živý příd. (v přísudku a doplňku též jm. tvary živ, -a, -o,...) 1. takový, kt. žije, má v sobě život; žijící (op. mrtvý 1): ž. člověk, organismus; chytit ž-é zvíře; ž-á i neživá příroda; vrátit se z cest živ a zdráv; ž-é květy rostlé (op. umělé); tvořit podle ž-ého modelu; dřevo je ještě ž-é není vyschlé, pracuje; ž. plot tvořený keři hustě vedle sebe nasázenými a zprav. sestříhanými do tvaru zdi; poněk. zast. ž-á rána (Jir.) otevřená; ž-á krev (R. Svob.) čerstvá, nesedlá; ž-é vlasy (Něm.) jednotlivé vlasy, kt. podle lid. představy působí svědění; kniž. ani píď ž-é půdy (K. Čap.) úrodné; biol. ž-á hmota protoplazma, bioplazma; ž-é buňky; ž-á tkáň; zbož. ž-á váha živého dobytčete (op. mrtvá váha); zeměd. ž. inventář hospodářská zvířata (dobytek) (op. mrtvý inventář); voj. ž-á síla vojáci: ztráty na ž-é síle; těl. ž-é břemeno, ž-á překážka cvičenec ve funkci břemene (např. při nošení) n. překážky (např. při přeskoku) 2. (o člověku, jeho projevech ap.) plný života, energie; čilý, temperamentní, bystrý 1, pohyblivý 2; (o prostředí) plný ruchu, hluku, dění; rušný, hlučný (op. mrtvý 2): ž., veselý hoch, společník; ž-é dítě čiperné; být ž-é povahy; být ž. jako rtuť; mít ž-é oči jiskrné, jasné; ž-á gestikulace; ž-é pohyby; ž. tanec, rytmus, přednes sugestivní; – ž-é ulice velkoměsta; ž-á dopravní křižovatka frekventovaná; ž-á lodní doprava 3. skutečně existující n. působící dojmem něčeho skutečného; opravdový 1, skutečný 1: ž-á skutečnost, přítomnost; mít o něčem ž-ou představu; ž. důkaz; být ž-m svědectvím o něčem; být na obraze jako ž.; obětuji pravému a ž-ému bohu (John); něco ž-ého ze života (Ner.); mít ž. sen jako skutečnost; ž. obraz představení uměleckého díla (malířského, sochařského, dramatické scény) osobami bez pohybu; ten člověk je ž-á kronika zná a rád vypravuje příběhy, jichž je pamětníkem; expr. ž-á mrtvola netečný n. tělesně zchátralý člověk; ž-á výčitka, přen. osoba připomínající někomu už pouhou přítomností jeho vinu ap.; sděl. tech. ž. přenos, ž-é vysílání přímo vysílané (bez předběžného nahrávání) 4. stále trvající n. působící; účinný 1, působivý 1; názorný, poutavý: problém stále ž.; otázka byla ž-á aktuální; ž-á tradice lidových pověstí; věčně ž. odkaz Komenského; jeho bolest je ještě ž-á neutlumená; ž-á víra neformální; mít něco v ž-é paměti ještě si to dobře pamatovat; kniž. ž. národ (Ner.) nevymřelý; zast. ž-é slovo (Jir.) zaříkadlo; – ž. příklad; ž-é vyprávění; ž-é vyučování; ž. styl; rozhlasová relace Ž-á slova; jaz. ž. jazyk kt. nepřestal být dorozumívacím prostředkem urč. etnického celku (op. mrtvý 1); ž-á přípona kt. se zřetelně vyděluje; řidč. produktivní; ž-á řeč mluvená; škol. ž-á abeceda písmena s obrázky předmětů, jejichž názvy začínají vedle označeným písmenem; elektr. ž-á část vedení vodivá, pod napětím; polygr. ž-é, neživé záhlaví; ekon. ž-á společenská práce vykonaná přímo při zhotovení výrobku (op. mrtvá práce) 5. značně intenzívní; prudký 2, čilý, mocný 5; neochabující, neotupený: ž-á zábava; ž. ruch; ž-á diskuse rušná, temperamentní; ž-é obchodní styky; ž-á diplomatická činnost; ž-á víra v pokrok silná; ž. ohlas hry u obecenstva; ž. zájem o věc svěží; mít ž-ou účast s někým; – ž. smysl pro právo, čest; dojmy neobyčejně ž-é; ž-á touha 6. poněk. kniž. jsoucí v pohybu; pohyblivý 1; (o vodě) bystře proudící (op. mrtvý 3): ž-é mračno (Jir.); ž. plamen (Z. Nej.) prudce plápolající; geol. ž. přesyp kt. mění tvar; – ž-á, dravá, křišťálová voda (R. Svob.); ž-á studánka (Zey.); – pohád. ž-á voda kt. křísí, oživuje 7. (o barvách) jasný 1, sytý 3, pestrý 2: ž-á zeleň; šátek ž-ch barev; přen. líčit ž-mi barvami výstižně, výrazně, svěže 8. nář. červený 1, rudý 1: ž-é rty (A. Mrš.); oči měla od pláče ž-é (Svět.) 9. být živ žít; (čím, z čeho; †od čeho) mít jako obživu: být dlouho živ; je ještě živ naživu; jsou spolu dobře živi dobře se snášejí; – nemocný je živ jen ovocem jí jen ovoce; stařena je živa z podpory svých dětí; zast. neměla od čeho živu býti (Mácha) prostředky k živobytí; musil jít sloužit, aby byl živ (Erb.) aby se uživil; ust. spoj. být, zůstat na živu (†na živě) (ps. též naživu, †naživě v. t.) žít, nezemřít: být na živu; udržet nemocného na živu; zast. zůstat na živě (Něm.); za živa (ps. též zaživa v. t.) ve stavu života, živý: být za živa upálen; pohřbít někoho za živa, přen. expr. odsoudit n. donutit k dlouhodobému pobytu v něj. chmurném, osamělém prostředí; co živ po celý svůj život: co živa budu, nezapomenu; ob. jak živ (ps. též jakživ v. t.), jak živo (ps. též jakživo v. t.) za (po) celý život; (ve větách záporných) nikdy: kdo to jak živ viděl? (vůbec) kdy; – jak živ na to nezapomenu; jak živo to nebývalo 10. kniž. a poněk. zast. ve spoj. přísahat při ž-ém bohu, zapřísahat ž-m bohem ap. vyjadřuje zesílení: přísahám skrze boha ž-ého (Jir.); dokládám se ž-m bohem (Šmil.); ž-m bohem zapřisahám tě (Mácha) 11. expr. u záporného vyjádření zdůrazňuje naprosté popření: za ž-ého (pro ž-ého) boha to nedělej! vůbec ne; nevzpomněl si na to za ž-ého boha, za ž. svět; při ž-ém bohu nevěděl, co mu říci (K. Čap.); nebylo tam ž-é duše nikdo tam nebyl; ž-ou mocí se nemohl upamatovat přes všechnu snahu; ž-á moc mě tam nedostane nic; zast. nevěda si ž-é rady (Jir.) vůbec žádné; ob. kolem nešla ani ž-á noha (Rais) nikdo; poněk. zast. expr. (v růz. zvoláních vyjadřujících podiv, údiv, úžas, zděšení ap.): pro ž-ého boha!; pro ž. svět!; pro ž-é milosrdenství (Tyl); pro ž-é umučení (Tyl) *12. (do čeho) dychtivý (čeho): do práce je celá ž-á (Rais); zpodst. živý, -ého m. (živá, ž.) žijící člověk: podej mi sem tu ž-ou (Erb.); není už mezi ž-mi (poněk. kniž.) je mrtev; ž-í s ž-mi, mrtví s mrtvými (pořek.); expr. semlít ž-é(ho) mrtvé(ho) každého, kdekoho; bibl. přijde soudit ž-ch i mrtvých; zpodst. živé, -ho s. jen ve spoj. říznout, tnout do ž-ho zasáhnout na citlivém místě; přísl. živě v. t.; živo v. t.