šlechta (v pol. prostředí šlachta Bezr.), -y ž. (z něm.) 1. vládnoucí třída feudálního řádu; aristokracie: česká š.; nižší i vyšší š.; drobná š. bez pozemků (Jir.); protiklad mezi feudální šlechtou a měšťáctvem (Engels); přen. expr. agrární š. zbytkařů (Zápot.); číšnická š. (Včel.) *2. šlechtictví: císař uděluje šlechtu (Havl.); přen. z jeho (oslího) masa děláme salám, z jeho kůže šlechtu (Ner.) pergamen na privilegia