želva, -y ž. 1. plaz se hřbetním a břišním krunýřem: ještěrky a želvy; v ust. přirovnáních: lézt jako ž. postupovat pomalu, vléci se; být smutný jako ž.; být otrávený jako ž. (Pujm.); zhrub. ty želvo! (Třeb.) (nadávka ženě); zool. želvy podtřída Testudinata: ž. řecká 2. co želvu (ve význ. 1) nějak (tvarem ap.) připomíná: hist. (ve starověku) šik pěšáků kryjících se obdélnými štíty; obléhací nástroj k dobývání pevností; zdrob. k 1 želvička, -y ž.