že (†žeť, †žetě Ner.) sp. a částice I. sp. podřadicí 1. připojuje vedl. větu doplňující obsahově větu řídící (zprav. jako její podmět, předmět, přívlastek, doplněk aj.): zdálo se, že bude pršet; uznal, že se mýlil; seznal, žeť ducha bystrého (Herrm.); nedbal na to, že narazí na obtíže; přišla zpráva, že byl uzavřen mír; nepamatoval se, že by se o tom bylo mluvilo; nebál se, že zmešká, že by zmeškal; bylo jasné, že je zle; byl přesvědčen, že má pravdu; neřekl jsem mu mnoho, jen že (než že) se hněvám; taková ironie, že to byl právě on; jsou lidé, že se jim to líbí; byla naděje, že se uzdraví; viděl ji, že pláče 2. připojuje, zprav. ve spoj. s tak, tím ap. ve větě řídící, vedl. větu vyjadřující způsob n. prostředek: stroj se uvede do chodu tak, že se otočí pákou; vyřešil situaci tím, že se omluvil 3. připojuje vedl. větu vyjadřující přirovnání: dělal, tvářil se, (jako) že spí; bylo mu, že ho někdo honí 4. připojuje, zprav. ve spoj. s tak, tolik, takový ap. ve větě řídící, vedl. větu vyjadřující účinek n. následek vyplývající z obsahu věty řídící: byl (tak) unaven, že ani nemluvil; byl takový hluk, že neslyšel vlastní řeč; křičeli, že by člověk ohluchl takže; byl (takový) mráz, že by psa nevyhnal; je vychytralý, že na něj nikdo nevyzraje; argumentoval, že by člověk z kůže vyletěl; dostal (tolik) dárků, že je ani nepobral; stál tak blízko, že ho bylo dobře vidět 5. připojuje vedl. větu vyjadřující důvod věty řídící; protože, poněvadž: přivádíme Anduličku, že je z nás všech nejkrásnější (Ner.); že slyšel Brabínkovy kroky, zmlkl (Rais); nezúčastnil se proto schůze, že nebyl zdráv; nezlob se, že jsem zapomněl; děkuji ti, žes přišel; lituji, že to tak dopadlo; jsi hodný, žes na to pamatoval; byl šťasten, že je zas doma; rozplakala se, snad že se jí zastesklo 6. hovor. připojuje vedl. větu obsahující důvod k otázce n. k tvrzení vyjádřenému větou řídící: kdes byl, že tě nebylo vidět?; co je ti, že jsi tak smutný?; asi se mu něco stalo, že nejde; ob. v omluvě: jak jste stár, že se tak ptám?; je to surovec, že to tak mám říci 7. řidč. připojuje větu účelovou: do sítě já se vrhnul, že najdu zrnko tam (Vrchl.) abych našel 8. uvádí větu závislou na příslovečném výraze, obyč. s oslabenou větnou platností (větu zprav. neoddělujeme čárkou): jistě že už to víš; hlavně že jsme zdrávi; možná že budeš čekat; div že se nezabil; málem že se nerozzlobil; škoda že se pokazilo počasí; ještě že to uznáš; také že přijdu; jen tak (taktak) že se uživil II. částice 1. v doplňovací n. zjišťovací otázce navazuje na něčí sdělení, někdy s výrazem podivu, pochybnosti n. odmítání: kam až že jsi došel?; já že bych to nedokázal?; že ne?; kolik že vás bylo?; to že je víno?; že to mám platit? 2. hovor. uvádí polopřímou řeč; prý: mám přijít do kavárny, tam že na mne čekají; loučil se, že už musí odejít; ve vzkazech: že ho pozdravuji; že ho prosím k telefonu 3. hovor. vyjadřuje vybídnutí k souhlasu s proneseným míněním n. otázku po něm; viď, viďte: je horko, že pravda; je to drahé, že; už je ti lépe, viď že; stihnem to ještě, že ano; jsi přece chlapík, že ne?; že jsem vám dobře radil 4. uvádí tázací větu, kt. vyjadřuje s pochybností něj. názor, nápad: že by to přinesl?; že by to byl podvod?; že bys šel se mnou? 5. zdůrazňuje obsah věty: oznámil jí, jakou že si vyvolil nevěstu; však že vám zajde k chůzi chuť! (Hál.); žeť se starému Stoklasovi divím (Rais) 6. hovor. dává větě citové zabarvení (při vyjádření pochvaly, libosti ap., řidč. při vyjádření nelibosti): že ti to jde; že je dnes ale hezky; že to byla dřina!; to se mu jestě nestalo, a že něco pamatuje; iron. že mám zde toho pohodlí! (Herrm.); že ti tak mohu věřit! 7. hovor. dává větě význam podivu: že to všecko přežil; žes to dokázal!; že se ti chce; že o tom mluvíš; iron. že konečně jdeš! 8. hovor. (se záporem) dává větě význam politování, výčitky ap.: že jsem to nevěděl!; že nejsem mladší!; že sis nedal pozor! 9. hovor. zdůrazňuje obsah věty vůči očekávanému n. možnému odchylnému mínění, zejm. dává větě význam výhrůžky, varování, výstrahy ap.: že tam budu první; že to uhodnu; že tě praštím!; že ti to vezmu!; že spadneš! 10. ob. vyjadřuje ve spojení s kladným slovesem zesílení záporu vyjádřeného větou řídící: že jim ho tam nechám, to nenechám! (Rais)