ty zájm. a citosl. I. zájm. os. 2. os. j. (v dopisech zprav. ps. Ty, v důvěrných, milostných ap. též ty) (2. tebe, tě, 3. tobě, ti, 4. tebe, tě, 6. o tobě, 7. tebou; po předl. a v důrazu se užívá jen delších tvarů tebe, tobě, jinak obojích: tebe i tě, tobě i ti; ty jsi se stahuje v tys); 1. p. jako nedůrazný podmět je zprav. nevyjádřen, klade se však a) při několikanásobném podmětu n. při změně podmětu: ty i tvá sestra; ty a já; ty se svým přítelem; on diktoval a tys psal; já budu mýt nádobí a ty budeš utírat; b) při důrazu a v protikladu: ty to uděláš; přineseš to ty; ty nemyslíš než na lutrii (Ner.); já pán, ty pán; poněk. zast. a kniž. což bych se bála, tys se mnou (Erb.); tys lhář (Klác.); – tys to říkal, ale já tomu nevěřil; já to nechtěl, ale ty sis to přál; ne ty, ale on to zavinil; ty vodu piješ, já víno (Pal.); c) ve větách zabarvených citově: však ty víš; copak ty víš!; vždyť ty si dáš říct!; d) při neslovesném přísudku n. při elipse přísudkového slovesa (zvl. ve rčeních): samozřejmě, ty nic, ty muzikant; tak ty tak?; jak ty mně, tak já tobě 1. označuje druhou osobu (věc), k níž se mluvčí n. pisatel obrací a s níž je ve vztahu důvěrného přátelství, společenské n. organizační rovnosti: bez tebe tam nejdu; co ti je?; odpusť, že jsem Ti tak dlouho nepsal; dám ti úkol; tobě se to řekne; chtěl bych tě překvapit; tebe nemohu nalézt; mluvila jen o tobě; s tebou dokážu všecko; to jsi celý ty; ob. zhrub. ve spoj. tě bůh; tě péro (Olb.); tě noha! (Řez.); tě pic (Řez.); no tě bůh! (Řez.) kamarádské pozdravy n. zvolání vyjadřující údiv, pohrdání; dnes mně, zítra tobě (pořek.); ob. co tě nemá mýlíš se 2. ve spoj. s 5. pádem v oslovení, mluvnicky nezačleněném do věty, řidč. samostatně (pak se odděluje čárkou n. čárkami) vyjadřuje citový (nejč. negativní) vztah mluvčího (rozhorlení, hněv, pohrdání ap.) n. osobní zaujetí: ty lotře!; ty pitomče!; ty opice jedna!; kam se hrabeš, ty!; ty bláhový chlapče!; jsi to ty, Jirko? (vytýkání); letní ty noci zářivá (Ner.); expr. ve zvoláních můj ty bože! (Pfleg.); ty můj bože! (Ner.); můj ty světe!; můj ty smutku! 3. hovor. (3. pád ve větách citově zabarvených, tzv. dativ sdílnosti) vyjadřuje snahu mluvčího vzbudit zájem oslovené osoby n. přiblížit jí sdělení: to ti to bylo hezké!; tak jsem se ti včera polekal!; tak ti, člověče, přijdu na nádraží, a vlak pryč 4. řidč. označuje neurčitou osobu; člověk 3 (ob.): kdyby člověk byl mohl jít k císaři požalovat, ale nepustili tě (Herb.) -on ti nikdo zadarmo nic nedá; když on tě nikdo nebere vážně II. citosl. zprav. ty ty, tyty, tytyty vyjadřuje žertem hrozbu, pohrožení: ty, ty, ty, ty to budeš platiti! (píseň); cos to udělal? tytyty!