ústav, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. organizační útvar, zařízení sloužící k badatelským n. výzkumným účelům, na někt. vysokých školách též ve spojení s výukou studentů: vědecké, výzkumné ú-y; akademické, resortní ú-y; Archeologický ú. ČSAV; Ú. pro jazyk český ČSAV; Ú. pro výzkum rud; Výzkumný ú. telekomunikací; Ústřední ú. geologický; matematický ú. Karlovy university 2. zařízení sloužící k léčení, ošetřování, popř. k trvalému ubytování nemocných: zdravotnické léčebné ú-y; přijmout, dát (pacienta) do ú-u do ústavní péče; okresní, krajský ú. národního zdraví (zkr. OÚNZ, KÚNZ); Okresní ú. národního zdraví v (Chebu); ú-y pro tělesně vadné; ú-y pro nevidomé; ú. pro choromyslné psychiatrická léčebna 3. jiné, zprav. veřejné zařízení sloužící růz. praktickým společenským potřebám: peněžní, pojišťovací ú-y; (dř.) pohřební ú. (nyní) pohřební služba; soukromé detektivní ú-y (Olb.) kanceláře 4. dnes řidč. učiliště, škola, zvl. střední n. speciální: nejlepší žák ú-u; výroční zpráva ú-u (Rais); hudební ú. (R. Svob.); Státní ú. těsnopisný; škol. učitelský ú. (dř.) střední škola pro vzdělání učitelů (základních škol) †5. zřízení, soustava: staroslovanský ú. právní (Pal.); ú. župní (Šaf.); expr. zdrob. ústaveček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)