autostráda

, -y ž. (z it.) široká silnice pro dálkové spoje; dálnice

balustráda

, -y ž. (z fr.) sloupkové zábradlí: terasa ukončená b-ou; b. kůru; sochy na b-ě; → zdrob. balustrádk…

dokamaráditi

dok. (3. mn. -í) (s kým) přestat kamarádit

dokrádati

, dokrádati se ned. k dokrásti, dokrásti se

drahorád

, -a m. expr. kdo draho prodává n. kdo si dá draho zaplatit: ten obchodník, to je pěkný d.; ten si d…

Eldorádo

, -a s. (ze špan.) báječná země oplývající zlatem, ležící domněle v Již. Americe; — eldorádo, -a s. …

estráda

, -y ž. (z fr.) 1. zvýšená podlaha, pódium (pro hudbu, řečníka ap.); terasa: vyzdobená e.; sedět na …

grad

[grá-], grád, -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. geom. jednotka pro měření úhlů rovnající se jedné setině …

grádl

, -u m. (6. j. -u) (z něm.) text. hustá lněná n. bavlněná látka s tkanými proužky: atlasový g.; grád…

gramorádio

[-dy-], -ia s. elektrický gramofon zapojený na rozhlasový přijímač; radiogramofon

gymnaestráda

[-a-e-], -y ž. (z řec. + fr. zákl.) (v někt. zemích) sportovní a tělocvičná slavnost s hromadným vys…

hamparádí

, hamparátí v. harampádí

holobradý

příd. mající holou bradu; holobrádek, -dka m. (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích) expr. bezvousý, mladý…

hrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. (v starověku a středověku) opevněné sídlo panovníků n. šlechticů: starý, k…

hrádek

, -dku m. (6. mn. -dcích) zdrob. k hrad: královský h.; Kozí h.; (v názvech obcí) Hrádek: H. u Sušice…

intráda

, -y ž. (z it.) fanfára pro trubky a kotle při zahajování slavností: zvučné i-y; zahrát i-y (na uvít…

kamarád

(†kamerád, Tyl, Svět., nář. karamád, Herb., Nov.), -a m. (kamarádka, nář. karamádka, -y ž.) (z fr. d…

*kamaráderie

, -e ž. (z fr.) kamarádství; zprav. hanl. vzájemné pomáhání a podporování přátel, klika: dívčí k. (V…

kamaráditi

ned. (3. mn. -í, rozk. -raď n. -rádi) (s kým) být někomu kamarádem (kamarádkou): k. s chlapci; — kam…

kamarádský

příd. ke kamarád; družný, přátelský: k-é ovzduší, prostředí; k. styk, vztah; → přísl. kamarádsky; →

kamarádství

, -í s. poměr, vztah, jaký je mezi kamarády; družnost, přátelství: vojenské, sportovní k.; denní sty…

kamarádstvo

, -a s. řidč. kamarádi (jako celek): přivedl s sebou celé své k.

kamarádšoft

, -u m. (z něm.) nespis., zprav. hanl. přátelství, kamarádění: a žádné k-y (Olb.); vést k-y (Poláč.)

kamerád

v. kamarád

Konrád

, -a m. osobní jm. mužské

-krádati

jen s předp.: v. krásti kromě na-, po-

†krádce

, -e m. (5. j. krádce) zloděj: nalíčit past na k. (Herrm.)

krádež

, -e ž. neoprávněné zmocnění se cizí věci: smělá k.; k. peněz, šatstva; spáchat k.; dopustit se k-e;…

*krádežný

(†krádežní) příd. ke krádež; zlodějský: k-ý skutek (Kop.); → přísl. *krádežně: k. vzít (Hol.)

letohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) řidč. (dř.) výstavnější letní sídlo: l. Hvězda; l-y v zahradách; → zdrob. let…

mahárádža

, -i m. (mn. 1. -ové, 4. -i, -e) (z ind.) titul indických domorodých panovníků

maskaráda

, maskeráda v. maškaráda

maškarád

, -a m. nář. člověk přestrojený za maškaru (Nov., Č. lid aj.)

maškaráda

(*maskaráda, Šal., *maskeráda), -y ž. (z fr. driv. it.) 1. maškarní průvod, maškarní veselice; mumra…

*maškarádit se

, *maškařit se ned. (3. mn. -í) expr. strojit se za maškaru, jako maškara; expr. nevkusně se oblékat…

milerád

příd. s význ. příslovečným (j. ž. -a, s. -o, mn. m. -i, ž. -y, s. -a) velmi rád, velmi ochotně: m. p…

†milohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) letohrad: královský m. (Jir.); → zdrob. †milohrádek, -dku m. (6. mn. -dcích):…

*mlékobrádě

, -te s., *mlékobrádek, -dka m. (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích) expr. kdo má ještě mléko na bradě, …

naokrádat se

dok. i ned. (koho, 2. p.) mnohokrát někoho okrást, soustavně dlouho okrádat (v. na- II): továrníci s…

naparádit

dok. (3. mn. -í, rozk. -paraď, -parádi) ob. expr. (koho, 4. p.) vystrojit, vyšňořit: n. dcerku; n. s…

nasmrádnout

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) ob. expr. počít zapáchat: vejce už nasmrádla

nepostrádatelný

, nepostradatelný příd. takový, kt. nemůže být postrádán, nevyhnutelně potřebný; nezbytný, nutný: n-…

odkrádati se

ned. k odkrásti se: po špičkách se o.

ohrada

(*ohrazda Uh.), -y ž. 1. plot n. zeď kolem něj. místa k něj. účelům vyhrazeného; ohrazení, hrazení, …

*okrádač

, -e m. (*okrádačka, -y ž.) kdo okrádá, zloděj: o. pocestných (Havl.), o. práv (Sab.)

okrádati

ned. k okrásti; krást majetek, vlastnictví: zloději okrádali pocestné; obchodníci okrádali kupující;…

oparádit

dok. (3. mn. -í) ob. expr. (co, koho) ozdobit, okrášlit: o. svatební kočár; o. průvod

*orchestráda

, *orkestráda, -y ž. orchestr 2 (Čap.-Ch., Herrm.)

paráda

, -y ž. (ze špan.) 1. ob. a hovor. okázale pěkná vnější úprava; ozdobnost, okázalost, nádhera: město…

*parádilka

, -y ž. (2. mn. -lek) expr. parádnice (Klost.)

parádit

ned. (3. mn. -í, rozk. -raď, -rádi) 1. ob. expr. (koho, co) okázale, pěkně strojit; zdobit, krášlit,…

parádivý

příd. k parádit se, rád se pěkně, okázale strojící; fintivý, strojivý: p-á děvčata; ješitný a p. muž…

parádní

příd. 1. ob. a hovor. určený pro parádu; sváteční, slavnostní, skvělý, přepychový, okázalý: p. šaty;…

parádnický

příd. řidč. ob. k parádník, k parádnictví: p-é dívčí střevíčky; povrchní p. vkus

parádnictví

, -í s. řidč. ob. záliba v parádě, v okázalém oblékání, strojení; parádivost, fintivost

parádník

, -a m. (6. mn. -cích) (parádnice, -e ž.) ob. parádivý člověk; fintil: stalse z něho náramný švihák …

*parádnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je parádní: operní p. (Z. Nej.) okázalá ozdobnost 2. ozdobný, parádní …

parádný

příd. zast. a nář. 1. parádivý: p-á a frejovná žena (Wint.) 2. parádní: p-á komnata (Hol.); p-é koně…

parádovat

(zř. zast. paradovat, paradýrovat Jir.) ned. 1. hovor. okázale vystupovat; ukazovat se, pyšnit se, s…

pohrádka

, -y ž. nář. 1. palanda 2: svalil se na zatuchlou p-u (Jahn) 2. zápraží, záspí (Nor)

porád

v. pořád

postrádatelný

, postradatelný příd. takový, kt. může být postrádán: (snadno) p-é věci, peníze; každý je p. a nahra…

postrádati

ned. (koho, co; zast. a kniž. koho, čeho) 1. pociťovat nepříjemně ztrátu, nepřítomnost, neexistenci …

poštráduju (si)

ned. bud. ob. k štrádovat (si) (v. po- III 1) (vedle budu (si) štrádovat)

*povykrádati

ned. (co) postupně, po částech vykrádat: (strom musí) rvát květy si dát, plod p. (Sova); — *povykrád…

prádelenský

příd. k prádelna 2: p-á služba

prádélko

v. prádlo

prádelna

, -y ž. (2. mn. -len) 1. místnost zařízená na praní prádla: domovní, nemocniční p. 2. podnik obstará…

prádelňák

, -u m. (6. mn. -cích) ob. prádelní hrnec (Drda)

prádelní

, řidč. a zast. prádelný příd. k prádlo 1. určený na prádlo (zvl. při praní): p. hrnec, kotel na vyv…

prádelnický

příd. týkající se prádelnictví: p. průmysl

prádelnictví

, -í s. (tovární) výroba prádla

prádelník

, -u, zř. -a m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) skříň na prádlo, zprav. nízká se zásuvkami: starodávný vykl…

prádelnový

příd. řidč. k prádelna: p-á kamna

prádelný

v. prádelní

prádlař

, -e m. 1. (čast. též prádlařka, -y ž.) pracovník specializovaný na šití prádla, ve výrobě prádla 2.…

prádlo

, -a s. (6. j. -e) 1. užitkové tkané výrobky, kt. se čistí praním: ložní p. (povlaky, prostěradla);

prádlovina

, -y ž. 1. text. tkanina na prádlo 2. horn. rubanina určená k praní

prádlový

příd. k prádlo: p. flanel; p-á guma; zř. p. hrnec (Glaz.) prádelní

prádýlko

v. prádlo

prokrádati se

ned. expr. k prokrásti se: dveře ani nezavrzly, když se jimi prokrádala (Svět.)

proparádit

dok. (3. mn. -í) expr. (co) paráděním utratit, spotřebovat: p. celé jmění

předzahrádka

, -y ž. (2. mn. -dek) zahrádka vpředu mezi budovou a komunikací: ulice s p-mi

přehrada

, -y ž. 1. zařízení n. dílo (zprav. stavební) rozdělující něj. prostor: zděné p-y sklepů; dřevěné p-…

přehrádečný

příd. bot. p-é dělení buňky vytvořením nové blány napříč buňkou mateřskou

přehrádkovaný

příd. rozdělený přehrádkami, mající přehrádky: p. prostor; bot. p. semeník

†přerád

přísl. expr. velmi, nadmíru rád: (domácí) jsou rádi, p-i, koš je tady (Rais)

přihrádečné

, -ho s. pošt. měsíční poplatek za poštovní přihrádku

přihrádka

, -y ž. (2. mn. -dek) 1. oddělené místo ve stole, ve skříni ap.; oddíl zásuvky: p. knihovny; uložit …

přihrádkovat

ned. řidč. poněk. expr. (koho, co) dělit, rozdělovat do skupin, v rozličné druhy; roztřiďovat: p. li…

přihrádkový

příd. k přihrádka: p-á skříň

přikrádati se

, *přikrádati ned. k přikrásti se, přikrásti: p. se zvědavě ke dveřím; kočka se přikrádala k ptačímu…

rád

příd. s význ. příslovečným (j. ž. -a, s. -o, mn. m. -i, ž. -y, s. -a, ob. -i pro m., ž. i s.; 2. a 3…

rádce

, -e m. (živ.) (5. j. -dce, 1. mn. -ové, -i) (rádkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo dává rady (ve vý…

rádcovský

příd. k rádce: r. sbor rádců; poradní

rádélko

v. rádlo

rádelní

(*rádelný Kosm.) příd. k rádlo: r. kolečko

rádijko

v. rádio

rádio

[-dy-], -ia s. (z lat. zákl.) 1. hovor. rozhlas 1 (založený na bezdrátovém rádiovém přenosu); radiot…

rádiovka

[-dy-] (2. mn. -vek), řidč. rádionka (2. mn. -nek), -y ž. kulatá měkká čepice bez štítku: nasadit si…

radiový

I [rády-], rádiový příd. k radium, rádium; týkající se radioaktivity, radioaktivních prvků: fyz., ch…

radiový

II [-dy-], rádiový příd. týkající se elektromagnetických vln a jejich technického využití; týkající …

radium

[rády-], rádium, -ia s. (z lat.) chem. radioaktivní prvek zn. Ra; radiový, rádiový v. t.

rádius

[-dy-], -ia, řidč. -su m. (mn. 1., 4. -ie, -sy, 6. -iích, -sích, 7. -ii, -sy) (z lat.) 1. geom. polo…

rádiusvektor

, -u m. fyz., geom. průvodič

rádkyně

v. rádce

rádlo

I (†radlo Něm. aj.), -a s. (2. mn. -del) staré nářadí k orání s trojhrannou radlicí: rukojeť rádla; …

rádlo

II, -a s. (2. mn. -del) (z něm.) ozubené kolečko na násadě, užívané (v krejčovství) k rýsování střih…

rádlovati

ned. (~; co) rádlem II rýhovat (zvl. látku ap.), vyznačovat (obrysy): stříhat bez rádlování; r. podr…

rádník

, radňová, rádňová v. radní m.

rádoby

přísl. hovor. expr. chtěně, předstíraně, zdánlivě, domněle: r. učené řeči; mluvil r. bodře (Lid. nov…

rádoby-

první část složených slov (expr. a hanl.) spojující část druhou s významem slova rádoby, např.: rádo…

rádšachta

, -y ž. (z něm.) zast. slang. šachta na vyvážení rudy pomocí rumpálu (Stroup.)

rádýlko

v. rádlo

rádža

, -i m. (1. mn. -ové, 4. -i, -e) (ze sanskrtu) titul dř. indických domorodých panovníků

†reterád

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) ústup (Jir.)

retiráda

[-ty-], -y ž. (z fr.) ústup (vojska): r. císařských (Třeb.)

retrográdní

příd. směřující zpět; zpětný: r. pohyb; r. vlna zvuková; jaz. r. slovník v kt. jsou slova abecedně s…

rozkrádač

, rozkradač, -e m. kdo něco rozkrádá: r-i národního majetku

rozkrádati

ned. k rozkrásti: r. cihly; zamezit rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví; – zř. chceš sna…

rychloprádelna

, -y ž. (2. mn. -len) veřejná prádelna, kt. vyřizuje zakázky urychleně

skamaráditi se

dok. (3. mn. -í, rozk. -raď, -rádi) (s kým, čím; ~) stát se někomu kamarádem (kamarádkou); spřátelit…

skrádati

ned. zř. k skrásti: s. výtvarné padělky (Šal.); — skrádati se ned. k skrásti se: noha tvá se skrádá …

smrad

, -u m. (6. j. -u, -ě) ob. 1. nepříjemný, odporný pach, puch; zápach: s. po síře; s. po plynu (Maj.)…

smrádě

, -te s. ob. expr. žertovné označení dítěte; smrad, -a 2: musili jsme se tomu s-ti smát (Včel.); s-ď…

smrádek

, -dku m. (6. mn. -dcích) ob. expr. zdrob. k smrad, -u 1: je tady s.; směs různých pachů a smrádků;

smrádnout

ned. (min. -dl, podst. -dnutí) ob. stávat se smradlavým: hnijící voda smrádne ○ předp. na-, za-

*spolurádce

, -e m. kdo radí společně s někým: (listinu) co s. k potvrzení schválil (Havl.)

strádání

, -í s. tělesné utrpení působené nedostatkem životních hmotných potřeb; nouze 1, bída 1, nedostatek …

strádati

ned. 1. (~; čím) tělesně trpět hmotným nedostatkem, žít v nouzi, bídě; řidč. duševně trpět (něčím bo…

*strádavý

příd. k strádati 1; strádající, trpící: s-é člověctví (Pal.); → podst. *strádavost, -i ž.: s. života…

svatokrádce

, -e m. (5. j. -ce) kniž. kdo se dopouští svatokrádeže

svatokrádež

, -e ž. náb. čin, kterým se zneuctívá, co je zasvěceno bohu; přen. kniž. vůbec zneuctění, urážka něč…

†svatozrada

, †svatozráda (Pal. aj.), -y ž. zrada něčeho posvátného, vznešeného: spáchat s-u (Svět.); †svatozrád…

šaráda

, -y ž. (z fr.) druh slabikové hádanky; dělenka: luštění šarád; přen. nemluv v š-ách v hádankách, vě…

*šarádovitý

příd. připomínající šarádu, záhadný, nejasný 4: š-á stylizace (Lid. nov.)

štráda

, -y m. hovor. expr. pašák, chlapík 1: táta byl š. člověk (Bran.)

štrádit

, štrádovat, trádovat ned. (z it. zákl.) ob. kráčet, vykračovat si, rázovat I 1: š. (si to) po silni…

tetráda

, -y ž. (z řec. zákl.) biol. útvar složený ze čtyř částí vytvářející se při zracím dělení buněk

tiráda

[ty-], -y ž. (z fr.) mnohomluvná, nabubřelá řeč, zprav. oslavná: chvástavé, samolibé t-y; prázdné žu…

trádá

, tráda, trada, tradá, tradada, tradadá aj. citosl. 1. označuje zvuk hudby, zvl. dechové, zvuk decho…

trádat

, tradádovat ned. řidč. expr. neuměle troubit na trubku: nechte toho trádání! (Kun.); celý den jen t…

trádovat

v. štrádit, štrádovat

ukrádač

, -e m. (ukrádačka, -y ž.) řidč. kdo něco ukrádá: u. času

ukrádati

ned. řidč. 1. k ukrásti, ukradnouti 1; krást: přen. u. někomu čas zdržovat ho od práce; ♦ u. pánuboh…

velezrada

(†velezráda Jir., Ner. aj.), -y ž. zločin proti bezpečnosti státu n. proti jeho ústavní formě; vlast…

vinohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) vinice II: v. na slunečnou stranu; založit v.; okopávat v.; → zdrob. vinohrád…

vkrádati se

ned. k vkrásti se: v. se do cizího domu plížit se; – slzy se vkrádají do očí; kniž. do srdce se vkrá…

vlastizrada

, poněk. zast. vlastizráda (Ner., Mach. aj.), -y ž. 1. zločin proti vlasti, národu, státu; velezrada…

vykrádač

, vykradač, -e m. kdo vykrádá: v. bytů, chat, aut; v. hrobů

vykrádačský

, vykradačský příd. řidč. k vykrádač, vykradač: v-é tlupy

vykrádati

ned. k vykrásti: v. byty, obchody; v. poštovní zásilky; – v. nájemníky; v. národ; přen. expr. v. aut…

vyparádit

dok. (3. mn. -í, rozk. -raď, -rádi) ob. expr. (koho, co) (okázale) vystrojit 1, vyšňořit, naparádit:…

vyrádlovati

dok. (co) kuch. rádélkem vykrojit: v. z těsta čtverečky

zahrada

, -y ž. ohrazený pozemek, zprav. při obydlích, na kt. se pěstují květiny, zelenina, ovocné i okrasné…

zahrádečný

v. zahrádka

zahrádka

, -y ž. (2. mn. -dek) 1. zdrob. k zahrada: domek se z-ou; rodinná, předměstská z.; euf. z. mrtvých (…

zahrádkář

, -e m. (zahrádkářka, -y ž.) drobný pěstitel květin, zeleniny, ovoce na zahrádce: potřeby pro chatař…

zahrádkařit

dok. (3. mn. -í) ob. zaměstnávat se zahrádkářstvím: zahrádkařil už před penzí

zahrádkářský

příd. k zahrádkář: z. kurs, kroužek; z-á literatura

zahrádkářství

, -í s. zaměstnání, činnost zahrádkáře; pěstování květin, zeleniny, ovoce pro svou potřebu: sadařstv…

*zakrádati se

ned. k zakrásti se (Sum.)

*zaparádovat si

dok. hovor. expr. krátce se objevit s parádováním (ve význ. 2): latinské přísloví zaparádovalo si v …

zasmrádat

ned. řidč. ob. 1. k zasmrádnout: voda v rybníčku zasmrádá 2. být cítit; páchnout: rukavice zasmrádá …

zasmrádlý

příd. ob. takový, kt. zasmrádl: z-á chaloupka (R. Svob.) nelibě páchnoucí; z-á dřevěnka (A. Mrš.); p…

zasmrádnout

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) ob. k smrádnout; začít smrádnout, smrdět: maso v horku rychle zasmrád…

*zastrádati

dok. krátce, chvíli strádat (ve význ. 1), zatrpět (Pujm.)

zemězrada

, -y ž. poněk. zast. vlastizrada: hanebná z.; zemězrádný příd. poněk. zast. vlastizrádný: z-é styky,…

zemězrádce

, -e m. (5. j. -ce) (zemězrádkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Krásn.) poněk. zast. vlasti zrádce: měl …

†zlorádce

, -e m. (5. j. -ce, 1. mn. -ové, -i) špatný rádce (Jir., Šaf.)

†zloradný

, †zlorádný (Zl. Praha) příd. takový, kt. radí, svádí ke zlu: z. obmysl (Šaf.); → přísl. †zloradně,

zrádce

, -e m. (5. j. -ce, 1. mn. -i, -ové) (zrádkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo se dopustil, dopouští z…

zrádcovati

ned. 1. expr. (koho, 4. p.; ~) prohlašovat za zrádce, vinit ze zrady: kdysi (Sabinu) zrádcovali (Fuč…

*zrádcovatý

příd. expr. jen ve spoj. zrádce z. zrádný (Merh.)

zrádcovský

příd. k zrádce: z-á klika; z-á politika, činnost rozvratnická; hrát z-ou úlohu úlohu zrádce; → přísl…

zrádcovství

, -í s. zrádcovský čin, zrádcovské jednání: obvinit někoho ze z. zrady; bojovat proti špionáži a z.

zrádný

(*zrádlivý Halas) příd. 1. dopouštějící se zrady, schopný zrady: z. milenec; z-á šlechta, z. člověk

žrádélko

v. žrádlo

žrádelní

příd. řidč. ob. expr. k žrádlo 1: ž. zásobárna Prahy (Včel.)

žrádlo

, -a s. (2. mn. -del) 1. potrava pro zvířata; zhrub. a ob. expr. strava 1, pokrm, jídlo 1: chystat, …