*bezduchový

příd. jsoucí bez duchů: b-á noc (Ner.)

bezduchý

, poněk. zast. bezdušný příd. 1. jsoucí bez duše, bez ducha, bez vědomí; mrtvý, neživý; omdlelý: b-é…

bezporuchový

příd. jsoucí bez poruch: b. chod; sděl. tech. b-á anténa snižující příjem poruch; → podst. -poruchov…

blatouchový

příd. k blatouch: b-é květy

bouchoř

, -e, bouchor, -u m. plod švestky znetvořený houbou Taphrina pruni; přen. nepodařená věc: myšlenkový…

buchot

, -u m. (6. j. -u) krátké duté zvuky, temné rány způsobené údery, padáním, výbuchy ap.; bouchání, bu…

*buchotati

ned. expr. bouchat, bít: srdce (jí) buchotalo (Jir.)

-buchovati

jen s předp.: při-, vy-, za-

bystroduchý

příd. kniž. mající n. projevující bystrého ducha; bystrý, vtipný, důvtipný: b. člověk; b. rozhovor;

†Čuchonec

, -nce m. Fin; †čuchonský příd.: †Čuchonsko, -a s. Finsko

ducho-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova duch, a to 1. jako s jejím předměte…

duchoborec

, -rce m. (v carském Rusku) příslušník náboženské sekty odmítající pravoslavné obřady

duchovědný

příd. kniž. a zast. týkající se společenských (dř. tzv. duchových) věd: d-é obory

*duchověrec

, -rce m. spiritista: v okolí jilemnickém vyskytli se spiritisté, d-i (Staš.); *duchověrecký, *ducho…

duchovenský

příd. k duchovní: d. úřad; d. stav

†duchovenství

, -í s. 1. soubor vlastností duchovního, duchovní stav: oblíbit si d. (Jir.) 2. duchovní život: tučn…

duchovenstvo

, -a s. duchovní (jako celek); kněží

*duchověti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se duchovým, nabývat duchovní povahy: jak bledly a duchověly jeho sny (Šal…

*duchovitý

příd. mající podobu, znaky duchů, přízrakový, nehmotný: d-á krása; d. přízrak; → přísl. *duchovitě;

*duchovněti

ned. (3. mn. -ějí) duchověti

duchovní

(*duchovný) příd. 1. vztahující se k duchu; duševní (op. tělesný, hmotný): d. převaha; d. a hmotná k…

duchovní

I, -ho m. kněz, kazatel

†duchovník

, -a m. (6. mn. -cích) duchovní, kněz (Třeb.)

duchovno

, -a s. (6. j. -u) duchovní oblast (myšlení, představy, city člověka)

duchový

příd. k duch 1. kniž. duchovní, duševní: d-é schopnosti; d-é hodnoty; krásno smyslové i d-é (Z. Nej.…

euchologion

, euchologium, -ia s. (mn. 2. -ií, 6. -iích, 7. -ii) (z řec.) círk. liturgická kniha v pravoslavné c…

eunuchoidismus

[-o-i-dyz-], eunuchismus [-iz-], -mu m. (z řec. zákl.) med. patologická porucha konstituce u mužů pů…

gaucho

v. gaučo

hlucho

přísl. v. hluchý

hlucho

I, -a v. hluchý

hluchoněmý

příd. hluchý a němý, stižený hluchotou a němotou: h-é dítě; je h. od narození; přen. h-é posluchačst…

hluchost

, -i ž. 1. vlastnost n. stav toho, kdo je hluchý, n. toho, co je hluché; hluchota: vzdát se služby p…

hluchota

, -y ž. 1. stav neslyšení, neschopnost slyšet; hluchost: lidská h.; stižený h-ou 2. řidč. hlucho, hl…

hluchý

příd. (2. st. hlušší) 1. neschopný slyšet, nemající vyvinutý sluch; neslyšící: h-é děvče; nebožtík p…

jednoduchý

příd. (2. st. -dušší) 1. existující jako jeden celek, v jediném provedení, nikoli složený z dvojích …

*juchot

, -u m. (6. j. -u) výskání, juchání: j., vřeskot a výskot (Rais)

krasoduch

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -ších) kniž. vzdělaný člověk se smyslem pro krásu a umění; estét; často han…

kruchovka

, -y ž. (2. mn. -vek) zast. ob. houska ze zadní pšeničné mouky (Prav.)

†kruchový

příd. k-á mouka zadní pšeničná mouka: k-á houska z této mouky

kruchý

příd. zř. lámavý, drobivý; křehký: k-é uhlí; k. štěrk; k-á půda (K. Čap.); k. chléb (Hol.) tvrdý, ok…

lajntuch

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -ších) (z něm.) zast. ob. prostěradlo; lajntuchový příd.: l-á tkanina; pře…

†lencouchovat

ned. (z něm.) potulovat se, povalovat se: l. okolo stavení (Tyl)

lopuchový

příd. k lopuch: l-é listy; l. olej přípravek získaný z kořenů lopuchu

maloduchý

, malodušný příd. mající malého ducha, omezený duševní obzor, nedostatek odvahy; svědčící o malém du…

mucholapka

, -y ž. (2. mn. -pek) 1. pomůcka na lapání much a podobného hmyzu, nejč. pruh papíru natřený lepem:

*mucholovka

, -y ž. (2. mn. -vek) mucholapka 1 (Mah.)

muchomorka

, -y ž. (2. mn. -rek) 1. plíseň hubící mouchy; muší plíseň; bot. rod Empusa *2. muchomůrka (Slád.)

muchomůrka

(poněk. zast. ob. mochomůrka, *muchomorka v. t.), -y ž. (2. mn. -rek) 1. lupenitá houba, jejíž plodn…

muchovník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) strom n. keř s bělavými květy a s černými malvičkami; bot. rod Amel…

nasucho

(ps. též na sucho) přísl. bez navlhčení, bez vláhy: zametat n.; ♦ ob. sedět někde n. bez pití a jídl…

očmuchávat

(*občmuchávat Kop.), řidč. očmuchovat ned. ob. k očmuchat: psík očmuchával hocha; zvířata se očmucho…

*odduchovělý

příd. zbavený oduševnělosti, oduševnění: o-á věda (Šal.)

odduchovění

, odduchovnění, -í s. kniž. zbavení oduševnělosti, oduševnění: o. světla; odosobnění a o-nění poesie…

ohluchovati

ned. k ohluchnouti

ošťuchovat

ned. ob. expr. k ošťouchat (Tyl)

počmuchávat

, počmuchovat ned. ob. k počmuchat, chvílemi trochu čmuchat, začmuchat: p. ve vzduchu

poruchový

příd. k porucha: p-é pásmo, místo kde se tvoří poruchy; vod. p-á rezerva zásoba vody pro případ poru…

pošťuchovat

, řidč. pošťouchávat, řidč. pošťuchávat (zast. a nář. poštuchovat, nář. požďuchovat Těsn., požďucháv…

pouchový

příd. k pouch 1, 4: p-é titěrky (Kun.) z pouchu; – stav. p-á tyč pouch

produchovělý

, produchovnělý příd. řidč. kniž. oduševnělý: p-á osobnost, tvář; p-á poezie; → podst. produchovělos…

produchovněti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. kniž. nabýt duchovní povahy, oduševnělosti: tvář utrpením produchovněla

produchovniti

dok. (3. mn. -í) řidč. kniž. (co) dodat něčemu duchovní ráz, oduševnělost: p. tvář; p. umělecké dílo

produchovňovati

ned. řidč. kniž. k produchovniti: p. umělecké dílo

prostoduchý

, řidč. prostodušný příd. jsoucí prostého ducha, svědčící o něm; prostý 3, jednoduchý 3, naivní, pro…

prošťuchovat

ned. ob. k prošťouchnout 1: p. fajfku

protiporuchový

příd. odstraňující poruchy, zabraňující poruchám: poštovní p-á služba poruchová (pošt.); p-é zařízen…

provzduchovati

v. provzdušovati

provzdušovati

, řidč. provzdušňovati, řidč. provzduchovati ned. odb. k provzdušiti, provzdušniti: provzdušování vo…

průduchový

příd. k průduch: bot. p-é buňky

předtuchový

příd. řidč. k předtucha: bylo v tom něco p-ého; p-é rozechvění

přibouchávati

, řidč. přibuchovati ned. k přibouchnouti, přibuchnouti: p. dveře vagónů

*puchový

příd. k puch II: p-é peří (Slád.)

rampouchovitý

příd. řidč. připomínající rampouch; → přísl. rampouchovitě: hanl. r. studení lidé (Lid. nov.)

rampouchový

příd. řidč. k rampouch: r-é třepení (Rais); přen. hanl. r. projev (Šim.) bez procítění, chladný

ropuchovitý

příd. připomínající něčím (zprav. podobou) ropuchu: r-é tvary (Svob.)

roucho

, -a s. (6. j. -chu, -še, 6. mn. -ách) 1. poněk. zast. slavnostní n. obřadní oděv; poněk. zast. a kn…

ruchovec

, -vce m. člen družiny českých spisovatelů soustředěných kolem almanachu Ruch

ruchovský

příd. týkající se almanachu Ruch, ruchovců: r-á generace; r. básník

sčuchovat se

v. sčuchávat se

†slaboduch

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -ších) člověk slabého ducha: vy s-ové! (Klicp.); slaboduchý příd. duševně s…

sluchoněmota

, -y, sluchoněmost, -i ž. med. nemluvnost dítěte jinak sluchově a duševně dostatečně vyvinutého; alá…

sluchový

příd. k sluch 1: s. nerv, orgán; s. vjem akustický; s-á vada; s-á halucinace; → přísl. sluchově: s. …

souchota

, souchotě v. souchotiny

souchotinář

, -e m. (souchotinářka, -y ž.) člověk nemocný souchotinami: kašlavý, předčasně zestárlý s.; byla vyh…

souchotinářský

příd. k souchotinář: s. ruměnec, kašel; s. student; přen. expr. neduživý, ubohý: naše umění jedva dý…

*souchotinářství

, -í s. stav souchotináře (Ner.)

souchotinový

příd. řidč. k souchotiny: s-é příznaky

souchotiny

(†suchotiny Koll.), -in (†souchotě, -í, zast. a nář. souchoty Ben., suchoty Mart., -ot) ž. pomn. (*s…

*souchotivý

příd. souchotinářský: těžce s. sedlák (Z. Nej.); přen. s-é lípy na bulvárech (Záv.); → přísl. *souch…

souchoty

v. souchotiny

spoluchodec

, -dce m. řidč. kdo jde společně s někým, touž cestou; spolujdoucí: nestačil svým s-ům

spoluchovanec

, -nce m. (spoluchovanka, -y ž.) řidč. poněk. zast. jeden z chovanců téhož ústavu ap. v poměru k ost…

sucho

, -a s. (6. j. -u, zast. -še) 1. nedostatek vlhkosti, mokra; (často mn.) období bez dešťů, suché poč…

sucho-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova suchý, a to 1. jako s jejím předmět…

suchohřib

, -u m. (6. j. -u) hřibovitá houba s hnědým, naspodu žlutozeleným kloboukem; bot. rod Xerocomus: s. …

suchokvět

, -u m. (6. j. -u) bylina s fialovým suchomázdřitým zákrovem napodobujícím květ; bot. rod Xeranthemu…

suchomázdřitý

příd. bot. s. list, listen blanitý, šustivý (např. listen v zákrovu slaměnek); s. zákrov

†suchomel

, -a m. (1. mn. -ové) žert. mlynář na malém potoce (Prav.)

suchomilný

příd. bot. s-é rostliny dobře snášející suché prostředí, přizpůsobené suchému prostředí (např. netře…

suchopár

, suchopar, -a m. nář. suchý 4, hubený 1 člověk (Rala); suchopárný, suchoparný příd. nář. vyzáblý, s…

suchopýr

, -u m. trávovitá bylina s chomáčkem vatovitých chlupů; bot. rod Eriophorum; suchopýrový (*-pýřný) p…

suchověj

, -e m. (rus.) zeměp., meteor. suchý teplý vítr v jižních a jihovýchodních částech SSSR

suchovzdorný

příd. zeměd. vzdorující suchu, odolný proti suchu: s-á travina; s-é pícniny; → podst. suchovzdornost

*suchozem

, -ě ž. suchá země; souš I, pevnina 1 (John); suchozemský, řidč. suchozemní příd.: s-é hranice; s-št…

suchost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co (n. kdo) je suché: s. podnebí; s. dlaně; s. vzduchu; – řidč. jsou si (…

suchota

, -y ž. 1. řidč., poněk. zast. nedostatek vlhkosti, mokra; suché počasí; sucho 1: (mlýnská) kola s-o…

suchotiny

, suchoty v. souchotiny

suchoučký

, suchounký příd. expr. velmi suchý (ve význ. 1, 4, 6): s-á sláma; prádlo je s-é; – s-á babka; – s-č…

suchoun

v. suchan

suchý

příd. (2. st. sušší) 1. jsoucí bez vody n. jiné tekutiny, bez vláhy (op. mokrý): s-á cesta; s-é poča…

†šiptuch

, -u m. (6. mn. -ších) (z něm.) někdejší druh sukna: drahá sukna, totiž lindiše, š-y (Wint.); †šiptu…

šruchový

příd. k šrucha: bot. kalužník š.

-šťuchovati

jen s předp.: o-, po- (popo-), pro-, vy-

*šuchotati

ned. vydávat lehký, šustivý zvuk: š. kartáčem (Boj.)

ucho

, -a s. (o tělesném ústrojí mn. ž. 1., 4. uši, 2. uší, 3. uším, 6. uších, 7. ušima, jinak (ve význ. …

uchoditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. řidč. (co) chozením opotřebovat; ochodit: u. podpatky 2. řidč. (co) c…

uchopitelný

příd. poněk. kniž. takový, kt. může být uchopen: přen. lidské, těžko u-é pocity (Nezv.)

uchopiti

dok. (3. mn. -í) poněk. kniž. (koho, 4. p., zač; co do čeho) prudce, pevně vzít rukou n. nástrojem; …

uchopovací

příd. sloužící k uchopování: fyziol. u. reflex (např. dětí)

uchopovati

ned. řidč. poněk. kniž. k uchopiti: soused uchopuje mne za ruku (Ner.); přen. u. moc, vládu zmocňova…

uchoš

, -e m. malá afr. poloopice s velkými boltci; zool. rod Galago: u. africký

uchovalý

příd. poněk. zast. zachovalý: chlap byl to kostlivý, u. (Jah.); já jsem u-á (Jir.) počestná; → podst…

uchovatel

, uchovávatel, uchovavatel, -e m. (uchovatelka, uchovávatelka, uchovavatelka, -y ž.) řidč. kniž. kdo…

uchovatelný

příd. řidč. kniž. takový, kt. může být uchován v neporušeném stavu: u-é potraviny; → podst. uchovate…

uchovati

dok. 1. (co) udržet v neporušeném stavu; zachovat: u. potraviny čerstvé; u. šaty v dobrém stavu; u. …

uchovávatel

, uchovavatel v. uchovatel

uchovávati

ned. k uchovati 1, 2: u. potraviny stále čerstvé; u. si štíhlou postavu; – zast. kasematy, kde prach…

uchovitý

příd. řidč. připomínající ucho (ve význ. 1): u-é polévkové lžíce

utuchovati

v. utuchati

velkoduchý

(†veliko- Havl. aj., †vele- Klicp., †vel- Wint.) příd. řidč. 1. mající velkého ducha; svědčící o vel…

vybuchovati

, řidč. vybuchati, vybuchávati ned. 1. k vybuchnouti 1-4, k vybouchnouti 1, 3: všude kolem vybuchova…

výbuchový

příd. k výbuch 1: chem., tech. zkušební v-á komora; v-é teplo; v-á teplota; v-é zplodiny; jaz. řidč.…

vychuchol

, -a m. (1. mn. -ové) vodní hlodavec s jemnou kožešinou a s plochým ocasem; zool. rod Desmana, Galem…

vyšťouchávat

, vyšťuchovat ned. řidč. ob. k vyšťouchat 1, k vyšťouchnout 1: v. hnízda vrabcům odstraňovat; v. tří…

vyšťuchat

, vyšťuchovat v. vyšťouchat a vyšťouchávat

vzbuchový

příd. tech. řidč. k vzbuch: v-á zkouška zkouška vzbuchem

vzducho-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova vzduch, a to 1. jako s jejím předmě…

vzduchojem

, -u m. (6. j. -u) tech. zásobník vzduchu: v. kompresoru

vzduchokapalinový

příd. tech. v-á brzda ovládaná tlakem kapaliny působeným stlačeným vzduchem ze vzduchojemu

vzducholoď

, -di, -dě ž. (mn. 1., 4. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -děmi, -ďmi) letadlo lehčí než vzduch, opatřen…

*vzduchomil

, -a m. (1. mn. -ové) milovník (čistého) vzduchu (Čech)

*vzduchomorný

příd. ničící, otravující vzduch: v-á Praha (Něm.)

vzduchoplavba

, -y ž. (2. mn. -veb) 1. zast. létání vzduchem balónem n. vzducholodí; kniž. letectví vůbec; vzducho…

vzduchoprázdný

příd. jsoucí bez vzduchu n. se silně zředěným vzduchem: v. prostor; přen. žít, pracovat ve v-ém pros…

vzduchotechnika

[-ny-], -y ž. technický obor zabývající se úpravou vzduchu pro větrání, klimatizaci, sušení, dopravu…

vzduchotěsný

příd. nepropouštějící vzduch; hermetický 1, neprodyšný: v-á nádoba; v. uzávěr; → přísl. vzduchotěsně

vzduchovod

, -u m. (6. j. -u) tech. zařízení (potrubí, kanál ap.) pro rozvod vzduchu (při větrání, vytápění, kl…

vzduchovací

příd. odb. určený, sloužící ke vzduchování akvária: v. hadička, motorek

vzduchovati

ned. (~; co) odb. přivádět někam vzduch, větrat 1: v. akvárium; vzduchování pařenišť, skleníků ○ pře…

*vzduchovitý

příd. vzdušný 3: v-á postava (Třeb.)

vzduchovka

, -y ž. (2. mn. -vek) puška, v kt. se střela uvádí do pohybu stlačeným vzduchem: cvičení ve střelbě …

*vzduchovkový

příd. k vzduchovka: v-á pistole (Lid. nov.)

vzduchovna

, -y ž. (2. mn. -ven) hud. součást varhan, odkud proudí vzduch do píšťal

vzduchový

příd. k vzduch 1. vztahující se k vzduchu, obsahující vzduch, určený pro vzduch ap.; vzdušný 1: v. p…

vzruchový

příd. k vzruch 1: fyziol. v-á aktivita nervstva; → přísl. *vzruchově: v. stupňovaný projev sociálníh…

zabuchovati

ned. řidč. k zabouchnouti, zabuchnouti 2: z. dveře

záduchový

příd. med. k záducha; astmatický: z. kašel

zahajduchovat si

dok. nář. zatančit si po hajducku odzemek (v. za- II) (Něm., Lang.)

zduchovělý

, zduchovnělý příd. kniž. takový, kt. zduchověl, zduchovněl: z-vělá tvář (K. Čap.); z-vnělý (mateřsk…

zduchověti

, zduchovněti dok. (3. mn. -ějí) kniž. k duchověti, duchovněti: zduchovění poesie Horovy (Šal.) spir…

zduchovniti

dok. (3. mn. -í) kniž. (koho, co) dodat někomu, něčemu duchovního rázu: z. člověka (K. Čap.); tolik …

zduchovňovati

, zduchovňovati se ned. kniž. k zduchovniti, zduchovniti se: schopnost (autora) z. děje hmotné (Götz…

zrampouchovatěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se podobným rampouchu (ve význ. 1), ztuhnout jako rampouch (Ner.)

-žďuchávati

, -žďuchovati jen s předp.: po-

žluťuchovitý

příd. připomínající žluťuchu: bot. zapalice ž-á