*bezvonný

příd. nevydávající vůni: b. květ; → podst. *-vonnost, -i ž.

dozvoniti

ned. (3. mn. -í) (~; co) přestat zvonit; dokončit zvonění: zvony dozvonily; klekání dozvonilo; dozvo…

nazvonit

dok. (3. mn. -í) expr. (toho) namluvit, napovídat: ty toho nazvoníš, až se mi hlava točí; — nazvonit…

odzvoniti

dok. (3. mn. -í, rozk. -zvoň) 1. (~; co) vykonat zvonění něčeho, vykonat něco zvoněním, zvl. dát zna…

†pozvoniti

dok. (3. mn. -í) (co: ~) něj. dobu n. troch u zvonit: mnich pozvonil klekání (Wint.) — ned. pozvánět…

prozvoniti

dok. (3. mn. -í) 1. expr. (co) rozhlásit, vyzvonit: (o Trčkovi) věřili, že všecko prozvoní (Wint.) 2…

rozezvoniti

, řidč. rozzvoniti dok. (3. mn. -í) (co) uvést do zvonění: cikánka rozzvonila rolničky na bubínku (S…

rozvonělý

, rozvoněný příd. silně vonící, jsoucí v plné vůni: r-é lípy; r. po šalvěji; v. též rozvoněti se, r.

rozvoněti se

dok. (3. mn. -ějí, -í) začít vonět: louky se rozvoněly; celým bytem se rozvoněla káva; — rozvoněti d…

†sezvoniti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) zvoněním svolat: sezvoňme k šturmu! (Jir.); s. obec do kostela (Pal.); —…

stříbrozvonek

, -nku m. (6. mn. -ncích) zast. bás. zvonek znějící jako stříbro: s-ů znění (Tyl)

uzvonit se

dok. (3. mn. -í) (stálým) zvoněním se unavit, vyčerpat, zničit (v. u- II): mohl se u., ale nikdo neo…

vyzvoniti

dok. (3. mn. -í) 1. až do konce odeznít, odzvonit; dozvonit: nechal budík úplně v. 2. řidč. (koho, c…

*vzvoniti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) zvoněním uvést, dostat někam: vždyť mne (umíráčku) ze dne vzvoníš v n…

zazvoniti

dok. (3. mn. -í) krátce, chvíli zvonit; začít zvonit: zazvonil kostelní zvonek zazněl; telefonní zvo…

zvon

, -u m. (6. j. -u) 1. kovový (zprav. bronzový) nástroj ve tvaru obráceného kalicha, rozezvučovaný př…

zvonárna

, -y ž. (2. mn. -ren) dílna, kde se vyrábějí zvony

zvonař

, -e m. 1. kdo vyrábí zvony 2. řidč. zvoník (Suš.)

zvonařský

příd. k zvonař 1: z-á dílna; z. mistr

zvonařství

, -í s. řemeslo, dř. též živnost zvonaře

zvoncovitý

příd. připomínající zvonec: z. tvar; z. pohár; z. květ

zvoncový

příd. řidč. k zvonec 1, 3: z. zvuk (Třeb.); – z-á sukně (Rais) do podoby zvonce; archeol. z. pohár; …

zvondati

v. zondati

zvonec

, -nce m. 1. kniž. zdrob. k zvon; malý zvon; zvonek 1: z. zvoničky; zazvonili na z. a pohádky je kon…

zvoneček

, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) 1. zdrob. k zvonek 1, k zvonec 1, 3: zacinkat z-em; zadrnčel elekt…

zvonečník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) štíhlá bylina s žlutavými, modrými n. temně nachovými kvítky; bot.

zvonek

, -nku m. (6. mn. -ncích) 1. zdrob. k zvon 1; malý zvon: zazvonit na z.; loretánské zvonky; z. jízdn…

zvoněnka

, -y ž. (2. mn. -nek) bylina se zvonkovitými květy pěstovaná v zahradách; bot. rod Legousia: z. zvrh…

zvonice

, -e ž. 1. věž se zvony: dřevěná z.; stará gotická z. 2. řidč. k zvoník: z. na návsi zvonila (hranu)…

zvonicí

příd. určený, sloužící k zvonění: z. přístroj, zařízení

zvonický

příd. k zvoník: z-á služba

zvonictví

, -í s. řidč. zaměstnání, činnost zvoníka: zastávat z.

*zvonič

, -e m. kdo zvoní (Lid. nov.)

zvoniční

příd. řidč. k zvonice: z. věž

zvonidlo

, -a s. (2. mn. -del) řidč. poněk. zast. zařízení na zvonění: držátko železného z-a (Baar); z. hedvá…

zvoník

, -a m. (6. mn. -cích) (zvonice v. t.) kdo má na starosti zvonění na zvony: kostelní z.; z. odzvonil…

*zvonitba

, -y ž. (2. mn. -teb) zvonění (ve význ. 2, 1), vyzvánění (Rais)

zvoniti

ned. (3. mn. -í) 1. (o zvonu, zvonku) vydávat zvuky, znít 1: zvony zvoní; zvoní rolničky; zvoní tele…

zvonítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) zařízení na zvonění: rukověť z-a; stisknout z. tlačítko

zvonivý

příd. k zvoniti (zprav. ve význ. 1, 4): z-é údery na zvon; – z-é verše, z. smích, hlas zvučný; → pří…

zvonkohra

, -y ž. (2. mn. -her) 1. zvuky zvonků zladěných v melodii: z. starodávných hodin 2. řidč. zvonková h…

zvonkovitý

příd. připomínající něj. vlastností zvonek: z. smích, hlas; z. tvar; z-é květy hořce; z-é kvítky kon…

zvonkový

příd. k zvonek 1. vztahující se ke zvonku: z-á šňůra; z-é péro; hud. z-á hra nástroj tvořený soustav…

zvonohlík

, -a m. (6. mn. -cích) kuželozobý pták z příbuzenstva kanára; zool. rod Serinus: z. zahradní

zvonovec

, -vce m. šedozelená bylina s hroznem bledě modrých zvonkovitých kvítků; bot. rod Adenophora

zvonovina

, -y ž. slitina mědi a cínu užívaná při výrobě zvonů: pěkný altový hlas z-y (A. Mrš.); tělo jako ze …

zvonovitý

příd. připomínající něj. vlastností zvon; zvonový 2: z. tvar vrchu; z. hlas zvučný; z-é sukně; → pří…

zvonovnice

, -e ž. archit. článek zvonovitého tvaru

zvonový

příd. k zvon 1. týkající se zvonu: z. úder; z-é srdce srdce zvonu; stav. z-á stolice nesoucí zvon 2.…