žebro, -a s. (†žebra, -y ž., Klicp., Tyl) (2. mn. -ber) 1. jedna z obloukovitých kostí obepínajících a zpevňujících trup obratlovců: pod pátým žebrem tluče srdce; píchání pod žebry; zlomenina žeber; lechtat dítě na žebrech, pod žebry; šťouchnout, rýpnout někoho do žeber, pod žebra; vrazit nůž mezi žebra; někomu (na někom) je možno spočítat žebra je velmi hubený; kniž. Adamovo ž. (Ner.) pramáti Eva (podle bibl. podání stvořená z žebra prvního muže Adama); anat. pravá žebra upínající se přímo k hrudní kosti; nepravá žebra upínající se k chrupavce 7. žebra; volná žebra končící ve stěně břišní 2. potrav., kuch. maso (zvl. hovězí) na žebrech a mezi žebry: vařené, pěkně prorostlé ž.; obložené ž. 3. obloukovitá vystupující část stropní klenby (vzniklá z důvodů konstrukčních, později i okrasných): klenba podepřená kamennými žebry; změť, síťoví žeber; archit. diagonální žebra gotické klenby 4. zpevňovací součást růz. konstrukcí: formanský vůz s holými žehry bez plachet; ocelová žebra mostu; tech. výztužný n. nosný prvek konstrukce n. výrobku: výztužné ž.; ž. odlitku; loď. šikmé, záďové ž.; let. žebra nosných ploch, křídel; stav. řidč. trám; horn. základkové ž. pás z kamene, jímž se vyplňuje v porubu vyrubaný prostor 5. co vůbec něčím připomíná žebro (ve význ. 1): žebra ústředního topení články radiátoru; horol. ž. skalní stěny dlouhý vypouklý útvar (od úpatí k vrcholu); tech. výstupek na výrobku k zvětšení plochy (např. pro sdílení tepla), k zdrsnění povrchu, k zpevnění stěny ap.: žebra otopného tělesa, výměníku; chladicí žebra hlavy, válce (spalovacího motoru); elektr. ž. pláště transformátoru; bot. podélný n. příčný výstupek na lodyze, listech n. plodech: listová žebra (např. u zelí); zool. podélná chitinová vzpěra na těle členovců a někt. j. živočichů; zdrob. žebírko, žebérko v. t.