*bájetvorný

příd. kniž. tvořící báje n. vhodný k tvorbě bájí: b-á činnost; b-á fantazie, látka

Bavor

(nespis. Babor), -a m. (6. mn. -rech, †-řích) (Bavorka, -y ž.) 1. příslušník někdejšího jihoněmeckéh…

Bavorák

, -a m. (6. mn. -cích) (Bavoračka, -y ž.) ob. obyvatel Bavorska, Bavořan; — bavorák, -a m. (4. j. -k…

Bavorsko

, -a s., Bavory, -vor m. pomn. (6. -rech, -řích, 7. -ry) země ve východní části jižního Německa; Bav…

bavorština

, -y ž. bavorské nářečí německého jazyka

bílkotvorný

příd. biol. vytvářející bílek: b-é žlázy

bílkovinotvorný

příd. tvořící bílkoviny: b-é plodiny

blahotvorný

příd. kniž. působící, přinášející blaho: b-á čarodějka, činnost; b-é místo; → podst. *blahotvornost,…

cenotvorný

příd. vytvářející, určující ceny zboží: c-á složka, funkce; c. proces

cukrotvorný

příd. odb. tvořící cukr: c-á teplota za které se tvoří cukr; c-á tekutina z které se dalším zpracová…

čarotvorný

příd. bás. divotvorný, báječný: síla č-á (Zey.)

dějetvorný

příd. kniž. vytvářející, tvořící dějiny, dějinotvorný: lid jako činitel d.; d-á činnost; d. prvek; →…

dějinotvorný

příd. kniž. vytvářející, tvořící dějiny; dějetvorný: d-á postava, síla; d-á činnost mas

dějotvorný

příd. řidč. kniž. vytvářející, tvořící děj: d-é prvky dramatu

divotvorce

, divotvůrce, -e m. (5. j. -ce) (*divotvorkyně, *divotvůrkyně, -ě ž.) kdo tvoří divy: památka divotv…

divotvorka

, -y ž. zeměd. sorta pšenice s několika klasy n. s rozvětveným klasem

divotvorný

příd. tvořící divy, zázračný, kouzelný, čarodějný, čarovný: d. nápoj lásky; d. obraz; neslýchané a d…

dohovor

, -u m. ústní dorozumění; dohodnutí, úmluva: vyřešit spornou otázku d-em s odborníky; d-y pracovníků…

dovrávorati (se)

dok. (1. j. -ám) (kam; *čeho) vrávoravými, nejistými kroky dojít; dopotácet se: dovrávoral k oknu; s…

*dřevorubař

, -e m. dřevorubec: článek o slovenských d-ích (Něm.); *dřevorubařský příd.: d-é práce; d-á četa; *d…

dřevorubec

, -bce m. dělník pracující v lese při kácení stromů; drvoštěp, dřevař; dřevorubecký (*-rubský) příd.…

dřevoryt

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. výtv., polygr. tisková deska pro tisk z výšky zhotovená dřevoryteckou tech…

dvorana

, -y ž. velká, prostorná síň; hala: d. lázeňského hotelu; d. hlavní pošty; nádražní d.; zámecká d. s…

dvorec

, -rce m. 1. větší statek: rovina posetá vesnicemi a dvorci; výstavný d. 2. zast. a nář. dvorek: let…

dvorecký

příd. vztahující se ke dvorci, příslušný ke dvorci: d-á a pivovarská chasa (Staš.), d-á pole

dvoreček

, dvorek v. dvůr

dvorní

příd. 1. týkající se panovnického dvora, příslušný k němu: d. dáma; d. šašek; d. knihovna; d. ples; …

dvorník

, -a m. (6. mn. -cích) (ve středověku) nejvyšší hodnostář na panovnickém dvoře

*dvornomluvný

příd. dvorně mluvící (Jir.)

dvornůstka

, -y ž. (2. mn. -tek) expr. drobný projev dvornosti: čekat na mužovy d-y

dvorný

příd. po dvorském způsobu uhlazený, uhlazeně zdvořilý; galantní: d. způsob řeči; d-á úklona; d-é cho…

dvorský

příd. 1. (ve středověku) týkající se panovnického dvora, příslušný k němu, obvyklý u něho: d. život;…

dvorský

I, -ého m. zaměstnanec hospodářského dvora, šafář (Jir.)

†dvorstvo

, -a s. dvořanstvo: d. knížete; nebeskéť jest d. krásné (Píseň svatováclavská)

dvůr

, dvora m. (6. j. -ře) 1. nekryté uzavřené prostranství u domu n. uprostřed usedlosti (statku): širo…

dýmotvorný

příd. způsobilý vyvinout mnoho dýmu (k účelům signalizačním, zastíracím aj.): d-é látky; d. přístroj

†favor

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) stuha jako ozdoba, zprav. věnovaná dámou ctiteli ap. (Jir.); v. té…

favorisace

[-za-], favorizace, -e ž. favorizování

favorisovati

[-zo-], favorizovati ned. (z fr.) 1. (koho, co) podporovat výhodami, zahrnovat přízní, nadržovat něk…

favorit

, -a m. (1. mn. -é, -i) (favoritka, -y ž.) (z it.) 1. osoba zahrnovaná přízní; oblíbenec: stal se f-…

formotvorný

příd. kniž. vytvářející formu: f-é principy; f. zásah

hodnototvorný

příd. kniž. vytvářející hodnoty: h-á práce; h. proces

hormonotvorný

příd. biol. tvořící hormony: h-é baktérie

horninotvorný

příd. kniž. vytvářející horninu: h. nerost; h-é řasy; h-é jehlice mořských hub

horotvorný

příd. geol., zeměp. orogenetický: h-é pohyby vedoucí ke vzniku pohoří

hovor

, -u m. řeč, rozmluva: přátelský h.; nit h-u; h. se točil kolem hospodářství; h. přešel na jinou kol…

hovora

, hovorka, -y m. expr. hovorný, řečný, povídavý člověk, mluvka: z bývalého nemluvy stal se na vojně …

hovorna

, -y ž. (2. mn. -ren) 1. veřejná místnost, kde se přijímají návštěvy, kde se rozmlouvá s hosty: inte…

hovorné

, -ho s. pošt. poplatek za telefonní hovor

hovorný

příd. řečný, povídavý, mnohomluvný: h. stařec; h. houf lidí; expr. h. překlad rozvláčný; → přísl. ho…

hovorový

příd. k hovor: h. tón konverzační, jaz. h-á řeč, h. jazyk mluvená podoba spisovného jazyka užívaná v…

*charakterotvorný

příd. 1. vytvářející charaktery osob v literárním díle: ch-é umění 2. přispívající k vytvoření chara…

*chorobotvorný

příd. choroboplodný

jasanojavor

, -u m. strom s lichozpeřenými listy podobný javoru; bot. rod Negundo: j. jasanolistý

javor

, -a, -u m. (6. j. -u) lesní strom s dlanitě laločnatými listy, žlutozelenými květy a s dvoukřídlými…

Javorník

, -u m. (6. j. -u) 1. jm. několika obcí v Čechách a na Moravě 2. (6. j. též -ce) jm. několika hor; j…

Javorníky

, -ků m. pomn. (6. -cích, -kách) pohoří na hranicích moravsko-slovenských, část Karpat; javornický p…

javorovina

, -y ž. les., dřev. javorové dříví

javorový

příd. k javor: j. list; j-á alej; j. nábytek vyrobený z javorového dřeva; zbož. j. cukr získávaný z …

jazykotvorný

příd. kniž. tvořící, vytvářející jazyk, řeč: j. proces; j-á moc básníkova

†jednosvorný

příd. svorný, jednomyslný: j. úsudek (Mácha); jsou-li j-i (ve volbě) (Jir.); → přísl. †jednosvorně:

karnivorie

[-ny-], -e ž. (z lat. zákl.) zool., bot. masožravost; -vorní příd. zool., bot. masožravý: k. živočic…

kmenotvorný

příd. vytvářející kmen: jaz. k-á přípona (např. mineme); zahr. k-á sorta kt. vytváří pěkný kmen a na…

kostitvorný

příd. tvořící kosti: k-á tkáň

kostrotvorný

příd. anat. vytvářející kostru: k-é pojivo

kouřotvorný

příd. vydávající při hoření množství kouře: hromady pýru, listí a jiných k-ch hmot

kovorolník

, -a m. řidč. slang. (dř.) tovární dělník vlastnící zemědělskou půdu a zabývající se i rolnictvím; k…

kovoryt

, -u m. (6. j. -u, -ě) rytina provedená na kovové desce; kovorytec, -tce, řidč. kovoryjec, -jce m. k…

králodvorský

I příd. 1. ke Králův Dvůr: k-é cementárny *2. ke králův dvůr (někdejší sídlo českých králů u Prašné …

králodvorský

II, kralo- v. královédvorský

královédvorský

(†kralodvorský, Čel., Pal., Podl. aj., †králodvorský, Havl., Ner., Jir. aj.) příd. k Dvůr Králové (m…

Krivoj Rog

, Krivého Rogu m. město v SSSR (na Ukrajině); krivorožský příd.: k-é doly; k-á železná ruda; k-žští …

krvorudý

(*krverudý, Vrchl., Krásn.) příd. kniž. rudý jako krev: růže k-á (Slád.); znamení k-é (na prsou) (Má…

krvetvorný

, řidč. krvotvorný příd. odb. takový, kt. vytváří krev: k-é buňky; k-á tkáň; k-á potrava

křivorohý

příd.: k-é krávy (Hol.)

kulturotvorný

příd. kniž. tvořící kulturu: k-é hodnoty

kvorkati

ned. mysl. (o slučím kohoutkovi v době tokání) vydávat zvuk znějící jako kvor

kvorum

[kvó-], -ra s. (z angl. driv. lat.) polit. nejnižší počet hlasů předepsaný (pro politické strany) ja…

kyselinotvorný

příd. odb. tvořící kyselinu (op. zásadotvorný): k-á jídla; chem. k-é kysličníky (nekovů); → podst. -…

kyvor

, -u m. (z orient.) drobná kapradina s chlupatými listy; bot. rod Ceterach: k. lékařský

lavor

, lavór (zř. kniž. lavoir [-oár], Ner., Lier), -u m. (z něm. driv. fr. n. hol.) ob. umývadlo: porcul…

ledotvorný

příd. řidč. tech. vytvářející (uměle) led: l-é zařízení; l-á deska zimního stadiónu

lesotvorný

příd. les. vytvářející les: l-á dřevina

levoruč

přísl. těl. levou rukou; *levoručka, -y m. i ž. levák, levačka 1 (Mah., Sova)

†libosvorný

příd. libě, mile svorný: l-é manželství (Klicp.)

likvor

, -u m. (z lat.) anat. tekutina, šťáva; (cerebrospinální) mozkomíšní mok; likvorový příd.

Livorno

, -a s. přístavní město v Itálii; livornský příd.: l. přístav

mírotvorce

, -e m. kniž. kdo zjednává mír, urovnává spory; mírotvorný příd. vytvářející mír: m-é síly světa; m-…

mlékotvorný

příd. podporující tvoření mléka: m-á krmiva

mlhotvorný

příd. odb. vytvářející mlhu, umělý dým

mrazotvorný

příd. řidč. mrazicí, chladicí: m-é zařízení; m. stroj; m-á směs

mrtvorozený

příd. med., stat. mrtvě narozený: m-é dítě; → podst. -rozenost, -i ž.: med., stat. počet mrtvě naroz…

mythotvorný

[-mýto-] (ps. též mýtho-), mýtotvorný příd. kniž. vytvářející mýtus: m-á síla starého Řecka (Šal.);

nádvorní

příd. jsoucí na dvoře, při dvoře: n. prostranství; n. budova; n. byt; hist. n. župan při panovnickém…

†nádvornice

, -e ž. nádvorníkova žena (Rais, Klicp. aj.)

†nádvornický

příd. k nádvorník (Choch.)

†nádvornictví

, -í s. nádvornické zaměstnání: v n. postoupil bývalý čeledín (Rais)

†nádvorník

, -a m. (6. mn. -cích) (†nádvornice v. t.) 1. (kdysi) zaměstnanec na statku, kt. pečoval o pořádek n…

náladotvorný

příd. řidč. kniž. tvořící, budící náladu: barevnost malby má účel n.; n-á filmová hudba; → podst. -t…

*národotvorný

příd. kniž. vytvářející národ: n. činitel; n-á schopnost, hodnota

netvor

, -a m. (†netvora, -y ž.) 1. něco znetvořeného, nestvůrného, zrůdného; ohyzdný, ošklivý tvor; nestvů…

netvorný

příd. řidč. nestvůrný, zrůdný, ohyzdný, ošklivý, odporný: n-á obří hlava; n-á maska; n. obličej; n. …

novorealismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. filos. směr v angloamerické filosofii 20. stol. přisuzující smyslovým …

novorenesance

, -e ž. výtv. historizující směr 19. stol. obnovující renesanční tvary; novorenesanční příd.: n. smě…

novoročenka

, -y ž. (2. mn. -nek) tisk s novoročním blahopřáním

novoročné

, -ho s. (dř.) zvláštní odměna zaměstnancům poskytovaná k Novému roku

novoroční

příd. vztahující se k Novému roku: n. přání, lístek; n. noc; n. dárek; n. projev

novoromanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. archit. obnovený románský směr ve stavitelství; novorománský příd.: n…

novoromantik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (novoromantička, -y ž.) stoupenec novoromantismu; novoro…

Novorossijsk

, -u, -a m. město a přístav v SSSR (při Černém moři); novorossijský příd.

novorozeně

, -te s. dítě právě narozené; novorozenec; → zdrob. novorozeňátko, -a s. (6. mn. -ách); novorozenec,…

novoruský

příd. ruský nové doby: n. jazyk

novotvorba

, -y ž. (2. mn. -reb), novotvoření, -í s. tvoření něčeho nového: n. buněk, tkáně; jazykové n-ření; b…

obrazotvorný

příd. týkající se schopnosti něco si představit; obrazivý, představivý, imaginační: o-á schopnost; o…

odvrávorati (se)

dok. vrávoravě odejít: postřelený odvrávoral ke vchodu; opilec se odvrávoral z hospody

olovoryt

, -u m. (6. j. -u, -ě) výtv., polygr. 1. tisková deska z olověné slitiny (písmoviny) pro tisk z výšk…

*osudotvorný

příd. kniž. tvořící osud: síla o-á (Šal.)

otvor

, -u m. prostor vzniklý proražením, přerušením, roztržením něčeho, odstraněním části něčeho, zprav. …

patvor

, -a m. (1. mn. -ové) řidč. nepodařený tvor; zmetek: (dítě) nedochůdče, ubohý p. (Šim.)

pevninotvorný

příd. geol. vytvářející pevninu: pohyby p-é

pigmentotvorný

příd. fyziol. vytvářející pigment: p-é buňky

pišišvor

, -a m. (1. mn. -ři, -rové) (z něm.) expr. hanl. malý člověk; omezený, neúspěšný, komický šosák, hlu…

pitvor

, -u m. nář. síň: z p-u vedou dvéře (Hol.)

pitvora

, -y ž. poněk. zast. 1. (též *pitvor, -a m., Čech) podivný, děsivý, někdy též směšný tvor; obluda 1,…

pitvorný

příd. mající podobu pitvory (ve význ. 1), směšně hrůzný, podivný vzhledem n. jednáním; groteskní, bi…

plodotvorný

příd. kniž. tvořící, dávající, nesoucí plody; plodný 3: p-á práce (Gottw.); p-á myšlenka (Ath.); → p…

plynotvorný

příd. vyvíjející plyn: p-á látka

podpřevor

, -a m. (1. mn. -ové) (podpřevorka, -y ž.) círk. představený řádu zastupující převora

pohovor

, -u m. 1. řeč, rozmluva, rozprávka, rokování: stručný, delší, klidný, sousedský, soudružský, důvěrn…

pojmotvorba

, -y ž. kniž. tvoření pojmů; pojmotvorný příd.: p-á práce; → podst. pojmotvornost, -i ž.

postavotvorný

příd. řidč. kniž. týkající se vytváření postav (v slovesném díle): p-é umění (Naše d.)

potvora

, -y ž. (*potvor, -a m., Wint.) 1. poněk. zast. ohyzdný, ošklivý tvor; nestvůra, netvor 1, obluda 1,…

potvorník

, -a m. (6. mn. -cích) (potvornice, -e ž.) zast. ob. potvorný člověk, potvora 2, mizera 1: p. lehkom…

potvornost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je potvorný: poněk. zast. p. postavy (Hál.) nestvůrnost; – ob…

potvorný

(*potvorský Neff) příd. k potvora 1. poněk. zast. nestvůrný, obludný 1, ohyzdný 1, ohavný 1, zrůdný,…

potvorstvo

, -a s. (2. mn. -tev) (*potvořina, -y ž., Bran.) expr. potvornost 2, zlořád: p-a rostla (Halas); čer…

povahotvorný

příd. kniž. vytvářející, tvořící povahu: p. prvek; p-é umění

povor

, -u m. nář. krajina 4, odkorek (Baar)

povorový

příd. nář. k povor: p. plot (Baar)

povrávorám

ned. bud. k vrávorati (v. po- III 1) (vedle budu vrávorat)

*prapitvorný

příd. poněk. expr. velmi pitvorný: p-é stvoření (Sez.); → přísl. *-pitvorně (Rais)

pravoruč

přísl. těl. pravou rukou: vrh koulí p.

právotvorný

příd. kniž. vytvářející právo: p-á vůle lidu; práv. p-á smlouva obsahující abstraktní společné normy

*provrávorati

dok. (1. j. -ám) (kudy) vrávoravě projít: p. ulicemi (Šrám.)

prustvor-

v. puškvor-

pruškvor-

v. puškvor-

prvorodiče

, -ů m. mn. zast. (podle bibl. podání) první lidé, Adam a Eva; prarodiče 2 (Kosm. aj.)

prvorodička

, -y ž. med. žena, kt. poprvé rodila n. rodí: těžký porod p-y

prvoroj

, -e m. včel. první roj včelstva v roce

prvorost

, -u m. bot. p-y systematická skupina zahrnující nejjednodušší typy rostlin (baktérie, viry, řasy a …

prvorozeně

, -te s. expr. prvorozenec; → zdrob. prvorozeňátko, -a s. (6. mn. -ách); přen. umělecké národní p. (…

prvorozenec

, -nce m. (prvorozenka, -y ž.) dítě narozené jako první (primogenitus): dědické právo p-e; → zdrob.

†přetvar

, †přetvor (Šaf.), -u m., †přetvara (Čel.), †přetvora (Koll.), -y ž. přetvoření, změna: politické př…

přetvor

, přetvora v. přetvar

*přetvorba

, -y ž. (2. mn. -reb) kniž. přetvoření, přestavba 3: společenská p. (Červen)

převor

, -a (1. mn. -ové) (†převoř, -e, Čel.) m. (z lat.) (převorka, -y, †převořiše, -e, Pal., Třeb. aj., ž…

převorství

, -í s. círk. 1. hodnost kněze, kt. je převorem: p. v tichém klášteře zjednat (Jir.) 2. klášterní sp…

převrávorati

dok. (co: kudy) vrávoravě přejít

*přídvorek

, -rku m. (6. mn. -rcích) vedlejší dvůr, přídvoří (Suš.)

přídvorní

příd. *1. takový, kt. je při dvoře: p. místnost (Schulz) †2. (též *přídvorský) dvorský 1, dvorní 1:

přívora

, -y ž. zeměd. visuté břevno oddělující stání ve stájích

přivrávorati

, řidč. přivrávorati se dok. přijít vrávoravým krokem: opilec přivrávoral ke dveřím; p. se po prohýř…

*psychotvorný

příd. tvořící, pěstující ducha, duši: jemné p-é umění (Šal.)

půdotvorný

příd. odb. účastný v tvorbě půdy: p. proces, činitel; p-é nerosty, organismy

puškvorec

(†prustvorec, †pruškvorec Kosm.), -rce m. (z něm.) 1. aromatická vodní a pobřežní bylina se silným o…

rakovinotvorný

příd. odb. působící rakovinu; kancerogenní: r-é látky, zplodiny kancerogeny

rašelinotvorný

příd. tvořící rašelinu: bot. r-é rostliny, mechy

révonosný

, révorodý příd. rodící révu: r. kraj

rozhovor

, -u m. střídavá řeč, vzájemné mluvení, hovor dvou n. několika lidí; rozmluva, dialog: dát se do r-u…

*rozhovorný

příd. hovorný, povídavý: r-é a mlčenlivé paní (Havl.); → přísl. *rozhovorně: říci r. (Kosm.)

rozhovorový

příd. řidč. k rozhovor: r-á metoda

rozvor

, -u m. (6. j. -u) 1. tech. vzdálenost mezi nápravami vozidla †2. otvor (Klicp.)

rozvora

, -y ž. zeměd. dlouhá dřevěná žerď spojující předek dřevěného vozu se zadkem; tech. závěr okna s tyč…

rozvorový

příd. 1. k rozvor: tech. r-á míra rozvor 1 2. zeměd. k rozvora: r. spodek valníku

rozvrávorati se

dok. řidč. začít vrávorat: rozvrávoral se dál cestou (Til.)

*rytmotvorný

příd. vytvářející, tvořící rytmus: r. prvek (Muk.)

samosvorný

příd. tech. samočinně se zavírající, setrvávající v nastavené poloze: s-á forma; s. šroub, převod; s…

semenotvorný

příd.: biol. s-é kanálky

*shovor

[zh-], -u m. (sloven.) rozhovor, hovor (Něm.)

*shovorka

[zh-], -y ž. (sloven.) schůzka (Něm.)

silotvorný

příd. tvořící, dávající sílu; posilující: s-é látky; s-é tradice; láska s-á (Lit. nov.)

slabikotvorný

příd. jaz. s-é hlásky mající schopnost být nositelem slabiky (v češtině samohlásky a zvl. r, l); sla…

slohotvorný

příd. vytvářející sloh: odb. s. činitel; s-é prostředky, prvky; s-á funkce; s. princip; → podst. -tv…

slovorušný

příd. zř. zast. rušící slovo, věrolomný: vrhněte se na ty zrádce s-é (Tyl)

slovotvorba

, -y ž. jaz. řidč. tvoření slov; slovotvorný příd. tvořící slovo; souvisící s tvořením slov: s-á vir…

slzotvorný

příd. způsobující, vyvolávající slzení: s. plyn; s-á puma naplněná slzotvorným plynem; přen. iron. s…

*směrotvorný

příd. tvořící, vytvářející směr; základní, zásadní, průkopnický: průbojné a s-é umění (Očadlík); → p…

*soustavotvorný

příd. vytvářející soustavu: s-é pokusy (Fischer)

spolutvor

, -a m. řidč. zast. tvor v poměru k ostatním: oddán byl bratrům svým a s-ům (Zey.)

spolutvorba

, -y ž. řidč. kniž. společná tvorba, účast na tvorbě: plodná s. (Rutte); spolutvořiti ned. řidč. kni…

státotvorný

příd. tvořící stát; podporující státní zřízení: s. činitel; s-é úsilí; s-á politika; → přísl. státot…

struskotvorný

příd. vytvářející strusku: hut. s-á přísada užívaná k vytvoření správné strusky

stylotvorný

příd. kniž. a odb. vytvářející styl (ve význ. 2, 3); slohotvorný: s. prvek; s. režijní postup; s-é ú…

světotvorný

(*světotvůrčí Krásn.) příd. kniž. vytvářející světy: s-á síla

svor

, -u m. 1. předmět, zařízení sloužící k sevření, svírání n. spojování dvou n. více předmětů: železný…

svora

, -y ž. řidč. svor 1: železná s.; s. sáněk (Heyd.); → zdrob. svorka v. t.

svorec

, -rce m. tech. ztužidlo k upevnění výrobků, zvl. při klížení

†svorenství

, -í s. svornost 1 (Jir.)

svorka

, -y ž. (2. mn. -rek) 1. zdrob. k svora; předmět sloužící k sevření, svírání n. spojení dvou n. více…

svorkovnice

, -e ž. elektr. deska, na kt. jsou uspořádány svorky

svorkovnicový

příd. k svorkovnice: elektr. s. kryt

svorkový

příd. k svorka 1: elektr. s. šroub; s-é napětí naměřené na svorkách zdroje

svornice

, -e ž. elektr. spojovací prvek obsahující zprav. jednu svorku (ve význ. 1)

svorník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. předmět, součást sloužící k sevření, svírání n. spojování dvou n…

svorníkový

příd. k svorník: tech. s. spoj; elektr. s-é oko; – archit. s. znak

svornost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je svorný (ve význ. 1, 2); jednota vůle, smýšlení, shoda v je…

svornostář

, -e m. 1. zprav. hanl. kdo horuje, obyč. jen planým řečněním, o svornosti, zvl. v národě 2. (též *s…

svornostářský

příd. k svornostář: hanl. plané s-é řečnění; – s-á uniforma, čepice

svornostářství

, -í s. zprav. hanl. horování o svornosti, zvl. v národě, planým řečněním: reakční rozpory přikrýt p…

svornostenský

příd. 1. poněk. zast. usilující o svornost, zvl. v národě; týkající se svornosti: s-é hnutí; hanl. s…

svornostka

, -y ž. (2. mn. -tek) čepice členů spolku Svornost (z r. 1848) (Havl., Čech)

svornostník

v. svornostář 2

svornostský

v. svornostenský 2

svorný

příd. 1. jsoucí jedné vůle, mající jednotné smýšlení, názory, jednající v uvědomělé shodě, usilující…

svorový

příd. k svor 2: s. kámen; s. horský hřeben; geol. s-á rula

šišvorec

, -rce m. nář. 1. puškvorec 1: žaludek posilňující š. (Osv.) 2. chuchvalec, chundel: šourat (hlavu) …

škvor

, -a m. 1. hmyz se zkrácenými křídly a pohyblivými klíšťkovitými přívěsky na zadečku: obtížní škvoři…

*škvortati

ned. hryzat 1: (slyšela) pod podlahou myši š. (Podl.); přen. (bolesti) v kostech škvortají (Hál.)

švorc

příd. (neskl.) (z něm. zákl.) ob. expr. ve spoj. být š. bez peněz: jsem š. jako pikové eso (Poláč.)

švorcák

, -a m. ob. expr. kdo je bez peněz (švorc): jseš š. (Poláč.)

švorcový

příd. řidč. ob. expr. jsoucí bez peněz; švorc: člověk definitivně š. (Konr.)

tělotvorný

příd. řidč. kniž. tvořící tělo: t-é látky

†titvorný

příd. pitvorný, groteskní: t-é šklebení (Klicp.); t-á ozdůbka (Čel.) titěrná; → přísl. †titvorně (Vo…

tmavorudý

příd. tmavě rudý: t. závěs; t-á krev (Jir.); opálený do t-a; → přísl. tmavorudě

tmavorusý

příd. řidč. tmavě rusý: t-é vlasy (Ben.)

tmavorůžový

příd. řidč. tmavě růžový: řízky, dušené do t-a (Herrm.); → přísl. tmavorůžově

tuvorit

, -u m. (6. j. -u) stav. izolační stavební hmota vyrobená z celulózového odpadu (nazv. podle vynález…

tvarotvorný

příd. řidč. kniž. vytvářející tvar; formující: čistá kvalita barevná přejímá úlohu t-ou (Matějček);

tvor

, -a, zř. -u m. (4. j. -a, zř. tvor, 1. mn. -rové, zř. -ři, -ry) bytost 1 (člověk n. zvíře), stvořen…

tvorba

, -y ž. (2. mn. -reb) 1. tvoření, vytváření: t. krvinek v těle; t. cen; práce, které přísluší jméno …

tvorce

, tvorčí v. tvůrce, tvůrčí

*tvorebný

příd. k tvorba, tvůrčí: sebepoznávací proces t. (Šal.)

tvornice

, -e ž. sklář., ker. řidč. forma 2 (tech.)

tvorný

příd. poněk. zast. tvořivý 1: t-á síla (Vrchl. aj.); t-á fantasie (Hol.); → podst. tvornost, -i ž.

-tvorný

druhá část složeného příd. jm. vyjadřující vlastnost, že něco vytváří to, co udává část první, např.…

tvorstvo

, -a s. poněk. zast. a kniž. tvorové (jako celek): veškeré t.; pracovat pro blaho tvorstva; duch svo…

typotvorný

příd. kniž. vytvářející typy (ve význ. 1, 2): umění t-é (Šal.); → přísl. typotvorně

útesotvorný

příd. takový, kt. tvoří útesy: geol. ú-á činnost; ú-é korály, řasy

†útvor

, -u m. 1. dílo 1, výtvor: básnický ú. (Tyl) 2. útvar 3: politické ú-y (Pal.)

uzávorkovati

dok. mat. (co) dát do závorek: u. mnohočlen

uzávorovati

dok. žel. (co) zajistit urč. polohu výhybkových jazyků

velkopřevor

, -a m. (1. mn. -ové) círk. představený správního obvodu, území urč. řádu (provincie); velkopřevorst…

větotvorný

příd. jaz. tvořící, vytvářející větu, věty: v. akt (V. Math.)

vevrávorati

dok. řidč. (kam) vrávoravě vejít: v. dovnitř (Čap.-Ch.)

*vládotvorný

příd. vztahující se k tvoření vlády: v. princip (Naše d.)

vláknotvorný

příd. chem., tech. v. polymer schopný tvořit vlákna

vlakotvorba

, -y ž. žel. sestavování vlaků; -tvorný příd.: v-á stanice v kt. se vlaky rozřazují a sestavují; v. …

vor

, -u m. 1. svazek naplocho spojených kmenů určených k plavení po vodě: vory (vorový) pramen (les., d…

voračka

, -y ž. (2. mn. -ček) český lid. tanec v tříčtvrtečním taktu; v. též oračka 5

Vorarlbersko

[fo-], -a s. jedna ze spolkových zemí Rakouské republiky; vorarlberský příd.

vorař

, -e (nář. vorák, -a, Drda) m. kdo plaví vor: těžká práce v-ů

vorařina

, -y ž. ob. práce vorařů (Lid. nov.)

vorařit

ned. (3. mn. -í) ob. pracovat jako vorař, být vorařem (Heyd.)

vorařský

příd. k vorař: v-á práce; v. slang

vorařství

, -í s. zaměstnání voraře

vorbička

, -y ž. nář. druh kliky ve tvaru páčky zapadající do závěru v zárubni (Jir., Něm.)

*vorec

, -rce m. vor (Klost.)

vorkaf

, -u m. (z něm.) nář. 1. kupecké zboží, zvl. střižní 2. potřeby, přípravy k zhotovení něčeho: do kol…

*vorkati

ned. kvorkat (mysl.): vorkající sameček (Tomeč.) ○ předp. za-

Voroněž

, -e ž. město v SSSR; voroněžský příd.: v-žští občané; V-á oblast

voroplavba

, -y ž. (2. mn. -veb) doprava dřeva po vorech; -plavební příd.: v. kulatina; -plavec, -vce m. kniž.

vorový

příd. k vor: v-á propusť; v-á doprava; → přísl. *vorově (Pech.)

voršilka

, -y ž. (2. mn. -lek) círk. členka řeholního řádu založeného k poctě svaté Voršily; uršulinka: klášt…

voršilský

příd. k voršilka: v. klášter

voršouf

, -u m. (z něm.) nář. široká dřevěná lopata: cestu v-y prohazovat (Jir.)

vorvaň

, -ně m. (z rus.) zubatý kytovec s obrovskou hlavou; zool. rod Physeter: v. tuponosý

vorvaní

příd. vlastní vorvaňům, z vorvaně pocházející: v. zuby; v. tuk

vorvanina

, vorvaňovina, -y ž. zbož. spermacet (zool.)

vrávorati

(zř. a zast. vrávorati se) (1. j. -ám) (nář. vrávorčit Šrám.) ned. nejistě, potácivě jít; potácet se…

vrávoravý

příd. k vrávorati; potácivý, vratký 1: v. krok kymácivý; v-é nohy (Herb.) vrávorající; → přísl. vráv…

vrávorčit

v. vrávorat

†výhovor

, -u m. výslovnost: věrné nápodobení cizího v-u (Šaf.)

výtvor

(†výtvar Pal., Ner. aj.), -u m. to, co bylo vytvořeno (zprav. tvořivou činností); dílo 1: družstevni…

výtvorný

v. výtvarný

vyvrávorati

, řidč. vyvrávorati se dok. (odkud) vrávoravým krokem vyjít; vypotácet se: v. z hospody; v. ze dveří…

významotvorný

příd. nesoucí n. tvořící význam: v. prvek, činitel; v. proces (Muk.)

*zádvorní

, *zádvorský příd. jsoucí za dvorem: z-ní část (domu) (Herrm.); z-ská stráň (Třeb.)

zákonotvorný

příd. kniž. tvořící zákony (Šal.)

zásadotvorný

příd. chem., biol. tvořící zásadu (ve význ. 2) (op. kyselinotvorný): z-é kysličníky; z-é potraviny;

†zátvor

, -u m. uzavření (ve význ. 3): z. před duchovními přednostmi jiného národu (Havl.)

závora

, -y ž. (*závor, -u m., Heyd.) 1. tyč, břevno ap. k příčnému zahrazení něj. průchodu, průjezdu; zaso…

závorář

, -e m. (závorářka, -y ž.) železniční zaměstnanec, kt. obsluhuje závory

závorka

, -y ž. (2. mn. -rek) 1. poněk. zast. zdrob. k závora 1; menší závora, zástrčka (u dveří, oken ap.):…

-závorkovati

jen s předp.: u-

závorkový

příd. k závorka 2: mat. z-é pravidlo o počítání se závorkami

závornatka

, -y ž. (2. mn. -tek) drobný suchozemský měkkýš s dlouhou vřetenovitou ulitou; zool. rod Clausilia:

závorník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. žel. mechanické n. elektromechanické zařízení k závorování 2. te…

závorníkový

příd. žel. k závorník 1: z-á páka

závorovati

ned. žel. zajišťovat urč. polohu výhybkových jazyků ○ předp. u-

závorový

příd. k závora 1: z-á tyč; tech., stav. z-é zámky

zavrávorati

dok. 1. krátce, chvíli vrávorat; zapotácet se: zavrávoral, div neupadl; strčil do ní, až zavrávorala…

zázvor

, -u m. (6. j. -u) (z it.) oddenek zázvorovníku užívaný jako koření: přidat z. do omáčky; zázvorový

zázvorka

, -y ž. (2. mn. -rek) 1. (též *zázvorek, -rku m., 6. mn. -rcích, Šír) druh pečiva, sušenka se zázvor…

zázvorkový

příd. k zázvorka 1: z-é těsto

zázvorovník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) tropická bylina s aromatickým škrobnatým oddenkem; bot. rod Zingibe…

zázvorový

v. zázvor

zimotvorný

příd. sloužící k výrobě chladu, zimy; tech. zast. mrazicí, chladicí: z. plyn

*zpitvorněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se pitvorným: celý jeho vzhled zpitvorněl (Ben.)

zvor

v. zvůr

zvorkafit se

dok. (z něm.) nář. pomoci si 5 (ob.), vzmoci se: za pár let se, dá-li pánbůh, zvorkafíme (Pitt.)

zvorýnat

ned. nář. naříkat, bědovat (Kubín)

žhavorudý

příd. řidč. kniž. žhavě rudý: ž-á jiskra (Čech)

živorodka

, -y ž. (2. mn. -dek) mn. ž-y živorodé akvarijní rybky (např. mečovka, paví očko)

živorodnost

, -i ž. stat., med. počet živě narozených dětí na 1000 obyvatel za rok

živorodý

příd. 1. zool. rodící živá mláďata, viviparní: savci jsou většinou živočichové ž-í 2. bot. ž-é rostl…

živototvárný

, živototvorný příd. kniž. utvářející život: mocnost životovládná a živototvárná (Šal.); živototvorn…

životvorný

příd. řidč. kniž. a zast. živototvorný: ž. pramen (Maj.); ž. paprsek (Lum.); duch je ž., kdežto tělo…