výměnek (6. mn. -ncích) (poněk. zast. ob. výminek, vejměnek, vejminek Hál., vejmínek Včel., vejminěk Jah., nář. vejmenek Nov.), -nku, -ňku m. (nář. výměnka, -y ž., Herb.) 1. zaopatření, výhody, dávky, kt. si pro sebe odstupující držitel hospodářství vymiňuje od svého nástupce: stačit s v-em; (rodiče) šli na vejměnek (Rais); starému se do výminku nechce (Šrám.) 2. (dř.) smlouva o tomto zaopatření: osnova o tzv. notářském výměnku (Lit. nov.) 3. obydlí výměnkáře: přeběhla dvorem do svého výměnku (Jir.); (dají mi) náš vejměnek k volnému obývání (Rais); expr. zdrob. k 1 výměneček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)