údolí (†oudolí), -í s., řidč. kniž. údol, -u m. (6. j. -u) 1. úzký protáhlý pruh země mezi vyvýšeninami: ú. mezi vrchy; potok tekoucí ú-ím dolinou, úvalem; sjíždět na lyžích z vršků do ú.; vltavský údol (Bass); geol. ledovcové, podélné, tektonické ú. 2. kniž. místo 1, kraj 3, svět ap.: celá zem je mrtvých oudolí (Ner.); ust. spoj. slzavé ú., o. náb. zast. tento svět plný bolesti a utrpení; řidč. přen. expr. (Pujm. aj.) plačtivý člověk; expr. zdrob. údolíčko, -a s. (6. mn. -ách)