blahovůle

, -e ž. (pro koho, ke komu) dobrá vůle, příznivý postoj, třeba nezasloužený; vlídnost, laskavost, sh…

dovůle

(ps. též do vůle) přísl. řidč. do libosti, podle přání; libovolně: vydovádět se d.

kvůli

předl. s 3. p. vyjadřuje důvod n. účel něj. činnosti: potrestat dítě k. lži; jít do divadla k. známý…

libovůle

, -e ž. svévole, zvůle: panská l.; l. úřadů; ponechat vyřízení na l-i představeného

libovůle

I v. libovolný

mrtvůlka

v. mrtvola

nevůle

, -e ž. 1. nedostatek vůle, ochoty: n. uznat něco; n. k součinnosti 2. rozhořčení, nelibost, nechuť,…

povůli

v. vůle

†samovůle

, -e ž. libovůle, svévole: královská s. (Krásn.); oblomeny jejich s. a hrdost (Pal.) vlastní vůle

vůl

, vola m. 1. (1. mn. voli, řidč. volové) vykleštěný býk, užívaný k tahu: stádo volů; zapřáhnout voly…

vůle

, -e ž. 1. schopnost člověka jednat podle svého rozhodnutí, úmyslu, schopnost chtít: svobodná v.; čl…

zlovolník

, -a m. (6. mn. -cích) kniž. a poněk. zast. zlovolný člověk: násilí z-ů (Choch.); bídný z.; zlovolný…

zvůle

, -e ž. 1. bezohledné uplatňování vlastní vůle; zlý čin z takové vůle pramenící; svévole 1: fašistic…

zvůlný

příd. nář. svévolný 1: z-á obstrukce (V. Mrš.); → přísl. zvůlně (V. Mrš.)