bezvrtulový

příd. nemající vrtuli: b-é letadlo

čtvrt

, -i, -ě ž. (mn. 1., 4., 5. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -ěmi) část celku vzniklá jeho rozdělením na …

čtvrt-

první část složených slov spojující část druhou s číselným významem slova čtvrt (čtvrthodina čtvrt, …

čtvrtarch

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -ších) čtvrtina archu: č. papíru; čtvrtarchový příd.: č. formát

čtvrtcicero

, -a s. polygr. výplněk n. proložka o tloušťce 3 typografických bodů (tj. 1, 12 mm)

čtvrtfinále

neskl. s. sport. (ve vylučovací soutěži) předposlední kolo utkání před kolem závěrečným (obyč. posle…

čtvrthektolitr

, -u m. dvacet pět litrů: č. piva čtvrtka; čtvrthektolitrový příd.: č. soudek

čtvrthodina

, -y ž. doba 15 minut, čtvrt hodiny: práce trvala dobrou č-u; → expr. zdrob. čtvrthodinka, -y ž.: ne…

čtvrtkmen

, -e, -u m. (j. 3., 6. -i, -u) zahr. tvar ovocného stromu s kmenem asi 100-120 cm vysokým

čtvrtkruh

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -zích) čtvrtina kruhu; čtvrtkruhový příd. mající podobu čtvrtkruhu: č. výř…

čtvrtkružnice

, -e ž. geom. čtvrtina kružnice

čtvrtlán

, -u m. (6. j. -u, -ě) (dř.) selská usedlost určité velikosti: hospodařil na č-u; čtvrtláník, -a m.

čtvrtletí

, -í (†čtvrtléto, -a, Mach.) s. čtvrtina roku jako období: nájemné za první č. tj. za leden až březe…

čtvrtlitr

, -u m.: č. piva; čtvrtlitrový příd.: č-á sklenice

čtvrtmetrový

příd.: č-á anténa

čtvrtmilionový

, čtvrtmiliónový příd.: č. náklad knihy; č-é město

čtvrtobrat

, -u m. (6. j. -u) těl. obrat o 45°

čtvrtpetit

[-tyt], -u m. (6. j. -u) polygr. výplněk n. proložka o tloušťce 2 typografických bodu (tj. 3/4 mm)

čtvrtrok

, -u m. (6. j. -ku, -ce) doba tří měsíců, čtvrt roku: čekal celý č.; po č-ce; *čtvrtroční příd. čtvr…

čtvrtstoletí

, -í s. doba 25 let, čtvrt století: v druhém č.; čtvrtstoletý příd. trvající čtvrt století, starý čt…

čtvrttón

, -u m. (6. j. -u) hud. tón dělící půltón na dva intervaly; čtvrttónový příd. k čtvrttón: hud. č-á h…

čtvrttucet

, -ctu m. (6. j. -u) čtvrt tuctu, tři kusy: poslední č.

čtvrtzlatník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) stará rakouská stříbrná mince v hodnotě 25 krejcarů

čtvrtce

, -e ž. stará dutá míra na obilí ap., čtvrtina věrtele, tj. necelých 6 l; množství tomu odpovídající…

čtvrtečka

v. čtvrtka

čtvrteční

příd. ke čtvrtek: č. představení; č. večer

-čtvrteční

příd. druhá část složeného příd. jm. vyjadřující, že vlastností něčeho je, že to má tolik čtvrtek, k…

čtvrtek

, -tka m. (6. mn. -tcích) čtvrtý den v týdnu: Tučný č. (poslední v masopustě); Zelený č. círk. (ve v…

čtvrtička

v. čtvrtka

čtvrtina

, -y ž. část celku vzniklá jeho rozdělením na čtyři stejné díly; čtvrt: č. z dvaceti je pět; dvě č-y…

čtvrtiti

ned. (3. mn. -í, trp. -cen) (co, koho) rozdělovat (krájením, sekáním ap.) na čtyři díly; rozdělovat …

čtvrtka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. část věcného celku vzniklá jeho rozdělením na čtyři stejné díly; čtvrtina, …

čtvrtkař

, -e m. sport. slang. závodník v běhu na 400 m

čtvrtkový

příd. 1. ke čtvrtka: č. formát papíru, sešitu; řidč. č-á nota čtvrťová †2. ke čtvrtek, čtvrteční: č-…

†čtvrtně

, -te s., -ě ž. stará dutá míra, věrtel; sud s obsahem 1/4 hl, čtvrtka: č. piva; dal vyvalit č-i

†čtvrtní

příd. k čtvrť: č. farář; č. hejtman (Jir.)

†čtvrtní

I, -ho m. (kdysi) dozorčí úředník starající se o menší část města; čtvrtník, -a: pan č. (Ner.)

čtvrtnice

, -e ž. nář. sud s obsahem 1/4 hl, čtvrtka: narazil novou č-i (A. Mrš.)

†čtvrtník

, -a m. (6. mn. -cích) 1. čtvrtláník (Herb., Kosm.) 2. čtvrtní: staroměstský č. (Jir.)

čtvrtník

I, -u m. nář. čtvrtlitrová nádoba, čtvrt litru tekutiny: č. pálenky (Preis.)

čtvrtodenní

příd. med. č. zimnice každý čtvrtý den se opakující; ♦ ob. je jako č. zimnice nelze se ho zbavit

čtvrtohory

, -hor ž. pomn. geol. nejmladší geologická éra (doba člověka); útvary vzniklé v této době; kvartér, …

čtvrtý

čísl. řad. ke čtyři; mající v pořadí číslo čtyři: č. svazek díla; být v závodě č., na č-ém místě; Ka…

čtyřčtvrteční

, řidč. čtyr- příd.: hud. č. takt v trvání čtyř čtvrťových not; č. nota, pauza celá

čtyři

čísl. zákl. (2. p. čtyř, 3. čtyřem, 6. čtyřech, 7. čtyřmi, ale čtyřma rukama, očima; ob. čtyry, čtyr…

dovrtati

dok. (1. j. -ám) (co) 1. dokončit vrtání: dovrtal potřebné otvory; dovrtání díry 2. obl. mor. zkazit…

dovrtávati

ned. k dovrtati

dvoučtvrteční

, dvoučtvrťový příd.: hud. d. takt v trvání dvou čtvrťových not; d-ová nota, pauza půlová

elektrovrtačka

, -y ž. nespr. místo elektrická vrtačka

kamenovrtací

příd. tech. určený k vrtání kamene k. stroj

korkovrt

, -u m. (6. j. -u) tech. pomůcka na vrtání otvorů do korkových zátek

návrt

, -u m. (6. j. -u) navrtání, vrt: n. do kamene; n. horniny

navrtati

dok. (1. j. -ám) 1. (co) vrtáním udělat do něčeho malý otvor, neúplně provrtat: n. zem, skálu, sud 2…

navrtávací

příd. určený, sloužící k navrtávání: n. stroj

navrtávačka

, -y ž. (2. mn. -ček) tech. stroj k navrtávání středicích důlků

navrtávák

, -u m. (6. mn. -cích) tech. nástroj k navrtávání (u navrtávačky)

navrtávati

ned. k navrtati: n. skálu, zem; – n. díru, jámu do země; – n. minerální pramen; – zast. expr. další …

navrtět

(*navrtit Prav.) dok. obl. (co, při důrazu na množství čeho) vrtěním získat (máslo): n. máslo, čerst…

odvrtati

dok. (1. j. -ám) tech. vrtáním oddělit: o. přebytečný materiál; (při trhacích pracích) provést vrtán…

odvrtávati

ned. tech. k odvrtati

pětičtvrteční

příd. 1. hud. p. takt pětidobý takt o pěti čtvrtích †2. měřící pět čtvrtí palce: p. deska stolu (Baa…

*pětičtvrtní

příd. žert. pět čtvrtí lokte vysoký: p. klobouk (Rais)

počtvrté

(ps. též po čtvrté) přísl. v případě, kt. je pořadím čtvrtý, v čtvrtém případě: říkám ti to už p.

*podvrtávati

I ned. (co) spodem, zespodu navrtávat: podvrtávání uhelných vrstev (Olb.)

podvrtávati

II (ob. podvrkávat), podvrtávati se (ob. podvrkávat se) ned. k podvrtnouti, podvrtnouti se

podvrtnouti

(ob. podvrknout) dok. (min. -tl, -tnul, -tla, trp. -tnut) zprav. ve spoj. p. si nohu vychýlit, vyvrá…

podvrtnutí

, -í s. med. (částečné) vyvrtnutí, distorze; v. též podvrtnouti

podvrtnutý

(ob. podvrkmutý) příd. stižený podvrtnutím: p. kotník; v. též podvrtnouti

povrtati

dok. (1. j. -ám) (co) trochu rozvrtat: každý to jen tak rádlem povrtal nedbale obdělal; — povrtat se…

povrtěti

dok. (3. mn. -í) (čím) něj. chvíli vrtět: p. hlavou; — povrtěti se dok. něj. chvíli se vrtět: p. se …

povrtívati

ned. k povrtěti, chvílemi trochu vrtět, zavrtět: (dědeček) stále povrtíval hlavou (Rais); — povrtíva…

*pozavrtěti

dok. (čím) trochu zavrtět: pozavrtěl hlavou (Hol.); — *pozavrtěti se dok. trochu se zavrtět: pozavrt…

provrtati

dok. (1. j. -ám) (co) 1. prorazit naskrz, udělat otvor vrtáním n. způsobem podobným vrtání: p. prkno…

provrtávati

ned. k provrtati: p. dveře; p. podrážku šídlem; přen. expr. p. někoho pohledem; – p. štoly; — provrt…

předvrtati

dok. (1. j. -ám) tech. (co) předběžně navrtat: p. otvory pro šrouby

předvrtávati

ned. tech. k předvrtati

převrtati

dok. (1. j. -ám) (co) tech. opětným vrtáním upravit: p. válec

převrtávati

ned. tech. k převrtati

přivrtati

dok. (1. j. -ám) (co, expr. koho) vrtáním připevnit: špatně přivrtaná kulisa (Čap.); přen. hovor. ex…

přivrtávati

ned. k přivrtati

půlčtvrta

, -čtvrtého, -desáta, -desátého, -deváta, -devátého, -druha, -druhého,... v. půl

půldruha-

, půlčtvrta-, půlpáta-,... první část složených slov spojující část druhou s významem číslovky půldr…

rozčtvrtiti

dok. (3. mn. -í, trp. -cen) (co, koho) čtvrcením vytvořit samostatné části, díly: r. jablko, kuře; š…

rozvrtati

dok. (1. j. -ám) (co) 1. na mnoha místech navrtat n. zcela provrtat, vrtáním proděravit: rámy rozvrt…

rozvrtávati

ned. k rozvrtati: housenka rozvrtává jablko; – ob. r. zem; – ob. expr. nerozvrtávej ty hodiny

rozvrtěti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. způsobit, že se něco vrtí, uvést do vrtění: r. hlavu (Rais) 2. řidč. rozkve…

sedmičtvrteční

příd. hud. obsahující sedm čtvrtí; sedmidobý: s. takt

svrtět

(*svrtit Baar) dok. obl. (co; ~) vrcením vyrobit, zpracovat (máslo), stlouci 3: máslo ještě nesvrcen…

šestičtvrteční

, šestičtvrťový příd. hud. obsahující šest čtvrtí: š. takt

*škovrtati

ned. (o ptácích) štěbetat, švitořit, prozpěvovat: kosova píseň sypaná v neúnavném škovrtání (Malíř.)

tříčtvrteční

, řidč. poněk. zast. tříčtvrtní příd. mající tři čtvrtiny normální velikosti: t. rukávy, pláště; t. …

tříčtvrtinový

příd. zahrnující tři čtvrtiny něčeho: t-á většina

třívrtulový

příd.: loď. t-á loď

třičtvrtě-

, třičtvrti- první část složených slov spojující část druhou s číselným významem výrazu tři čtvrtě, …

turbovrtulový

příd. let. t-é letadlo jehož vrtule je poháněna spalovací turbínou

uvrtat

dok. (1. j. -ám) ob. a hovor. expr. 1. (koho, 4. p., do čeho, nač, k čemu) přimět, přimluvit, přemlu…

uvrtět

dok. (3. mn. -í) (co) 1. (též *uvrtit Hol.) obl. vrtěním vyrobit, zpracovat (máslo), stlouci 3: u. m…

vevrtati se

dok. (1. j. -ám) řidč. (kam) vrtáním se dostat; zavrtat se: v. se do země (Ner.)

vevrtávati se

ned. řidč. k vevrtati se: (kořínek) se vevrtává do země jako červ (V. Mrš.)

*vrt

citosl. označuje vrtivý, neklidný pohyb: v. sem, v. tam (Čel.)

vrt

I, -u m. (6. j. -u) 1. horn., stav. vrtání do země; otvor vzniklý vrtáním: v. šikmý, svislý, hlubinn…

vrtací

příd. tech. sloužící k obrábění vrtáním (ve význ. 1, 2): v. stroj, hlava, přípravek; stav., horn. sl…

vrtácký

příd. hanl. k vrták, -a; nešikovný: vrták v-á (K. Čap.) neobratný; – poněk. řidč. v-é mlčení (Vanč.)…

vrtáctví

, -í s. hanl. neobratnost, nešikovnost: byl směsí v. a mazanosti (Řez.); – provést v. (Vach.)

vrtač

, -e m. dělník zaměstnaný vrtáním; vrtař: v. v lomech, tunelech; důlní v.

vrtáček

, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) 1. zdrob. k vrták, -u 1: vrtat otvor v-em; zavrtat do zátky v. výv…

*vrtačina

, -y ž. hanl. vrtáctví, nešikovnost 2, zmatenost, zbrklost (Kop.)

vrtačit

ned. (3. mn. -í) hanl. počínat si vrtácky, být vrtákem, nešikou: trpět něčí vrtačení; hloupnete nebo…

vrtačka

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. tech. obráběcí stroj k vrtání děr do kovu, dřeva ap.: radiální v.; svislá, …

vrtačkový

příd. k vrtačka: tech. v-á sklíčidla k upínání nástrojů (vrtáků, výstružníků ap.) na vrtačkách

vrtačský

příd. k vrtač: v-é práce

vrták

, -u m. (6. mn. -cích) 1. nástroj k vrtání: vyvrtat v-em díru do dřeva, do kovu; v. na vytahování zá…

vrtákový

příd. k vrták, -u 2: v. krok

vrtal

, -a m. (1. mn. -ové) řidč. expr. rýpal

vrtalství

, -í s. řidč. expr. rýpalství (Til.)

vrtání

, -í s. tech. vnitřní průměr vyvrtané válcové dutiny, otvoru: v. válce, šoupátka; v. též vrtati

vrtaný

příd. 1. vytvořený vrtáním: v-é díry; tech., vod. v-á studna 2. mající otvor vytvořený vrtáním: v-á …

vrtař

, -e m. vrtač: frézaři a v-i; v. hlubinného vrtu

vrtařský

příd. k vrtař; vrtačský: v-á práce

vrtařství

, -í s. zaměstnání, činnost vrtaře: obor v.

vrtatelnost

, -i ž. odb. vlastnost materiálu, kt. může být vrtán: tabulka v-i hornin

vrtati

ned. (1. j. -ám) 1. (~; co) dělat otvor v něčem, zprav. otáčením špičatým nástrojem (vrtákem ap.): v…

vrtavec

, -vce m. drobný kulovitý brouk z příbuzenstva červotoče škodící v zásobách; zool. rod Ptinus: v. zh…

vrtavý

příd. řidč. k vrtati 1. takový, kt. vrtá: v. červ; zool. skulař v. 2. expr. bystrý 2; pátravý, ostrý…

vrtba

, -y ž. (2. mn. -teb) horn. řidč. vrtání: hlubinná v.; plán vrtby

vrtěná

, -é ž. jihomoravský točivý lid. tanec

vrtěný

příd. 1. nář. mletý na domácím mlýnku: pecen z dobře v-é mouky (Horečka) 2. obl. mor. v. tanec vrtěn…

vrtěti

(zast. a nář. vrtiti Tyl, Herb. aj.) ned. (3. mn. -í, podst. -tění, -cení) 1. (čím) krouživě n. sem …

vrtidlo

, -a s. (2. mn. -del) 1. nástroj na vrtění: neběhej pořád jako v. (Rais) 2. expr. člověk neposedný, …

vrtichvost

, -a m. hanl. patolízal, pochlebník: typy opatrnických v-ů (R. právo); -chvostovský, -chvostský příd…

*vrtichvostit

ned. (3. mn. -í) hanl. pochlebovat, podlézat: vrtichvostění před cizinou (Z. Nej.)

vrtiti

v. vrtěti

vrtivý

příd. k vrtěti 1, vrtěti se 1, 4: v-é otáčení káči; v-á chůze (Poláč.) kroutivá; žena s v-mi boky (Č…

vrtkati se

(zast. a nář. vrtkati Pal., Kubín) ned. poněk. zast. (~; v čem) stávat se nestálým, nejistým; kolísa…

*vrtkavec

, -vce m. vrtkavý člověk: malověrní v-i (Gottw.)

vrtkavý

(†vrtký Pal., Tyl aj.) příd. k vrtkati se 1. nestálý, kolísavý 2, proměnlivý 1: v-á žena; v-á móda; …

vrtmistr

, -a m. kdo odborně řídí vrtací práce

vrtní

v. vrtný

vrtnouti se

dok. (min. -tl, -tnul (ob.), -tla, podst. -tnutí) *1. k vrtěti se 1, 4: ve tmě vidím vrtnutí jeho (p…

vrtnouti

II dok. (min. -tl, -tnul (ob.), -tla, trp. -tnut) expr. (do čeho) rýpnout, píchnout 1: do jídla jen …

vrtnutí

, -í s. řidč. hnutí 1, pohyb 2: pozorovat sebemenší v. ve vsi (A. Mrš.); v. též vrtnouti se

vrtný

, řidč. vrtní příd. k vrt: v-é, v-í práce; horn., geol. v-é zařízení; v. stroj; v-á četa, osádka; v-…

vrtohlavec

, -vce m. řidč. expr. vrtohlavý člověk; potřeštěnec, pomatenec, tvrdohlavec: umíněný v.

vrtohlavěti

ned. (3. mn. -ějí) řidč. 1. trpět vrtohlavostí (ve význ. 1): (skopec) vrtohlaví (Ner.) 2. expr. stáv…

vrtohlavost

, -i ž. 1. zvěr. choroba ovcí způsobená boubelem jednoho druhu tasemnice, projevující se malátností …

vrtohlavý

příd. 1. stižený vrtohlavostí (ve význ. 1): v-á ovce; být jako v.; chodit (bloudit) jako v., jako v-…

vrtoch

, -u m. (6. mn. -ších) (†vrtocha, -y ž., Klicp.) (zprav. mn.) 1. chvilkový nápad, projev okamžité ná…

vrtošivý

(*vrtošný Hol., *vrtošní Klost.) příd. mající vrtochy (ve význ. 1), vrtochům podléhající; rozmarný 2…

vrtulárna

, -y ž. (2. mn. -ren) dílna na výrobu n. na opravy vrtulí

vrtule

, -e ž. 1. odb. vnější část hnacího ústrojí složená z otáčejících se šroubovitě prohnutých listů n. …

vrtulník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) let. letadlo motoricky poháněné rotorem, způsobilé svisle startovat…

vrtulníkový

příd. k vrtulník: let. v-á doprava

vrtulovitý

příd. řidč. připomínající vrtuli: v-é lopatky míchačky betonu; v. pohyb (Olb.) šroubovitý; → přísl.

vrtulový

příd. k vrtule: let. v. motor; v-á turbína pohánějící tažnou vrtuli letounu; loď. v-á loď; tech. v-á…

vývrt

, -u m. (6. j. -u) tech., voj. vyvrtaný otvor; (při trhacích pracích) vyvrtaná dutina pro nálož: v. …

vyvrtati

dok. (1. j. -ám) (co) 1. vrtáním vyhloubit do něčeho otvor: v. zub; v. dřevo 2. vrtáním vytvořit: v.…

vyvrtávací

příd. sloužící k vyvrtávání: tech. v. nástroj, tyč, nůž, v. stroj vyvrtávačka

vyvrtávač

, -e m. (živ.) dělník, kt. provádí vyvrtávání: nejlepší v. závodu; — *vyvrtávač, -e m. (neživ.) vrtá…

vyvrtávačka

, -y ž. (2. mn. -ček) tech. vyvrtávací stroj: vodorovná, svislá v.

vyvrtávati

ned. k vyvrtati 1, 2: v. dřevo; – v. díry v prkně vrtat; tech. vyvrtávání obrábění děr (předvrtaných…

*vývrtek

, -tku m. (6. mn. -tcích) vývrt (Merh.)

vyvrtěti

(†vyvrtiti Tyl) dok. (3. mn. -í) 1. (co) vrtěním, kroucením dostat odněkud ven; vykroutit, vymknout …

vývrtka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. náčiní, zprav. se šroubovitým koncem, na vytahování zátek: patentní v.; nůž…

vyvrtknouti

v. vyvrtnouti

vývrtkovitý

příd. řidč. připomínající něčím vývrtku; šroubovitý: v. pohyb; → přísl. vývrtkovitě: v. kroucené roh…

vyvrtnouti

(min. -tl, -tnul, -tla, trp. -tnut) (ob. vyvrknout, zř. zast. vyvrtknouti Kosm.) dok. (komu co) vych…

vyvrtnutý

, vyvrtlý (ob. vyvrknutý, vyvrklý) příd. poněk. zast. takový, kt. se vyvrtl: v. kotník; vyvrklá noha…

závrt

, -u m. (6. j. -u) 1. geol., horn. počáteční úkon při vrtání 2. geol. trychtýřovitá prohlubenina v k…

zavrtati

dok. (1. j. -ám) 1. (co kam) vrtáním vpravit, upevnit: z. šroub do dřeva; přen. expr. ve spoj. z. oč…

zavrtávací

příd. určený, sloužící k zavrtávání, k vrtání: z. nářadí, nástroj

zavrtávati

ned. k zavrtati: z. šrouby, čepy; přen. expr. z. oči do podlahy upírat; – kos zavrtává zobák do tráv…

zavrtěti

(zast. a nář. zavrtiti Jir., Staš.) dok. (3. mn. -í, podst. -tění, zast. a nář. -cení) krátce, chvíl…

*zavrtnouti

dok. (min. -tl, -tnul (ob.), -tla, podst. -tnutí) (čím) zavrtět: z. záporně hlavou (Ner.); — *zavrtn…

závrtný

příd. určený k zavrtávání: tech. z. šroub mající závit na obou koncích

*zavrtošit si

dok. (3. mn. -í) podlehnout na něj. dobu vrtochům (v. za- II) (Maj.)

závrtový

příd. k závrt 1: geol., horn. z-á rychlost

zeměvrtný

příd. sloužící, vztahující se k zemnímu vrtání: z. stroj; z-á souprava; z. průzkum, průmysl, závod

zvrtačelý

, zvrtačilý příd. hanl. takový, kt. zvrtačil; zmatený: je z toho celý z.

zvrtačit

dok. (3. mn. -í) hanl. 1. též z. se k vrtačit: pomátla se na rozumu, zvrtačila; není divu, že (se) z…

zvrtačovat

ned. řidč. hanl. k zvrtačit 1, 2: láskou zvrtačoval vrtačil; – kýč lidi zvrtačuje (Lid. nov.) ohlupu…

zvrtat

dok. (1. j. -ám) hanl. (co) 1. zkazit 1, pokazit 2: tys to pěkně zvrtal; z. práci *2. z. ruku zvrtno…

zvrtat

I ned. nář. (čím) k zvrtnout 5: z. valaškou (Něm.) točit; — zvrtati se, zvrtávati se ned. k zvrtnout…

zvrtkati

dok. řidč. poněk. zast. (koho, co) učinit vratkým, nejistým; zviklat: byl ve svých úmyslech zvrtkán

zvrtnouti

dok. (min. -tl, -tnul, -tla, trp. -tnut) 1. (komu co) vyvrátit (v kloubu) z pův. polohy (nohu ap.); …

*zvrtohlavělý

příd. expr. takový, kt. zvrtohlavěl (ve význ. 1): z-í (muži) (Šal.)

zvrtohlavěti

dok. (3. mn. -ějí) 1. stát se vrtohlavým: ovce zvrtohlavěla; – expr. celý zvrtohlavěl z těch starost…

zvrtohlaviti

dok. (3. mn. -í) 1. řidč. (koho, co) učinit vrtohlavým: z. koně (Jah.) *2. méně vhodně zvrtohlavět 1…

zvrtošiti

dok. (3. mn. -í) řidč. stát se vrtošivým: shledal, že Marie zase zvrtošila (Neff)