timbre [témbr], témbr, -ru m. (z fr. driv. řec. zákl.) kniž. a odb. 1. zabarvení (tónu n. hlasu), barva 3: temný t.; nízký, altový t.; kovový t.; příjemný t.; rozeznávat lidi podle témbru; jaz. vlastnosti hlasu dané počtem, výškou a silou svrchních tónů, barvou hlasu *2. odstín (ve význ. 1) barvy: (pleť) bílá s růžově zlatým timbrem (Čech); timbrový, témbrový příd.: t-é rozdíly hlasu; t-á modulace; – zř. t-é barvy; přísl. k 1 *timbrově, *témbrově (Kultura)