student (ob. študent), -a m. (studentka, ob. študentka, -y ž.) (z lat.) posluchač vysoké školy n. též (dř. čast.) žák střední školy: vysokoškolští s-i posluchači; středoškolský s.; přijímání s-ů na vysoké školy; mít s-y na bytě; už je z něho s., přen. vyrostl z dětských let; zdrob. studentík (ob. študentík), -a (6. mn. -cích), řidč., poněk. zast. studentek (zast. ob. študentek Jir.), -tka (mn. 1. -tkové, -tci, 6. -tcích), expr. studentíček (ob. študentíček), -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) m.