spektrum, -ra s. (z lat.) odb. uspořádání hodnot něj. veličiny (např. frekvence, rychlosti zvukových vln) podle velikosti: kmitočtové, zvukové, hlukové s.; s. zatížení (letadla); hmotové, sluneční, hvězdné, obloukové, jiskrové s.; emisní, absorpční s.; spojité, pásové, čárové s.; (v optice) uspořádání složeného záření podle vlnových délek: viditelné s. sled jednoduchých (základních) barev vzniklý rozkladem složeného (bílého) světla; ultrafialové, infračervené, rentgenové s.; spektrální (*spektrálný) příd.: s. přístroj zařízení k pozorování spekter; s. analýza, rozbor určování látky podle jejího spektra; s. propustnost látek; s. barvy; s. čáry; hvězd. s. klasifikace roztřiďující hvězdy podle vzhledu spektra; přen. s-á analýza slova básnického (Šal.); přísl. spektrálně