říditi ned. (3. mn. -í, rozk. řiď, trp. -zen) 1. (koho, co) určovat směr pohybu něčeho: ř. auto, vůz, loď; ř. koně; kniž. a řidč. ř. (své) kroky někam jít; řídil je (dělo) na dvéře (Ner.) namiřoval, zaměřoval; přen. ř. slova na někoho (John) obracet se slovy; úř. slang. ř. nabídky na něčí adresu zasílat 2. (co) určovat chod, činnost, průběh něčeho; mít pod svým vedením: ovládat 5, 3, spravovat: ř. stroj; válcovna řízená dispečerem z jednoho místa; doprava řízená světly; ř. schůzi; ř. orchestr, koncert dirigovat; ř. sportovní utkání soudcovat; – ř. výrobu; převzít řízení státu; zvýšit úroveň řízení činnosti řídících orgánů; ř. domácnost vést 3. (co podle čeho, čím) přizpůsobovat (čemu); usměrňovat (podle čeho): ř. činnost podle podmínek a okolností; – řídí své jednání přísnými zásadami 4. (co) uvádět do náležitého stavu, do pořádku: ř. hodiny nařizovat I; řidč. ř. nářadí k nové práci upravovat 5. poněk. zast. ob. (co komu; ~) pořizovat, obstarávat: dceři řídila dvoje (šaty) (Rais); ř. si prádlo do výbavy (Preis.); zř. a což bych v hospodě řídil? (Něm.) dělal, hledal; říditi se ned. (čím, podle čeho) chovat se podle něčeho; přidržovat se (čeho), přizpůsobovat se (čemu): ř. se zásadami, předpisy, zákonem; ř. se příkladem, radou, podle příkladu, podle rady; ř. se podle mapy; řídil se vždy heslem rovnosti ○ předp. do-, na-, nad-, po- (rozpo-), pod-, při-, se-, u-, vy-, z-, z- se, za-; nás. řídívati, řídívati se (o) bez předp.