poťomkin, -a m. jm. rus. státníka za vlády Kateřiny II: P-ovy vesnice potěmkinské; – vzpoura námoř…

potemnělý

příd. takový, kt. potemněl: p-á místnost; p-é tváře, oči ztmavělé; přen. p-á přítomnost chmurná; p. …

potemněti

dok. (3. mn. -ějí) nabýt tmavšího zbarvení, poněkud ztemnět, ztmavět: světla v ulicích potemněla; po…

potemničí

příd. vztahující se k potemníku: zool. hromadinka p.

potemník

, -a m. (6. mn. -cích) tmavý podlouhlý brouk, jehož larvy žijí v mouce, zrní, otrubách ap.; zool. ro…

potemniti

dok. (3. mn. -í) řidč. 1. (co) učinit temným: (nach) potemnil tvář (Šal.); přen. p. (něčí) život (Ma…

potemňovati

(*potemnívati Rón), potemňovati se ned. řidč. k potemněti, k potemniti se: barva potemňuje; obloha p…

potence

, -e ž. (z lat.) 1. kniž. schopnost, síla, mohutnost 2, moc 1, 2: duševní, tvůrčí, umělecká p.; zdra…

potenciál

, -u m. (6. j. -u, řidč. -e) (z lat.) 1. souhrn možností, schopností; celková schopnost něco udělat,…

potencialita

, -y ž. kniž. potenciálnost: tvořivé síly zůstávají v stavu p-y

potenciální

(řidč. potencionální Václ., Gottw., *potenciálný Ath.) příd. (z lat.) 1. možný, eventuální, uskutečn…

potenciálový

v. potenciál

potenciometr

, -u m. (z lat. driv. řec.) elektr. přístroj k měření n. dělení napětí: -metrický příd.: chem. p-á t…

potencovati

(zast. expr. potencírovat Hál.) dok. i ned. řidč. kniž. (co) umocnit, umocňovat, zesílit, zesilovat,…

potenční

v. potence

potenku

přísl. obl. expr. málo II, skrovně, poskrovnu: jídla, peněz bývalo p.; má p. času; ♦ (budeš) p. písk…

potentát

, -a m. (potentátka, -y ž.) (z lat. zákl.) 1. zast. a expr. panovník 1, mocnář, vladař: císař, kurfi…

potentní

v. potence

potento

, potento se neohebný (zkrácený) výraz slovesný ob. expr. vyjadřuje děj, činnost, pro kt. mluvčí pří…

potentočkovat

, potentovat dok. ob. expr. (co) pokálet: vlaštovka mu potentočkovala klobouk; mouchy potentovaly ob…

potentočkovávat

, potentočkovávat se, potentotovávat, potentovávat se ned. ob. expr. k potentočkovat, potentočkovat …

potepati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. Poněkud zast. kniž. (koho, co) pobít 2, potlouci 1, ztlouci, ztep…

*potepávati

(Hol.), *potepovati (Hol.) (nář. potěpávat, potěpovat Těsn.) ned. k potepati

potěr

I, -u m. (6. j. -u) právě vylíhlé rybky n. obojživelníci: rybí, žabí p.; přen. expr. drobotina, děti…

potěr

II, -u m. (6. j. -u) stav. vrstva tekuté n. polotuhé hmoty nanesená na pevný podklad: asfaltový, izo…

*potěra

, -y ž. (ze srb.) porážka: turecké p-y (Hol.)

potěrací

příd. text. sloužící k potěrání: p. stroj

potěrač

, -e m. (neživ.), potěračka, -y ž. (2. mn. -ček), potěradlo, -a s. (2. mn. -del) (kdysi) nástroj k r…

potěrák

, -u m. (6. mn. -cích) (kdysi) součást potěradla

potěrati

ned. text. čechrat vlákna lněná, konopná n. bavlněná a zbavovat je nečistot a pazdeří ○ předp. vy-

*potesklivělý

, *potesknělý příd. poněkud tesklivý: p-livělá Laura (Preis.); p-nělá píseň (Lit. nov.)

*poteskněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se (poněkud) teskným: poteskněl vzpomínkou (Preis.)

poteskniti

dok. (3. mn. -í) řidč. něj. dobu tesknit: potesknil nad ryzí krásou (Šal.)

potestativní

[-ty- i -tý-] příd. (z lat.) práv. p. výminka jejíž splnění n. nesplnění závisí výhradně na vůli sml…

potěšená

, -é ž. zprav. jen ve spoj. na p-ou řidč. pro potěšení: řekl veseleji, jako na p-ou (Jir.)

potěšeně

přísl. s potěšením, s uspokojením: p. říci; p. se usmívat; p. si mnout ruce

potěšení

, -í s. 1. radost, veselí, obveselení, požitek 1: mít z něčeho p.; udělat někomu něco se zřejmým p-m…

†potěšitel

, -e m. (†potěšitelka, -y, †potěšitelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, ž.) kdo dovede potěšit, kdo potěšuj…

potěšitelný

příd. působící potěšení, radost; potěšující: p-á zpráva; p. vzestup výroby; nebylo to nic p-ého; → p…

potěšiti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) 1. poskytnout někomu útěchu; utěšit: p. přítele v jeho bolu; p. nemoc…

potěšivý

, potěšlivý, poněk. zast. potěšný příd. řidč. potěšující, potěšitelný: p-ivá bilance; p-ná odpověď (…

potěšovati

ned. poněk. zast. kniž. k potěšiti; těšit: potěšovala ji jeho účast; p. zarmoucené; – potěšuje nás v…

potěšující

příd. potěšitelný: p. zpráva

potěžkati

dok. (co) zkusit, odhadnout váhu, tíhu něčeho pozdvihnutím: p. v ruce balíček; p. slepici; přen. exp…

potěžkávati

ned. k potěžkati: p. dopis; p. husu

potich

, poticha v. potucha

potichlý

příd. řidč. kniž. takový, kt. potichl: p-á ulice; p. hlas; → podst. potichlost, -i ž.

potichmý

příd. zř. zast. tichý: p-é otázky (Hol.); → přísl. potichmo, potichmu zř. zast. potichu, tiše: p-o s…

potichnouti

dok. (min. -chl, podst. -chnutí) řidč. kniž. částečně n. postupně ztichnout: rachot vozu potichl; ži…

potichu

, expr. potichoučku, potichounku přísl. bez hluku, málo slyšitelně; tiše, zticha: p. odejít; p. otev…

*potínati

dok. (co) postínat: potínal na sta hlav odsouzenců (Ner.)

*potírací

příd. sloužící k potírání, ničení: p. prostředky proti ponorkám (Vach.)

potírač

(*potěrač Ben.), potíratel, -e m. kdo něco potírá: p. iluzí; p. vykořisťování

potírati

ned. k potříti 1, 2, 5: p. chléb máslem, ruce krémem; p. smyčec kalafúnou; – p. si pravicí čelo; p. …

potírka

, -y ž. nář. potěrač: jazyk jí šel jak na p-ce (Glaz.) měla dobrou vyřídilku

potisk

, -u m. (6. mn. -cích) 1. vzorek tištěný na něco, zvl. na tkaniny; tisk (text.): p. látek; kartoun s…

†potiskati

ned. k potisknouti 3: začneme p. obležené (Jir.)

potisknouti

dok. (min. -kl, trp. -štěn (o tisku), -knut, přech. min. -knuv) 1. (co) pokrýt tištěným písmem, obra…

potiskovací

příd. sloužící k potiskování 1: text. p. stroj na tisk tkanin; p. barva

potiskovati

(†potišťovati Lit. l.) ned. k potisknouti 1, 3: p. papír; stroj na potiskování lahví; – zast. p. sou…

potitěra

, -y m. nář. expr. titěrný človíček: byl p., jak se říkalo drobným lidem (Rón)

potiti se

ned. (3. mn. -í, podst. -cení) 1. vyměšovat pot: p. se horkem, při práci; p. se strachem; čaj pro (n…

potítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) 1. vložka do podpaží šatů sající pot 2. stud. slang. místo, kde se ka…

potítkový

příd. k potítko: p. materiál

potivý

příd. k potiti se 1. náchylný k pocení: p-á kůže 2. řidč. vyvolávající pocení: p-é teplo; → přísl. k…

potíž

, -e ž. co ztěžuje klidný, přirozený průběh něčeho; obtíž, nesnáz 1, těžkost, svízel: mít s něčím, s…

†potížný

příd. k potíž; tíživý, obtížný 2: p-á pouta (Doucha); → přísl. *potížně: p. se dobývat rýčem do půdy…

potka

, -y ž. nář. kmotra 1 (Bezr.)

potkan

, -a m. (z it.) velká hnědá myš příbuzná kryse; zool. p. (obecný) Rattus norvegicus

potkaná

, -é ž. jen ve spoj. na p-ou na potkání, setkání: důvěřoval každému na p-ou

potkaní

příd. potkanům vlastní, potkana se týkající: p. hlava; p. výpravy na potkany

potkati

, potkati se dok. 1. p. (koho, řidč. co), p. se (s kým, čím) za pohybu proti sobě kolem někoho, něče…

potkávací

příd. motor. slang. p. světla (u motorových vozidel) tlumená

potkávati

, potkávati se ned. k potkati, potkati se: p. známé; pravidelně p. někoho cestou do města; p. se s p…

potknouti se

dok. (min. -kl, -knul, -kla, trp. -knut) zast. a nář. 1. klopýtnout: Madla, majíc podpatky vysoké, p…

*potlačeně

přísl. s potlačováním, s přemáháním: p. se nenávidět (K. Čap.)

*potlačenost

, -i ž. vlastnost toho, kdo (n. co) je potlačen: žebrácká p. stařeny (Hol.)

potlačitel

v. potlačovatel

potlačitelný

příd. takový, kt. může být potlačen: snadno p-á netrpělivost; — čast. nepotlačitelný v. t.

potlačiti

dok. (3. mn. -í) (co, koho) 1. znemožnit, aby se něco uskutečnilo n. projevilo, způsobit, aby něco n…

potlačovací

příd. sloužící k potlačování n. k potlačení: p. zákon, aparát, prostředky

potlačovatel

, poněk. zast. potlačitel, -e m. (potlačovatelka, poněk. zast. potlačitelka, -y ž.) kdo potlačuje; u…

potlačovatelský

příd. k potlačovatel, vztahující se k potlačování; potlačující: p-á politika, funkce; p-é snahy; – p…

potlačovati

ned. k potlačiti: p. slzy, škytání, obavy; p. něčí odpor, osvobozenecké hnutí, kritiku; p. citovou s…

potlach

, -u m. (6. mn. -ších) (z angl. driv. indián.) hovor. expr. družná zábava, popovídání, kus řeči (pův…

potlachat si

dok. ob. expr. něj. dobu (s chutí) tlachat (v. po- II); popovídat si, pořečnit si: p. si v hospodě

potlapat

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -tlap, -ej) ob. (co) pošlapat 2: p. vydrhnutou podlahu; — potlapu ned. bu…

potlesk

, -u m. (6. mn. -cích) tleskání jako projev souhlasu, uznání ap.; aplaus: bouřlivý, nadšený, dlouhot…

potleskati

dok. řidč. (komu nač, koho po čem, *na čem Herrm.; komu; ~) trochu tleskat: p. někomu na rameno popl…

potleskávati

, řidč. potleskovati ned. k potleskati, chvílemi trochu tleskat; popleskávat, poplácávat; tleskat: p…

*potlesknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) trochu tlesknout: ručky si blaženě potleskly (Ben.)

potleskový

příd. řidč. k potlesk: p. výděleček (Ner.)

*potlivý

příd. potivý 2: p-á práce (Götz, Wint.)

potlouci

dok. (j. 1. -tluču, -tluku, 2. -tlučeš, 3. mn. -tlučou, -tlukou, rozk. -tluč, -tluc, min. -tloukl, t…

potloukač

v. potlukač

potloukat se

ned. expr. potulovat se 1, toulat se, těkat, bloudit 2: p. se po ulicích, po hospodách; mít dost pot…

potlučenina

, -y ž. potlučené místo: p-y na jablkách, na čele

†potlukač

, -e m. (1. mn. -i) 1. (též *potloukač, -e, Šim., *potluka, -y, Hol., m.) kdo se potlouká, tulák, po…

*potlumený

příd. poněkud ztlumený: p. zvuk Kar.); → přísl. *potlumeně: četl p. (Jir.)

potlumiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) poněkud ztlumit; přitlumit: p. hlas; p. podrážděnost; barvy byly jako po…

potmavěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. poněkud ztmavět: stromy potmavěly; oči mu potmavěly

potmě

přísl. ve tmě, za tmy: nebát se p.; sedět p.; p. se odstrojit; vidět p.; všecko najít i p.; přen. ex…

potměhud

(Preis.), potmehůd (Wint.), -a, potměhuda, -y (Sez.) m. nář. potměšilec

potměchuť

, -ti ž. popínavý keř s fialovými květy a s červenými, jedovatými bobulemi; lilek potměchuť (bot.)

potměchuťový

příd. k potměchuť: p-é bobule

potměšilec

, lce (†potměšil, -a, 1. mn. -ové, Koll.) m. (řidč. potměšilka, -y ž., Nov.) potměšilý člověk; poťou…

potměšilý

příd. takový, kt. nejedná přímo, kt. dělá všecko tajně; dějící se, konaný tajně, potají, za zády a z…

*potmíti (se)

, *potměti (se) dok. (3. mn. -ějí) poněkud ztemnět: tvé oči potměly (Ben.); neos. od bouře se potměl…

potní

, řidč. potný příd. 1. k pot; souvisící s potem: p. krůpěj; p-ý zápach (Olb.); p. účin; p. léčba; p-…

†potnice

, -e ž. potní otvor v kůži, potní pór (anat.): pot mi řinul všemi p-mi (Kosm.)

potničky

, -ček ž. pomn. med. drobné puchýřky na kůži vzniklé ucpáním vývodů potních pórů

potočený

příd. řidč. 1. kt. je potočen, zkroucen; shrbený, pokřivený 1, pokroucený 2: p-é tělo (Mor.); p. fík…

*potočí

, -í s. místo u potoka, břeh potoka (Slád.)

potočiště

, -ě s. (2. mn. -šť) (*potočina, -y ž., Mor.) koryto potoka n. výmol způsobený vodou: p. jsou prázdn…

potočiti

dok. (3. mn. -í) 1. řidč. (co; čím) trochu otočit; pootočit, natočit 3: potočil k němu hlavu; p. kli…

†potočitý

příd. obratný 2, hbitý, mrštný, čiperný: p. člověk (Práce); dívka je čiperná a p-á jako veverka (Kos…

*potočné

, -ho s. někdejší poplatek mlynářů z potoka (Baar)

potoční

, řidč. potočný příd. k potok, souvisící s potokem: p. voda, koryto; p. louka; p. mlýn; p. ryby; p. …

potočnice

, -e ž. 1. vodní n. bahenní bylina s masitými listy a s hrozny bílých květů; bot. rod Nasturtium: p.…

potočník

, -a (6. mn. -cích) (Prav.), potokář, -e (Třeb.) m. zprav. hanl. mlynář na potoce; — potočník, -u m.…

potočný

v. potoční

potok

, -a m. (6. j. -ku, -ce, 6. mn. -cích) menší přirozený vodní tok: horský, luční p.; rozvodněný, vysc…

potom

(nář. potomák Preis., potomej, potomejc Nov.) přísl. 1. vyjadřuje časovou posloupnost, následnost ně…

potomek

, -mka m. (6. mn. -mcích) (potomkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. kdo z někoho pochází v přímé linii…

potomní

(†potomný Doucha, †potomnější Klicp.) příd. kniž. později, potom jsoucí; pozdější 1, příští, budoucí…

potomstvo

, -a s. potomci (jako celek): mít p.; mužské p.; starat se o p.

†potonouti

dok. potopit se 2, 1: loď potonula (Pal.); – škeble potonula (Kub.) ponořila se

potopa

, -y ž. 1. velké množství vody zaplavující kraj, velký příval vody; záplava, zátopa, povodeň: protrž…

potopiti

dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) ponořit 1 (pod hladinu vody n. jiné kapaliny): p. do vody džbánek; tř…

*potopní

, *potopný, *potopový příd. k potopa: přívaly p-né (Pech.); p-ní vrstvy (Maj.); p-vý soumrak (Pujm.)…

potopovati

, potopovati se v. potápěti, p. se

potopudný

příd. vyvolávající pocení: p. prostředek; → přísl. -pudně: působit p.

potoulat se

dok. něj. dobu se toulat (v. po- II): p. se městem; šla se p.

potoulka

v. potulka

potoužiti (si)

dok. (3. mn. -í) †1. (nač; čeho Wint.; na koho, komu) postěžovat si, požalovat (si): potoužil na své…

potový

příd. poněk. zast. k pot; potní, potný 1: p-é perličky (Jir.); p-é proudy (Til.)

potpourri

[-puri] neskl. s. (7. j. též -m) (z fr.) 1. hud. výběr melodií, směs úryvků z jednoho n. několika hu…

potráceti

(3. mn. -ejí) (†potracovati Jir., Wint.) ned. k potratiti: žena rok co rok potrácí (Neff); – poněk. …

potrápiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -trap) (koho, co) něj. dobu trápit; potýrat, po trýznit: dosyta, dostatečně n…

potrapovati

ned. řidč. k potrápiti; trápit: nějakou hodinu jsem jej potrapoval (Mach.); vzájemné potrapování (Ti…

potrat

, -u m. (6. j. -u) med. předčasné vypuzení, ztráta plodu; abort: měla už několik p-ů

potratář

, -e m. (potratářka, -y ž.) hovor. hanl. člověk, zvl. lékař, kt. řemeslně způsoboval potraty: pokout…

potratářský

příd. hovor. hanl. k potratář: p-é řemeslo

potratářství

, -í s. hovor. hanl. řemeslné způsobování potratů: p. mu vyneslo pěkné peníze; potírat p.

potratiti

dok. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (co; ~) předčasně vypudit, ztratit plod, utrpět potrat: p. plod; žena…

potratovost

, -i ž. stat., med. počet potratů na tisíc obyvatel za rok

potratový

příd. k potrat: p. zákrok; → podst. potratovost v. t.

potrava

, -y ž. (mn. jen zast., Čel.) látka, kt. přijímají organismy k výživě, pokrm, jídlo, krmivo, píce ap…

potravina

, -y ž. poživatina mající (na rozdíl od pochutin) výživnou hodnotu: p-y podléhající zkáze; obchod s …

potravinář

, -e m. hovor. zaměstnanec potravinářského průmyslu; (dř.) obchodník s potravinami: skladník p.; che…

potravinářský

příd. týkající se potravinářství n. potravinářů: p. obchod, obor; p. průmysl vyrábějící potraviny; p…

potravinářství

, -í s. 1. obchod s potravinami: chodit do p. 2. výroba potravin

potravinový

příd. k potravina: p-é dávky; p-é náhražky; p-é lístky (v přídělovém hospodářství) na potraviny; → p…

†potráviti

I dok. (3. mn. -í, rozk. -trav) 1. (co, koho) strávit, spotřebovat: to, co měli, ve vyhnanství potrá…

*potráviti

II dok. (3. mn. -í, rozk. -trav) (koho, co) postupně n. hromadně otrávit: p. ryby (Zaor.)

potravní

(†potravný Ner.) příd. k potrava; týkající se potravy n. potravin: p. zásoby; (dř.) p. družstvo potr…

†potravník

, -a m. (6. mn. -cích) kdo má na starosti potraviny, kdo se stará o něčí stravování: pro nemocné vyb…

potravový

příd. k potrava: fyziol. p. reflex spojený s vyhledáváním a přijímáním potravy

potrefit

dok. (3. mn. -í) 1. ob. (koho, co) zasáhnout, stihnout: potrefil ho bičem (zř., Preis.); potrefilo j…

potrefný

příd. zast. ob. výstižný, zdařilý, trefný; podařený 2, mazaný, povedený 2: p-é líčení; p-é jméno; – …

potrefovat

ned. zř. a zast. ob. k potrefit 1: p. nebezpečí (Lit. nov.)

potrestati

dok. (1. j. -ám) (koho, co) stihnout trestem: p. někoho pro podvod, za zradu; p. zločince; přísně p.…

potrhaný

příd. 1. trochu n. na růz. místech roztrhaný: p. plášť; p-é listy knihy; p-é mraky; přen. p. spánek

potrhati

dok. 1. (co) trochu n. na růz. místech roztrhat; (koho, co) trháním zahubit, usmrtit; roztrhat: p. s…

†potrhati se

ned. (na koho) obořovat se, sápat se, utrhovat se na někoho, napadat někoho: svárův, křikův a potrhá…

potrhávati

, potrhovati ned. 1. k potrhati 4, k potrhnouti 1; škubat (čím), cukat: p. opratí; p. zvoncem; p. ra…

potrhlec

, -hlce, potrhlík, -a (6. mn. -cích) m. (*potrhlo, -a s., K. Čap., *potrženec, -nce m., Třeb.) (*pot…

potrhlost

, -i ž. 1. vlastnost n. stav toho, kdo je potrhlý; ztřeštěnost, potřeštěnost, zbrklost, ukvapenost, …

potrhlý

příd. ztřeštěný, potřeštěný, zbrklý, ukvapený, bláznivý 1, 2, pomatený: p. švec; být trochu, hodně p…

potrhnouti

dok. (min. -hl, trp. -žen) 1. (čím; *co; ~) trhaně, trhavě pohnout; lehce trhnout; škubnout, cuknout…

potrhovati

v. potrhávati

potrkati

dok. (koho, 4. p.) trkáním poranit: já koza rohatá každého potrkám (Něm.); ♦ ob. expr. aby ho kozel …

*potrkávati

ned. k potrkati, trkat: přen. s celým světem se potrkával (Sab.) srážel

potrojný

příd. řidč. skládající se ze tři částí, dílů; trojitý, trojnásobný, trojdílný: p-á románská okna; p.…

*potroubit si

dok. (3. mn. -í, rozk. -trub) trochu (n. do libosti) si zatroubit (v. po- II): nemohu si ani na trou…

potrousiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -trus, trp. -šen) (co) 1. trochu na něco natrousit; trochu roztrousit: p. ces…

potrpět (si)

dok. (3. mn. -í) něj. dobu trpět (v. po- II): poplakal si, potrpěl (si)

potrpět si

ned. hovor. (nač, na koho) klást důraz, pečlivě o něco, někoho dbát, mít něco, někoho rád, mít v něč…

potrubář

, -e m. dělník pracující na instalaci potrubí: vyučit se p-em; zámečník p.

potrubářský

příd. k potrubář: p-é práce

potrubí

, -í s. soustava trub: zřídit, klást p., podzemní p.; tech. olověné, ocelové, kameninové, betonové p…

potrubní

příd. k potrubí: p. síť, kanál; p. zámečník; pošt. p. pošta pneumatické zařízení k rychlé přepravě m…

potrubovat (si)

ned. k potroubit si; chvílemi trochu troubit, zatroubit: pastýř si potruboval (Hol.); – Jeník potrub…

potruchliti si

dok. (3. mn. -í) kniž. oddat se po něj. čas truchlení, zatruchlit si (v. po- II): matky si potruchli…

*potruchlivěti

dok. (3. mn. -ějí) stát se poněkud truchlivým (Čel.)

potrvati

dok. 1. něj. dobu trvat: prohlídka zámku potrvala až do večera; potrvalo chvíli, než se vzpamatoval

potrvávati

ned. řidč. k potrvati, trvat: mrazíky potrvávaly

potrýzniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (koho, co) něj. dobu trýznit; po týrat, potrápit: p. lidi

potrženec

v. potrhlec

†potržka

, -y ž. (2. mn. -žek) hádka 1, váda, spor, různice, půtka: byla z toho velká p. (Jir.); válečné p-y

potřásati

ned. (1. j. -ám) k potřásti: kůň potřásá hřívou; p. někomu rukou; ust. spoj. p. nad něčím, někým hla…

potřásti

dok. (1. j. -třesu, rozk. -třes, min. -třásl, trp. -třesen, přech. min. -třás) (čím, řidč. kým, co)

potřeba

, -y ž. 1. stav někoho, něčeho, v kt. je něco žádoucí n. nezbytné, v kt. se lze těžko obejít bez něč…

potřeba

I, poněk. kniž. potřebí přísl. (čeho, koho; řidč. co, s inf.; aby) vyjadřuje nutnost, nezbytnost, žá…

potřebitel

v. potřebovatel

-potřebiti

jen s předp.: o-, s-, u-, vy-

potřebnost

, -i ž. poněk. kniž. potřeba 1-3, 5: p. jídla a tepla; p. jednoty národů; stupeň p-i, rozmisťování p…

potřebný

(*potřební Ath.) příd. (zast. v přísudku a v doplňku tvary jmenné potřeben, -bna,..., zvl. ve význ. …

*potřebovatel

(Havl.), *potřebitel (Hol.), -e m. spotřebitel, konzument

potřebovati

ned. 1. (co, koho; kniž. a zast. čeho, koho; s inf.) (o osobě) mít, pociťovat potřebu něčeho, někoho…

potřepati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -třep, -ej) 1. (čím; řidč. komu co; koho, 4. p.) trochu n. něj. dobu třep…

potřepávati

(*potřepovati Mart.) ned. k potřepati: p. rukou, vlasy; – p. koně po plecích; p. někoho po zádech; –…

*potřepetati

dok. (čím) trochu n. něj. dobu třepetat: potřepetala křídly (Staš.) potřepala

potřepnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) řidč. (koho, co) lehce třepnout; plácnout 1, plesknout 2: potřepla ho ha…

potřes

, -u m. (6. j. -u) řidč. potřesení: p. ruky, hlavou

potřeštěnec

, -nce m. potřeštěný, ztřeštěný člověk; ztřeštěnec: není už žádný p.; starý p.

*potřeštění

, -í s. potřeštěnost: stála v p. (K. Čap.); — v. též potřeštiti

potřeštěný

(†potřeštilý Klicp.) příd. velmi ukvapený; ztřeštěný, zbrklý, potrhlý, bláznivý 2: p-í lidé; p-é hla…

potřeštiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -šť, -šti) (koho, co) 1. pobláznit 1, ztřeštit: knihy mohou člověka p. 2. exp…

potřetí

(ps. též po třetí) přísl. v případě, kt. je pořadím třetí, v třetím případě: přijít p.

*potřípat

ned. nář. (čím) potřepávat 1, potřásat: p. hlavou (Šal.)

potřískat

dok. (1. j. -ám) ob. expr. (co) (postupně) třískáním, nárazy rozbít, zničit; poškodit, po tlouci 1:

potřísniti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) poněk. kniž. poskvrnit; pošpinit, znečistit (zprav. něčím tekutým): p. u…

potřísňovati

ned. poněk. kniž. k potřísniti: p. si prsty barvou; přen. p. něčí čest pomluvami

potříti

dok. (1. j. -třu, -tru, 3. mn. -třou, -trou, rozk. -tři, min. -třel, trp. -třen, přech. min. -třev)

Potštejn

, -a m. (6. j. -ě) obec a hrad v Čechách; potštejnský příd.

potto

neskl. m. (z afr.) afr. poloopice s krátkým ocasem; zool. rod Perodicticus: p. krátkoocasý

potůček

, potůčkový v. potok

potud

(poněk. zast. ob. potad Svob., nář. pocaď, potaď Čap.-Ch., potáď Herb., potuď Pfleg. aj., †potavad H…

potucha

, -y ž. (*potich, -u m., *poticha, -y ž., Krásn.) zprav. jen ve spoj. nemít o něčem, někom ani p-y, …

potuchati

, potuchávati ned. kniž. k potuchnouti: zuření hlasů potuchalo (Nový); hluk potuchává

potuchlý

příd. kniž. takový, kt. potuchl; ochablý, mdlý; oslabený: p. žal; p. lesk; – p-é oko; → přísl. *potu…

potuchnouti

dok. (min. -chl, podst. -chnutí) kniž. poněkud ztratit sílu, intenzitu, poněkud ochabnout, utuchnout…

potulka

(*potoulka Třeb.), -y ž. (2. mn. -lek) 1. chození sem a tam, obyč. bez cíle; toulka, toulání, vycház…

potulkář

v. potulovač

potulkovati se

v. potulovati se

potulník

v. potulovač

potulný

příd. 1. měnící často svůj pobyt, putující z místa na místo; toulavý, kočovný 2, neusedlý (op. stálý…

*potulovač

, -e, *potulník, -a (6. mn. -cích), *potulkář, -e m. tulák: bosí p-či (Svět.); pohádkáři byli p-ci (…

potulovati se

(*potulkovati se Herb.) ned. 1. pohybovat se (chodit, běhat, létat ap.) z místa na místo, zprav. bez…

potupa

, -y ž. potupení, pohana, pohanění, hana, urážka (op. pochvala, pocta): způsobit někomu p-u; uvést n…

†potupitel

, -e, †potupník, -a (6. mn. -cích) m. (†potupitelka, -y ž.) kdo někoho tupí, hanobitel: p-itel zákon…

potupiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) učinit někomu, něčemu hanbu, urazit někoho, něco; pohanět 2, zhanobit: p…

potupný

příd. působící potupu; zneuctívající, hanebný 1, hanlivý, hanobící: p-á porážka, kapitulace; p. mír;…

potupovati

ned. řidč. k potupiti; tupit: p. mrtvé; macecha neustále pastorkyni potupovala (Něm.); p. svůj jazyk

poturčenec

, -nce m. kdo je poturčen, poturčený člověk: dosud nalézáme na Černé Hoře potomky p-ů (Hol.); přen. …

*poturčenecký

, *poturčenský příd. k poturčenec: p-ské rodiny (Hol.) odrodilé

poturčiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) učinit tureckým, popř. islámským, dodat tureckého rázu: poturčení Slovan…

poturčovati

ned. k poturčiti: poturčující snahy

*potušiti

dok. (3. mn. -í) (co) nabýt tušení o něčem, vytušit něco: p. nebezpečí (Hol.); potušil, že řekl, co …

potutelník

, -a m. (6. mn. -cích) (*potutela, -y m. i ž., Rais) (potutelnice, -e ž.) potutelný člověk: nedělá s…

potutelný

příd. takový, kt. dělá všecko tajně, skrytě, často trochu lstivě, ne však se zlým úmyslem; dějící se…

potužník

, -u m. nář. potykač (Hol.)

potvora

, -y ž. (*potvor, -a m., Wint.) 1. poněk. zast. ohyzdný, ošklivý tvor; nestvůra, netvor 1, obluda 1,…

potvorník

, -a m. (6. mn. -cích) (potvornice, -e ž.) zast. ob. potvorný člověk, potvora 2, mizera 1: p. lehkom…

potvornost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je potvorný: poněk. zast. p. postavy (Hál.) nestvůrnost; – ob…

potvorný

(*potvorský Neff) příd. k potvora 1. poněk. zast. nestvůrný, obludný 1, ohyzdný 1, ohavný 1, zrůdný,…

potvorstvo

, -a s. (2. mn. -tev) (*potvořina, -y ž., Bran.) expr. potvornost 2, zlořád: p-a rostla (Halas); čer…

potvořiti

ned. (3. mn. -í) expr. (co, koho) činit nestvůrným, obludným, zrůdným, potvorným; znetvořovat: p. ře…

-potvořovati

jen s předp.: z-

potvrditelný

příd. řidč. takový, kt. může být potvrzen: p-á pravda (K. Čap.); → podst. potvrditelnost, -i ž.

potvrditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) vyslovit souhlas, ztotožnit se s něčím, projevit souhlasné míněn…

potvrzená

, -é ž. jen ve spoj. na p-ou řidč. na potvrzení: na p-ou přikývla hlavou

potvrzení

, -í s. písemné ověření něčeho, úřední doklad osvědčující jisté skutečnosti; osvědčení: napsat, vyst…

potvrzenka

, -y ž. (2. mn. -nek) lístek s písemným potvrzením; stvrzenka: dát někomu p-u

potvrzovací

příd. sloužící k potvrzování; potvrzující: p. listiny

*potvrzovatel

, -e m. kdo něco potvrzuje: p-é přísahy (Vodák)

potvrzovati

ned. k potvrditi: p. pravdivost něčeho dotvrzovat; to potvrzovalo správnost jeho postupu; – p. zakáz…

potvůrče

, potvůrka v. potvora

potyčka

(†potýčka Čech, Slád.), -y ž. (2. mn. -ček) krátké prudké bojovné střetnutí menších skupin bojovníků…

potykač

, -e m. zeměd. železný kolík spojující plužňata s pluhem

potýkati se

ned. (1. j. -ám) 1. (s kým) střetávat se, srážet se zbraní, utkávat se v boji, svádět boj, bojovat 1…

†potýkavý

příd. bojovný: ohně p. ruch (Čech); → podst. †potýkavost, -i ž.: p. jeho jazyka (Klicp.)

potýrati

dok. (koho, 4. p.) trochu n. důkladně něj. dobu týrat; potrápit, potrýznit: p. nevinné lidi; p. něko…

*potýrávati

ned. k potýrati, chvílemi trochu n. důkladně týrat: potýrávala známé (Ben.)

potýška

, -y ž. nář. menší dřevěná nádoba (na mléko, převařené máslo ap.) (Hol.)

prapotomek

(řidč. expr. prapra-), -mka m. (6. mn. -mcích) pozdní potomek: p. slavného rodu

prepotence

, -e ž. (z lat.) řidč. kniž. převaha, nadvláda 1, moc 3: p. politické strany; hospodářská p.; prepot…

propotiti

dok. (3. mn. -í, trp. -cen) (co) skrz naskrz zpotit, potem promáčet: p. košili; větrat propocené peř…

předpotopní

(†předpotopný Havl. aj.) příd. 1. neodb. příslušející do doby před potopou (ve význ. 2); předvěký, p…

připotáceti se

dok. (3. mn. -ejí) přijít potácivým, vrávoravým krokem: opilec se připotácel domů

připotrefit se

dok. (3. mn. -í) ob. přihodit se (Vrba)

rapotat

ned. nář. skřehotat: rapotají hlasy stračí (Hol.)

repot

(*reptot Hál.), -u m. (6. j. -u) 1. řidč. kniž. reptání: plnit povinnost bez r-u (Hol.); slyšet r. u…

repotati

v. ropotati, ropotiti

ropot

, -u m. (6. j. -u) kniž. 1. hřmot, lomoz, rachot: r. těžních klecí; hlásí se (letadla) svým r-em (K.…

ropotati

(1. j. -ám), ropotiti (3. mn. -í, podst. -cení) ned. kniž. 1. (též *repotati) hřmotit, lomozit, rach…

*ropotavý

, *ropotivý, *ropotný příd. kniž. hřmotný 1, rachotivý, lomozivý: táhlý r-avý hrom (A. Mrš.); r-ivé …

rozpotáceti se

dok. (3. mn. -ejí) řidč. začít se potácet: odváděli ho zmoženého a rozpotáceného (Bran.); rozpotácel…

roztřepotati se

v. roztřepetati se

rupot

, -u m. (6. j. -u) řidč. rupání (ve význ. 1): ozval se r. (kroků) (Rais)

sípot

, sipot, -u m. (6. j. -u) sípání, sípění: bolestný s.; s. v prsou; hadí, komáří s. syčení, pískot

skřípot

(*skřip Wint., Čech, Vrchl.), -u m. (6. j. -u) skřípání (ve význ. 1-3): s. pumpy, žebřiňákn, brzd, s…

slepota

, -y ž. 1. neschopnost vidět; slepost, nevidomost: dědičná s.; léčení s-y; med. korová s.; zvěr. měs…

slepotisk

, -u m. (6. mn. -cích) polygr. plasticky ražený tisk bez použití barvy: výzdoba s-em

*slepotný

příd. k slepota: s-á rozespalost (Herrm.)

*sopot

, -u m. (6. j. -u) těžké, namáhavé vzdechy, supění: s. (ženu) hrozil udusiti (Prav.)

*sopotný

příd. supící: s. příboj (Hol.) bouřlivý

*spotáceti se

dok. (3. mn. -ejí) potácivě spadnout, skácet se: div se stoličky se nespotácel (Klost.)

spotřeba

, -y ž. spotřebování; spotřebované hodnoty; spotřebované množství: rychlá s. kyslíku; předměty vlast…

spotřebič

, -e m. tech., elektr. menší přístroj n. zařízení (domácí), jehož užíváním se spotřebovává plyn n. e…

spotřebiště