Nalezeno 64 heslových statí.
bezstátní | příd. uspořádaný nikoli ve formě státu: b. společnost; → přísl. -státně; → podst. -státnost, -i ž. |
celostátní | příd.: c. konference; c. ústředí; c. plánování, měřítko; c. zájem; c. platnost; I. c. spartakiáda; →… |
dostáti | dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) 1. řidč. (kde, co) p… |
intestátní | příd. (z lat.) práv. ustanovený dědickými zákonnými předpisy (nikoli závětí): i. dědic; i. posloupno… |
majestát | , -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. nejvyšší panovnická moc; označení panovnické hodnosti, panovnický… |
majestátní | (*majestátný) příd. (z lat.) k majestát; vznešený, velebný, důstojný: m. zjev, postava; m. příroda; … |
majestátnost | , -i ž. 1. vlastnost něčeho n. někoho majestátního; majestát: m. soudu; m. hradu; královská m. †2. M… |
mezistátní | příd. jsoucí, uskutečňovaný mezi státy: m. silnice; m. smlouva; m. sportovní styky; m. utkání mezi r… |
mimostátní | příd.: m. korporace |
*nadstát | , -u m. (6. j. -ě) instituce postavená nad státy: vytvořit n. (Vach.) |
nadstátní | příd. stojící nad státem, nad státy: n. orgán; n. moc; → podst. nadstátnost, -i ž. |
nastát se | dok. i ned. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál) strávit, trávit mnoho času stáním (v. na- II): … |
nestátní | příd. takový, kt. není státní: n. školy, divadla, silnice; n. cenné papíry; → podst. nestátnost, -i |
obstáti | dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, přech. min. -stáv) *1. (též †ostáti Něm.) (kde) vydrže… |
†odevstáti | dok. (1. j. -vstanu, rozk. -vstaň, min. -vstal, podst. -vstání) odejít: chci ze služby školské o. (W… |
odstálý | II, řidč. odstátý příd. dlouhým stáním nějak změněný: o-á (o-tá K. Čap.) voda zteplalá; o-é pivo zvě… |
odstáti | I (†odstati) dok. (1. j. -stanu, rozk. -staň, min. -stál, †-stal, podst. -stání, přech. min. -stav) |
odstáti | II, odestáti dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) (co) st… |
odstátniti | dok. (3. mn. -í) řidč. (co) zbavit státního vlivu n. charakteru: odstátnění rafinerií nafty (v Rakou… |
odstátňovati | ned. řidč. k odstátniti: odstátňování různých institucí |
odstátý | v. odstálý II |
ostáti | v. obstáti |
podestát | dok. nář. (koho, 4. p.) zastoupit v práci, zastat; (co) zastat, stačit na něco: nemít od syna podest… |
postáti | dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) 1. zůstat chvíli stá… |
postátniti | dok. (3. mn. -í) (co) učinit státním, převést do státní správy: p. doly; p. školství |
postátňovací | příd. sloužící n. směřující k postátnění: p. akce; p. zákony |
postátňovati | ned. k postátniti: p. průmysl |
*poustáti | [po-u-] dok. (1. j. -stojím, min. -stál) (v čem) na chvíli se zastavit, přerušit něco: sotva v boji … |
prostáti | dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) (co) strávit (čas) s… |
protistátní | příd. namířený proti státu, státnímu zřízení: p. činnost; p. organizace; p. projev; → přísl. protist… |
přestáti | dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) (co) 1. přečkat, pře… |
přestátý | v. přestálý |
přistáti | , přistati (1. j. -stanu, rozk. -staň, min. -stál, -stal, podst. -stání, přech. min. -stáv, -stav) (… |
†přistáti | I ned. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) (komu) 1. stát při… |
†sestáti | ned. (3. mn. -stojí, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) skládat se, sestávat: (rukopis) z… |
soustátí | , -í s. spojení, svazek států: rakousko-uherské s.; severoamerické s. |
stát | , -u m. (6. j. -ě) základní mocenská organizace ve společnosti na urč. území; toto území: českoslove… |
státi | I ned. (1. j. stojím, rozk. stůj, min. stál, podst. stání, přech. přít. stoje) 1. (o osobě i o věci)… |
státi se | dok. (1. j. stanu, rozk. staň, min. stal, přech. min. stav) 1. (jako sponové sloveso) vyjadřuje změn… |
státní | (†státný Šaf.) příd. k stát; státu se týkající, k státu se vztahující; státem spravovaný: s. zřízení… |
státnice | , -e ž. hovor. státní zkouška: dělat s-i; mít s-í z češtiny |
státnický | příd. k státník: s. rozhled; s-é umění; s. čin; složit s-ou zkoušku osvědčit se (jako státník, expr.… |
státnicový | příd. hovor. k státnice: s-é období; s-é předměty |
státnictví | , -í s. řidč. státnické vlastnosti, schopnosti; státnická činnost: spojit revolucionismus se s-m (Ku… |
státničit | ned. (3. mn. -í) řidč. hovor. být činný jako státník (Dyk) |
státník | , -a m. (6. mn. -cích) kdo se významně podílí na řízení státních záležitostí, zprav. ve vůdčím posta… |
státo- | první část složených slov spojující část druhou s významem slova stát, a to 1. jako s jejím předměte… |
státoborný | příd. řidč. bořící stát: oddělit národy státotvorné a s-é (Dyk); s-é živly (Fuč.) protistátní; → pod… |
státoobčanský | příd. poněk. zast. občanský ve vztahu k státu: s-á práva; s-á výchova (Čes. pol.); → přísl. státoobč… |
státoprávní | (*státoprávný Hol.) příd. týkající se státního práva, právních poměrů ve státě: s. poměry; s. změny;… |
státotvorný | příd. tvořící stát; podporující státní zřízení: s. činitel; s-é úsilí; s-á politika; → přísl. státot… |
státověda | , -y ž. věda o státu, o státním právu: učebnice s-y; státovědec, -dce m. řidč. odborník ve státovědě… |
státovka | , -y ž. (2. mn. -vek) peněž. zákonné papírové platidlo vydané státem |
*státovost | , -i ž. myšlenka státní organizace: uznání opravdové s-i (Šus.) |
testátor | , -a m. (testátorka, -y ž.) (z lat.) práv. osoba, kt. činí n. zanechala závěť; pořizovatel |
ustáti se | (*ustáti II Hál.) dok. (1. j. -stojím, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) 1. (o tekutině)… |
ustátý | v. ustálý |
velestát | , -u m. řidč. kniž. velký, mocný stát: ohromné státní celky, v-y (Šal.); sovětský v. (Lit. nov.) |
vnitrostátní | příd. jsoucí uvnitř státu; týkající se vnitřních záležitostí státu: v. doprava; v. letecká linka (op… |
vstáti | dok. (1. j. -stanu, rozk. -staň, min. -stal, podst. -stání, přech. min. -stav) 1. (zast. též v. na n… |
vystáti | dok. (1. j. -stojím, rozk. -stůj, min. -stál, podst. -stání, přech. min. -stáv) 1. (kde) delší dobu … |
zestátniti | dok. (3. mn. -í) (co) učinit státním, převést do státní správy; postátnit, nacionalizovat 1 (dok.): |
zestátňovací | příd. sloužící n. směřující k zestátnění; postátňovací: z. a znárodňovací dekret |
zestátňovati | ned. k zestátniti; nacionalizovat 1 (ned.): z. železnice |