činiti ned. (3. mn. -í, rozk. čiň) (~; co) 1. dělat, konat, působit: neví, co činí; č. dobro, zlo; č. dobrý dojem; č. někomu radost, pomyšlení, výčitky, násilí, potíže; řeka činí okliku tvoří; č. si nárok na něco; č. zadost povinnostem plnit je; č. rozdíl rozlišovat; v zeslabeném význ. č. výjimku být výjimkou; kniž. č. někoho odpovědným volat k odpovědnosti; náb. č. pokání; díků činění; čiň čertu dobře, peklem se ti odmění (odslouží) zlý člověk je nevděčný; čiň co čiň za všech okolností, buď jak buď; mít co č. s někým mluvit, pracovat; s tím já nemám co č. to se mne netýká; to s tím nemá co č. nesouvisí; v. též dost a dostičiniti 2. dosahovat něj. míry; rovnat se: součet, plat činí 800 Kčs; teplota činí 20°C 3. ob. expr. (~, komu) hubovat (na koho), plísnit (koho): vyvádět, řádit: máma zle činila; strašně mi činil 4. výr. č. kůži vydělávat surovou kůži na useň; činiti se ned. horlivě se snažit, pilně pracovat; přičiňovat se: činí se, seč je, seč mu síly stačí ○ předp. na-, od-, při-, při- se, u-, vy-; nás. činívati, činívati se (o) bez předp.