úsek, -u m. (6. mn. -cích) omezená, zprav. nevelká část něj. celku: ú. cesty; poledne je malý ú. dne; ú. životní dráhy; významnější ú. básníkovy tvorby; hlavní hospodářský ú. oddíl, sektor; výrobní, pracovní ú.; ú. (v odborovém hnutí) zaměstnanci urč. dílny, oddělení podniku ap. jako nejnižší organizační skupina; slang. schůze zaměstnanců urč. úseku; stav., dopr. délkově omezená část komunikace (železnice, silnice ap.) přibližně stejného charakteru: přímý, obestavěný, průjezdný ú.; lesní ú.; elektr. část vedení; voj. vymezený prostor bojové činnosti: ú. průlomu; ú. násilného přechodu (vodní překážky); ú. přepravy; jaz. větný ú. část věty tvořící intonační celek a zakončená předělem, kólon