bezlesklý

, řidč. bezleský příd. jsoucí bez lesku, nelesknoucí se; matný: b-é vlasy, oči; b-á látka; b-ká pleť…

blahosklonný

příd. příznivě nakloněný, zprav. s vědomím nadřazenosti; milostivý, vlídný, laskavý, blahovolný: b. …

hlubokosklon

, hlubosklon, -u m. (6. j. -u) žert. hluboká poklona (zvl. jako pozdrav): můj h.; vyřiďte muj hlubos…

hlubosklon

v. hluboko-

-kloňovati

jen s předp.: v. kloniti; skloňovati

lesklo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova lesklý, a to 1. jako s její vlastno…

*lesklobarevný

, *lesklobarvý příd. barevně se lesknoucí: l-evná pokrývka (Pujm.); l-vé kachny turecké (Ner.)

*lesklohlavý

příd.: l. květ (Hál.)

*lesklolící

příd.: l. chlapec (Neff)

*lesklooký

příd.: hyeny l-é (Mach.)

*leskloperý

příd. bás.: hejno l-ch bažantů (Čech)

leskloplodý

příd. zř.: bot. sítina l-á

*lesklosrstý

příd.: l-í hřebci (Svět.)

*lesklošedý

příd. leskle šedý: l-é olivy (Zey.)

lesklý

příd. 1. mající lesk, lesknoucí se; třpytivý, zářivý, blýskavý, blyštivý: l-á mince; l-á zbroj; l-é …

nebesklon

, -u m. (6. j. -u) bás. 1. nebeská klenba, obloha: vyšel měsíc v n. (Zey.); spatřil ohromný n. nad s…

nesklonný

příd. 1. jaz. takový, kt. není možno skloňovat: n-é slovo *2. nepoddajný, neoblomný, pevný: bás. n-é…

piskloun

, -a m. řidč. expr. pisklavý tvor: ten p. co tady ječí (Řez.); malí p-i na větvích písklata

plexisklo

, -a s., řidč. plexigláz, -u m. (z řec. + angl.) tech. slang. průhledná netříštivá umělá hmota; orga…

proskloňovati

dok. (co) řidč. vyskloňovat: p. podstatné jméno ve všech pádech

rozplesklý

příd. rozpláclý, placatý: r. nos; r-á čepice; přen. r., tahavý hlas (Rais) rozmázlý; → podst. *rozpl…

různosklonný

příd. řidč. jaz. heteroklitický: r-é tvary; → podst. různosklonnost, -i ž. řidč. jaz. heteroklize

sklo

, -a s. (2. mn. skel) 1. tvrdá (přitom křehká) a zprav. průhledná hmota, vyrobená roztavením a ztuhn…

sklo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova sklo, skleněný, a to 1. jako s její…

*sklobaron

, -a m. expr. majitel skláren (Zápot., Včel.)

sklobeton

, -u m. (6. j. -u, -ě) stav. skleněné tvarovky spojené zprav. železobetonem; sklobetonář, -e m. kdo …

sklofoukač

, -e m. sklář tvarující polovýrobek nad plamenem foukáním n. jinou technikou: samostatný s.; sklofou…

sklolaminát

, -u m. (6. j. -u) tech. laminát ze skleněných vláken n. vloček spojených organickým tmelem; skleněn…

sklomalba

, -y ž. (2. mn. -leb) výtv. řidč. malba na skle: obor s-y

sklofnouti

v. sklovnouti

sklon

, -u m. (6. j. -u) 1. úhel, kt. svírá nakloněná rovina n. nakloněný směr s vodorovnou rovinou n. s v…

*sklona

, -y ž. sklon 2: hlavy něžná s. (Vrchl.)

sklonba

, -y ž. (2. mn. -neb) řidč. zast. skloňování (jaz.): způsoby sklonby (Kos.)

sklonek

, -nku m. (6. mn. -ncích) 1. kniž. konec 3, 1 (časově, řidč. místně): na sklonku dne, zimy, války, ž…

sklonění

, -í s. jaz. řidč. skloňování

skloněný

příd. řidč. mající sklon (ve význ. 1): skloněná plocha náměstí; mírně skloněný svah; — v. též skloni…

skloník

v. sklonovník

sklonitelný

příd. řidč. takový, kt. může být skloněn: s-á židle; → podst. sklonitelnost, -i ž.

skloniti

dok. (3. mn. -í) 1. (co) sehnout, nahnout 1: s. prapor, stěžně, ručnici; s. hlavu na prsa schýlit; s…

sklonitý

příd. odb. nakloněný 1, svažující se, šikmý: s. terén; s-é dno propusti; → podst. sklonitost, -i ž.:…

sklonný

příd. 1. kniž. (k čemu) nakloněný 3, náchylný 1: s. k lenosti, k tloustnutí; s. k optimismu; nebyla …

sklonoměr

, -u m. zeměměř., tech. přístroj k měření úhlu sklonu (terénu, lodi, letadla ap.); klinometr; svahom…

skloňovací

příd. jaz. týkající se skloňování; deklinační: s. koncovka; s. typ, vzor, soustava

skloňování

, -í s. jaz. soustava tvarů slova, kterými se vyjadřuje pád a číslo; deklinace; v. též skloňovati I

skloňovatelný

příd. jaz. takový, kt. může být skloňován (ve význ. I)

skloňovati

I ned. jaz. (co) měnit tvar slova k vyjádření pádu a čísla ○ předp. pro-, vy-

†skloňovati

II ned. 1. (co) ohýbat, obracet dolů, sklánět: jabloň skloňuje své větve k silnici (Klicp.); počal s…

sklonovník

, skloník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) žel. označení místa lomu nivelety na trati; tabulka s tímt…

sklonový

příd. k sklon 1: odb. s-é poměry trati; s-á úprava vozovky

sklop

, -u m. nář. svah, sklon 4 (Vrba)

sklopec

, -pce m. nář. sklápěcí zařízení, zprav. padací dveře v podlaze n. ve stropě: házet sklopcem seno na…

sklopitelný

příd. takový, kt. může být sklopen; sklápěcí: s. valník; s-á střecha auta

sklopiti

dok. (3. mn. -í) (co) obrátit, otočit směrem dolů; ohnout 1, svěsit: s. stolek ve vlaku; s. sedadlo …

*sklopitý

příd. skloněný, sklánějící se, schýlený: s-á stráňka (Vrba)

sklopník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) hut. zařízení k vyklápění ingotů

sklopný

příd. takový, kt. se dá sklopit, pootočit okolo vodorovné osy; sklápěcí: s. vozík překlápěcí (tech.)…

†sklopovati

ned. k sklopiti, klopit 1; sklápět: s. oči (Čel.); s. hlavu (Klác.)

skloubenost

, -i ž. vlastnost toho, co je skloubeno (ve význ. 2): s. teorie a praxe spojení, skloubení; dějová s…

skloubiti

dok. (3. mn. -í) (co s čím; co) 1. spojit kloubem: skloubení žeber s hrudní kostí; skloubil ruce jak…

sklouzačka

, -y ž. (2. mn. -ček) poněk. zast. klouzačka 1: jít na s-u; dlouhá s. (Něm.)

sklouzávati

, poněk. zast. sklouzati (1. j. -žu, -zám, kniž. -ži, rozk. -zej) ned. k sklouznouti; klouzat 3, 2:

*sklouzavý

příd. k sklouzati, klouzavý 1, 2: zábradlí s-é jako mýdlo (Čech) kluzké; – s. let čejky (Vrba)

sklouzlý

příd. řidč. takový, kt. sklouzl: s-é vlasy; punčochy s-é na paty (Ner.)

sklouznouti

dok. (min. -zl, podst. -znutí) 1. (odkud, kam) klouzavým pohybem se dostat na jiné místo, nejč. shor…

sklovatěti

ned. (3. mn. -ějí) řidč. stávat se sklovitým: zavařovaná tykev začne s. ○ předp. ze-

sklovati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) sezobat: slepice sklovaly všecko zrní

sklovina

, -y ž. 1. sklář. roztavené sklo, skelná tavenina 2. anat. velmi tvrdá tkáň kryjící povrch korunky z…

sklovitý

příd. připomínající sklo; skelný 2: s-á látka; s. lom; s. vzhled; zeměd. pšenice s-á s tvrdými, při …

sklovnouti

, řidč. sklofnouti dok. (min. -vl, trp. -vnut) (co) sezobnout: slepice sklovne zrno

splasklý

příd. takový, kt. splaskl: s. míč; s-á pneumatika; s-é břicho; expr. s-á kůže; s-é tváře scvrklé, zh…

zastesklý

příd. řidč. 1. takový, kt. si zasteskl, plný stesku: neseme žal, z-í uprostřed tich (Hora) 2. projev…

zesklovatělý

příd. řidč. takový, kt. zesklovatěl: kuch. z-á rýže, slanina

zesklovatěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se sklovitým: oči zesklovatěly zeskelnatěly; kuch. rýže vařením zesklo…