†náručník

, -a m. (6. mn. -cích) náruční kůň

poručník

, -a m. (6. mn. -cích) 1. (též poručnice, -e ž.) kdo dozírá na výchovu a majetek osiřelých dětí: sta…

poručníkovati

ned. 1. poněk. zast. (komu; ~) dělat poručníka: devíti holkám jsem poručníkoval (Herrm.) 2. (též *po…

ručník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. pruh látky k utírání těla (zvl. rukou a obličeje) po umytí: lněn…

ručníkovina

, -y ž. text. látka na ručníky

ručníkový

příd. řidč. k ručník: r-á látka

spoluporučník

, -a m. (spoluporučnice, -e ž.) práv. (dř.) osoba ustanovená poručníkem společně s někým jiným