židovský příd. k Žid 1, žid: ž. národ, původ; ž. typ semitský; ž. nos zahnutý; ž-á chytrost; ž. fabrikant (Zápot.); ž. krám (Rais); starý ž. hřbitov; (dř.) Ž-é Město (v Praze); Ž-é pece (na Žižkově) (Olb.); Ž. ostrov (v Praze) (Arb., dř.); ž-é číslo (Herrm.) sedm; ž-é písmo hebrejské; přečíst po ž-u (Ner.) odprava; strach ž. (bibl., Ner.) ze židů, před židy; ž-á (Davidova) hvězda šesticípá hvězda ze dvou trojúhelníků přes sebe položených, znak židovství, součást státního znaku Izraele, (za nacismu) potupné označení Židů žlutou hvězdou této podoby nošenou na obleku; ž-é náboženství mojžíšské, judaismus; – ž-é vyznání izraelské; ž-á dějeprava (Jir.) Starý zákon; ž. templ; žert. ž-á vanilka česnek; v ob. ust. spoj. drží jako ž-á víra pevně; je to tu jako v ž-é škole všichni najednou hlučně mluví, je tu hluk; kuch. ž-á pečeně hovězí s česnekem; bot. mochyně ž-á třešeň; zpodst. židovská, ž. žid 2, židovka 2 (Ner.); přísl. židovsky: mluvit ž.; ž. melancholické oči (Til.); – ž. nábožensky vychovat