čtvrt, -i, -ě ž. (mn. 1., 4., 5. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -ěmi) část celku vzniklá jeho rozdělením na čtyři stejné díly; čtvrtina: č. bochníku; č. roku; první, poslední č. (měsíce); akademická č. (hovor.) čtvrthodina, doba, o níž se dř. universitní přednáška začínala později než stanoveno, přen. o zpožděném začátku vůbec; hud. jedna doba ve čtvrťových taktech; slang. čtvrťová nota; potrav. čtvrtina poraženého kusu hovězího dobytka; zeměd. stará míra na obilí ap., čtvrtina věrtele, tj. necelých 6 l: č. ječmene; – ve význ. číselném při spoj. s počítaným předmětem zůstává ve tvaru čtvrt pro j. a často ve tvaru čtvrti, čtvrtě pro mn.: náležitý pád (mimo 1. a 4., kde je počítaný předmět v 2. pádě) se pak vyjadřuje tvarem jm. počítaného předmětu, není-li v pádě předložkovém: č. hodiny, do čtvrt hodiny, ke čtvrt hodině,...; před čtvrt rokem; č. století; č. metru; č. litru; č. miliónu; č. na tři, do čtvrt na tři, před čtvrt na tři; tři čtvrti (n. čtvrtě) na osm, do tři čtvrti (n. čtvrtě) na osm, řidč. též do tří čtvrtí na osm; ale po přívlastku: plné tři čtvrti (n. čtvrtě) hodiny, do plných tří čtvrtí hodiny,...