*mrukati

ned. mručet, bručet: zlostně m. (Jah.)

*orukavičkovaný

příd. opatřený rukavičkou, rukavičkami: o-é ruce (Mach.)

paruka

, -y ž. (z it.) 1. umělá náhrada přirozeného účesu; vlásenka: napudrovaná p. s copánkem; rokoková p.…

parukatý

příd. opatřený parukou, nosící paruku: p-á hlava; p-é dámy 18. století

polorukavice

, půl-, -e ž. (dř.) rukavice bez prstů, → zdrob. -rukavička, půl-, -y ž.

poruka

, -y ž. hist. (v slovanském rodovém zřízení) ručení všech příslušníků rodu za jednoho člena a jednoh…

ruka

, -y ž. (mn. 1., 4. ruce, 2. rukou, 3. rukám, 6. rukou, rukách, 7. rukama) 1. nejdolejší část horní …

rukatý

příd. řidč. mající dlouhé, velké ruce: r. výrostek

rukavice

, -e ž. součást oblečení na ochranu ruky (proti chladu, špíně ap.): pletené, kožené r.; zimní palcov…

rukavička

, -y ž. (2. mn. -ček) zdrob. k rukavice; jemnější rukavice, zvl. dámská: módní síťované r-y; ♦ jedna…

rukavičkárna

, -y ž. (2. mn. -ren) závod na výrobu rukavic

rukavičkář

, -e m. (rukavičkářka v. t.) kdo vyrábí n. prodává rukavice

rukavičkářka

, -y ž. (2. mn. -řek) 1. k rukavičkář 2. ob. žena rukavičkáře (Ner.)

rukavičkářský

příd. k rukavičkář: r-á useň; r-á dělnice

rukavičkářství

, -í s. výroba rukavic, rukavičkářský průmysl; řemeslo, dř. též živnost rukavičkáře

rukavičkový

příd. k rukavička: r-á kůže; zř. přen. salónní a r-á forma (Šal.) šetrná, ohleduplná

†rukavičník

, -a m. (6. mn. -cích) (†rukavičnice, -e ž.) rukavičkář (Jir., Wint. aj.)

trukadlo

, -a s. nář. oprať 1 (Vrba, Baar)

záruka

, -y ž. 1. ručení, zaručení, zaručování: v jednotě je z. naší budoucnosti; dávat život v z-u; práv.