aeroklub

, -u m. (6. j. -u) organizace sdružující letce amatéry a přátele letectví

agroklimatolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník v agroklimatologii; agroklimatologie, -e ž. nauka o podnebí…

barok

v. baroko

barokisace

[-za-], barokizace, -e ž. (čeho) dodávání barokního rázu něčemu; přetváření v duchu baroka, napodobe…

barokismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. barokní ráz

barokisovati

[-zo-], barokizovati ned. (~; co) dodávat něčemu barokního rázu, přetvářet v duchu baroka, napodobit…

barokista

, -y m. (1. mn. -é) řidč. 1. znalec baroka 2. umělec tvořící v duchu baroka: b. se smyslem pro monum…

barokní

příd. 1. k baroko, barok, mající prvky baroka, vyznačující baroko: b. chrám; b. sloh; přen. expr. ro…

baroko

, -a s., barok, -u m. (z port.) 1. umělecký sloh 17. a 18. stol.: prvky b-u; stavba v b-u 2. doba je…

*barokovati

ned. (~; co) barokizovat ○ předp. z-

brok

, -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) drobná, zprav. kulatá střela ze slitiny olova a antimonu: střílet br…

brokantér

, -a m. (z fr.) prodavač uměleckých výrobků, starožitností ap.

brokárna

, -y ž. (2. mn. -ren) výrobna broků

brokát

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z it.) těžká hedvábná látka zlatem n. stříbrem protkávaná; její napodobenina…

brokovina

, -y ž. slitina olova s antimonem k výrobě broků

brokovnice

, -e ž. puška nabíjená brokovými náboji

brokový

příd. k brok: b. náboj; b-á rána

byrokracie

, -e ž. (z fr. + řec. zákl.) 1. hist., polit. představitelé vykořisťovatelského vládního systému, úř…

byrokrat

, -a m. (1. mn. -é, -i) (byrokratka, -y ž.) 1. hist., polit. příslušník byrokracie 1: dvorní b-é 2.

byrokratisace

[-tyza-], byrokratizace, -e ž. zavedení byrokratických způsobů v něčem: b. hospodářského aparátu; b.…

byrokratismus

[-tyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z fr. + řec. zákl.) úřední nepružnost, bezduchost, strnulost, příliš…

byrokratisovati

[-tyzo-], byrokratizovati ned. (co) dodávat něčemu byrokratického rázu: b. státní správu; — byrokrat…

cirok

, cirok- v. čirok, čirok-

cirokumulus

, -lu m. (6. j. -u) (z lat.) meteor. jemné bílé obláčky v řadách n. skupinách, beránky

čarokrása

, -y ž. kniž. okouzlující krása: jaro v plné č-e (Čech); čarokrásný příd.: kniž. č. den, obraz; → př…

čarokruh

, -u m. (6. mn. -zích) kniž. kouzelný kruh: č. poezie; točit se stále v témž č-u v začarovaném kruhu…

čarokvět

, -u m. (6. j. -u) bás. čarovný květ

čirok

, cirok, -u m. (6. j. -u) (ze sloven. driv. maď.) statná užitková tráva, příbuzná prosu, obilnina te…

čtvrtrok

, -u m. (6. j. -ku, -ce) doba tří měsíců, čtvrt roku: čekal celý č.; po č-ce; *čtvrtroční příd. čtvr…

*dalekoširoký

příd. sahající daleko široko: d. rozhled (K. Čap.)

doširoka

(ps. též do široka) přísl. do šířky; široce: d. rozložený šátek; d. rozložená koruna stromu; d. rozp…

*drobnokroký

příd. složený z drobných kroků; mající drobný krok: d. chod (Rais); d-á dívka (Svob.)

elektrokardiograf

[-dy-], -u m. (6. j. -u) med. přístroj zaznamenávající elektrické proudy vznikající činností srdeční…

elektrokardiogram

, -u m. (6. j. -u) med. záznam elektrokardiografu, zn. EKG

elektrokymograf

, -u m. (6. j. -u) tech., med. elektrický kymograf; elektrokymografický příd.: e-é řízení

ferokyanid

[-ny-], ferro-, -u m. (6. j. -u) chem. sloučenina železa, uhlíku, dusíku a někt. kovu: f. draselný (…

fluorokřemičitan

, -u m. (6. j. -u) miner. f-y přírodní křemičitany obsahující fluór (a jiné prvky), užívané zvl. k p…

heteroklise

[-ze], heteroklize, -e ž. (z řec. zákl.) jaz. mluvnický jev, že totéž slovo má tvary z různých kmenů…

hierokracie

, -e ž. (z řec. zákl.) vláda kněží: thébská h.; -kratický [-ty-] příd.: h. princip

Irokéz

, -e m. (1. mn. -ové, -i) příslušník jednoho z šesti indiánských kmenů žijících v jezerní oblasti US…

kajzrrok

(dř. ps. kaiserrok [-zer-]), -u m. (6. mn. -cích) (z něm.) zast. ob. dlouhý černý pánský kabát, uzav…

†kaputrok

, -u m. (6. mn. -cích) (z něm. driv. fr. + něm.) kaput, vojenský kabát (Prav., Bass)

Kežmarok

, -rku m. (6. j. -u) město na Slovensku; kežmarský příd.

krepmarokén

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) text. hedvábná n. polohedvábná tkanina výrazně krepového vzhledu; marokén…

krok

, -u m. (6. mn. -cích) 1. jeden pohyb, který udělá člověk n. zvíře nohou při chůzi; převedení nohy z…

krokem

přísl. rychlostí pomalé chůze; pomalu: vůz jel do vrchu k.; choďte jen tak k.!

kroket

(dř. ps. též croquet), -u m. (6. j. -u) (z fr. driv. angl.) sport. hra, při níž se koule prohánějí b…

kroketa

, -y ž. (z fr.) kuch. smažená placička ap. z něj. těsta n. podobné hmoty; smaženka: bramborové, tvar…

krokev

, -kve ž. stav. trám v krovu kolmý k hřebenu i k dolnímu okraji střechy, podpírající nosnou konstruk…

krokevní

, krokevný v. krokvový

krokodýl

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (z řec.) dravý vodní ještěr horkého pásma: kůže z k-a; zool. rod Crocodylu…

krokodýlí

příd. krokodýlům vlastní, z krokodýla pocházející: k. kůže; přen. k. slzy neupřímné, falešné

krokoměr

, -u m. přístroj k počítání kroků; pedometr

*krokovský

příd. připomínající Kroka, pocházející z doby Krokovy: krása k-ého slohu (Čech)

krokový

příd. ke krok: ostré k-é tempo (Mach.); tech. k-é kolo část kroku (ve význ. 6)

krokus

, -su m. (6. j. -u, -e) (z lat. driv. řec. driv. semit.) zahr. šafrán (bot.); krokusový příd.: k. kv…

krokvice

, -e ž. 1. zdrob. ke krokev: zdobná k. (Čech) 2. (dř.) stavitelská pomůcka k určování vodorovného sm…

krokvový

(*krokevní, *krokevný) příd. ke krokev: k-ové hřebíky do krokve, k-ní trám (H. Dvoř.); k-né dříví (H…

kulobrokovnice

, -e ž. řidč. puška na kule i broky; obojetnice (mysl.)

lžiprorok

, -a m. (6. mn. -cích) lživý, falešný prorok

makroklima

, -tu s. meteor. průměrný stav ovzduší na velkém území; makroklimatický [-ty-] příd.: m-é výsledky

makroklimatologie

, -e ž. zkoumání klimatických znaků ve velkém měřítku; makroklimatologický příd.

makrokosmos

, -mu m. (6. j. -u) velký svět, vesmír: (Faust) otevře knihu a uvidí znamení m-u (Vrchl.); přen. m. …

makrokrystalický

příd. geol. složený z velkých krystalů: m-é horniny

Marokánka

v. Maroko; — marokánka, -y ž. potrav. cukrářský výrobek v podobě placičky z kandovaného ovoce máčené…

marokén

(dř. ps. též maroquin), -u m. (6. j. -u) (z fr.) text. krepmarokén (nazv. podle Maroka); marokénový

Maroko

, -a s. stát v severozápadní části Afriky; Maročan, -a (1. mn. -é) (expr. a zast. Marokán, -a, Marok…

mezikrok

, -u m. (6. mn. -cích) těl. krok vložený mezi dva tělocvičné kroky

mikrokinematografie

, -e ž. filmování drobnohledných objektů silně zvětšených pomocí mikroskopu

mikroklima

, -tu s. meteor. klima malého prostoru; mikroklimatický [-ty-] příd.: m-čtí činitelé

mikroklimatologie

, -e ž. klimatologie malých prostorů

mikroklin

[-ín], -u m. (6. j. -u) miner. trojklonný živec draselný

mikrokokus

, -ku m. (6. mn. -cích) biol. drobný kulovitý mikrob

mikrokosmos

, -mu m. (6. j. -u) kniž. malý svět, svět v malém: to údolí je m. pro sebe; literární m.; m. úzkého …

mikrokrystalický

příd. geol. složený z drobnohledných krystalů: m-á hornina; odb. m-á stavba, struktura (hornin, nero…

†modrokabátník

, -a m. (6. mn. -cích) muž v modrém kabátě (nejč. voják): m-ci se bili zoufale (Jir.); drábovští m-c…

*modrokrevný

, *modrokrevní příd. šlechtický, aristokratický: m-á mládež (Hlad.); m-í šlechta (Vach.); → podst. *…

modrokvětý

příd.: m. len

naprokazovat se

dok. i ned. (čeho) nakonat se mnoho (dobrého) (v. na- II): n. se dobrých skutků

naproklínat se

dok. i ned. (koho, 2. p.) mnoho a často proklínat (v. na- II): nemohl se fašistů dost n.

napřesrok

přísl. v příštím roce, příštím rokem: hoch půjde n. do školy

narok

přísl. obl. mor. v příštím roce, napřesrok (Herb.)

nárok

, -u m. (6. mn. -cích) 1. (nač) (též mn. nároky) požadavek opřený o skutečné n. domnělé právo; opráv…

nárokovat

ned. slang., nespr. (co) činit si nárok na něco, žádat něco

neúroku

přísl. nář. abych neuřkl, abych nezakřikl: n., máte pěkný telátko (Herb.)

novobarok

, -u m. výtv. dekorativní tendence (z konce 19. a zač. 20. stol.) používající barokních prvků; novob…

obrok

, -u m. (6. j. -u) 1. krmivo pro koně, zvl. jadrné, zprav. oves: dát koním o-u 2. hist. naturální dá…

odbyrokratisovati

[-tyzo-], odbyrokratizovati dok. (co) zbavit byrokratismu: o. státní správu; o. školství

otrok

, -a m. (6. mn. -cích) (otrokyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. (v otrokářském řádě) člověk nemající o…

otrokárna

, -y ž. (2. mn. -ren) hanl. 1. místo, kde se žádá namáhavá, vysilující, otrocká práce: baťovská o.; …

otrokář

, -e (†otročník, -a 6. mn. -cích, Štol.) m. (otrokářka, -y ž.) 1. obchodník s otroky: být prodán o-ů…

*otrokařiti

ned. (3. mn. -í) (komu čemu) otročit 2: otrokařil jsem ženě (Klost.)

otrokářský

příd. k otrokář; souvisící s otrokáři; otrokářům vlastní: o. společenskv řád založený na vykořisťová…

perokresba

, -y ž. (2. mn. -seb) kresba provedená perem: jemná p.; Alšovy p-y; přen. pregnantní p. Nerudova (A.…

pestrokrovečník

, -a m. (6. mn. -cích) pestrý brouk žijící na květech a na dřevě, jehož někt. druhy jsou podobny vos…

pestrokřídlec

, -dlce m. malý pestrý denní motýl z příbuzenstva otakárků; zool. rod Zerynthia: p. podražcový; pest…

pestrokvětý

příd.: astry p-é (Vrchl.)

pokrok

, -u m. (6. mn. -cích) 1. vývoj zahrnující v sobě změny k lepšímu: dělá v učení značné p-y; p. v org…

pokrokář

, -e m. (*pokrokářka, -y ž., John) hovor. stoupenec pokrokových) myšlenek; pokrokový člověk: boje p-…

*pokrokaření

, -í s. hovor. hanl. hlásání domněle pokrokových myšlenek; povrchní hlásání pokroku: ploché p. liber…

pokrokářský

příd. hovor. k pokrokář: p-á tradice, generace; hanl. plané úsilí p-é

pokrokářství

, -í s. hovor. hlásání pokrokových myšlenek: novodobé české p.; p. studentstva; hanl. bezduché mecha…

pokrokovec

, -vce m. řidč. pokrokář: boj p-ů s konzervativci; hanl. patentovaní p-i (Sez.)

pokrokový

příd. 1. hlásající pokrok, usilující o pokrok: p-á mládež; p-é síly ve světě; p. vědec 2. takový, kt…

pokrokumilovný

příd. řidč. kniž. milující pokrok: p-é živly, snahy

†porok

, -u m. (6. mn. -cích) výčitka, výtka, pohana, pomluva (Hol. aj.)

porokovat (si)

dok. (o čem; s kým; ~) něj. dobu (příjemně) rokovat (v. po- II); podebatovat (si), podiskutovat, poh…

prokáceti

dok. (3. mn. -ejí) (co) kácením probrat, místy vykácet; promýtit: p. les

prokádrovati

dok. (koho, co) ke kádrovati: p. nové pracovníky

prokain

[-a-ín], -u m. (6. j. -u) (z lat. + indián. zákl.) med. léčivo užívané jako anestetikum; prokainový

prokalitelný

příd. tech. takový, kt. může být prokalen: p-á ocel; → podst. prokalitelnost, -i ž.: tech. zkouška p…

prokaliti

dok. (3. mn. -í) tech. (co) zakalit do potřebné hloubky; ned. prokalovati

prokalkulovati

dok. (co) ekon. provést kalkulaci něčeho; propočítat: p. výrobní náklady; p. cenu zboží

prokalovati

ned. tech. k prokaliti: p. ocel

prokapati

dok. (1. j. -u, -ám, 3. j. -e, rozk. -ej) (kudy; ~) po kapkách protéci: šťáva prokapala cedítkem, sk…

prokapávati

ned. k prokapati: šťáva pomalu prokapává

prokarbaniti

dok. (3. mn. -í) (co) v karbanu prohýřit, promarnit: p. každý krejcar; p. chalupu

prokašlati

dok. (1. j. -u, rozk. -li, -lej) (co) strávit (čas) kašláním: celé noci prokašle

prokašlávati

ned. řidč. k prokašlati: žena prokašlávala celé dni a noci (Šim.)

prokázaně

přísl. hovor. a publ. zaručeně, určitě, dokázaně: p. existovat; p. technická věc

prokazatelný

příd. takový, kt. může být prokázán; dokazatelný: p-á škoda; p-á lež; → přísl. prokazatelně: bylo p.…

prokázati

I (†proukázati [-o-u-]) dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -kaž) 1. (co) dát najevo; projevit, osvědčit 1, …

*prokázat

II dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -kaž) expr. (co) strávit (čas) kázáním (ve význ. 3): žena jeho večery…

prokazovati

(†proukazovati [-o-u-] Ner. aj.) ned. k prokázati I: p. odvahu v nebezpečí; – p. nevinu obžalovaného…

prokel

, -klu m. (6. j. -u) bot. pohlavní orgán kapraďorostů nesoucí samčí i samičí ústroje

proklábosit

dok. (3. mn. -í, trp. -sen) expr. (co) promarnit (čas) klábosením: p. celé večery

proklad

, -u m. (6. j. -u) 1. polygr. prokládání sazby proložkami 2. polygr. proložka 3. dřev. prkénko klade…

prokládačka

, -y ž. (2. mn. -ček) polygr. dělnice, kt. prokládá papírem potištěné archy vycházející z tiskového …

prokládati

ned. 1. k proložiti, k proklásti: p. sklenice v bedně dřevitou vlnou; p. řeč vtipy; polygr. prokládá…

proklamace

, -e (†proklamací, -í, Ner.) ž. (z lat.) veřejné (zprav. slavnostní) ústní n. písemné prohlášení; pr…

proklamativní

[-ty- i -tý-] příd. mající povahu proklamace; zprav. hanl. hlásící se k něčemu, ale jen vnějškově, f…

proklamovati

ned. i dok. (z lat.) (co) vydávat, vydat prohlášení, zprav. slavnostně; prohlašovat, prohlásit 2, pr…

proklásti

dok. (1. j. -kladu, rozk. -klaď, min. -kladl, trp. -kladen) (co čím) proložit: p. housky šunkou; — n…

proklatě

(*prokletě Ner.) přísl. a citosl. I. přísl. expr. velmi, tuze, silně: to je p. hezká holka II. citos…

proklatec

(*prokletec Třeb.), -tce m. (*prokletkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Třeb.) expr. proklatý, člověk: t…

prokláti

dok. (jen v tvarech min. -klál, trp. -klán, podst. -klání) kniž. a zast. (koho, co) probodnout 1: kř…

proklatý

, prokletý příd. 1. takový, nad nímž byla vyslovena kletba n. vynesena klatba: p. člověk; p-é místo

*proklávati

ned. k prokláti: tlamu draka proklává (Klicp.)

proklečeti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. strávit (čas) klečením: p. chvíli u hrobu *2. klečením opotřebovat, zničit:…

proklepati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) klepáním (ve význ. 3) nějak upravit (např. vyčistit, změkčit…

proklepávati

ned. k proklepati 1, 3-5: p. pokrývky, peřiny, šaty; – prohrabávali (četníci) všechno. Proklepávali …

proklepnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) 1. klepnutím nějak upravit (vyčistit ap.): p. trochu koberec 2. hov…

proklepový

v. průklepový

proklest

v. průklest

proklestiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -klesť, -sti, trp. -štěn, -stěn) (co) 1. místy vysekat, osekat, kleštěním pro…

proklešťovati

, proklesťovati ned. k proklestiti; klestit 1, 2: p. les, houštiny; – kniž. p. cestu houštinami razi…

proklet-

v. též proklat-

prokletí

, -í s. kletba 1: být stižen p-m; zbavit někoho p.; zasluhovat věčného p. (Tyl)

prokličkovati

dok. 1. (v krejčovství) (co) rozstříháním stehů naznačit švy a kontury střihu 2. řidč. též p. se (ku…

proklímati

dok. (1. j. -ám) (co) strávit (čas) klímáním; prodřímat: p. celý večer nad knihou; p. noc ve vlaku;

*proklínač

, -e m. kdo proklíná: p. osudu (Pražák)

proklínati

ned. k proklíti 1, 2: p. celý svět zlořečit mu; p. válku, zradu; – p. kacíře dávat do klatby; — *pro…

*proklínavý

příd. k proklínati: p. výkřik (Třeb.)

proklise

[-ze], proklize, -e ž. (z řec.) jaz. spojení slova nepřízvučného s následujícím přízvučným v jeden p…

proklíti

dok. (1. j. -kleji, rozk. -klej, min. -klel, trp. -klet, †-klat, podst. -kletí) 1. (koho, co) vyslov…

proklitikon

[-ty-], -ka s. (mn. 1. -ka, 2. -tik, 6. -kách) (z řec.) jaz. slovo předklonné; předklonka; proklitic…

proklnouti

dok. (min. -nul, podst. -nutí) poněk. zast. kniž. (koho, co) proklít 1: p. bych musel a nenávidět po…

proklob-

v. proklov-

proklouzávati

, řidč. prokluzovati, proklouzati (1. j. -žu, -zám, kniž. -ži, rozk. -zej) ned. k proklouznouti: ryb…

proklouznouti

dok. (min. -zl, podst. -znutí) (odkud) expr. (kudy, kam) klouzavým pohybem se dostat odněkud n. něka…

proklovati

, proklobati (ob. proklubat) dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) klováním prorazit: p. skořápku zob…

proklovávati

, proklobávati (ob. proklubávat, proklubovat) ned. k proklovati, proklobati, proklubat, k proklovnou…

proklovnouti

, proklobnouti (ob. proklubnout) dok. (min. -vl, -bl, trp. -vnut, -bnut) (co) klobnutím prorazit: p.…

proklusati

dok. (1. j. -šu, -sám, rozk. -sej) řidč. (kudy; co) klusem proběhnout: býček proklusal uličkou (K. Č…

*prokluta

, -y ž. rozsedlina: skalní p. (Maj.)

prokluzovati

v. proklouzávati

prokmínovati

dok. (co) prosypat kmínem: p. maso, zelí

prokmit

(*průkmit Třeb.), -u m. (6. j. -u) kniž. prokmitání, prokmitnutí; záblesk: p. hvězd, slunečních papr…

prokmitati (se)

, prokmitávati (se), prokmitovati (se) ned. kniž. k prokmitnouti (se); kmitat: svatojánské mušky pro…

prokmitavý

příd. řidč. kniž. k prokmitati; kmitavý 2: p-é světlo; → přísl. prokmitavě: p. zářit

prokmitnouti (se)

dok. (min. -tl, podst. -tnutí) kniž. 1. mihnouti se 2, kmitnout se: postava se prokmitla mezi stromy…

prokňučeti

dok. (3. mn. -í) (co) strávit (čas) kňučením: štěně prokňučelo celou noc

prokolice

, -e ž. (z it. zákl.) zahr. sorta květáku požívaná jako zelenina

prokomponovanost

, -i ž. vlastnost toho, co je prokomponované: p. skladby

prokomponovati

dok. (co) propracovat (umělecké dílo) po stránce kompoziční: p. operu; román je promyšleně prokompon…

prokomponovávati

ned. k prokomponovati

prokonstruovati

dok. (1. j. -ruuji, min. -ruoval) řidč. tech. (co) konstrukčně propracovat

prokonsul

[-zul], prokonzul, -a m. (1. mn. -ové) hist. (ve starověkém Římě) konzul s prodlouženou pravomocí, z…

prokonsultovat

[-zu-], prokonzultovat dok. hovor. (co) konzultací podrobně probrat, osvětlit: p. technické úkoly

prokop

v. průkop

Prokop

, -a m. os. jm. mužské; → zdrob. Prokůpek, -pka m.; — prokopský v. t.

prokopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -pej) (co) 1. kopáním vyhloubit do něčeho díru: p. násep, stráň 2. kopání…

prokopávati

ned. 1. k prokopati 1, 2, k prokopnouti 1, 2: p. hráz, stráň; – p. kanály, cesty 2. k prokopati 3: p…

prokopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) řidč. prokopání, prokopávání: p. terénu; – p. řepy okopávka

prokopírovati

dok. (co) 1. zhotovit kopii, opis, průpis něčeho: p. originál listiny 2. fot. vykopírovat tak, aby s…

prokopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) 1. (krátkým) kopáním, kopnutím vyhloubit do něčeho díru: p. hromádk…

prokopský

příd. k Prokop: p-á pouť; p-á legenda o Prokopovi, opatu sázavského kláštera; P-é údolí (u Prahy)

prokorigovati

dok. řidč. (co) úplně vykorigovat, zkorigovat: p. článek, knihu

prokormidlovati

dok. sport. (co) (ve veslařství) neúčelným kormidlováním si prodloužit dráhu

prokořeniti

I dok. (3. mn. -í) zahr. 1. vytvořit dostatečné množství kořenů: prokořenění stromků 2. (co) dostate…

prokořeniti

II dok. (3. mn. -í) řidč. (co) prosypat kořením: p. maso

*prokoukaný

(Štech), *prokouklý (Hál.) příd. expr. vychytralý, prohnaný 1; → podst. *prokoukanost, -i ž. (Štech)

prokoukat

dok. ob. (co) strávit (čas) koukáním: dovedl celé hodiny p.; — prokoukat se dok. řidč. rozkoukat se:…

prokoukat

I ned., prokoukávat v. prokukovat

prokouklý

v. prokoukaný

prokouknout

dok. (min. -kl, -knul, -kla, trp. -knut) ob. 1. otevřít oči, začít vidět; prohlédnout 1: sotva ráno …

prokouřiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -kuř) (co) 1. kouřením utratit: prokouří měsíčně mnoho peněz 2. strávit (čas)…

prokousati

dok. (1. j. -šu, -sám, kniž. -ši, rozk. -sej) (co) 1. kousáním udělat díru do něčeho, a tím to poško…

prokousávati

, prokusovati ned. k prokousati, k prokousnouti: červotoči prokousávali starou skříň; – p. díry v po…

prokousnouti

dok. (min. -sl, trp. -snut) (co) 1. kousnutím udělat díru do něčeho a tím to porušit, poranit: pes p…

*prokouzliti

dok. (3. mn. -í) kniž. (co) naplnit kouzlem: jak je všechno prokouzleno svitem měsíce (Jir.)

prokovati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) tech. (co) kováním propracovat: p. výkovek

prokrádati se

ned. expr. k prokrásti se: dveře ani nezavrzly, když se jimi prokrádala (Svět.)

prokrájeti

dok. (3. mn. -ejí, rozk. -ej) (co) při krájení, krájením ztratit: kolik šunky (v obchodě) prokrájeli

prokrajovati

ned. řidč. k prokrojiti: p. kůže

prokrásti se

dok. (1. j. -kradu, rozk. -kraď, min. -kradl, podst. -kradení) expr. opatrně, kradmo projít; proplíž…

prokrátiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -krať, trp. -cen) (co) trochu n. místy zkrátit: p. článek, scénář

prokreslenost

, -i ž. vlastnost toho, co je prokreslené: p. hereckého projevu

prokresliti

dok. (3. mn. -í) (co) kreslením propracovat, do podrobností vykreslit: jemně p. kontury obrazu; – p.…

prokreslovati

ned. k prokresliti: p. plány staveb; – p. postavy dramatu

prokrista

, prokristapána (ps. též pro krista pána) citosl. vyjadřuje prudké hnutí mysli n. údiv, překvapení a…

prokrmiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. krmením spotřebovat: p. všechnu píci; co se jen prokrmí kukuřice 2. (hodně)…

prokrmovati

ned. k prokrmiti 2, 3: p. kachny; – ryb. slang. p. vodu prohazovat 1 (slang.)

prokrojiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) při krájení proniknout a rozdělit, překrojit: pecny chleba vysoké, že je…

*prokropiti

dok. (3. mn. -í) (co) důkladně pokropit: p. podlahu (R. Svob.)

*prokroutiti se

dok. (3. mn. -í, rozk. -kruť, trp. -cen) expr. kroutivě proběhnout, proplést se: po silnici prokrout…

Prokrustes

, -ta m. (v řec. mytol.) obr, kt. přepadal pocestné, kratší natahoval na míru svého lože a delší zkr…

prokrvavělý

příd. místy krvavý: p-é oči; přen. expr. lán obilí p. planoucími máky (Vrba)

prokrviti

dok. (3. mn. -í) (co) prostoupit krví: masáží se prokrví kůže; mráz prokrvil bledou pleť do červena …

prokrvovati

ned. k prokrviti: nedostatečné prokrvování srdce

prokřehlý

příd. takový, kt. prokřehl; promrzlý: být p. zimou; mít p-é nohy, prsty; → přísl. prokřehle: p. bled…

prokřehnouti

dok. (min. -hl, podst. -hnutí) značně zkřehnout; promrznout 2: p. v studené vodě; prokřehly mu nohy

prokřičeti

dok. (3. mn. -í) 1. (co) strávit (čas) křičením, křikem: p. bolestí celou noc †2. (koho, co) přivést…

prokřiknout se

dok. obl. rozkřiknout se, roznést se: prokřiklo se, že... (Šír)

prokřížiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -křiž) 1. (koho, co) křížením (ve význ. 5) pomísit: mnohonásobné prokřížení p…

prokřižovati

dok. (co) křížem krážem prochodit, projet, protnout: p. několik ulic (Olb.); Švýcarsko je prokřižová…

*prokřižovati

I ned. k prokřížiti 2, protínat: chodníky prokřižující náměstí (Maj.)

prokukovat

, řidč. prokoukávat (*prokoukat Herb.) ned. ob. k prokouknout 2, 5: p. klíčovou dírkou; – mezi mraky…

prokura

[-úra], -y ž. (z lat.) práv. plná moc při provozování podniku (např. banky), která zmocňuje ke všem …

prokurátor

, -a m. (z lat.) 1. (též prokurátorka, -y ž.) práv. státní zástupce v trestním řízení soudním; (v so…

prokuratura

[-úra] (*prokuratora Jir.), -y ž. práv. úřad prokurátora: Generální p.; krajská, okresní p.; (dř.) f…

prokurista

, -y (1. mn. -é) (†prokurist, -a, Rais) m. (prokuristka, -y ž.) práv. zmocněnec, jemuž byla udělena …

prokuřovati

ned. k prokouřiti 2, 3: zř. posmívá se kuřákům, že život prokuřují (Ner.); – řidč. p. místnost kadid…

prokusovati

v. prokousávati

prokutati

dok. (1. j. -ám) (co) kutáním prohledat: p. zemi; — prokutati se dok. (kam, čím) kutáním proniknout:…

prokvasiti

I dok. (3. mn. -í, rozk. -kvas, trp. -šen) (co) chem. podrobit kvašení; — prokvasiti se dok. chem. p…

†prokvasiti

II dok. (3. mn. -í, rozk. -kvas, trp. -sen) (co) prohodovat, prohýřit peníze: u žida všecko prokvasí…

prokvašovati

, prokvašovati se ned. k prokvasiti, prokvasiti se

prokvedlati

(zast. a obl. prokverlat) dok. (co) kvedlačkou promíchat: p. kaši

prokvésti

, prokvísti dok. (1. j. -kvetu, zast. a obl. -květu, min. -kvetl, podst. -kvetení) 1. (čím) tu a tam…

*prokvět

, -u m. (6. j. -u) 1. prokvetení: vlasy černé měl dosud bez p-u (Jir.) bez šedin 2. rozkvět: sloužit…

prokvetalý

(†prokvětalý Ner., Arb. aj.) příd. poněk. zast. prokvetlý: stráně p-é fialovým vřesem; – muž s vouse…

prokvétati

, prokvítati, řidč. prokvétávati, prokvítávati (†prokvetati Tyl, Čech, †prokvětati Tyl, Hol. aj.) ne…

prokvétavý

, prokvítavý (*prokvetavý Čech, †prokvětavý Tyl, Klicp.) příd. kniž. k prokvétati, prokvítati; prokv…

prokvetlý

(†prokvětlý Ner., Tyl) příd. 1. tu a tam pokrytý, porostlý květy: p-é louky, stráně 2. tu a tam pokr…

*prokvětovaný

příd. 1. květovaný: p-é stěny (Preis.) 2. prokvetlý: p-é vlasy (Hál.) prošedivělé

prokvíleti

(3. mn. -ejí, rozk. -ej), řidč. prokvíliti (3. mn. -í, rozk. -kvil) dok. (co) strávit (čas) kvílením…

prokvísti

, prokvít- v. prokvésti, prokvét-

prokvitnouti

dok. (min. -tl, podst. -tnutí) zast. a nář. prokvést: poušť prokvitla kvítím (Kosm.)

prokypřiti

dok. (3. mn. -í) (co) kypřením propracovat: p. půdu

prokypřovati

ned. k prokypřiti

prokysalý

, prokysaný příd. takový, kt. úplně zkysal: p-lé mléko; p-ná siláž

prokysličiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. obohatit kyslíkem: rybn. p. vodu (rybníka, akvária ap.) 2. prosytit čerstvý…

prokysličovati

ned. k prokysličiti

prorok

, -a m. (6. mn. -cích) (prorokyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. kdo (domněle) předpovídá budoucnost; …

prorokovati

ned. (co; ~) 1. (domněle) předpovídat budoucnost; věštit: Libuše prorokovala Praze slávu 2. vůbec ně…

protipokrokový

příd. namířený proti pokroku; zpátečnický: reakční p-á politika fašistického Německa

přebyrokratisovati

[-tyzo-], přebyrokratizovati dok. (co) příliš, nadměrně zbyrokratizovat: p. administrativní aparát; …

překrok

, -u m. (6. mn. -cích) 1. sport. krok koně do strany při současném pohybu vpřed 2. horol. dlouhý kro…

přeširoký

příd. řidč. velmi, nadmíru široký: p-á ulice; p. svět; → přísl. přeširoce: p. psát; přeširoko: báň n…

pseudobaroko

, -a s., pseudobarok, -u m. archit. nepravé, nepůvodní, napodobené baroko; pseudobarokní příd.: p. s…

pseudopokrokový

příd. předstíraně pokrokový: p-é názory; → podst. pseudopokrokovost, -i ž. nepravá pokrokovost (Dyk)

půlrok

, -u m. půl roku; pololetí 1: výroba za první p., v posledním p-ce

pyrokatechin

[-ín], -u m. (6. j. -u) (z řec. + ind. zákl.) chem. dvojmocný fenol užívaný v lékařství a ve fotogra…

pyroklastický

[-ty-] příd. geol. p-á hornina usazená, zpevněná hornina původu sopečného

reciproký

příd. kniž. a odb. vzájemný: r. způsob formulace poučky; mat. převrácený: r-á hodnota čísla; r-á rov…

rocaille

[-kaj], rokaj, -e ž. (z fr.) výtv. rokokový dekorační motiv z mušlí, korálků, kamenů ap.; rocaillový

rok

, -u (ale do roka) m. (6. j. -ce, -ku, 6. mn. -cích) 1. doba 12 měsíců od 1. ledna do 31. prosince (…

rokaj

v. rocaille

rokambol

, -u m. (6. j. -u) (z fr. driv. něm.) zast. zbož. perlová cibule, perlovka 2 (zahr.)

rokelnatý

v. roklinatý

rokelor

, rokolor, -u m. (6. j. -u) někdejší dlouhý plášť po kolena (nazv. podle fr. vévody Roquelaura) (Ner…

rokenrol

(ps. též rock-and-roll), -u m. (6. j. -u) (z angl.) výstřední moderní tanec amer. původu

rokfór

(dř. ps. roquefort), -u m. (6. j. -u) potrav. polotvrdý sýr na řezu mramorovaný modrozelenou plísní …

rokle

(nář. rochce Jir., Baar), -e ž. úzké, srázné údolí n. výmol na svahu hor n. kopců; roklina: strmá sk…

roklíčkovatý

v. rochličkovatý

roklina

, -y ž. rokle: srázné lesní r-y; pára zvedající se z roklin; → zdrob. roklinka, -y ž. (V. Mrš.)

roklinatý

(*rokelnatý Sez., *roklitý Pech.) příd. řidč. bohatý na rokliny: r-á krajina

roklisko

, -a s. nář. hluboká rokle (A. Mrš.)

rokoko

, -a (zast. neskl., Ner.) s. (z fr.) 1. umělecký sloh 2. pol. 18. stol. vyznačující se přemírou drob…

rokolor

v. rokelor

rokot

, -u m. (6. j. -u) 1. kniž. a bás. klokotavý zvuk; klokot: (lyrika) r-ů slavičích (Čech) tlukotů; r.…

rokotati

ned. (1. j. -ám) 1. kniž. a bás. klokotavě se ozývat; řidč. (co) klokotavým hlasem vyjadřovat: slaví…

rokotavý

(*rokotivý Šlej., *rokotný Čap.-Ch.) příd. kniž. a bás. k rokotati 1: r-á ptačí písnička (Rais); r. …

rokování

, -í s. kniž. 1. porada 2, schůze, jednání 3, vyjednávání: r. o míru (Šaf.); důležitá r. sněmovní (Č…

rokovati

ned. (~; o čem, *o kom Jir.; †oč Tyl aj.) kniž. 1. vést jednání; projednávat 1 (co) (úředně, veřejně…

rokovina

, -y ž. (z ukr.) naturální dávka na bývalé Podkarpatské Rusi odváděná kněžím a učitelům církevních š…

*rokovní

příd. určený k rokování: r. síň (Klicp.)

rokovník

v. rojovník

Rokycany

, -an m. pomn. město v Čechách: Jan z Rokycan; rokycanský příd.

rokyt

, -u m. (6. j. -u) mech se stromečkovitou lodyžkou; bot. rod Hypnum: r. cypřišovitý

rokyta

(sloven. rakyta Něm.), -y ž. zast. a nář. jíva n. vrba vůbec (Klicp., Preis.)

rokytenský

příd. 1. k Rokytno, jm. obcí v Čechách a na Moravě 2. k Rokytná, jm. obce na Moravě

rokytí

, -í s. zast. a nář. 1. jívový porost, jívové n. vrbové houští: struha v lesklém r. (Rais) 2. houští…

rokytnický

příd. 1. k Rokytnice, jm. několika měst a obcí v Čechách a na Moravě 2. k Rokytník, jm. obcí v Čechá…

rokytník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) mech s poschoďovitou lodyžkou; bot. rod Hylocomium: r. skvělý

rokytový

příd. zast. a nář. k rokyta: r. keř (Glaz.); r-á píšťalka (Heyd.)

rozkrok

, -u m. (6. mn. -cích) 1. část těla v místě, kde se stýkají nohy: sedlo tlačilo v r-u; lovecké boty …

Ružomberok

, -rku m. město na Slovensku; ružomberský příd.

Severokorejec

, -jce m. obyvatel severní Koreje; severokorejský příd.: s-á armáda

†sročiti

(3. mn. -í), †srokovati (Wint.) dok. (koho, co) pohnat před soud, povolat k jednání: s-čiti protivní…

srokovati

, srokovati se v. sročiti, s. se

starokatolicismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. círk. odštěpenecké katolické hnutí (vzniklé po r. 1870) neuznávající n…

staroklasický

příd. vztahující se k jazyku a literatuře starých Řeků a Římanů: s-á literatura; s-é jazyky klasické…

starokomik

, -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (starokomička, -y ž.) div. herec představující staré komické p…

starokonservativec

[-ze-ty-], starokonzervativec, -vce m. (za Rakouska v l. 1840 — 60) stoupenec konzervativního polit.…

starokřesťanský

příd. souvisící se starokřesťanstvím: s-á doba; s-é legendy; výtv. pocházející z nejstaršího období …

stejnokrok

, -u m. řidč. stejný, jednotný (pochodový) krok 2: držet s. (Uh.); jít s-em ve vojenském útvaru (Puj…

strok

, -a m. (6. mn. -cích) (z angl.) sport. veslař sedící nejblíže kormidlu závodních veslařských lodí a…

strokovati

ned. (z angl.) sport. udávat tempo veslařům na závodních lodích

*stříbrokvětý

příd. kniž. a bás.: lotosu s-á koruna (Vrchl.)

svatoprokopský

příd. vztahující se k svatému Prokopu: s-á legenda

šejtrok

, řidč. šejstrok (Jah.) (nář. šintroch Klost.), -u m. (z něm.) zast. ob. sedadlo pro kočího na předk…

*šerokrásný

příd. bás. svým šerem krásný: noc ta š-á (Hál.)

šestikrokový

příd. řidč. tančený na šest kroků: š. valčík (Čap.-Ch.)

*široširoký

příd. expr. velmi rozsáhlý; → přísl. *široširoce: š. vypovědět něco (Klost.)

širokánský

, širokanánský příd. expr. velmi široký: š. klobouk; → přísl. širokánsky: (světlo) jako by se bylo r…

široko

přísl. (2. st. šíře, šíř, šířeji) řidč. k široký 1, 3, 4, 6: š. otevřené oči (A. Mrš.) široce; š. se…

široko

I s. v. široký

široko-

(*širo-, šíro-, v. poznámka dále) první část složených slov spojující část druhou s významem slova š…

širokoboký

(*širo- Hol.) příd.: š-á slečna (Poláč.)

širokodechý

(*širo- Nor) příd. řidč. dýchající zeširoka, mající široký dech: přen. kniž. š. patos (Píša); š. ver…

širokohlavý

příd. řidč.: š-á ryba

širokohrdlý

příd. řidč. mající široké hrdlo (zvl. ve význ. 4): š-á nádoba, láhev

širokohřbetý

(*širo- Rais) příd.: š. kůň

širokokmenný

příd. mající široký kmen (ve význ. 1): š-é buky (Nov.)

širokokorunný

příd. mající širokou, košatou korunu (ve význ. 6): š-á lípa (Kun.)

širokokřídlý

(*širo- Krásn.) příd. mající široká křídla (ve význ. 1): š-í havrani

širokoletý

příd. les., dřev. řídkoletý (op. úzkoletý): š-é dříví mající široké letokruhy (léta)

širokolící

(*širo- Rais) příd.: š. obličej (Til.)

širokolistý

příd. mající široké listy (ve význ. 1): š. topol

širokolupenný

příd. mající široké lupeny (ve význ. 1): š-é ozdobné rostliny

širokonosý

příd. zool. mající širokou nosní přepážku: opice š-é řád Platyrhini (např. vřešťan)

širokopásmový

příd. elektr. mající široké kmitočtové pásmo: š. zesilovač, oscilograf

širokopásový

příd. hut. š. plech vyráběný v širokých pásech; š-á válcovna na široké pásy

širokopatní

příd. žel. mající patu širší než hlavu: š. kolejnice

širokoplecí

(*širo- Herrm.) příd. mající široké plece (ve význ. 1): š. vzpěrač

širokoprsý

příd.: š. kůň; š. mladý muž

širokoramenný

příd.: š. muž; přen. š-é lípy (Nový) s větvemi do široka rozloženými

širokorozchodný

příd. žel. mající široký rozchod kolejí: š-á trať; zpodst. širokorozchodná, -é ž. širokorozchodná tr…

*širokorozlehlý

příd. prostírající se do široka: š. obraz (Svob.)

širokořádkový

příd. vyznačující se širokými řádky (ve význ. 1): zeměd. š. osev; š-é setí

†širokosáhlý

příd. 1. široko daleko sahající: š-é nebe (Klicp.) 2. velmi významný, dalekosáhlý: předmět tak š. a …

širokosecí

příd. zeměd. š. stroj rozsévající osivo plošně po povrchu půdy

širokostřechý

(*širo- Osv.) příd. mající širokou střechu (ve význ. 3): š-é dámské kokrhele (Zápot.)

širokoúhlý

příd. film., fot. š. objektiv mající úhel otvoru nad 60°; š. film zachycený pod širokým úhlem (větší…

široký

příd. (2. st. širší) 1. mající veliký rozměr na šířku (ve význ. 1), zvětšený do šířky (op. úzký): š.…

šláfrok

, -u m. (z něm.) zast. ob. župan: špinavý š. (Jah.)

tarok

, -u m. (6. mn. -cích, -kách) (z it.) kart. 1. jen taroky, -ů m. pomn. druh karet; hra s těmito kart…

tarokář

, -e m. hovor. hráč taroků: vášnivý t.

tarokářský

příd. hovor. k tarokář: t-á společnost

trojkrok

, -u m. (6. mn. -cích) tan. figura složená ze tří kroků; tříkrokový, troj- příd.: tříkrokový menuet

trokar

, -u m. (z fr.) med., zvěr. nástroj užívaný k nabodnutí (ve význ. 2) tělní dutiny (např. dutiny břiš…

trokarování

, -í s. zvěr. odvádění plynů nadmutému dobytku pomocí trokaru

troky

, trok ž. n. troků m. pomn. (z něm.) ob. necky: pařit vepře v trokách; nasypat mouku do troků; t. s …

úkrok

, -u m. (6. mn. -cích) těl. posunutí celého těla o krok stranou

ultrapokrokář

, -e m. expr. přemrštěný pokrokář; ultrapokrokářský příd.; → přísl. ultrapokrokářsky; ultrapokrokový…

*uproklínati

dok. (koho, co) proklínáním zatratit: uproklínaný věk (Neum.)

úrok

I, -u m. (6. mn. -cích) 1. (zprav. mn.) výnos z půjčených n. uložených peněz; částka placená za vypů…

úrok

II, ourok, -u m. zast. ob. uřknutí: léčit zlý ú. (Salich.); někdo ji (kozu) uřk — uřk — o. je to (Ra…

úrokovací

příd. peněž. zast. úrokový: ú. období za kt. se počítá úrok; ú. procento

†urokovati

dok. (co) umluvit (ve význ. 1), ujednat, usnést se na něčem: co páni urokují (Jir.); tam (u Riegrů) …

úrokovati

ned. peněž. (co) 1. poskytovat úrok z něčeho; platit úrok; úročit 1: vklady se úrokují dvěma procent…

úrokový

příd. k úrok I: peněž. ú. počet počítání s úroky; ú-á sazba podle kt. se vypočítává úrok; ú-é procen…

vafnrok

, -u m. (z něm.) zast. voj. slang. (za Rak.-Uh.) druh vojenského kabátu (Herrm., Poláč.)

vantroky

, -ok ž. n. -ů m. pomn. (6. -kách, -cích) (z něm.) zast. a nář. (u starých mlýnů) koryto n. žlab ved…

*větrokřídlý

příd. bás. mající křídla rychlá jako vítr (Koll.)

vnitrokontinentální

[-ty-] příd. jsoucí, ležící uvnitř kontinentu: v. tratě

výkrok

, -u m. (6. mn. -cích) řidč. vykročení: prudký v.; euf. v. z tohoto světa (Kronb.) smrt

výrok

, -u m. (6. mn. -cích) 1. vyjádření myšlenky slovy, projev o něčem; výpověď 1: být ve svých v-cích n…

výrokový

příd. k výrok 1: log. v-á forma; v-á logika

vzdorokandidát

, -a m. řidč. protikandidát

vzdorokrál

, -e m. (1. mn. -ové) král zvolený n. dosazený proti vládnoucímu králi; protikrál: v. proti němu (Ji…

*vzdorokralování

, -í s. vykonávání královské moci proti jinému, v zemi vládnoucímu králi (Pal.)

xerokarp

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) bot. suchá vrstva oplodí (např. u makovice, lusku)

zákrok

, -u m. (6. mn. -cích) 1. zakročení (ve význ. 1): těl. z-em stoj spatný; z. levou, pravou *2. krok z…

zaproklínati

dok. řidč. kniž. (koho, co) krátce, chvíli proklínat (Halas)

zaprorokovati

dok. řidč. (o čem) krátce, chvíli prorokovat: z. o počasí (Vrba); — zaprorokovat si dok. věnovat se …

zarokotati

dok. (1. j. -ám) kniž. a bás. k rokotati 1: sáhla do strun. Zarokotaly (Jir.); – z. tenorem roztouže…

zbarokisovati

[-zo-], zbarokizovati (*zbarokovati Vlastiv.) dok. (co) k barokizovati: zbarokizovaný gotický chrám

zbyrokratičtělý

[-ty-] příd. takový, kt. se stal byrokratickým: z-é úřadování

zbyrokratisovati

[-tyzo-], zbyrokratizovati, zbyrokratisovati se, zbyrokratizovati se dok. k byrokratizovati, byrokra…

zeširoka

(ps. též ze široka), řidč. zširoka přísl. široce 1. do šířky: z. se rozkročit; z. sedět; z. otevřít …

zpokrokověti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se pokrokovým (ve význ. 1): obecenstvo zpokrokovělo (Z. Nej.)

zproklínati

dok. řidč. (koho, co) postupně, několikrát proklít: z. kdekoho

zúrokovati

[s-ú- i zú-] dok. peněž. poněk. zast. (co) k úrokovati; zúročit 1: z. vklad

zvěroklestič

, -e m. kdo klestí zvířata; nunvář, klestič; zvěroklestičství, -í s. nunvářství

zvěrokruh

, -u m. (6. mn. -zích) zvířetník (hvězd.), zodiak (hvězd.): znamení z-u

*zvěrokupec

, -pce m. obchodník se zvířaty (Čech)