čí zájm. přivlastňovací (j. 2. čího, čí, 3. čímu, čí,..., mn. 2. čích, 3. čím,... podle příd. jm. jarní) 1. tázací (v otázkách přímých i nepřímých) ptáme se jím, kdo je vlastníkem n. původcem toho, co vyjadřuje příslušné jméno, k němuž zájm. čí patří, komu to náleží: čí to máš kabát?; čí je to práce?; čí je to nápad?; čím autem pojedeme?; nevím, do čích rukou to přijde; soud rozhodne, na čí straně je právo; čí vinou kletbu nesu (Mácha); čí jsi, chlapečku, jak se jmenuješ?; nevěděl, čí je, přen. ob. byl docela zmaten, bezradný 2. vztažné připojuje závislou větu vztažnou vyjadřující přivlastňování něčeho členu věty řídící naznačenému zájmenem ten: adresujte odpověď tomu, čí podpis je na prvním místě; čí chleba jíš, toho píseň zpívej (pořek.) kdo tě platí, tomu služ; zastávej stejné mínění