úřední (†úřadní Jir. aj., †ouřadní Tyl aj., †ouřadný Wint.) příd. 1. vztahující se k úřadu n. k úřadování: ú. budova, místnosti v nichž se úřaduje; ú. tiskopis, formulář; ú. spis, akt; ú. záležitosti; ú. vyhláška, povolení; ú. výkon; rozhodnout z moci ú.; ú. statistika, zpráva vydaná úřadem, oficiální; ú. doba pracovní doba v úřadech; ú. hodiny vyhrazené v úřadě pro styk se stranami; ú. osoba jednající jménem svého úřadu; ú. lékař (dř.) ve veřejné službě; ú. (služební) tajemství povinnost úředníka zachovat v tajnosti to, co se dověděl při výkonu služby; (dř.) Ú. list oficiální sbírka úředních sdělení a právních norem zprav. nižšího stupně; v zlatnictví ú. značka (dř. punc) označující výrobky z drahých kovů; tech. ú. zkouška, ocejchování 2. často expr., hanl. (též ouřední) pro úředníka n. úřadování typický; neúčastný 2, rezervovaný, zdrženlivý, odměřený 3, strohý 1: ú. chování oficiální; ú. vyjadřování; ú. styl věcný, suchý 5; nasadit ú., o. tón, hlas; přísl. úředně (expr. ouředně, †úřadně Her. aj., †ouřadně Ner.): ú. oznámit; ú. někoho vyzvat, vyrozumět; ú. potvrzená zpráva; ú. stanovené ceny; ú. prohlásit za mrtvého; kouření, koupání ú. zakázáno (veřejná výstraha); – často expr., hanl. chovat se, jednat ú.; ú., ouředně se tvářit; veř. spr. ú. autorizovaný civilní technik (inženýr n. geometr) (dř.) oprávněný k samostatnému výkonu příslušného povolání; podst. úřednost (expr. ouřednost, †úřadnost Herrm.), -i ž.: ú. jednání; ú. tónu, hlasu