útěk, -u m. (6. mn. -cích) 1. vzdálení se během (ze strachu, snahy zbavit se někoho, něčeho): ú. zvěře před člověkem; dát se na ú.; být na ú-u; zachránit se ú-em; poněk. zast. mít se k ú-u (Rais) 2. náhlý odchod, zprav. tajný; uprchnutí (ve význ. 1), zmizení: ú. z domova, z vězení; pokusit se o ú. 3. expr. vzdálení se od něčeho vůbec, únik zprav. od něčeho nepříjemného: nedělní ú. z měst do přírody; ú. od povinnosti