žíznivý příd. (v přísudku a doplňku též jm. tvary žízniv, -a, -o,...) k žízniti 1. (zast. a obl. žížnivý Šaf., Štěp.) pociťující nutnost pít: ž-é děti; ž. kůň; ž-í výletníci; ž-é rty, hrdlo vyprahlé; být hladov a ž-v 2. kniž. trpící suchem; vyprahlý, vyschlý: ž-á půda (Ner.); ž. prach (Jir.); bude-li jaro mokré nebo ž-é (Baar) bez dešťů; Velký pátek deštivý dělá rok ž. (pořek.) suchý 3. kniž. (po čem, řidč. kom; řidč. zast. čeho; ~) silně po něčem, řidč. někom toužící; dychtivý, lačný 2: ž. po polibcích; ž. po krvi; ž-á touha po umění (Č. Jeř.); jsem ž-v po vás (Šmil.); jsou jeho krve ž-i (Jir.); ž-á duše (Vrchl.); ž. všemi smysly (K. Čap.); oči ž-é nedočkavostí (Drda) 4. (zast. a obl. žížnivý Pal., Baar, Kubín) řidč. zast. žhavý 1, rozžhavený, rozpálený: ž-é uhlí (Jir.); žížnivé železo (Podl.); ž-é oharky (Horst); zpodst. k 1 žíznivý (zast. a obl. žížnivý Třeb.), -ého m. řidč. žíznivý člověk: dát ž-m pít (Ner.); bibl. hladové nasycovati, ž-é napájeti; přísl. k 1, 3, 4 žíznivě (zast. a obl. žížnivě Jg.): pít dlouze a ž.; – kniž. naslouchat lačně, ž. (Vach.); – řidč. zast. (ústa byla) ž. rudá (Maj.) žhavě; podst. k 1, 3 žíznivost, -i ž.: trpět stálou ž-í; – kniž. (být) s dětskou ž-í zvědav (Drda) dychtivostí