účet, účtu m. (6. j. -u, -ě) 1. listina, v níž dodavatel vyjadřuje peněžní nárok vůči odběrateli za dodané věci n. za prokázané služby a práce; faktura 1 (obch., úč.): vystavit, poslat ú.; ú. za zboží, za řemeslnické práce; ú. od krejčího; hotelový ú.; číšník předložil hostu ú.; zaplatit ú. částku určenou na faktuře; kolik dělá, činí ú.? kolik se má zaplatit; ve spoj. na (něčí) ú. na útraty, na vrub (často též přen. v růz. frazeologizovaných spoj.): pošlete mi zboží na můj ú.; objednat na svůj ú.; to jde na váš ú., přen. na vaši odpovědnost; to se týká vás; žít na cizí ú.; bavit se na cizí ú. dělat si žerty z někoho druhého; zř. žít na chudý ú. (Lang.) chudě; klademe je (chyby) na ú. hercův (Ner.) přičítáme je herci; – hovor. vyrovnat, vyřídit ú., účty s někým vyrovnat se, vypořádat se s ním (v zákl. i přen. smyslu); mít s někým nevyřízený (otevřený) ú., přen. neurovnaný spor 2. přehled o stavu a změnách hospodářských prostředků n. jejich zdrojů (např. peněžních pohledávek, výdajů a příjmů, zásob výrobků ap.): vést si účty účetnictví; revize účtů; uzavřít účty; skládat ú. n. účty (někomu) ze svého jednání ap. odpovídat se; úč. základní třídicí prvek v účetnictví; záznam o stavu a změnách předmětu účtování, konto 2: obratový ú.; převést na ú.; zapsat na ú.; peněž. běžný, vkladový, úvěrový ú.; expr. zdrob. *účtík, -u m. (Olb.)