ústřední příd. 1. (též *ústředný Pujm. aj.) vztahující se k ústředí (ve význ. 1), z ústředí, z centra vycházející; na jednom místě, v ústředí soustředěný; centrální 2: ú. ředitel; ú. orgány; ú. úřady ministerstva ap.: ú. správa, řízení; ú. vláda (federativního státu); ú. moc; ú. výbor (organizace); ú. výbor (zkr. ÚV) KSČ; v názvech institucí, např. Ú. rada odborů (zkr. ÚRO) nejvyšší orgán ROH; Ú. správa spojů; Ú. svaz výrobních družstev; Ú. dům (Čs. lidové) armády (zkr. ÚDA); (dř.) Ú. matice školská; – ú. archív; ú. sklady; ú. knihovna; Ú. tělovýchovná knihovna; tech. ú. mazání obstarávané z jednoho místa, centrální; ú. maznice; ú. vytápění, (neodb.) topení rozvádějící teplo do více místností n. budov z jedné kotelny, teplárny ap.; žel. ú. nádraží hlavní; anat. ú. nervová soustava mozek a mícha 2. řidč. položený, umístěný ve středu, uprostřed něčeho; střední 1, centrální 1: ú. salón (R. Svob.) v centru; ú. cesta (hřbitova) (Kop.); hist. ú. mocnosti centrální 3. jsoucí ve středu zájmu, pozornosti; hlavní 1: ú. postava románu; ú. osobnost politického, kulturního života; ú. problém, zájem; ú. motiv skladby; přísl. k 1 ústředně: ú. řízená doprava; ú. ovládané nervstvo; podst. k 1 *ústřednost, -i ž.: nedostatek vyšší autority, ú-i (Pal.) ústřední, centrální moci