úkol, -u m. (6. j. -u, řidč. -e) 1. co je určeno k vykonání; stanovená, vymezená činnost, práce, její rozsah, množství: vytyčit, uložit, vykonat, splnit ú., ú-y; vzít na sebe, přijmout, dostat obtížný ú. povinnost; mít, dostat za ú.; stát před ú-em; připadl mu ú., aby... úloha; hlavní, vedlejší ú.; dílčí, komplexní ú.; pracovní, budovatelské ú-y; výrobní ú-y závodu; ú-y pětiletého plánu; pracovat na vědeckých ú-ech; politické ú-y; ú-y odborové organizace; stranický ú. funkce n. něj. práce vůbec uložená organizací členu strany; ve spoj. jako sloučenina má n. plní ú. katalyzátoru je katalyzátorem, působí jako katalyzátor; ekon. úkolová mzda: pracovat v ú-u; horn. plošný ú.; voj. bojový ú.; palebný ú. 2. činnost n. působnost zaměřená k něj. cíli, účelu vůbec; úloha 2, poslání 1, cíl 2: dějinný ú. proletariátu; úkoly a cíle tělesné výchovy; zákonodárný ú. Národního shromáždění; jaz. vybavovací, zaznamenávací ú. pravopisu funkce 3. práce (obyč. ukládaná ve škole ap.) určená k upevnění znalostí ap.; úloha 3: ú. z češtiny; slohový ú.; početní ú.; písemné domácí ú-y †4. (divadelní) úloha 4, role II 1: pustila se do studování ú-u (Podl.); zdrob. k 1 úkolek, -lku (6. mn. -lcích) m. řidč. (Kos.), expr. úkoleček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.