úsměv, -u m. (6. j. -u) mírné stažení obličejových svalů jako charakteristický projev radosti, veselí, přízně ap.: jemný ú. na tváři usmání; lehký, blažený ú.; trpký, pohrdavý ú.; ú. souhlasu; kolem rtů pohrával vlídný ú. (Šim.); přen. bás. ú. jasného letního dne (Zey.) radostná nálada; zdrob. úsměvek v. t.