žluč, -e, -i ž. (mn. 1., 4. -e, -i, 3. -ím, 6. -ích, 7. -emi) 1. žlutozelený tekutý výměšek jater ostře hořké chuti: hořká ž.; při kuchání (husy, ryby) praskla ž. žlučník; přen. vždy se mi ž. rozlévá, když... (Tyl) zlobím se; proč mám v sobě bouřit ž. (Herrm.); ten nemá ž. snese mnoho a nerozzlobí se (řidč.); přilévat žluče (Něm.) popichovat; (po)hnout někomu žlučí rozčilit, rozzlobit ho; expr. pohnula se v něm (mu) ž.; člověku to hýbe žlučí; div mi nepukla ž. silně jsem se rozzlobil; ž. mu překypěla (hněvem) rozzloben vybuchl; psát perem do žluče namočeným nenávistně, zlobně 2. poněk. kniž. nenávist, nepřátelství 1, zloba 1: člověk starý a plný žluči (Kub.); řečnění je plno žluče (Mach.) 3. zast. ob. expr. zlost 1, hněv 1, vztek 1: popadla mne ž. (Jir.); mám ž., že musím od muziky (Kosm.) 4. kniž. trpkost 2, strádání, trápení 1, starost 1: bídný život plný zla a žluči (Klášt.)