úvod, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. řeč, jednání ap., kterými se něco zahajuje; vůbec to, čím se zahajuje, začíná: několik slov ú-em; po krátkém ú-u se přešlo k jednání; začít, zeptat se bez ú-u; – přípitek jako ú. k hostině; čestný výkop byl ú-em významného utkání; zast. znamení ú-u (Havl.) uvozovací znaménko 2. počáteční, zprav. samostatná část spisu n. písemného projevu vůbec; odborný spis seznamující se základy urč. oboru, disciplíny: opatřit knihu ú-em; v ú-u vykládá autor o pramenech, jichž užil; ú. pojednání; ú., stať a závěr; – ú. do moderní logiky; Ú. do dějin jazyka českého spis Oldřicha Hujera 3. řidč. zast. uvedení (ve význ. 2) někoho někam: kam chce kdo, vchází bez ú-u (Krásn.) 4. círk. obřad požehnání udělovaného matce při prvním příchodu do kostela po porodu