wolfram, -u m. (6. j. -u) (z něm.) chem. těžký kovový prvek používaný v elektrotechnice a jako přísada do slitin ap., zn. W; wolframový příd.: odb. w-á ruda, ocel, w-é sklo obsahující wolfram; w. drát; w-á elektroda; chem. označující sloučeniny šestimocného wolframu: kyselina w-á