úplatek, -tku (6. mn. -tcích) (†ouplatek, -tku, †úplat, -u, 6. j. -u, Prav.) m. 1. peněžitý n. jiný dar k podplacení někoho: dávat, přijímat, brát ú-y; byl souzen pro ú-y; přen. (almužna) laciný ú. vlastního svědomí (Čech) †2. peněžitá náhrada, zaplacení: dvě kola (mlýnská) mistrovsky, bez o-u zděláš (Wint.); expr. zdrob. *úplateček, -čku m. (Lit. nov.)